Sergej Lavrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sergej Viktorovič Lavrov
Сергей Лавров (14-10-2021).jpg
4. ministr zahraničí Ruské federace
Úřadující
Ve funkci od:
9. března 2004
PředchůdceIgor Sergejevič Ivanov
2. stálý zástupce Ruské federace při OSN
Ve funkci:
1994 – 2004
PředchůdceJulij Michajlovič Voroncov
NástupceAndrej Ivanovič Děnisov
Stranická příslušnost
ČlenstvíJednotné Rusko
Komunistická strana Sovětského svazu

Narození21. března 1950 (72 let)
Moskva, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
ChoťMarie Lavrovová
DětiJekatěrina Lavrovová
Alma materStátní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (do 1972)
School No.1414
Profesediplomat a politik
NáboženstvíRuská pravoslavná církev
OceněníŘád cti (1996)
Honored Worker of the Diplomatic Service of the Russian Federation (2004)
Řád přátelství (2005)
Řád přátelství mezi národy (2006)
velkokříž Řádu peruánského slunce (2007)
… více na Wikidatech
PodpisSergej Viktorovič Lavrov, podpis
Webová stránkamid.ru
CommonsSergey Lavrov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Viktorovič Lavrov (rusky Сергей Викторович Лавров; * 21. března 1950, Moskva) je ruský diplomat a politik, ministr zahraničních věcí Ruské federace.

Život[editovat | editovat zdroj]

SSSR[editovat | editovat zdroj]

Lavrov a Hillary Clintonová ve Washingtonu v červenci 2011
Lavrov, Putin a Netanjahu si v Jeruzalémě připomínají holokaust a osvobození Osvětimi, 23. ledna 2020[1]

Narodil se v Moskvě arménskému otci původem z Tbilisi v Gruzii a ruské matce z Noginska. Příjmení jeho otce bylo původně Kalantaryan.[2][3][4] Jeho matka pracovala na sovětském ministerstvu zahraničního obchodu. Lavrov absolvoval střední školu se stříbrnou medailí. V roce 1972 vystudoval Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě.

Srí Lanka[editovat | editovat zdroj]

Poté působil do roku 1976 jako diplomat Sovětského svazu na Srí Lance. Byl zaměstnán na sovětském velvyslanectví rovnou, jako diplomatický poradce (hlavně protože už byl specialistou na tuto zemi z dob studií). V této době SSSR a Srí Lanka úzce spolupracovaly na trhu a hospodářství a SSSR zahájil výrobu přírodního kaučuku v zemi. Velvyslanectví SSSR na Srí Lance zaměstnávalo pouze 24 diplomatů. Lavrov dostal za úkol průběžně analyzovat situaci v zemi a působil také jako překladatel, osobní tajemník a asistent Rafiqa Nišonova.

OSN (Moskva – New York – Moskva)[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Moskvy pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, jako třetí a druhý tajemník v Sekci mezinárodních ekonomických vztahů SSSR. V roce 1981 byl odeslán k sovětské misi při OSN v New Yorku, kde pracoval do roku 1988. Poté opět do roku 1994 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí v Moskvě a znovu byl odeslán ke stálému zastoupení Ruské federace při OSN. V rámci této funkce byl předsedou Rady bezpečnosti OSN v prosinci 1995, červnu 1997, červenci 1998, říjnu 1999, prosinci 2000, dubnu 2002 a červnu 2003.

Ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Prezident Vladimir Putin ho 9. března 2004 jmenoval ministrem zahraničních věcí. Ve funkci nahradil Igora Ivanova. Dne 21. května 2012 byl Lavrov znovu jmenován ministrem zahraničí do kabinetu vedeného premiérem Dmitrijem Medveděvem.

Rodina a záliby[editovat | editovat zdroj]

Lavrov je ženatý a má dceru Jekatěrinu a minimálně jedno vnouče. Rád hraje na kytaru, skládá písně a poezii, sleduje fotbal (CSKA Moskva), pije whisky single-malt. Sportuje, ale přesto je silným kuřákem (Marlboro red).

