Clement Attlee
Clement Attlee | |
---|---|
Premiér Spojeného království | |
Ve funkci: 27. července 1945 – 26. října 1951 | |
Panovník | Jiří VI. |
Předchůdce | Winston Churchill |
Nástupce | Winston Churchill |
Stranická příslušnost | |
Členství | Labouristická strana |
Rodné jméno | Clement Richard Attlee |
Narození | 3. ledna 1883 Putney, Londýn |
Úmrtí | 8. října 1967 (ve věku 84 let) Londýn |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Westminsterské opatství |
Choť | Violet Attleeová (od 1922) |
Rodiče | Henry Attlee a Ellen Bravery Watson |
Děti | Janet Attlee Lady Felicity Attlee Martin Attlee, 2nd Earl Attlee Lady Alison Davis |
Příbuzní | Thomas Simons Attlee a Bernard Henry Bravery Attlee (sourozenci) Ann Helen Shipton[1] (vnučka) |
Alma mater | University College, Oxford |
Profese | politik, diplomat a profesor |
Náboženství | agnosticismus |
Ocenění | Řád společníků cti (1945) člen Královské společnosti (1947) Řád Za zásluhy (1951) rytíř Podvazkového řádu (1956) Medaile Vítězství … více na Wikidatech |
Commons | Clement Attlee |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Clement Attlee, 1. hrabě Attlee (3. ledna 1883 – 8. října 1967) byl britský státník, člen Labouristické strany a premiér. V období druhé světové války byl místopředsedou koaliční vlády vedené Winstonem Churchillem, kterého porazil ve volbách roku 1945. Byl prvním labouristickým premiérem, který zastával tuto funkci celé volební období, a prvním s většinovou podporou v Dolní sněmovně.
Jeho vláda uplatňovala keynesiánskou politiku založenou na snaze dosáhnout plné zaměstnanosti a značně rozšířila systém sociálních služeb. V této souvislosti provedla vláda zestátnění velkých průmyslových společností, veřejných služeb a založila Státní zdravotní službu. Tento směr byl převážné akceptován až do doby, kdy se britskou premiérkou stala Margaret Thatcherová. V době, kdy byl předsedou vlády, také došlo k dekolonizaci velké části Britského impéria, když Indie, Pákistán, Barma, Srí Lanka, Jordánsko a Palestina získaly nezávislost.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Putney, části Londýna, jako sedmé z osmi dětí advokáta Henryho Attleeho a jeho manželky Ellen. Studoval na Northaw School a University College v Oxfordu. Poté se připravoval na kariéru právníka.
V letech 1906 až 09 pracoval jako ředitel Haileybury House, klubu pro chlapce pocházející z prostředí dělnické třídy. Zpočátku byl jeho politický názor konzervativní, ale byl šokován chudobou, kterou viděl ve slumech. Získal přesvědčení, že soukromá dobročinnost nemůže tuto nouzi odstranit a jediný mechanismus, který by byl schopen tento problém odstranit, je státní přerozdělení financí.
V době první světové války bojoval jako kapitán v Turecku a Iráku a v posledním období války ve Francii.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Roku 1922 byl zvolen poslancem Dolní sněmovny za obvod Limehouse. Pomohl MacDonaldovi vyhrát volby vůdce Labouristické strany a stal se jeho parlamentním tajemníkem.
Na konferenci strany roku 1935 rezignoval George Lansbury na funkci vůdce labouristů. Vzhledem k blížícím se volbám byl jmenován jejím dočasným předsedou Attlee. Volby skončily pro labouristy lépe než předchozí v roce 1931 a v následných volbách vůdce strany zvítězil Attlee, který tuto pozici zastával následujících 20 let až do roku 1955. Jako předseda strany pěstoval vztahy s dalšími levicovými stranami ve světě. Např. 16. května 1937 přicestoval do Prahy, kde mimo jiné promluvil na sjezdu ČSSD.[2]
Po katastrofálním výsledku vojenské operace na ovládnutí Norska byla vládě vyslovena nedůvěra. Současný premiér Neville Chamberlain byl nakonec nucen rezignovat a byla vytvořena koaliční vláda vedená Winstonem Churchillem a Attlee se stal jeho zástupcem.
