Druhá studená válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Druhá studená válka (anglicky Cold War II, výslovnost [ˈsekənd kəuld ˈwoː(r)] IPA) je termín odkazující k obnovenému politickému a vojenskému napětí mezi Ruskem, eventuálně i Čínou na jedné straně a zeměmi EU, Spojenými státy (USA) a celou Severoatlantickou aliancí (NATO) na straně druhé. Původní termín studená válka označoval globální konfrontaci mezi západními zeměmi vedenými Spojenými státy a bývalým východním blokem vedeným Sovětským svazem (SSSR), a to až do rozpadu tohoto bloku. Tento termín není všeobecně akceptován.

Podle úhlu pohledu je tento termín používán v různých zdrojích buď jako popis možného[1][2][3] nebo nepravděpodobného budoucího stavu,[4][5] zatímco další zdroje používají termín „druhá studená válka“ pro popis současného napětí, nepřátelství a politického soupeření mezi Ruskem a Spojenými státy, EU a dalšími zeměmi, které prudce zesílilo v roce 2014.[6]

Někteří politologové a komentátoři zmiňují problémy s přirovnáním dnešní situace k první studené válce, někteří toto přirovnání úplně odmítají. Aktuální mezinárodní situace není podle nich srovnatelná se situací do roku 1985, tedy za éry Leonida Brežněva a před nástupem Michaila Gorbačova do vedení SSSR.[7][8]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční politika Ruska se od roku 2000 měnila a Rusko nabývalo na sebevědomí. Postupem času ho to začalo přivádět do sporů se Spojenými státy a jejich spojenci.[9]

Někteří komentátoři[10] o nové studené válce začali mluvit už v souvislosti s napětím vznikajícím během války v Jižní Osetii v roce 2008, kdy Rusko intervenovalo ve vnitrostátním konfliktu v sousední Gruzii. Nové úrovně dosáhl tento konflikt v důsledku ukrajinské krize od roku 2013 a zejména v roce 2014. Během událostí na Ukrajině začala Ruská federace vyvíjet aktivity hybridní války[11][12] a připojila k Rusku území Krymu včetně Sevastopolu, přičemž tento krok odůvodnila posvátností tohoto území pro veškerý ruský lid a nutností ochrany ruského obyvatelstva před politikou vlády Arsenije Jaceňuka. Následně se Rusko zapojilo do války na východní Ukrajině.

Západní státy se obávají, že by se Rusko po své intervenci na východní Ukrajině mohlo pokusit obsadit pobaltské státy, kde jsou rovněž silné ruské menšiny, a to přesto, že všechny tři státy (Litva, Lotyšsko a Estonsko) jsou členy Severoatlantické aliance (NATO) a stojí pod její ochranou).[13].[14]

Rusko naproti tomu obviňuje Západ a především Spojené státy z vytváření unipolárního světa a vnucování svého diktátu ostatním zemím včetně Ruska namísto vzájemné spolupráce. Cílem USA je podle Ruska zamrazit stav světa po rozpadu Sovětského svazu a získat pro sebe politické a ekonomické výhody. Rusko tyto snahy, které označuje za novou studenou válku, odmítá a jako příklad multilaterality světa dává mj. partnerství Ruska a Číny.[15][16][17]

Rusko a zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zahraniční politika Ruské federace.

V roce 2008 proběhla v Gruzii krátká válka, během níž po gruzínském útoku na pozice jihoosetinských a ruských ozbrojených sil obsadila ruská armáda část gruzínského území a následně Rusko uznalo dvě separatistické autonomní republiky v Gruzii jako samostatné státy. Tehdejší premiér Vladimir Putin obvinil Spojené státy americké, že jsou zodpovědné za eskalaci tohoto konfliktu. Spekulovalo se o tom, že podpora Gruzie vládou prezidenta George W. Bushe měla mj. za účel argumentativně zvýhodnit prezidentského kandidáta Republikánské strany Johna McCaina. Někteří komentátoři začali již tehdy mluvit o druhé studené válce mezi Ruskem a Západem.[10]

K NATO se od znovusjednocení Německa připojilo 12 nových členských států

Na území Moldávie, zejména však v Podněstří, žije třicetiprocentní menšina etnických Rusů. V roce 1990 se Podněstří fakticky odtrhlo od Moldávie (západní státy však tuto separaci neuznaly), mj. z obavy ze spojení země s Rumunskem. V roce 2008 se zde nacházelo asi 1 200 ruských vojáků. Tehdejší prezident Ruska Dmitrij Medveděv se v srpnu 2008 krátce po válečných událostech v Gruzii setkal s moldavským prezidentem Vladimirem Voroninem a sdělil mu, že jeho země si má na Podněstří nechat zajít chuť a že toto varování se týká i dalších Gruzii podobných případů. Prohlásil také, že „Rusko se nebojí perspektivy studené války, ale nechce ji,“ a že Rusko nehodlá vojensky zasahovat v dalších konfliktech bývalého sovětského prostoru. Už tehdy se ale s obavami ozvala například Ukrajina. Společným rysem obou dvou konfliktů – moldavského a ukrajinského – je či byla snaha obou zemí začlenit se do NATO.[18]