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Lavrov opakovaně kritizoval diskriminaci příslušníků ruskojazyčných menšin v Lotyšsku a Estonsku, kteří mají status tzv. neobčanů,[5] a nazval tento problém „ostudou“ Evropské unie.[6][7]

Lavrov přirovnal válku slov mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a severokorejským vůdcem Kim Jong-unem ke rvačce malých dětí v mateřské školce.[8] Podle Lavrova Američané podnikli v roce 2003 invazi do Iráku, i když měli 100% jistotu, že v Iráku nezůstaly žádné zbraně hromadného ničení.[9]

V roce 2017 si Lavrov stěžoval na novelu školského zákona na Ukrajině, který na ukrajinských školách omezuje výuku v jiném než ukrajinském jazyce,[10] a kritizoval také nedostatečnou reakci EU.[6] Podle Lavrova se vláda Petra Porošenka snažila o zničení mnohonárodnostního státu, který na Ukrajině historicky existuje.[11]

V prosinci 2019 byly uvaleny americké sankce na evropské společnosti, které se podílely na stavbě podmořského plynovodu Nord Stream 2, který bude po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska do Německa.[12] Lavrov na to reagoval slovy, že americký Kongres dělá vše co je v jeho silách, aby zničil americko-ruské vztahy.[13]

Skandály[editovat | editovat zdroj]

V OSN[editovat | editovat zdroj]

V Organizaci spojených národů byl Lavrov "vyčnívající" postavou, která často dominovala Radě bezpečnosti svými ostrými poznámkami, drsným humorem, hrubou postavou a jakousi osobností. Např. OSN v roce 2003 zakázala kouření, Lavrov uspořádal svůj vlastní protest, odmítl přestat kouřit a vehementně si stěžoval, že tehdejší generální tajemník Kofi Annan „nevlastní tuto budovu“, a tak mu nemá co zakazovat.[14]

Proslavil se také svými kresbami, kolegové se zvedali ze židle a odcházeli, když jim ukazoval své čmáranice, které rád skicoval během nekonečných debat v OSN.[14]

Jako ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Vysoký představitel zahraničněpolitického aparátu bývalého amerického prezidenta George W. Bushe označil Lavrova za „naprostého debila“.[14]

V září 2008 zaujal britský i světový tisk poměrně nediplomatický slovník, který ruský ministr použil v telefonickém rozhovoru s britským ministrem zahraničí Davidem Milibandem. Podle deníku The Daily Telegraph, který ocitoval některé upravené části rozhovoru, byly původní Lavrovovy výroky v rozhovoru natolik vulgární, že je nebylo možné v původním znění publikovat. Lavrov použil mnohokrát především slovo fuck a jeho odvozeniny.[15] Opakované použití tohoto slova ale nepotvrdil ani Miliband. Slovo fuck v rozhovoru patrně zaznělo pouze, když Lavrov označil Saakašviliho jako "f****** šílence".[zdroj?]

Diplomaté ve svém hodnocení Lavrova mnohem kritičtější a považovali ho za "symbol znovuobnovené násilné zahraniční politiky" prezidenta Putina. Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová řekla, že Lavrov se k ní během vyjednávání choval velmi hrubě, "nadřazeně nejen jako k ženě" ale spíše jako k „blbci“.[14]

V únoru 2015 během 51. Mnichovské bezpečnostní konference představil soustředěné názory Ruska na válku na Ukrajině. Podle zdroje jeho výrok „odporuje zákonům logiky a zdravého rozumu“ a vyvolal v sále asi minutový smích.[16]

Podle Aktuálně.cz si Lavrov pověst labilnějšího a agresivního diplomata vybudoval již jako velvyslanec Ruska při OSN.[17]

11. srpna 2015 na oficiálním setkání se saúdskoarabským ministrem zahraničí Adelem al-Jubeirem také použil „nediplomatický slovník“ během jeho projevu na tiskové konferenci. Lavrov řekl tichým hlasem před mikrofonem slovo: "Debil!"[18]

Zlom a ruské veto v OSN[editovat | editovat zdroj]

