Gordon Brown
| The Rt Hon Gordon Brown | |
|---|---|
.jpg) | |
| Premiér Spojeného království | |
| Ve funkci: 27. červen 2007 – 11. květen 2010 | |
| Panovník | Alžběta II. |
| Předchůdce | Tony Blair |
| Nástupce | David Cameron |
| Člen parlamentu | |
| Předchůdce | nově zřízený obvod |
| Volební obvod | Kirkcaldy a Cowdenbeath |
| Většina | 18 216 (43,6 %) |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Labouristé |
| Rodné jméno | James Gordon Brown |
| Narození | 20. února 1951 (73 let)  Giffnock, Skotsko |
| Choť | Sarah Macaulay |
| Rodiče | Rev. John Ebenezer Brown a Bunty Souter |
| Příbuzní | Andrew Brown (sourozenec) |
| Sídlo | Downing Street 10 |
| Alma mater | University of Edinburgh |
| Profese | historik, žurnalista |
| Náboženství | skotský presbyterián |
| Ocenění | čestný společník Edinburské královské společnosti |
| Commons | Gordon Brown |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
James Gordon Brown (* 20. února, 1951 Giffnock) je britský politik. Byl předsedou labouristické strany (od 24. června 2007 do 11. května 2010) a předsedou vlády (od 27. června 2007 do 11. května 2010). Předtím v letech 1997–2007 zastával funkci ministra financí.
Vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Už v 16 letech byl přijat na Edinburskou univerzitu, kde v roce 1972 ukončil magisterská studia, v roce 1982 potom dosáhl doktorátu (PhD.). V letech 1972–1975 byl rektorem Edinburské univerzity, zvolen byl ještě jako student. Při školním ragbyovém zápase utrpěl poranění hlavy, v důsledku kterého je slepý na levé oko.
Veřejná činnost[editovat | editovat zdroj]
V opozici[editovat | editovat zdroj]
Poprvé byl zvolen do parlamentu v roce 1983. 80. letech byl postupně mluvčím opozice pro průmysl a obchod, stínovým ministrem průmyslu a obchodu a v roce 1992 se stal stínovým ministrem financí. Po smrti předsedy labouristické strany Johna Smitha v květnu 1994 byl jedním z hlavních kandidátů na jeho nástupce. Zvolen však byl Tony Blair, který Brownovi přenechal oblast ekonomické politiky.
Kancléř pokladu[editovat | editovat zdroj]
Po vítězství labouristů ve volbách v roce 1997 se stal v kabinetu Tonyho Blaira kancléřem pokladu (tradiční označení britského ministra financí). Úřad zastával nepřetržitě přes deset let, nejdéle v moderních dějinách ministerstva. Mezi jeho nejvýznamnější kroky v úřadě patřilo posílení postavení Bank of England, snížení daní z příjmů, prosazoval úspory ve vládních výdajích, prodal část zlatých zásob, odepsal část dluhů zemí Třetího světa. Ekonomický růst byl za jeho úřadování vyšší než průměr Eurozóny, naopak nezaměstnanost byla nižší. V Blairově vládě patřil mezi hlavní odpůrce přijetí Eura. Spekulace vyvolávaly proměny jeho vztahu s premiérem, který dlouho otálel se svým odchodem z funkce. Po léta byl považován za Blairova nejpravděpodobnějšího nástupce.
Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]
Mezi jeho hlavní cíle v době nástupu do funkce 27. června 2007 opatření proti korupci, konstituční reforma (vyjasnění práv a povinností britských občanů), řešení bytové otázky a zdravotnictví.
V zahraniční politice prosazuje postupné stahování britských vojsk z Iráku, vztahy s USA zůstávají nadále těsné, nikoliv však tak vřelé jako za vlád Tonyho Blaira. V současné době po sérii neúspěchů ve volbách čelí silné kritice od členů své strany.
3. října 2008 ohlásil rozsáhlé změny ve složení vlády. Povolal z Bruselu evropského komisaře pro obchod Petera Mandelsona. Dosavadní ministr podnikání John Hutton se stal ministrem obrany, kde nahradil Dese Browna, a šéf labouristických poslanců v Dolní sněmovně Geoff Hoon se stal novým ministrem dopravy namísto Ruth Kellyové. Do vlády se vrátila i bývalá ministryně zahraničí Margaret Beckettová, která se stala ministryní bytové výstavby.[1] Brown také vytvořil nové ministerstvo pro energetiku a změnu klimatu, které vedl Ed Miliband[2], Brownův pozdější nástupce ve vedení Labouristické strany.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 2000 se oženil se Sarah Macaulayovou. Mají spolu dva syny.
Kritika[editovat | editovat zdroj]
Byl kritizován za napojení svého bratra na lobbisty atomového energetického průmyslu. Rozruch vyvolalo také jeho pozvání pro bývalou premiérku Margaret Thatcherovou do Downing Street a také fakt, že nenechal své předsednictví potvrdit v mimořádných volbách.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gordon Brown na anglické Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gordon Brown na Wikimedia Commons 
Osoba Gordon Brown ve Wikicitátech- (anglicky) Oficiální stránky britského premiéra
- (česky) Tony Blair rezignoval, novým premiérem je Brown
- (anglicky) Gordon Brown heslo v Encyclopaedia Britannica
- (anglicky) Ynetnews - Gordon Bronw: The lesson I learnt at Auschwitz
| Správce pokladu | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Kenneth Clarke |
1997–2007 Gordon Brown |
Nástupce: Alistair Darling |
.svg)
