Přeskočit na obsah

Kyrylo Budanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kyrylo Budanov
Oficiální portrét (2024)
Oficiální portrét (2024)
Narození4. ledna 1986 (40 let)
Kyjev, Ukrajinská SSR
Tituly a úřady
vedoucí Kanceláře prezidenta Ukrajiny
Období2. ledna 2026 – dosud
PředchůdceAndrij Jermak
Vojenská kariéra
Hodnostgenerálporučík
Doba služby2007 – dosud
SloužilUkrajinaUkrajina Ukrajina
SložkaVlajka Ozbrojených sil Ukrajiny Ozbrojené síly Ukrajiny
VelelVlajka HUR MO Hlavní ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny (2020–2026)
Válkyrusko-ukrajinská válka
NárodnostUkrajinská
ObčanstvíUkrajina
Alma materVojenská akademie v Oděse
Manžel/kaMarianna Budanova
Ocenění Hrdina Ukrajiny

Řád za odvahu
Kříž za bojové zásluhy

Medaile obránce vlasti
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyrylo Oleksijovyč Budanov (ukrajinsky Кирило Олексійович Буданов; *4. ledna 1986, Kyjev) je ukrajinský zpravodajec, generálporučík[1] Ozbrojených sil Ukrajiny. Od roku 2014 se aktivně účastnil rusko-ukrajinské války.[2]

Od srpna 2020 do 2. ledna 2026 působil jako náčelník Hlavního ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny, předtím krátce působil jako zástupce ředitele jednoho z oddělení Zahraniční rozvědky Ukrajiny.[3]

Dne 2. ledna 2026 byl Volodymyrem Zelenskym jmenován vedoucím Kanceláře prezidenta Ukrajiny, kde nahradil Andrije Jermaka, který rezignoval v listopadu 2025.[4]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Kyrylo Budanov se narodil v Kyjevě. V dětství se věnoval plavání.[5] V roce 2007 absolvoval Vojenskou akademii v Oděse. V roce 2023 se zapsal k postgraduálnímu studiu na Ostrožské akademii.[6]

Vojenská kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Budanov ve své kanceláři během jeho působení ve funkci náčelníka HUR

Hned po absolvování vojenské akademie v roce 2007 nastoupil Budanov ke speciálním silám HUR.[7]

Od roku 2014 se aktivně účastnil války na Donbase, kde byl několikrát zraněn.[2] Mezi lety 2018–2020 plnil speciální úkoly, jejichž obsah je utajován.[7] V listopadu 2018 nicméně Rusko obvinilo Budanova z organizování sabotáží na Krymu.[8]

Pokusy o atentát

[editovat | editovat zdroj]

Dne 4. dubna 2019 vybuchla v Budanovově voze Chevrolet Evanda nálož, umístěná tam Rusem s občanstvím Kyrgyzstánu a s doklady znějícími na jméno Alexej Lomaka. Nálož vybouchla předčasně a útočníkovi utrhla část ruky. Lomaka byl spolu se svou sabotážní skupinou zadržen, ale v nemocnici na následky zranění zemřel. Zbylí dva Rusové byli v roce 2020 odsouzeni na 8 a 12 let vězení.[9][2][10]

Podle některých zdrojů mělo být na Budanova spácháno více než 10 pokusů o atentát.[11][12]

Náčelník Hlavního ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2020 se stal zástupcem ředitele jednoho z oddělení Zahraniční rozvědky Ukrajiny, po pár měsících ho však prezident jmenoval do pozice náčelníka Hlavního ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny.[8] Za své hlavní cíle Budanov při nástupu označil zvýšení vlivu rozvědky na Krymu a v okupovaných částech Donbasu s cílem jejich budoucí reintegrace.[13] Budanov je také zastáncem úzké spolupráce se západními tajnými službami.

