Nejvyšší štolba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Císařské dvorní konírny (Kaiserliche Hofstallungen), v současnosti MuseumsQuartier (MQ) ve Vídni

Nejvyšší štolba (případně štolmistr nebo podkoní, německy Oberststallmeister) byl dvorský úřad, který byl zodpovědný za královskou (císařskou) konírnu a vše, co s ním souviselo. Měl tedy na starost koně, sedla, postroje, nosítka a povozy (kočáry). K tomu náležel také dohled nad zásobami sena a dalšího krmiva. Pod sebou měl velký počet služebníků, kteří mimo jiné zajišťovali krmivo a píci, jiní měli na starost kočáry a nosítka. K nim se řadili kováři a zvěrolékaři a další. Úřad zastávali příslušníci starých šlechtických rodů.

Nejvyšší štolba císaře[editovat | editovat zdroj]

Podle dvorského nařízení (Hofordnung) vydaného Ferdinandem I. (římským králem 1531–1564, od roku 1556 císařem) v roce 1538 byl nejvyšší štolba u císařského dvora (k. u. k. Oberststallmeister) čtvrtým nejdůležitějším a nejvlivnějším dvorským úřadem po nejvyšším hofmistru, nejvyšším komoří a nejvyšším dvorském maršálkovi. Byl zodpovědný za image dvora na veřejnosti, proto do jeho kompetence spadaly hřebčíny, stáje, jízdárny, vozový park a veškerý personál pracující na veřejnosti.[1] Musel mít přehled o počtech, původu a kvalitě koní a dohlížel na zbrojnici a pážata.[2] Když císař usedal na koně, směl mu pomáhat pouze nejvyšší štolba.[3] Když se císař vydal na cesty, přebíral nejvyšší štolba pravomoc nejvyššího komořího.

Úřad nejvyššího císařského štolmistra (kaiserlicher Oberststallmeister) zastávali:[4]

  •  ?–1548 (31. 5.) don Pedro Lasso de Castilia
  • 1548 (červen) – 1554 Zikmund Lodron
  • 1556–1560 Jaroslav z Pernštejna (14. 11. 1528 – 27. 7. 1560)[5][6]
  • 1562–1566 (?) Vratislav z Pernštejna (?)[7]
  • 1562–1567 Volkard z Auerspergu (1530–1591)
  • 1567–1576 Rudolf Khuen z Belasi (1533–1581)
  • 1577–1582 (nebo 1581[7]) Klaudius Trivulzio (Trivulzi), hrabě z Melzu (1538–1591)
  • 1584 (nebo 1591 ?[7] nebo 1594[7]) – 1599 Albrecht I. z Fürstenbergu (1557–1599)
  • 1599–1600 Petr z Mollartu, správce úřadu[7]
  • 1600–1603 (konec května) Ulrich Desiderius Proskowsky, správce úřadu[7]
  • 1600–1602 Maxmilián ze Salm-Neuburgu (1563–1602)[8]
  • 1603–1606 Bruno z Mansfeldu (1576–1644)
  • 1603–1604 (únor) Petr z Mollartu, správce úřadu[7]
  • 1604 (únor–duben) Jan Kolovrat-Libštenský, správce úřadu[9]
  • 1606 (1607[9]) – 1608 (1609[9]) nebo 1611[10] Adam mladší z Valdštejna (8. 6. 1570 – 24. 8. 1638 Praha)
  • 1609–1613 (1611[9]) Oktavián Cavriani (cca 1530–1618)
  • 1611 (1. 7.) – 1612 (20. 1.) Maxmilián ze Salmu[9]
  • 1612–1619 (20. 3.) Maxmilián z Ditrichštejna[9]
  • 1613–1615 Maxmilián z Lichtenštejna (1578–1643)
  • 1616 (1619[9]) – 1619 (1620[9]) Jan Jakub Khiesel z Gottschee (1565–1638)
  • 1619–1620 Rudolf Paar († 1625)
  • 1622 (1620[9]) – 1637 (15. únor) Bruno z Mansfeldu (1576–1644)
  • 1637–1642 Maxmilián z Valdštejna († 19. 2. 1654 nebo 18. 2. 1655 Praha/ 19. 2. 1655 Vídeň)
  • 1642–1651 (1650[9]) Jiří Achác z Losensteinu (1579–1653)
  • 1651–1655 Hanibal Gonzaga (1602–1668)
  • 1655–1658 (2. 4. 1657[9]) František Albrecht z Harrachu (1624–1666)
  • 1657 nebo 1658 (10. 1) – 1677 (3. 7. 1675[9]) Gundakar z Ditrichštejna (9. 12. 1623 – 25. 1. 1690, Augsburg)
  • 1675–1677 František Julius Breuner, správce úřadu
  • 1677 (23. 11.) – 1699 (20. 2.) Ferdinand Bonaventura z Harrachu (14. 7. 1636 – 15. 6. 1706 Karlovy Vary)
  • 1699 (20. 2.) – 1705 (15. 6.) Filip Zikmund z Ditrichštejna (9. 3. 1651 – 3. 7. 1716 Vídeň)[11] – poprvé
  • 1705 (15. 6.) – 1708 (13. 7.) Leopold Ignác z Ditrichštejna (16. 8. 1660 Eggenberg – 13. 7. 1708 Mikulov)[11]
  • 1709 (25. 8. 1708[9]) – 1711 (11. 3.) Leopold Matyáš z Lambergu (1667–1711)
  • 1711 (17. 3.) – 1713 (1. 10. 1711[9]) Adam František ze Schwarzenbergu (1680–1732)
  • 1713 (1. 10. 1711[9]) – 1716 (4. 7.) Filip Zikmund z Ditrichštejna (9. 3. 1651 – 3. 7. 1716 Vídeň) – podruhé[12][13]
  • 1716 (16. 7.) – 1722 (16. 3.) Michael Jan III. z Althannu (8. 10. 1679 Jaroslavice – 26. 3. 1722 Vídeň)[14]
  • 1722 (15. 4.) – 1732 (11. 6.) Adam František ze Schwarzenbergu (25. 9. 1680 Linec – 11. 6. 1732 Brandýs nad Labem)
  • 1732 (17. 10.) – 1738 (březen) Gundakar Ludvík z Althannu (1665–1747)
  • 1738 (8. 4.) – 1742 (19. 11.) František Antonín ze Starhembergu (1681–1743)
  • 1742 (19. 11.) – 1765 (1749[9]) Jinřich Josef z Auerspergu (1697–1783)
  • 1763–1807 Jan Karel z Ditrichštejna (27. 6. 1728 Mikulov? nebo Vídeň – 25. 5. 1808 Vídeň)
  • 1807[15]–1812 Dominik Ondřej II. z Kounic (30. 3. 1739 Vídeň – 24. 11. 1812 Vídeň)
  • 1812–1834 Jan Nepomuk Norbert z Trauttmannsdorff-Weinsbergu (18. 3. 1780 Vídeň – 24. 9. 1834 Vídeň)[16]
  • 1834–1848 Eugen Bruntálský z Vrbna (1786–1848)
  • 1849–1875 Karl Ludwig Grünne (1808–1883)
  • 1875–1892 Emerich Thurn-Taxis (12. 4. 1820 Praha – 28. 7. 1900 Gleichenberg)[17]