Nový americký prezident Barack Obama hlasitě proklamoval svůj záměr „resetovat“ vztahy s Ruskem (které nebyly dobré již z Bushovy éry), bez ohledu na válku v Gruzii. Lavrov se sešel s Hillary Clintonovou a předali si před novináři tlačítko RESET. Od té doby se svými kolegy z OSN vycházel. Ovšem na jaře 2011, kdy vypukly revoluce arabského jara a Muammar al-Kaddáfí hrozil rozdrcením vzbouřeného města Benghází, se v něm opět něco zlomilo. Rusko zašlo dokonce tak daleko, že se Rusko zdrželo hlasování rezoluci zprostředkovanou Spojenými státy, kterou původně schvalovalo. Rada bezpečnosti OSN schválila bezletovou zónu na ochranu libyjských civilistů.[19]

Od té doby Lavrov zuřivě obviňuje Američany z návnady a kořisti.[ujasnit] Trvá na tom, že Rusko nikdy nedalo svolení k západní vojenské intervenci, která svrhla Kaddáfího. O pár měsíců později, v září 2011, Putin oznámil svůj návrat do Kremlu a Lavrov již byl připraven. Američtí představitelé, dodnes nerozumí tomu, co se stalo s Lavrovem v Libyi. Byl snad chycen mezi Medveděvem a Putinem, když se snažil zalíbit šéfovi, a pak zjistil, že ten druhý byl šílený? Nebo měl v zákulisí námitky a byl přehlasován? "Jedna věc je jistá, Sergej Lavrov ví, jak využít ruské veto, když chce." uvažoval vysoký americký úředník.[14]

Ať se stalo cokoli, Lavrov příště už například ze Sýrie udělal svou věc. Tentokrát by nedošlo k žádné západní intervenci schválené OSN. Alespoň ne, pokud by tomu mohl pomoci.[14]

Antisemitismus[editovat | editovat zdroj]

Během rozhovoru pro italskou televizi 1. května 2022, v němž se snažil obhajovat ruský útok na Ukrajinu, mimo dalších dezinformací také uvedl, že na Ukrajině vládnou nacisté a nic na tom nemění, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj má židovské předky, protože „Adolf Hitler měl také židovskou krev.“ Toto tvrzení odsoudil izraelský ministr zahraničí Ja'ir Lapid jako „nejhorší projev rasismu.“[20] Putin se následně za Lavrovova slova Izraeli omluvil a izraelský premiér Naftali Bennett jeho omluvu přijal.[21]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
ArménieArménie Arménie Ribbon bar of order of St. Mesrop Mashtoc.png Řád Mesropa Maštoce 2010, 19. srpna
BěloruskoBělorusko Bělorusko By-order friendship of nations rib.png Řád přátelství mezi národy[22] 2006
KazachstánKazachstán Kazachstán Order Dostik 1kl rib.png Řád přátelství II. třídy[23] 2005
Order Dostik 1kl rib.png Řád přátelství I. třídy[24] 2012
KyrgyzstánKyrgyzstán Kyrgyzstán KRG Order Danaker.png Řád Danaker 2017
LaosLaos Laos Řád přátelství
PeruPeru Peru PER Order of the Sun of Peru - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu peruánského slunce[25] 2007
RuskoRusko Rusko Orden for Service I.png Řád Za zásluhy o vlast I. třídy[26] 2015, 21. března
Orden for Service II.png Řád Za zásluhy o vlast II. třídy[27] 2010
Orden for Service III.png Řád Za zásluhy o vlast III. třídy[28] 2005, 21. března
Orden for Service IV.png Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy[29] 1998, 12. května
Orden of Honour.png Řád cti[30] 1996, 21. června
San MarinoSan Marino San Marino SMR Order of Saint Agatha - Grand Cross new BAR.svg velkokříž Řádu svaté Agáty[31] 2019
VietnamVietnam Vietnam Friendship Order ribbon bar.svg Řád přátelství 2009

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sergey Lavrov na anglické Wikipedii.