Ruská invaze na Ukrajinu

[editovat | editovat zdroj]
Kyrylo Budanov poblíž frontové linie během bitvy o Bachmut, 28. 12. 2022

V listopadu 2021 poskytl Budanov rozhovor americkému listu Military Times, kde předpověděl záměr Ruska napadnout v lednu či únoru následujícího roku Ukrajinu. Správně odhadl, že Rusko zaútočí přes Donbas, Bělorusko a pokusí se o vylodění v Mariupolu či Oděse, a že půjde o válku vysoké intenzity zahrnující raketové a dělostřelecké útoky, nasazení obrněnců a výsadkové operace.[14] Rusko v reakci na rozhovor obvinilo Ukrajinu z přípravy „silového řešení konfliktu na Donbase“ a politické vedení Ukrajiny nadále tvrdilo, že invaze ještě není jistá.[15][16][17]

Dne 3. dubna 2022 byl prezidentem povýšen do hodnosti generálmajora.[18] V květnu 2022 byl jmenován do čela Koordinačního štábu pro zacházení s válečnými zajatci.[19] V září 2022 následně pomáhal vyjednat výměnu zajatců, která zahrnovala propuštění 215 ukrajinských obránců včetně více než stovky bojovníků pluku Azov a jejich velitelů, které Rusko původně chtělo v politickém procesu soudit.[12] Vyměněni byli za ukrajinského oligarchu a kmotra Putinovy dcery[20] Viktora Medvedčuka.[21]

Spekulace o jmenování ministrem obrany

[editovat | editovat zdroj]

Počátkem února 2023 oznámil jeden z představitelů politické strany Služebník lidu prezidenta Zelenského, že Budanov bude jmenován ministrem obrany Ukrajiny.[22] Nahradit měl Oleksije Reznikova, jehož ministerstvo se v té době potýkalo s kauzami nevýhodných domácích nákupů. Záhy se ale ukázalo, že šlo o předčasné oznámení neprojednané s Reznikovem ani Budanovem a k náhradě nakonec nedošlo. Analytici poukazovali na obtížnou nahraditelnost Budanova v čele rozvědky a fakt, že dle ukrajinských zákonů nemůže pozici ministra zastávat voják.[23] Novým ministrem obrany byl nakonec 6. září 2023 jmenován Rustem Umerov.

V dubnu 2023 v nepřítomnosti Budanova „zatkl“ moskevský soud, a to pro údajné organizování teroristické skupiny, přípravy teroristického útoku a neoprávněné obchodování se zbraněmi a výbušninami.[24] FSB totiž Budanova obviňuje z organizace útoku na Krymský most 8. dubna 2022.[25] Budanov reagoval, že je tím potěšen, bere to jako ocenění práce HUR a přislíbil, že budou pracovat ještě lépe.[26]

Vedoucí prezidentské kanceláře

[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2026 oznámil prezident Volodymyr Zelenskyj, že Budanovovi nabídl funkci vedoucího Kanceláře prezidenta Ukrajiny. Stalo se tak v reakci na rezignaci dosavadního vedoucího Andrije Jermaka, který odstoupil po tlaku veřejnosti z důvodu jeho údajného zapojení do korupční kauzy.[27]

Budanov nabídku přijal 2. ledna 2026 a stejného dne byl prezidentem do funkce jmenován.[28][4][29] Pozice vedoucího prezidentské kanceláře je na Ukrajině tradičně velmi vlivná a spojena s parlamentní politikou, jmenování Budanova je nicméně vnímáno jako záměr ji přeměnit více na bezpečnostně orientovanou pozici. Prvním úkolem Budanova ve funkci se stala aktualizace strategických dokumentů zaměřených na základní aspekty bezpečnosti Ukrajiny.[30][31]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Manželkou Budanova je od roku 2013 psycholožka Marianna Budanova (* 1993), která působí také jako poradkyně primátora Kyjeva Vitalije Klička pro otázky prevence a odhalování korupce v oblasti mládežnické politiky a sportu a v roce 2020 za jeho stranu UDAR kandidovala do Kyjevské městské rady.[32] Před válkou vyučovala na Policejní akademii psychologii pro právníky.[33] V roce 2023 byla po lehké otravě těžkými kovy hospitalizována v nemocnici.[34][35] Její stav se znovu zhoršil koncem roku 2024, kdy měla být tajně transportována na specializované léčení do USA.[36][37] Na veřejnosti se poprvé znovu objevila v únoru 2025 bez viditelných známek zdravotních problémů.