Nejvyšší štolba císařovny[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší štolba císařovny byl v hierarchii mužských služebníků po nejvyšším hofmistrovi nejdůležitějším úřadem na dvoře císařovny.[18] Dohlížel nejen na koně a stáje, ale také dopravní prostředky včetně lodí, dále měl na starosti agendu cestování a transferů.[19] Panovnici při cestách doprovázel a zajišťoval hladký průběh přesunu.

Kraňsko a Vindická marka (Erb-Stallmeister in Krain und in der Windischen Mark)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1662 udělil císař Leopold I. (1657–1705) post dědičného nejvyššího štolby v Kraňsku rodu Lambergů.

Štýrsko[editovat | editovat zdroj]

Úřad byl dědičný v rukou Windischgrätzů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Die k.u.k. Oberststallmeister (1562–1883) [online]. [cit. 2017-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-16. (německy) 
  2. KUBEŠ, s. 114
  3. HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 223. 
  4. FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 279–280. 
  5. Habsburkové 1526–1740: země Koruny české ve středoevropské monarchii. Příprava vydání BŮŽEK, Václav, SMÍŠEK, Rostislav. Praha: NLN, 2017. 912 s. ISBN 978-80-7422-572-7. S. 44. 
  6. Podle MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 402.  zastával tento úřad v letech 1556–1560 a 1562–1566
  7. a b c d e f g Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 279
  8. Podle Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280 zastával úřad v letech 1604–1606
  9. a b c d e f g h i j k l m n o p Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280
  10. Maťa, s. 402
  11. a b SMÍŠEK, Rostislav. Služba a paměť: dvorská kariéra barokních Ditrichštejnů jako nadgenerační životní ideál. In: BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel. Paměť urozenosti. Praha: NLN, 2007. ISBN 978-80-7106-928-7. S. 164.
  12. Podle VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 761.  vykonával tento úřad od 1. října 1711 do 4. června 1716.
  13. Podle Paměť urozenosti, s. 164 získal úřad už v roce 1711.
  14. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 122. 
  15. Podle CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 762 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 202.  byl Kounic nejvšším štolbou od roku 1794.
  16. POUZAR, Vladimír, MAŠEK Petr, MENSDORFF-POUILLY Hugo, POKORNÝ Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 394. 
  17. Almanach 2017, s. 386
  18. KUBEŠ, s. 114
  19. KUBEŠ, s. 114
  20. a b c KUBEŠ, Jiří. Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové. Edice důvěrné korespondence bratří Ditrichštejnů z roku 1683. Folia historica Bohemia. 2013, roč. 28, čís. 1, s. 105–150, zde 107 a 109. Dostupné online. ISSN 0231-7494. 
  21. OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615–1789. České Budějovice: NPÚ, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1. S. 3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]