Labouristická strana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Labouristická strana
Labour Party
Datum založení 1900
Předseda Jeremy Corbyn
Sídlo Victoria Street 39, Londýn
Ideologie Sociální demokracie
Třetí cesta (po 80. letech)
Mezinárodní org. Socialistická internacionála (pozorovatel), Progresivní aliance
Evropská strana Strana evropských socialistů
Politická skupina EP Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů
Barvy červená
Zisk mandátů ve volbách
Dolní sněmovna:
258 / 650
Sněmovna lordů:
212 / 724
Evropský parlament:
20 / 73
Londýnské shromáždění:
8 / 25
Skotský parlament:
46 / 129
Velšské shromáždění:
26 / 60
Místní samospráva:
4831 / 21871
Oficiální web
http://www.labour.org.uk/

Labouristická strana (Labour Party, Strana práce) je centristicko-levicová politická strana ve Velké Británii. Byla založena na počátku 20. století. Od roku 1920 byla hlavní stranou na levé straně politického spektra v Anglii, Skotsku a Walesu, ale ne v Severním Irsku, kde teprve nedávno zahájila budování své organizační struktury.

Ve volbách roku 1997 strana pod vedením Tonyho Blaira zvítězila, i když se původní velká většina v Dolní sněmovně snížila na 167 křesel a roku 2005 až na 66 poslanců. Labouristé jsou vedoucí silou ve velšské koaliční vládě a hlavní opoziční stranou ve Skotském parlamentu. V Evropském parlamentu má strana 20 poslanců a je také pozorovatelem při Socialistické internacionále a členem Progresivní aliance.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik Labouristické strany se datuje na konec 19. století, kdy začala být zřejmá potřeba vzniku nové strany, která by reprezentovala zájmy městského proletariátu, jehož počet se zvyšoval a který nedávno získal volební právo. Někteří odboroví předáci se začali zapojovat do politiky a Liberální strana podporovala některé z nich jako kandidáty ve volbách.

Roku 1899 člen Doncasterského odborového svazu železničních pracovníků navrhl, aby bylo svoláno jednání Federace odborových svazů, na kterém by došlo ke sjednocení levicově orientovaných skupin a vytvoření jednotné organizace na podporu kandidátů ve volbách. Konference se sešla v únoru 1900 v Memorial Hall za účasti organizací zastupujících asi jednu třetinu členů federace. Na ní byl vytvořen výbor (Labour Representation Comitee), který měl koordinovat podporu kandidátů pro volby do parlamentu.

V prvních volbách roku 1900, které výbor podporoval, získali jeho kandidáti dva mandáty. Krátce nato, ale jeho podpora začala narůstat a i vlivem dohody s liberály, která měla zajistit porážku Konzervativní strany, získal ve volbách roku 1906 už 29 křesel. Na prvním jednání se poslanci podporovaní výborem rozhodli přijmout název Labouristická strana a Keir Hardie byl zvolen vůdcem poslanecké skupiny.

V průběhu první světové války se strana rozdělila na tábor podporovatelů konfliktu a odpůrce války, kteří postupně získávali většinu. Ramsay MacDonald, který s válkou nesouhlasil, odstoupil z vedení strany a byl nahrazen Arthurem Hendersonem, který byl brzy poté přijat premiérem H. H. Asquithem do vlády a stal se tak prvním labouristickým členem vlády. Henderson v zájmu sjednocení strany z vlády odstoupil roku 1917. Později došlo k rozkolu Liberální strany, podporu jejich voličů získali labouristé a ve volbách roku 1922 se stali druhou nejsilnější stranou v parlamentu.

Ve volbách roku 1923 vyhrála Konzervativní strana, ale ačkoli měla nejvíce poslanců, ztratila většinu. S podporou Asquithových liberálů vytvořil Ramsay MacDonald v lednu 1924 vládu a stal se prvním labouristickým předsedou vlády. Kabinet byl závislý na podpoře liberálů, nebyl schopen prosadit socialistické zákony a jediným podstatným opatřením bylo zahájení programu pro výstavbu 500 000 nájemních domů pro dělnické rodiny. Vláda se ale rozpadla už po devíti měsících a těsně před dalšími volbami byl zveřejněn Zinovjevův dopis, ze kterého vyplývalo, že labouristé připravují v Británii komunistickou revoluci. Tento dopis je v současnosti považován za podvrh. V opozici MacDonald pokračoval v prosazování umírněné politiky, odsoudil generální stávku roku 1926 s tím, že nejlepší cestou dosažení sociálních reforem je volební podpora labouristů.

