William Cavendish, 4. vévoda z Devonshiru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
William Cavendish
William Cavendish, 4th Duke of Devonshire.JPG
Premiér Velké Británie
Ve funkci:
16. listopad 1756 – 25. červen 1757
PanovníkJiří II.
PředchůdceThomas Pelham-Holles, 1. vévoda z Newcastle
NástupceThomas Pelham-Holles, 1. vévoda z Newcastle
Lord nejvyšší komoří Velké Británie
Ve funkci:
18. května 1757 – 24. listopadu 1762
PředchůdceCharles Fitzroy, 2. vévoda z Graftonu
NástupceGeorge Spencer, 4. vévoda z Marlborough
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
5. května 1755 – 25. září 1757
PředchůdceLionel Sackville, 1. vévoda z Dorsetu
NástupceJohn Russell, 4. vévoda z Bedfordu
Nejvyšší štolba
Ve funkci:
5. července 1751 – 28. března 1755
PředchůdceCharles Lennox, 2. vévoda z Richmondu
NástupceLionel Sackville, 1. vévoda z Dorsetu
Stranická příslušnost
Členství(Whigové)

Narození8. květen 1720
Londýn
Úmrtí2. říjen 1764
Spa, Belgie
Místo pohřbeníDerby Cathedral
ChoťCharlotte Cavendishová, markýza z Hartingtonu (od 1748)
RodičeWilliam Cavendish, 3. vévoda z Devonshiru a Catherine Hoskins
DětiWilliam Cavendish, 5. vévoda z Devonshiru
Dorothy Bentincková, vévodkyně z Portlandu
George Cavendish
Lord Richard Cavendish
PříbuzníLord George Cavendish, Lady Rachel Cavendish[1], Lady Caroline Cavendish[1], Field Marshal Lord Frederick Cavendish[1], Lord John Cavendish[1] a Lady Elizabeth Cavendish[1] (sourozenci)
Charlotte Williams[2], Georgiana Howard[1][2], Harriet Leveson-Gower, Countess Granville[1][2], William Cavendish, 6. vévoda z Devonshiru[2][1], Caroline St. Jules[2][1] a Augustus Clifford[2][1] (vnoučata)
Profesepolitik
OceněníPodvazkový řád
člen Královské společnosti
PodpisWilliam Cavendish, podpis
CommonsWilliam Cavendish, 4th Duke of Devonshire
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Cavendish, 4. vévoda z Devonshire (William Cavendish, 4th Duke of Devonshire, 4th Marquess of Hartington, 7th Earl of Devonshire, 7th Baron Cavendish of Hardwick) (8. květen 17202. říjen 1764, Spa), byl britský státník. Jako příslušník vysoce postavené šlechty se od mládí angažoval v politice, nejprve jako poslanec Dolní sněmovny, později člen Sněmovny lordů (od roku 1755 s titulem vévody). Zastával vysoké funkce u dvora, byl místokrálem v Irsku (1755–1757) a v letech 1756–1757 krátce britským premiérem. Díky sňatku významným způsobem rozšířil rodový majetek převzetím dědictví po rodině Boylů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Portrét 4. vévody z Devonshire ze sbírek National Trust

Pocházel z významné šlechtické rodiny Cavendishů[3], narodil se jako nejstarší ze čtyř synů 3. vévody z Devonshiru. Jako jeden z mála britských premiérů neprošel univerzitou, dostalo se mu jen soukromého vzdělání. V doprovodu svého učitele reverenda Arthura Smythe absolvoval v letech 1739–1740 kavalírskou cestu do Francie a Itálie. V letech 1741–1751 byl poslancem Dolní sněmovny, kde zastupoval volební obvod hrabství Derbyshire a v rodinné tradici patřil ke straně whigů. Jako otcův dědic užíval od roku 1729 titul markýz z Hartingtonu, v roce 1751 byl s titulem barona Cavendishe povolán do Sněmovny lordů. Titul vévody zdědil po otci v roce 1755. Mezitím se prosadil ve vysokých funkcích u dvora, v letech 1750–1755 byl nejvyšším štolbou (Master of the Horse)[4] a v roce 1751 byl jmenován členem Tajné rady. Od dubna 1755 do ledna 1757 zastával funkci místokrále v Irsku. Na počátku sedmileté války byl jmenován ministerským předsedou Velké Británie. Jako státník nebyl příliš schopný, skutečnou vůdčí osobností vládního kabinetu byl William Pitt[5], vévoda z Devonshiru ostatně funkci premiéra přijal víceméně proti své vůli.[pozn. 1] Z titulu funkce předsedy vlády byl zároveň předsedou Sněmovny lordů a v roce 1756 se stal rytířem Podvazkového řádu.[6] Ve funkci premiéra setrval formálně do června 1757, poté zastával úřad nejyššího komořího s platem 4 200 liber ročně (1757–1762).[7] V závěru sedmileté války se kvůli mírovým jednáním dostal do konfliktu s králem Jiřím III., byl odvolán z funkce nejvyššího komořího, vyloučen z Tajné rady a nakonec mu byl úplně odepřen přístup ke dvoru.[8] Opustil Anglii a zemřel o dva roky později v lázních Spa v Belgii. Do smrti byl formálně lordem-místodržitelem v hrabství Derbyshire (1754–1764). K jeho soukromým zájmům patřilo jezdectví