Budanov je milovníkem zvířat, v kanceláři má kočku[38], kanárka a žábu.[39] Jako malý rád sledoval filmy s Jeanem-Paulem Belmondem, jeho nejoblíbenějším je špionážní snímek Profesionál.[5]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Hodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kyrylo Budanov na anglické Wikipedii a Буданов Кирило Олексійович na ukrajinské Wikipedii.

  1. 1 2 Dekret prezidenta Ukrajiny č. 564/2023, УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №564/2023 «Про присвоєння військового звання»Dostupné online. (ukrajinsky)
  2. 1 2 3 Воєнна розвідка України отримала нового очільника. Defence Express UA [online]. Ministerstvo obrany Ukrajiny, 2020-08-30 [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  3. ↑ Dekret prezidenta Ukrajiny č. 308/2020, Указ Президента України № 308/2020 «Про призначення К.Буданова начальником Головного управління розвідки Міністерства оборони України»Dostupné online. (ukrajinsky)
  4. 1 2 ZELENSKYJ, Volodymyr. Today, We Have Begun a Substantial Overhaul – Internal Changes to Make Ukraine More Resilient – Address by the President [online]. Kyiv: The Presidential Office of Ukraine, 2026-01-02 [cit. 2026-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
  5. 1 2 Контрнаступ вже почався? Буданов: про Лукашенка, переговори, шпигунів, кінець війни і особисте. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  6. ↑ ТАРАС, Шевченко. Кирило Буданов вступив до одного з рівненських ЗВО. Інтернет-видання "Час-Дій" [online]. 2023-09-13 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  7. 1 2 Взвод № 1. НВ називає 25 найвпливовіших українських військових. nv.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online.
  8. 1 2 PONOMARENKO, Illia. Zelensky announces new military intelligence chief. Get the Latest Ukraine News Today - KyivPost [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ Нового очільника ГУР минулого року хотів підірвати російський диверсант, – ЗМІ. novynarnia.com [online]. 2020-08-06 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  10. ↑ Крим, Донбас, гібридні війни, дезінформація: новий начальник ГУР назвав завдання на посаді. Новинарня [online]. 2020-08-10 [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  11. ↑ DOHNALOVÁ, Anna. Nesmrtelný bojovník. Kdo je šéf ukrajinské rozvědky, co přežil 10 atentátů. Seznam Zprávy [online]. 2025-12-26. Dostupné online.
  12. 1 2 Доля розвідника № 1. Коли і чому життя керівника ГУР Кирила Буданова перетворилось на одну велику спецоперацію — профайл NV. nv.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  13. ↑ Крим, Донбас, гібридні війни, дезінформація: новий начальник ГУР назвав завдання на посаді. novynarnia.com [online]. 2020-08-10 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  14. ↑ ALTMAN, Howard. Russia preparing to attack Ukraine by late January: Ukraine defense intelligence agency chief. Military Times [online]. 2021-11-20 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
  15. ↑ Україна звинувачує Росію у підготовці нападу. Кремль каже, що це США нагнали сил з-за океану. BBC News Україна. Dostupné online [cit. 2024-01-10]. (ukrajinsky)
  16. ↑ Росія готується напасти на Україну взимку - розвідка – DW – 21.11.2021. dw.com [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  17. ↑ Голова української розвідки озвучив терміни можливого нападу Росії. Кремль відреагував. Suspilne Media [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online.
  18. ↑ СОФІЯ, Кос. Кирило Буданов - Біографія. Інтернет-видання "Час-Дій" [online]. 2023-01-30 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  19. ↑ KITSOFT. Кабінет Міністрів України - Про утворення Координаційного штабу з питань поводження з військовополоненими. www.kmu.gov.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ua)
  20. ↑ Putin ally stages political comeback in Ukraine. France 24 [online]. 2019-07-22 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
  21. ↑ WALKER, Shaun. Russia trades Azov fighters for Putin ally in biggest prisoner swap of Ukraine war. The Guardian. 2022-09-22. Dostupné online [cit. 2024-01-10]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  22. ↑ Ukrajinský ministr obrany končí. Před odchodem předpověděl brzký ruský útok. Seznam Zprávy [online]. 2023-02-05. Dostupné online.