Ruský prezident Vladimir Putin v říjnu 2014 obvinil Spojené státy, že chtějí oživit politická schémata z dob první studené války. Podle něj USA podnikají diktátorské pokusy o manipulaci veřejného mínění a řídí se právem silnějšího s cílem ovládnout svět a získat pro sebe politické a ekonomické výhody, což podle něj přináší přesně opačný efekt, a sice protitlak a odvetné akce. Kvůli absenci sytému vzájemných závazků a dohod mezi mocnostmi vzniká podle Putina světová anarchie a s ní stoupá pravděpodobnost vzniku konfliktů s přímou či nepřímou účastí mocností. Vznik ukrajinské krize je podle něj jen jedním z mnoha příkladů takových postupů.[16]

Unipolární, bipolární a multipolární svět[editovat | editovat zdroj]

Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil v únoru 2015, že Ruské federaci nevyhovuje jednopolární svět v čele s USA, ve kterém je Rusku blokován hospodářský rozvoj.[15]

Válku, díky Bohu, nemáme. Ale zcela jasně existuje snaha zamezit různými prostředky našemu rozvoji, existuje snaha ‚zmrazit‘ světový pořádek, který vznikl v posledních desetiletích po rozpadu Sovětského svazu a v jehož čele je jediný nepochybný vůdce, který jím chce zůstat. Chce jím zůstat ve víře, že on může vše a ti druzí mohou jen to, co on jim dovolí a co je v jeho zájmu.[15]
— Vladimir Putin

Putin již v říjnu 2014 obvinil Spojené státy, že chtějí oživit politická schémata z dob první studené války. Podle něj USA podnikají diktátorské pokusy o manipulaci veřejného mínění a řídí se právem silnějšího s cílem ovládnout svět a získat pro sebe politické a ekonomické výhody, což podle něj přináší přesně opačný efekt, a sice protitlak a odvetné akce. Kvůli absenci sytému vzájemných závazků a dohod mezi mocnostmi vzniká podle Putina světová anarchie a s ní stoupá pravděpodobnost vzniku konfliktů s přímou či nepřímou účastí mocností. Vznik ukrajinské krize je podle něj jen jedním z mnoha příkladů takových postupů.[16]

V lednu 2015 se ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vyjádřil, že Západ si ve světě za každou cenu snaží udržet vedoucí pozici. Spojené státy podle něj razí filosofii „my jsme číslo jedna“ a namísto spolupráce volí diktát. Rusko podle něj ale novou studenou válku nechce a nepřipustí a jako výrazný prvek mezinárodní stability uvedl partnerství Rusko–Čína.[17]

V říjnu 2016 Vladimir Putin pozastavil platnost dohod o likvidaci plutonia se Spojenými státy americkými z washingtonského summitu o jaderné bezpečnosti na jaře 2010. Podle této dohody mělo být na náklady USA zlikvidováno v obou zemích po 34 tunách plutonia a tento materiál přeměněn na jaderné palivo pro elektrárny. Takové množství by přitom stačilo k výrobě až 17 tisíc zbraní v každé z obou zemí. Rusko tak reagovalo na počínání Spojených států, kterým se cítí být ohroženo. Sergej Lavrov přesto ujistil, že Rusko neodstupuje od závazků ohledně jaderného odzbrojení a prohlásil, že plutonium, kterého nebude zapotřebí k zajištění obrany, zůstane mimo zbrojní aktivity. Lavrov vysvětlil, že jde o signál Spojeným státům, že nemohou počítat s tím, že budou jednat s Ruskem z pozice síly jazykem sankcí a ultimát a spolupracovat s Ruskem selektivně jen tam, kde je to pro USA výhodné.[19]

Rusko v říjnu 2016 také zvažovalo obnovení základen na Kubě a Vietnamu, které opustilo po roce 2000. Už předtím také deklarovalo záměr vybudovat nové základny v Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Arménii.[9]

Mediální propaganda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Putinismus, Armáda trollů a Ruská propaganda.

