Sergej Lavrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sergej Viktorovič Lavrov
Sergey Lavrov February 2016.jpg

4. ministr zahraničí Ruské federace
Úřadující
Ve funkci od:
9. března 2004
Předchůdce Igor Sergejevič Ivanov

2. stálý zástupce Ruské federace při OSN
Ve funkci:
1994 – 2004
Předchůdce Julij Michajlovič Voroncov
Nástupce Andrej Ivanovič Děnisov
Stranická příslušnost
Členství Jednotné Rusko
Komunistická strana Sovětského svazu

Narození 21. března 1950 (70 let)
Moskva, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Choť Maria Lavrova
Děti Ekaterina Lavrova
Alma mater Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (do 1972)
School No.1414
Profese diplomat a politik
Ocenění Řád cti (1996)
Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (1998)
Honored Worker of the Diplomatic Service of the Russian Federation (2004)
Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy (2005)
… více na Wikidatech
Podpis Sergej Viktorovič Lavrov, podpis
Commons Kategorie Sergey Lavrov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Viktorovič Lavrov (rusky: Сергей Викторович Лавров; * 21. března 1950, Moskva) je ruský diplomat a politik, ministr zahraničních věcí Ruské federace.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lavrov a Hillary Clintonová ve Washingtonu v červenci 2011
Lavrov, Putin a Netanjahu si v Jeruzalémě připomínají holokaust a osvobození Osvětimi, 23. ledna 2020[1]

Narodil se v Moskvě arménskému otci a ruské matce původem z Gruzie. V roce 1972 vystudoval Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě. Poté působil do roku 1976 jako diplomat Sovětského svazu na Srí Lance. Po návratu do Moskvy pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. V roce 1981 bylo odeslán k sovětské misi při OSN v New Yorku, kde pracoval do roku 1988. Poté opět do roku 1994 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí v Moskvě a znovu byl odeslán ke stálému zastoupení Ruské federace při OSN. V rámci této funkce byl předsedou Rady bezpečnosti OSN v prosinci 1995, červnu 1997, červenci 1998, říjnu 1999, prosinci 2000, dubnu 2002 a červnu 2003. Prezident Vladimir Putin ho 9. března 2004 jmenoval ministrem zahraničních věcí. Ve funkci nahradil Igora Ivanova.

Lavrov je ženatý a má dceru Jekatěrinu. Rád hraje na kytaru, skládá písně a poezii. Sportuje, ale přesto je silným kuřákem.

Ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Lavrov opakovaně kritizoval diskriminaci příslušníků ruskojazyčných menšin v Lotyšsku a Estonsku, kteří mají status tzv. neobčanů,[2] a nazval tento problém „ostudou“ Evropské unie.[3][4]

V roce 2017 si Lavrov stěžoval na novelu školského zákona na Ukrajině, který na ukrajinských školách omezuje výuku v jiném než ukrajinském jazyce,[5] a kritizoval také nedostatečnou reakci EU.[3] Podle Lavrova se vláda Petra Porošenka snažila o zničení mnohonárodnostního státu, který na Ukrajině historicky existuje.[6]

Lavrov přirovnal válku slov mezi americkým prazidentem Donaldem Trumpem a severokorejským vůdcem Kim Jong-unem ke rvačce malých dětí v mateřské školce.[7] Podle Lavrova Američané podnikli v roce 2003 invazi do Iráku, protože měli 100% jistotu, že v Iráku nezůstaly žádné zbraně hromadného ničení.[8]

V prosinci 2019 byly uvaleny americké sankce na evropské společnosti, které se podílely na stavbě podmořského plynovodu Nord Stream, který bude po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska do Německa.[9] Lavrov na to reagoval slovy, že americký Kongres dělá vše co je v jeho silách, aby zničil americko-ruské vztahy.[10]

Skandály[editovat | editovat zdroj]