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Charlotte Cavendishová, markýza z Hartingtonu, rozená Boyle (1731–1754), manželka 4. vévody z Devonshire

V roce 1748 se v Londýně oženil s Charlotte Elizabeth Boyleovou, dcerou a bohatou dědičkou Richarda Boyleho, 3. hraběte z Burlingtonu, známého architekta a sběratele umění. Charlotte byla po otci univerzální dědičkou rozsáhlého majetku rodu Boylů v hrabstvích Yorkshire (zámek Bolton Abbey) a Derbyshire (zámek Londesborough Hall), v Irsku (zámek Lismore Castle) a také paláce Burlington House v Londýně. Z manželství se narodily čtyři děti, nejmladší syn George získal později titu hraběte z Burlingtonu užívaný dříve v rodině Boyle.

Z mladších bratrů 4. vévody z Devonshiru vynikl lord Frederick Cavendish (1729–1803), který sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního maršála, další bratr lord John Cavendish (1732–1796) byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a v letech 1782 a 1783 dvakrát krátce britským ministrem financí. Díky sňatkům svých sester měl vévoda z Devonshiru blízké příbuzenské vazby na vlivný irský rod Ponsonbyů, jeho švagry byli William Ponsonby, 2. hrabě z Bessborough a dlouholetý předseda irského parlamentu John Ponsonby.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vévoda z Devonshire nastoupil do funkce premiéra po demisi 1. vévody z Newcastle, který byl obviňován z nedostatečných příprav na právě začínající sedmiletou válku. V Devonshirově případě byly poprvé v jedné osobě spojeny posty premiéra a předsedy Horní sněmovny, což se stalo do budoucna víceméně pravidlem (pokud byl první ministr peerem). Čtvrtý vévoda z Devonshire byl až do roku 1757 zároveň i irským místokrálem. Když pak v květnu 1757 zemřel nejvyšší komoří, 2. vévoda z Graftonu, převzal vévoda z Devonshire i tento úřad, takže od května 1757 do pádu svého kabinetu o měsíc později zastával zároveň čtyři nejvyšší úřady v zemi – ministerský předseda, předseda Horní sněmovny, místokrál v Irsku a nejvyšší komoří. Kumulace takto vysokých funkcí, zároveň tolik různorodých (exekutiva, dvorský úřad a parlamentní funkce) se již v pozdější době nikdy neopakovala. Na druhou stranu je nutno přiznat, že vévoda z Devonshire nepatřil k nejlepším státníkům své doby a převzetí premiérské funkce se bránil především s vědomím svých vlastních nedostatků, což naopak působí sympaticky. V historii premiérského úřadu drží vévoda z Devonshire rekord jako ministerský předseda, který zemřel v nejmladším věku (bylo mu 44 let).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j Kindred Britain.
  2. a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997), s. 440 (heslo Devonshire) ISBN 80-7185-104-3
  4. Personální obsazení funkce nejvyššího štolby na webu The British History Online dostupné online
  5. STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 80 ISBN 80-7277-010-1
  6. LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter; Univerzita Palackého, Olomouc, 2020; s. 387 ISBN 978-80-244-5621-8
  7. Personální obsazení funkce nejvyššího komořího na webu The British History Online dostupné online
  8. STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 288, 308 ISBN 80-7277-010-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]