Zpravodajský server colta.ru přinesl v září 2015 svědectví několika novinářů z ruských televizí, mezi nimi např. televizního producenta Stanislava Feofanova nebo nejmenovaného pracovníka Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti, která dokládají, že v období vlády Vladimira Putina se začala měnit novinářská práce v Rusku a začala být ovlivňována Kremlem. Už před rusko-gruzínskou válkou byl v mediálním obrazu budován protivník Ruska, kterým byl světový kapitál zosobněný do Rothschilda, Morgana apod. a jeho negativní vliv na Rusko, především na vývoj cen ropy nebo na špatné potraviny dovážené Rusům. V období gruzínské války Kreml vytvořil konkurenční prostředí mezi televizemi, které soutěžily kdo natočí exkluzivnější reportáž o válce. Veřejnost tehdy ale válku nepodpořila.[20]

Kreml se poučil a vytvořil sjednocený propagandistický proud. Konkurenční televize začaly spolupracovat a vyměňovat si kontakty, záběry, informace a výsledkem je podle zpovídaných novinářů mj. i 86procentní podpora Putina. Někdy v únoru 2014 se do ruských médií z Kremlu dostala informace o nové studené válce horší než té předchozí, která nahradí dosavadní informační válku.[20]

Reakce Západu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vztahy NATO a Ruska.

V dubnu 2014 se Severoatlantická aliance jednomyslně rozhodla v důsledku Ukrajinské krize pozastavit praktickou spolupráci s Ruskou federací.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The “New Cold War” is No Longer Cold: NATO Expands Military Presence along Russia’s Border, Lying All the Way to Barbarossa II, GlobalResearch.ca, 11. 7. 2016
  2. Will NATO's moves in Europe trigger a new Cold War?, Aljazeera.com, 16. 6. 2016.
  3. Pavel Koshkin. What a new Cold War between Russia and the US means for the world [online]. 25 April 2014. [1]. (anglicky) 
  4. "Debunked: Why There Won't Be Another Cold War", The National Interest, March 20, 2015. 
  5. Lawrence Solomon. Lawrence Solomon: Cold War II? Nyet [online]. 9 October 2015. [2]. (anglicky) 
  6. Welcome to Cold War II [online]. Foreign Policy, 4 March 2014, [cit. 2014-11-10]. [3]. (anglicky) 
  7. Březnová anketa Newsletteru IVK: Nová studená válka - realita, nebo jen strašák?, InstitutVK.cz, březen 2016. Anketa, ve které publicisté a politologové užívání termínu kritizují.
  8. Miroslav Kostelka: Nová studená válka?, NeviditelnyPes.cz, 1. 4. 2016. Autor je bývalý ministr obrany.
  9. a b ČTK. Rusko plánuje návrat na vojenské základny z dob SSSR, na Kubu i do Vietnamu. iDNES.cz [online]. 2016-10-07 [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.  
  10. a b ora. Putin: Za válku v Gruzii může Amerika. Studená válka na obzoru?. tn.cz [online]. 2008-08-28 [cit. 2015-04-15]. Dostupné online.  
  11. Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy [online]. Praha, Ostrava: Jagello 2000, 2015, [cit. 2016-03-25]. S. 10-11. Dostupné online. ISBN 978-80-904850-2-0. (česky) 
  12. RYPEL, David. Destabilizace sousedních států jako nástroj ruské zahraniční politiky: případ Ukrajiny. Brno, 2015. 56 s. bakalářská. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Zinaida Shevchuk. s. 4. Dostupné online. (česky)
  13. ket; luk. Putinův poradce: Strach Pobaltí z Ruska je oprávněný. ČT24 [online]. 2014-11-11 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online.  
  14. Lotyšsko se obává ruskojazyčných obyvatel jako rizikového faktoru“. Česká televize. 5. dubna 2015.
  15. a b c ket. Putin: Rusko odmítá jednopolární svět v čele s USA, válku ale nechystá. ČT24 [online]. 2015-02-07 [cit. 2015-04-15]. Dostupné online.  
  16. a b c Chcete další studenou válku, opřel se Putin do USA. TN.cz [online]. 2014-10-24 [cit. 2015-04-16]. Dostupné online.  
  17. a b Západ se snaží udržet vedoucí pozici za každou cenu, tvrdí Lavrov. E15.cz [online]. 2015-01-21 [cit. 2015-07-14]. Dostupné online.  
  18. ŠTEFAN, Petr. Neopakujte gruzínskou chybu, varovalo Rusko sousední státy. iDNES.cz [online]. 2008-08-26 [cit. 2015-04-15]. Dostupné online.  
  19. Moskva pozastavila platnost dohody s USA o likvidaci plutonia. Novinky.cz [online]. 2016-10-03 [cit. 2016-10-06]. Dostupné online.  
  20. a b GAZDÍK, Jan. Ruské televize přepnuly na novou epochu. Ke studené válce dostaly noty přímo z Kremlu. Aktuálně.cz [online]. 2015-09-10 [cit. 2015-09-11]. Dostupné online.  
  21. "Ukraine crisis: Nato suspends Russia co-operation", Russia:BBC News, 2014-04-02. Ověřeno k 2014-04-02. 

Související články[editovat | editovat zdroj]