Vitalij Kličko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vitalij Kličko
Vitalij Kličko
Narození19. července 1971 (50 let)
Bělovodsk
BydlištěKyjev
Alma materHryhorii Skovoroda University in Pereiaslav (do 1996)
Státní univerzita tělovýchovy a sportu Ukrajiny (do 2000)
Národní akademie státní správy
Povolánípolitik, boxer a kickboxer
OceněníThe Ring magazine Comeback of the Year (2008)
Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2010)
Steiger Award (2011)
Ceda M100 Media (2014)
Konrad-Adenauer-Preis (2015)
… více na Wikidatech
Politická stranaEvropská Solidarita (od 2015)
Manžel(ka)Nataliia Klychko (od 1996)
RodičeVolodymyr Klychko
PříbuzníVladimir Kličko (sourozenec)
Funkceukrajinský poslanec (2012–2014)
Head of Kyiv City (od 2014)
Head of Kyiv City State Administration (od 2014)
PodpisVitalij Kličko – podpis
Webklitschko.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vitalij Kličko (ukrajinsky Віта́лій Володи́мирович Кличко́, českým přepisem Vitalij Volodymyrovyč Klyčko, často uváděn jen jako Vitali Kličko; * 19. července 1971 v Bělovodsku blízko Biškeku v Kyrgyzské SSR) je ukrajinský politik, od roku 2014 starosta Kyjeva a bývalý boxer.

Jedná se o staršího bratra Volodymyra Klyčka (známý jako Vladimir Kličko), taktéž známého boxera, který do 24. listopadu 2015 vlastnil tři hlavní pásy těžké váhy - WBA super, WBO a IBF + méně prestižní pás IBO. Bratři jako děti prožili několik let (1980–1985) v Československu v Mimoni, kde chodili také do místní školy určené dětem sovětských vojáků, dnes Gymnázium Mimoň.[1]

Mezi boxery má přezdívku Dr. Iron Fist („Doktor železná pěst“).[2]

Kickbox[editovat | editovat zdroj]

  • 1992 Poražen ve finále mistrovství Evropy knockoutem od Angličana Pelé Reida
  • 1993 porazil v Japonském smíšeném boji Rjúši Janagisawu podle zvláštních pravidel bez nizkých kopů
  • 1994 porazil Richarda Vince ve druhém kole KO, který byl do té doby držitelem titulu ISKA

Amatérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vitalij drží v amatérském ringu bilanci 195 vítězství z toho 80 Knockoutů a jen 15 proher

Úspěchy:

  • 1994 Světový šampionát: Thajsko - Bangkok

Výhra v 5. kole s Young Hyu Ahnem (Jižní Korea) Prohra na body 9:10 se Svilenem Rusinovem (Bulharsko)

  • 1995 Světový vojenský šampionát - Tunisko (Stříbro)

Prohra ve finále s Alexeiem Lezinem (Rusko) na body 1:10

Výhra ve 2. kole nad Gitasem Juskeviciusem (Litva)

Výhra ve 2. kole nad Attilou Levinem (Švédsko) 

Výhra na body 6:5 s Renem Monsesem (Německo)

Prohra ve finále s Alexeiem Lezinem (Rusko) na body 3:12

  • 1995 Světový vojenský šampionát - Itálie (Zlato)

Výhra v 1. kole nad Kennethem Horsleyem (USA)

Výhra v 1. kole nad Svilenem Rusinovem (Bulharsko)

Výhra ve finále s Alexejem Lezinem (Rusko) na body 10:6

Profesionální kariéra[editovat | editovat zdroj]

  • Vitali Kličko započal svou úspěšnou boxerskou kariéru mezi profesionály 16. 11. 1996 výhrou ve druhém kole knockoutem Američana Tony Bradhama.
  • 2. 5. 1998 Získal Kličko svůj první pás mezi profesionály a to Interkontinentální titul organizace WBO, když v pátém kole technickým KO ukončil duel s Američanem Dickem Ryanem.
  • 24. 10. 1998 připravil o Evropský titul EBU Němce Maria Schiessera, kterého porazil TKO již ve druhém kole. Tento titul následně úspěšně dvakrát obhájil (Ismael Youla a Francesco Spinelli)
  • 26. 6. 1999 se do ringu postavil ke svému prvnímu titulovému zápasu proti dosavadnímu šampiónovi WBO Herbie Hidovi, zápas měl nečekaně rychlý průběh, Kličko soupeře knockoutoval již ve druhém kole a stal se tak mistrem světa organizace WBO. Mistrovský titul 2× úspěšně obhajil proti Edu Mohanemu a Obedu Sullivanovi. Obě obhajoby skončily před časovým limitem.
  • 1. 4. 2000 se postavil do ringu ke své třetí obhajobě mistra světa WBO na Německé půdě proti Chrisu Byrdovi z USA, zápas mu ale nevyšel, v 9. kole byl zápas zastaven a ukončen pro zranění ramena Vitali Klička a o pás tak přišel. Ještě téhož roku ale proti Timo Hoffmannovi získal zpět Evropský pás EBU a proti Orlinu Norrisovi i Interkontinentální pás WBA
  • 21. 6. 2003 se zúčastnil souboje se světovým šampiónem Lennoxem Lewisem o tituly WBC a IBO. Těsný duel lékař nechal ukončit v 6. kole kvůli zranění Kličkova obličeje a Lewisovi tak přiřkl vítězství TKO. Ve chvíli ukončení zápasu vedl Kličko shodně u všech bodových rozhodčích 58:56.
  • Po ukončení kariéry mu tehdejší prezident organizace WBC José Sulaimán udělil status čestného šampióna, což znamená, že v případě návratu do ringu by se mohl o tento titul ihned utkat.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Kličko, Porošenko, Tjahnybok a náměstek amerického ministra zahraničí William Burns krátce po svržení vlády Viktora Janukovyče, 25. února 2014

Je vůdcem politické strany Ukrajinská demokratická aliance za reformy ÚDER (UDAR) ukrajinsky Український Демократичний Альянс за Реформи - УДАР»), která v parlamentních volbách na Ukrajině v roce 2012 získala 14 % hlasů a umístila se na třetím místě.

V roce 2014 se stal jednou z hlavních tváří protestů „Euromajdan“. Po úspěšném prozápadním převratu v Kyjevě a zhoršení vztahů s Ruskem v souvislosti s krymskou krizí vyzval ukrajinský parlament k mobilizaci armády.[3]

V roce 2014 Vitalij vzdal kandidaturu na ukrajinského prezidenta, ve které podpořil pozdějšího vítěze, podnikatele Petra Porošenka. Sám nakonec kandidoval na starostu Kyjeva, ve volbě hladce vyhrál, a to se ziskem 57 % hlasů.[4]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Kličko se narodil v Kyrgyzstánu v rodině sovětského generála. Je ženatý a má tři děti. Jedno z dětí pojmenoval Max po německém boxerovi Maxu Schmelingovi. Střídavě žije na Ukrajině a v Německu. Kličko se přátelí s ruským šachovým mistrem Vladimirem Kramnikem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VAVROUŠKA, Petr. Šťastné děti okupantů. rozhlas.cz [online]. 2011-1-1 [cit. 2014-1-20]. Dostupné online. 
  2. http://www.independent.ie/world-news/europe/boxing-hero-dr-ironfist-emerges-as-leader-of-ukraine-protesters-29811312.html
  3. Článek na portálu bbc.co.uk (ruská služba) (rusky)
  4. Starostou Kyjeva se stal bývalý boxer Kličko. Česká televize [online]. 2014-5-25. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]