George Spencer, 4. vévoda z Marlborough

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
George Spencer, 4. vévoda z Marlborough
Portrét 4. vévody z Marlborough od George Romneye ze sbírek zámku Blenheim Palace
Portrét 4. vévody z Marlborough od George Romneye ze sbírek zámku Blenheim Palace
Narození 26. ledna 1739
Úmrtí 29. ledna 1817 (ve věku 78 let)
Blenheimský palác
Místo pohřbení Blenheimský palác
Alma mater Eton College
Ocenění člen Královské společnosti
Politická strana Whigové
Děti George Spencer-Churchill, 5th Duke of Marlborough
Henry John Spencer
Francis Spencer
Rodiče Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough
Příbuzní Elizabeth Spencer, Lady Diana Beauclerk a Charles Spencer (sourozenci)
John Russell, 4. vévoda z Bedfordu (tchán)
Funkce Lord Privy Seal
Lord Chamberlain
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Spencer, 4. vévoda z Marlborough (George Spencer, 4th Duke of Marlborough, 4th Marquess of Blandford, 6th Earl of Sunderland, 4th Earl of Marlborough, 8th Baron Spencer of Wormleighton, 6th Baron Spencer of Sundridge) (26. ledna 1739, Althorp, Anglie29. ledna 1817, Blenheim Palace, Anglie) byl britský politik a dvořan ze šlechtického rodu Spencerů. V roce 1758 zdědil titul vévody z Marlborough a jako stoupenec strany whigů byl v mládí krátce členem vlády jako nejvyšší komoří (1762-1763) a lord strážce tajné pečeti (1763-1765). Kvůli nezájmu o politiku pak již nezastával žádnou funkci a věnoval se zvelebování rodového sídla Blenheim Palace. Byl rytířem Podvazkového řádu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zámek Blenheim Palace (Oxfordshire), hlavní sídlo vévodů z Marlborough
Rodinný portrét 4. vévody z Marlborough (Joshua Reynolds, cca 1777)

Narodil se na rodovém sídle Althorp, které bylo později majetkem mladší linie hrabat Spencerů. Byl nejstarším synem generála 3. vévody z Marlborough a Elizabeth Trevor (1716-1761). Studoval v Etonu a za sedmileté války pod velením svého otce vstoupil do armády, již v sedmnácti letech byl kapitánem. Po otci zdědil v roce 1758 rodové tituly a majetek, po dosažení zletilosti vstoupil do Sněmovny lordů (1760), od roku 1760 až do smrti byl lordem místodržitelem v hrabství Oxford. S podporou svého tchána 4. vévody z Bedfordu vstoupil do vlády a stal se lordem nejvyšším komořím (1762-1763), poté byl lordem strážcem tajné pečeti (1763-1765), od roku 1762 byl též členem Tajné rady. Z vlády odešel v šestadvaceti letech, a protože o veřejné záležitosti neměl příliš zájem, od té doby již žádnou funkci nezastával[pozn. 1]. V roce 1768 získal Podvazkový řád a od roku 1786 byl členem Královské společnosti, obdržel také čestný doktorát na oxfordské univerzitě.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Caroline Russell, vévodkyně z Marlborough (Joshua Reynolds, cca 1760)

Jeho manželkou byla od roku 1762 Caroline Russell (1742-1811), dcera významného státníka 4. vévody z Bedfordu. Měli spolu devět dětí, nejstarší syn od roku 1817 užíval alianční jméno Spencer-Churchill.

  • Caroline (1763-1813), manžel 1792 Henry Agar-Ellis, 1. vikomt Clifden (1761-1836)
  • George Spencer-Churchill, 5. vévoda z Marlborough (1766-1840)
  • Elizabeth (1772-1812), manžel 1790 John Spencer (1767-1831), bratranec z linie hrabat Spencerů
  • Anne (1773-1865), manžel 1796 Cropley Ashley-Cooper, 6. hrabě ze Shaftesbury (1768-1851), místopředseda Sněmovny lordů
  • Lord Henry John Spencer (1770-1795), poslanec Dolní sněmovny, vyslanec v Haagu, Stockholmu a Berlíně[1]
  • Francis Almeric Spencer, 1. baron Churchill (1779-1845), poslanec Dolní sněmovny, 1815 baron Churchill

Mladší bratři 4. vévody z Marlborough se na rozdíl od něj angažovali v politice řadu let. Lord Charles Spencer (1740-1820) byl čtyřicet let poslancem Dolní sněmovny, zastával funkce ve finační správě a u dvora, nakonec byl v letech 1801-1806 generálním poštmistrem[2]. Další bratr, lord Robert Spencer (1747-1831) byl poslancem Dolní sněmovny více než půl století (1768-1825), v letech 1806-1807 zastával funkci generálního inspektora královských lesů a parků[3][pozn. 2].

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. S Caroline Russell se oženil v srpnu 1762 a tento blízký vztah k tehdy vlivnému státníkovi 4. vévodovi z Bedfordu pomohl Marlboroughovi ke kariéře ve vysokých úřadech ve velmi mladém věku. Je nesporné, že při svém postavení by se vévoda z Marlborough bez intervence kohokoliv dostal k nejvyšším postům sám, na druhou stranu, z jeho participace ve veřejných funkcích omezené pouze na první polovinu 60. let 18. století je patrné, že sám neměl o vstup do vysoké politiky zájem a jednalo se pouze o protekci jeho tchána 4. vévody z Bedfordu. Ve věku 23 let se tak Marlborough stal v listopadu 1762 nejvyšším komořím (tento úřad musel opustit 4. vévoda z Devonshiru, který se tehdy dostal do zásadního názorového rozporu s králem Jiřím III.). Svého tchána pak Marlborough v lednu 1763 nahradil ve funkci lorda strážce pečeti; v historii byl také nejmladším vykonovatelem obou funkcí. Marlboroughem uvolněný post nejvyššího komořího převzal v roce 1763 2. hrabě Gower, který byl naopak švagrem 4. vévody z Bedfordu. V roce 1765 pak s návratem vlivného klanu Pelhamů Marlborough funkci opustil a do budoucna již žádný další úřad nezastával. To také svědčí o jeho limitovaném zájmu o veřejné dění, protože ačkoli dlouhodobě patřil k přátelům Jiřího III., který jinak neměl problém s prosazováním svých oblíbenců, následující půlstoletí svého života strávil Marlborough mimo vysoké funkce. Věnoval se pak především zkrášlování svého luxusního sídla Blenheim Palace. Na postu lorda strážce tajné pečeti jej nahradil 1. vévoda z Newcastle, s nímž byl také spřízněn, Newcastle měl za manželku Marlboroughovu tetu Henriettu Godolphin.
  2. Lord Charles Spencer byl celou dobu poslancem za hrabství Oxfordshire, kde měla rodina majetek. Lord Robert Spencer zastupoval v parlamentu městečko Woodstock v těsném sousedství hlavního rodového sídla Blenheim Palace. Význam Woodstocku později poklesl a volební obvod zde byl zrušen v roce 1885. Posledním poslancem za Woodstock byl lord Randolph Churchill.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Blenheim Palace; Norwich, 1996 (vydáno nákladem 11. vévody z Marlborough), 64 stran

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Lord Henry Spencer na webu britského parlamentu
  • Lord Charles Spencer na webu britského parlamentu
  • Lord Robert Spencer na webu britského parlamentu