  1. Státníci si v Izraeli připomněli osvobození Osvětimi. Netanjahu přirovnal Írán k nacistickému Německu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 23. ledna 2020. Dostupné online. 
  2. Armenian who Was Born on Ararat Street: Sergey Lavrov – the Unsurpassed Diplomat [online]. [cit. 2021-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2021. (anglicky) 
  3. LYONS, Kate. Cher, Kim Kardashian and Andre Agassi: Armenia's A-list diaspora. www.theguardian.com. 22 April 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 December 2016. (anglicky) 
  4. WAAL, Thomas de. The Caucasus: An introduction. Oxford: Oxford University Press, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 June 2016. ISBN 978-0199750436. S. 97. (anglicky) 
  5. Pod evropským svícnem tma. Ekonom.cz. 11. srpna 2005.
  6. a b Foreign Minister Sergey Lavrov’s remarks at the 24th OSCE Ministerial Council Meeting - Vienna, December 7, 2017 [online]. Organization for Security and Co-operation in Europe (OSCE). Dostupné online. (anglicky) 
  7. Lavrov Blasts Estonia, Latvia on Non-Citizens Issue. Estonian World Review. 1. března 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Russia just slapped down Donald Trump. The Independent [online]. Independent Digital News & Media, 2017-09-23 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. "North Korea’s A-Bomb Is Deterring U.S. First Strike, Russia Says". Bloomberg. 24. září 2017.
  10. Sbližování EU s Ukrajinou? Maďarsko kvůli zákonu řeklo "ne". Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2017-10-16 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  11. Ukrainian Language Bill Facing Barrage Of Criticism From Minorities, Foreign Capitals. Radio Free Europe/Radio Liberty. 24. září 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Germany, EU decry US Nord Stream sanctions. Deutsche Welle. 21. prosince 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Ukraine and Russia look to strike new gas deal amid US sanctions threat. CNBC. 16. prosince 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b c d e f GLASSER, Susan B. Minister No [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Kdo jseš, že mě tu k... poučuješ. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2008-09-12 [cit. 2016-09-10]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  16. ТОП-10 абсурдних заяв Лаврова у Мюнхені. 24 Канал [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  17. Nemáš mě co školit, seřval Lavrov Milibanda. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-09-10]. Dostupné online. ISSN 1213-0702. 
  18. Лавров на пресс-конференции выругался матом. Lenta.RU [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (rusky) 
  19. Resolution 1973 [online]. New York: UN Security Concil, 2011-03-17 [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. 
  20. ROKOS, Milan. Hitler měl židovskou krev, tvrdil Lavrov. Neodpustitelné, míní Izrael. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-05-02 [cit. 2022-05-02]. Dostupné online. 
  21. Putin Apologized for Russia Hitler Claims – Israel PM’s Office [online]. 5. května 2022. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Министр иностранных дел России Сергей Лавров награжден орденом Дружбы народов - Президент / Новости - БЕЛТА - новости, события, факты, комментарии. web.archive.org [online]. 2007-09-27 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  23. ДНИ.РУ ИНТЕРНЕТ-ГАЗЕТА ВЕРСИЯ 5.0. web.archive.org [online]. 2013-11-03 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  24. Назарбаев вручил награду главе МИД РФ Сергею Лаврову. ИА REGNUM [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (rusky) 
  25. Лавров награжден высшим орденом Перу — Новости Политики. Новости@Mail.ru. web.archive.org [online]. 2012-01-11 [cit. 2019-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  26. Указ Президента Российской Федерации от 21.03.2015 № 146 ∙ Официальное опубликование правовых актов ∙ Официальный интернет-портал правовой информации. publication.pravo.gov.ru [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  27. Совещание с российскими послами и постоянными представителями в международных организациях. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  28. Указ Президента Российской Федерации от 21.03.2005 г. № 308. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  29. Указ Президента Российской Федерации от 12.05.1998 г. № 552. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  30. Указ Президента Российской Федерации от 21.06.1996 г. № 973. Президент России [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. (rusky) 
  31. Лавров удостоен государственной награды Сан-Марино. ТАСС [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]