Ve volbách roku 1929 labouristé zvítězili a vytvořili menšinovou vládu. Krátce po sestavení kabinetu byla země zasažena hospodářskou krizí. Se zhoršující se ekonomickou situací souhlasil MacDonald s vytvořením národní koaliční vlády, sestavené s konzervativci a liberály. Tato akce byla částí labouristů posouzena jako zrada a MacDonald byl ze strany vyloučen.

Do vlády se strana vrátila roku 1940, jako část válečné koalice, ze které ale na konci války odstoupila a v prvních poválečných volbách zvítězila. Premiér Clement Attlee se svým kabinetem realizoval jedny z nejradikálnějších reforem ve 20. století když provedl znárodnění velkých průmyslových společností a veřejných služeb, položil základy sociálního státu a vytvořili instituci Národní zdravotní služby.

Hospodářský pokles a skandály přivodily konec konzervativní vlády a vítězství labouristů ve volbách roku 1964. Wilsonova vláda realizovala mnoho sociálních reforem týkajících se vzdělání, potratů a homosexuálů. Kabinet podpořil rozšíření všeobecného vzdělání a založil Open University. Wilson se po porážce v roce 1970 vrátil jako premiér v roce 1974 kdy sestavil menšinovou vládu. V tomto období se kabinet potýkal s hospodářskými problémy, nedostatkem podpory v parlamentu a vnitřními spory o vztah k Evropské unii.

Po dlouhém období v opozici a po náhlé smrti jejího vůdce Johna Smithe se stal vůdcem strany roku 1994 Tony Blair. Ten nasměroval politiku strany k centrismu (někdy označováno jako třetí cesta) a prosazoval tento posun jako novou etapu v historii strany - New Labour. Část radikálních členů okolo bývalého předáka hornických odborů Arthura Scargilla stranu opustila a založila vlastní Socialistickou labouristickou stranu, která se ale výrazně neprosadila. Labouristé poté zvítězili ve volbách roku 1997. Blairova vláda ustanovila instrument minimální mzdy, předání části správních pravomocí Skotsku, Walesu a Severnímu Irsku a obnovení správního orgánu nad celým LondýnemGreater London Authority. Velký obrat v podpoře vlády přineslo Blairovo těsné spojenectví s americkým prezidentem Georgem Bushem při zapojení do války v Iráku. Blair oznámil svůj záměr stáhnout se z politiky a roku 2007 se stal jeho nástupcem Gordon Brown. I když poté došlo k jistému obnovení důvěry v labouristy, utrpěla strana roku 2008 porážku ve volbách londýnského starosty.

Ve všeobecných volbách roku 2010 získala Labouristická strana po Konzervativní straně druhý největší počet křesel, ale žádná strana neměla v dolní komoře parlamentu většinu. Vzhledem k tomu, že Labour Party neměla většinu ani s levo-středovými liberálními demokraty, 11. května Gordon Brown rezignoval na pozici premiéra i předsedy strany. Přechodně se předsedkyní strany stala Harriet Harmanová a ve volbách na kongresu labouristů byl jejím vůdcem zvolen Ed Miliband. V roce 2015 byl zvolen předsedou strany Jeremy Corbyn, hned následujícího roku se ho pokusili předem očekávaně[1] jeho odpůrci po referendu o vystoupení Spojeného království z Evropské unie neúspěšně sesadit. Corbyn získal 61.8% hlasů a porazil tak protikandidáta Owena Smitha.

Politika strany[editovat | editovat zdroj]

Strana vznikla z odborářského hnutí a socialistických stran jako platforma pro podporu zájmů dělnické třídy. Nicméně poté co byl realizován projekt New Labour, je podporována i větší částí příslušníků střední společenské vrstvy. Původně strana prosazovala socialismus, veřejné vlastnictví důležitých odvětví průmyslu, zásahy vlády do hospodářství, přerozdělování bohatství, zvyšování práv pro dělníky, sociální stát, veřejně spravované zdravotnictví a školství. Nicméně na konci 80. let pod vedením Neila Kinnocka, Johna Smithe a Tonyho Blaira se strana odvrátila od socialistických myšlenek a stala se zastáncem volného obchodu, což vedlo k tomu, že je strana označována jako sociálně demokratická nebo dokonce jako strana tzv. třetí cesty.