  23. ↑ Stay or go: fate of Ukraine defence chief hangs in balance. France 24 [online]. 2023-02-09 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
  24. ↑ Лефортовский суд Москвы заочно арестовал главу украинской разведки Кирилла Буданова. Meduza [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (rusky)
  25. ↑ Moscow court issues arrest warrant for Ukraine’s intel chief over FSB’s accusations of him setting up Crimea bridge explosion. Novaya Gazeta Europe [online]. 2036-02-22 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online.
  26. ↑ Ukraine’s Defence Intelligence Chief reacts to “arrest in absentia” in Russia: I am pleased. Ukrainska Pravda [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
  27. ↑ REUTERS. Zelenskyj nabídl pozici šéfa své kanceláře řediteli vojenské rozvědky. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-01-02]. Dostupné online.
  28. ↑ BUDANOV, Kyrylo. I have accepted the proposal of the President of Ukraine, Volodymyr Zelenskyy, to head the Office of the President. [online]. X.com, 2026-01-02 [cit. 2026-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
  29. ↑ ECKEL, Mike. Ukraine's Enigmatic Military Intelligence Chief To Become Zelenskyy's Top Adviser. Radio Free Europe/Radio Liberty. 2026-01-03. Dostupné online [cit. 2026-01-04]. (anglicky)
  30. ↑ LUKIV, Jaroslav; SHEVCHENKO, Vitaliy. Zelensky names spy chief to head presidential office. BBC [online]. 2026-01-02 [cit. 2026-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
  31. ↑ LE MONDE WITH AFP. Zelensky names spy chief Budanov as new head of Ukraine's presidential office. Le Monde. 2026-01-02. Dostupné online [cit. 2026-01-04]. (anglicky)
  32. ↑ Палка любителька ін'єкцій: як виглядає дружина головного розвідника України Буданова (ФОТО). Радіо ТРЕК [online]. 2022-10-03 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  33. ↑ ALTMAN, Howard. Exclusive Interview With Ukraine's Spy Boss From His D.C. Hotel Room. The Drive [online]. 2023-09-22 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
  34. ↑ Ukraine spy chief's wife poisoned, says Kyiv. www.bbc.com. 2023-11-28. Dostupné online [cit. 2024-01-10]. (anglicky)
  35. ↑ SERVICE, RFE/RL's Ukrainian. Officials Say Wife Of Ukrainian Intelligence Chief Budanov Poisoned. RadioFreeEurope/RadioLiberty. Dostupné online [cit. 2024-01-10]. (anglicky)
  36. ↑ Budanov’s wife likely traveled to US for poisoning treatment. New Voice [online]. [cit. 2025-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
  37. ↑ MARTYNIUK, Yevheniia. US military doctors secretly save poisoned wife of Ukraine's spymaster Budanov. Euromaidan Press [online]. 2025-04-04 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
  38. ↑ Головний кіт-розвідник Гюнтер мешкає у ГУР Міноборони. umoloda.kyiv.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  39. ↑ 10 маловідомих фактів з життя Кирила Буданова, які можуть вас здивувати. РБК-Украина [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  40. ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №591/2022 [online]. Офіс Президента України, 2022-08-23 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online.
  41. ↑ Володимир Зеленський вручив високі державні нагороди людям, завдяки яким Україна зберігає свою незалежність [online]. Офіс Президента України, 2022-08-24 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online.
  42. ↑ Kyrylo Budanov and DIU Officers Met with Epiphanius, the Metropolitan of Kyiv and All Ukraine, and Received High. gur.gov.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online.
  43. ↑ Metropolitan Epiphanii Met with Chief of the Defence Intelligence of Ukraine. gur.gov.ua [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online.
  44. ↑ Zaluzhny and Intelligence Chief Budanov Honored with Hero of Ukraine Titles. Kyiv Post [online]. 2024-02-09 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online.
  45. ↑ Dekret prezidenta Ukrajiny č. 428/2021, Указ Президента України № 428/2021 «Про присвоєння військового звання»Dostupné online. (ukrajinsky)
  46. ↑ Dekret prezidenta Ukrajiny č. 207/2022, Указ Президента України № 207/2022 «Про присвоєння військового звання генерал-майора бригадному генералу БУДАНОВУ Кирилу Олексійовичу»Dostupné online. (ukrajinsky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kyrylo_Budanov&oldid=25563824“