Po skončení války v Evropě chtěl spolu s Churchillem pokračovat v projektu koaliční vlády až do porážky Japonska, ale v Labouristické straně byl prosazen názor na odstoupení z koalice a byly vyhlášeny nové volby. Válka přinesla zemi mnohé sociální změny a veřejnost žádala realizaci sociálních reforem, které by zajistily plnou zaměstnanost a rozšíření sociálního státu. Volby skončily překvapivým výsledkem, když Labouristická strana získala v dolní komoře parlamentu nadpoloviční většinu. Attlee se tak stal premiérem nově sestavené vlády.
Premiér
[editovat | editovat zdroj]Domácí politika
[editovat | editovat zdroj]Vláda zřídila Státní zdravotní službu, která měla zajistit zlepšení úrovně poskytované zdravotní péče. Dále položila základ rozšířeného sociálního státu, vytvořila nový systém sociálního zabezpečení a přijala zákon, který ukládal pracujícím odvádět daň do národního pojištění. To sloužilo jako fond pro platby základních penzí, nemocenských, podpor v nezaměstnanosti a podpory pozůstalých.
Kabinet také provedl znárodnění základních průmyslových společností a veřejných služeb. Do roku 1951 se asi 20 % britské ekonomiky stalo veřejným vlastnictvím. Největším problémem byly náklady na válečné operace, které dosáhly asi jedné čtvrtiny národního bohatství a dovedly zemi téměř k bankrotu. Skutečností tak zůstal přídělový systém na potraviny, který měl omezit jejich spotřebu a snížit nutnost dovozu potravin do země. Británie využívala od roku 1948 výhody Marshallova plánu a výsledkem bylo rychlé zotavení země.
Zahraniční politika
[editovat | editovat zdroj]V zahraniční oblasti se vláda soustředila na čtyři hlavní otázky – poválečnou Evropu, počátek studené války, vznik OSN a dekolonizaci.
V počátku poválečného období byly vztahy se Sovětským svazem založené na gestech dobré vůle. Poté, co Stalin získal kontrolu nad větší části východní Evropy a začal podvracet vlády na Balkáně, dala Attleeho vláda podnět k vytvoření obranného spojenectví NATO pro ochranu západní Evropy. Obavy z napětí mezi Sovětským svazem a USA vedly k tajnému jednání kabinetu, na kterém bylo rozhodnuto vyvinout vlastní jaderné zbraně.
Jeho vláda byla také zodpovědná za první velkou dekolonizaci Britského impéria – nezávislost Indie. V první fázi došlo k rozdělení území na oblasti, kde převažovalo muslimské obyvatelstvo – Pákistán a na ostatní území – Indii. V této době došlo i k vyhlášení samostatnosti Barmy a Srí Lanky (dříve Cejlon). Některá území se stala britskými dominii a základem pozdějšího Commonwealthu.
Pozdní období
[editovat | editovat zdroj]Ve volbách roku 1950 získala Labouristická strana jen těsnou většinu. Následující rok došlo ve straně k rozkolu nad návrhem rozpočtu, který musel respektovat náklady korejské války. Aneurin Bevan, ministr zdravotnictví, rezignoval na protest proti nové zdravotní dani a spolu s ním odstoupil i příští premiér Harold Wilson. V následujících volbách roku 1951 zvítězili konzervativci.
Vůdcem labouristů zůstal až do roku 1955, kdy po dalších prohraných volbách v prosinci téhož roku odstoupil z vedení strany. Stáhl se i z dolní komory parlamentu a poté, co byl povýšen do šlechtického stavu jako 1. hrabě (Earl) Attlee, se stal členem Sněmovny lordů.
Zemřel 8. října 1967 na zápal plic a jeho ostatky byly pohřbeny ve Westminsterském opatství.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Clement Attlee na Wikimedia Commons
- Osoba Clement Attlee ve Wikicitátech
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clement Attlee na anglické Wikipedii.
- Premiéři Spojeného království
- Vicepremiéři Spojeného království
- Britští ateisté
- Socialisté
- Absolventi Oxfordské univerzity
- Členové Královské společnosti
- Poslanci Dolní sněmovny Spojeného království
- Zemřelí na zápal plic
- Pohřbení ve Westminsterském opatství
- Narození 3. ledna
- Narození v roce 1883
- Narození v Londýně
- Úmrtí 8. října
- Úmrtí v roce 1967
- Úmrtí v Londýně
- Rytíři Podvazkového řádu
- Britští šlechtici
- Vůdci Labouristické strany
- Držitelé Československé medaile Vítězství
- Nositelé Řádu za zásluhy (Spojené království)
- Nositelé Řádu společníků cti