Stranické dokumenty neobsahují od roku 1992 termín socialismus, ačkoli když byla původní 4 klauzule odstraněna, byl do stanov doplněn text Labouristická strana je demokratická socialistická strana.

Imigrační politika a multikulturalismus[editovat | editovat zdroj]

Labouristická strana silně prosazuje ideologii multikulturalismu. Bývalý poradce několika labouristických ministrů Andrew Neather uvádí, že labouristické vlády úmyslně podporovaly masovou imigraci se záměrem „učinit Británii skutečně multikulturní“ a „záměrem namočit pravici nos v diverzitě a dosáhnout toho, aby jejich argumentace zastarala“.[2][3][4]

Vůdci Labouristické strany[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Podíl hlasů Počet mandátů Výsledek voleb
1900 62.698 1,8% 2 Vítězství konzervativců
1906 321.663 5,7% 29 Vítězství liberálů
1910 (leden) 505.657 7,6% 40 Zablokovaný parlament (menšinová vláda liberálů)
1910 (prosinec) 371.802 7,1% 42 Zablokovaný parlament (menšinová vláda liberálů)
1918 2.245.777 21,5% 57 Vítězství konzervativní koalice
1922 4.076.665 29,7% 142 Vítězství konzervativců
1923 4.267.831 30,7% 191 Zablokovaný parlament (menšinová vláda labouristů)
1924 5.281.626 33,3% 151 Vítězství konzervativců
1929 8.048.968 37,1% 287 Zablokovaný parlament (menšinová vláda labouristů)
1931 6.339.306 30,8% 52 Národní vláda
1935 7.984.988 38,0% 154 Národní vláda
1945 11.967.746 49,7% 393 Vítězství labouristů
1950 13.266.176 46,1% 315 Vítězství labouristů
1951 13.948.883 48,8% 295 Vítězství konzervativců
1955 12.405.254 46,4% 277 Vítězství konzervativců
1959 12.216.172 43,8% 258 Vítězství konzervativců
1964 12.205.808 44,1% 317 Vítězství labouristů
1966 13.096.629 48,0% 364 Vítězství labouristů
1970 12.208.758 43,1% 288 Vítězství konzervativců
1974 (únor) 11.645.616 37,2% 301 Zablokovaný parlament (menšinová vláda labouristů)
1974 (říjen) 11.457.079 39,2% 319 Vítězství labouristů
1979 11.532.218 36,9% 269 Vítězství konzervativců
1983 8.456.934 27,6% 209 Vítězství konzervativců
1987 10.029.807 30,8% 229 Vítězství konzervativců
1992 11.560.484 34,4% 271 Vítězství konzervativců
1997 13.518.167 43,2% 419 Vítězství labouristů
2001 10.724.953 40,7% 413 Vítězství labouristů
2005 9.562.122 35,3% 356 Vítězství labouristů
2010 8.601.441 29,1% 258 Zablokovaný parlament (koalice konzervativců a liberálních demokratů)
2015 9.347.326 30,4% 232 Vítězství konzervativců

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Labour Party (UK) na anglické Wikipedii.

  1. "Jeremy Corbyn Will Face A Coup ‘On Day One,’ Says Labour MP Simon Danczuk", The Huffington Post UK, 12 August 2015. 
  2. Andrew Neather. Don't listen to the whingers - London needs immigrants [online]. 23 October 2009, [cit. 2013-09-29]. [1]. (anglicky) 
  3. Tom Whitehead. Labour wanted mass immigration to make UK more multicultural, says former adviser [online]. 23 October 2009, [cit. 2013-09-29]. [2]. (anglicky) 
  4. Simon Walters, Mail on Sunday Political Editor. 'Dishonest' Blair and Straw accused over secret plan for multicultural UK [online]. 2009-10-25, [cit. 2012-02-01]. [3]. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]