V září 2008 zaujal britský i světový tisk poměrně nediplomatický slovník, který ruský ministr použil v telefonickém rozhovoru s britským ministrem zahraničí Davidem Milibandem. Podle deníku The Daily Telegraph, který ocitoval některé upravené části rozhovoru, byly původní Lavrovovy výroky v rozhovoru natolik vulgární, že je nebylo možné v původním znění publikovat. Lavrov použil mnohokrát především slovo fuck a jeho odvozeniny.[11] Opakované použití tohoto slova ale nepotvrdil ani Miliband. Slovo fuck v rozhovoru patrně zaznělo pouze, když Lavrov označil Saakašviliho jako "f ****** šílence".[zdroj?] Podle Aktuálně.cz si Lavrov pověst labilnějšího a agresivního diplomata vybudoval již jako velvyslanec Ruska při OSN.[12]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
ArménieArménie Arménie Ribbon bar of order of St. Mesrop Mashtoc.png Řád Mesropa Maštoce 2010, 19. srpna
BěloruskoBělorusko Bělorusko By-order friendship of nations rib.png Řád přátelství mezi národy[13] 2006
KazachstánKazachstán Kazachstán Order Dostik 1kl rib.png Řád přátelství II. třídy[14] 2005
Order Dostik 1kl rib.png Řád přátelství I. třídy[15] 2012
KyrgyzstánKyrgyzstán Kyrgyzstán KRG Order Danaker.png Řád Danaker 2017
LaosLaos Laos Řád přátelství
PeruPeru Peru PER Order of the Sun of Peru - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu peruánského slunce[16] 2007
RuskoRusko Rusko Orden for Service I.png Řád Za zásluhy o vlast I. třídy[17] 2015, 21. března
Orden for Service II.png Řád Za zásluhy o vlast II. třídy[18] 2010
Orden for Service III.png Řád Za zásluhy o vlast III. třídy[19] 2005, 21. března
Orden for Service IV.png Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy[20] 1998, 12. května
Orden of Honour.png Řád cti[21] 1996, 21. června
San MarinoSan Marino San Marino SMR Order of Saint Agatha - Grand Cross new BAR.svg velkokříž Řádu svaté Agáty[22] 2019
VietnamVietnam Vietnam Vietnam Friendship Order ribbon.png Řád přátelství 2009

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sergey Lavrov na anglické Wikipedii.

  1. Státníci si v Izraeli připomněli osvobození Osvětimi. Netanjahu přirovnal Írán k nacistickému Německu. Český rozhlas [online]. 23. ledna 2020. Dostupné online. 
  2. Pod evropským svícnem tma. Ekonom.cz. 11. srpna 2005.
  3. a b Foreign Minister Sergey Lavrov’s remarks at the 24th OSCE Ministerial Council Meeting - Vienna, December 7, 2017 [online]. Organization for Security and Co-operation in Europe (OSCE). Dostupné online. (anglicky) 
  4. Lavrov Blasts Estonia, Latvia on Non-Citizens Issue. Estonian World Review. 1. března 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Sbližování EU s Ukrajinou? Maďarsko kvůli zákonu řeklo "ne". Týden. 16. října 2017.
  6. Ukrainian Language Bill Facing Barrage Of Criticism From Minorities, Foreign Capitals. Radio Free Europe/Radio Liberty. 24. září 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  7. "Russia says war of words between Donald Trump and North Korea is 'a fight between two children'". The Independent. 23. září 2017.
  8. "North Korea’s A-Bomb Is Deterring U.S. First Strike, Russia Says". Bloomberg. 24. září 2017.
  9. Germany, EU decry US Nord Stream sanctions. Deutsche Welle. 21. prosince 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Ukraine and Russia look to strike new gas deal amid US sanctions threat. CNBC. 16. prosince 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Kdo jseš, že mě tu k... poučuješ | Svět. Lidovky.cz [online]. 2008-09-12 [cit. 2016-09-10]. Dostupné online. 
  12. Nemáš mě co školit, seřval Lavrov Milibanda. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2016-09-10]. Dostupné online. 
  13. Министр иностранных дел России Сергей Лавров награжден орденом Дружбы народов - Президент / Новости - БЕЛТА - новости, события, факты, комментарии. web.archive.org [online]. 2007-09-27 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  14. ДНИ.РУ ИНТЕРНЕТ-ГАЗЕТА ВЕРСИЯ 5.0. web.archive.org [online]. 2013-11-03 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  15. https://regnum.ru/news/polit/1570399.html
  16. Лавров награжден высшим орденом Перу — Новости Политики. Новости@Mail.ru. web.archive.org [online]. 2012-01-11 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  17. http://publication.pravo.gov.ru/Document/View/0001201503230001
  18. Совещание с российскими послами и постоянными представителями в международных организациях. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  19. Указ Президента Российской Федерации от 21.03.2005 г. № 308. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  20. Указ Президента Российской Федерации от 12.05.1998 г. № 552. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  21. Указ Президента Российской Федерации от 21.06.1996 г. № 973. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  22. https://tass.ru/politika/6243737

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]