Přeskočit na obsah

Rishi Sunak

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rishi Sunak
Rishi Sunak (2022)
Rishi Sunak (2022)
Vůdce opozice
Ve funkci:
5. července 2024 – 2. listopadu 2024
PanovníkKarel III.
PředchůdceKeir Starmer
NástupkyněKemi Badenochová
Premiér Spojeného království
Ve funkci:
25. října 2022 – 5. července 2024
VicepremiérDominic Raab
Oliver Dowden
NástupceKeir Starmer
Ministr financí Spojeného království
Ve funkci:
13. února 2020 – 5. července 2022
PanovniceAlžběta II.
Předseda vládyBoris Johnson
PředchůdceSajid Javid
NástupceNadhim Zahawi
První náměstek ministra financí
Ve funkci:
24. července 2019 – 13. února 2020
Předseda vládyBoris Johnson
NástupceSteve Barclay
Parlamentní náměstek státního tajemníka pro místní samosprávu
Ve funkci:
9. ledna 2018 – 24. července 2019
Předseda vládyTheresa Mayová
PředchůdceMarcus Jones
NástupceLuke Hall
Poslanec Dolní sněmovny
Úřadující
Ve funkci od:
7. května 2015
PředchůdceWilliam Hague
Volební obvodRichmond (Yorks)
Většina27 210 (47,2 %, volby 2019)
Stranická příslušnost
ČlenstvíKonzervativní strana
Narození12. května 1980 (45 let)
Southampton
ChoťAkshata Murthyová (od 2009)
RodičeYashvir Sunak a Usha Sunak
Děti2
PříbuzníN. R. Narayana Murthy (tchán)[1]
Sudha Murthy (tchyně)
Alma materWinchester College
Lincoln College, Oxford (BA)
Stanfordova univerzita (MBA)       
Profesepolitik a finanční analytik
Náboženstvíhinduismus
OceněníŘád svobody (2024)
Queen Elizabeth II Platinum Jubilee Medal
Fulbrightův program
Webová stránkawww.rishisunak.com
CommonsRishi Sunak
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rishi Sunak (* 12. května 1980 Southampton) je britský politik, v letech 2022–2024 premiér Spojeného království v čele většinového kabinetu. Od října 2022 do listopadu 2024 byl vůdcem Konzervativní strany.[2] Do premiérského úřadu nastoupil jako první hinduista asijského původu, ve 42 letech nejmladší od uvedení Roberta Jenkinsona do funkce v roce 1812 a také jako nejmajetnější osoba v historii.[3][4][5] V letech 2020 až 2022 byl ministrem financí ve druhém kabinetu Borise Johnsona. Od roku 2015 je poslancem Dolní sněmovny za obvod Richmond v Severním Yorkshiru.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Southamptonu jako nejstarší ze tří dětí,[6] otec Yashvir je lékař, matka Usha pak lékárnice. Jeho otec se narodil v Keni a matka v Tanzanii, tři prarodiče pocházeli z Indie a jeden z Tanzanie.[7] Dědovi z matčiny strany byl v roce 1988 za jeho práci ve státních službách udělen nejnižší stupeň Řádu britského impéria.[8] Jeho bratr Sanjay je psycholog, sestra Raakhi pracuje pro vzdělávací fond spadající pod OSN.[9][10]

Sunak navštěvoval soukromou internátní střední školu Winchester College, o prázdninách pracoval jako číšník.[7] Poté vystudoval filozofii, politologii a ekonomii na Lincoln College Oxfordské univerzity. Během studií byl na stáži v Konzervativní straně.[10]

Po dokončení univerzity pracoval v letech 2001 až 2004 jako analytik v investiční bance Goldman Sachs, poté v londýnském hedge fondu The Children's Investment Fund Management. V roce 2006 získal titul MBA na obchodní škole Stanford Graduate School of Business spadající pod Stanfordovu univerzitu, studium hradilo Fulbrightovo stipendium.[11] Během studia managementu (MBA) navázal partnerský vztah s Akshatou Murthyovou,[12] s níž se v roce 2009 oženil. Její otec, miliardář N. R. Narayana Murthy, založil indickou IT společnost Infosys.[13][12] K dubnu 2022 Sunakova manželka vlastnila 0,91 % akcií této společnosti s hodnotou asi 900 milionů dolarů (22 mld. Kč).[14][14] Do manželství se narodily dvě dcery.

V roce 2009 se stal jedním z partnerů nově založeného hedge fondu Theleme Partners.[7] V letech 2013 až 2015 také působil ve společnosti Catamaran Ventures, vlastněnou tchánem a kde pracovala jeho manželka.[7]

Spolu s manželkou vlastní památkově chráněné panské sídlo ve vesnici Kirby Sigston nedaleko města Northallerton v hrabství Severní Yorkshire.[15] Vlastní také dům a byt v Londýně, dále luxusní byt v kalifornském letovisku Santa Monica. Britský list The Sunday Times manžele v žebříčku nejbohatších Britů umístil na 222. místo.[16]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Do dolní sněmovny parlamentu se poprvé dostal po všeobecných volbách v roce 2015 jako poslanec za Richmond v Severním Yorkshiru, ve svém okrsku získal 51,4 % hlasů voličů. Byl členem poslaneckého výboru pro živostí prostředí, potraviny a rozvoj venkova. Ve volbách v roce 2017 byl znovuzvolen ve stejném okrsku, získal již 63,9 % hlasů. Od června 2017 působil jako poslanecký asistent na ministerstvu obchodu, energetiky a průmyslové strategie,[17] mezi lednem 2018 a červencem 2019 byl náměstkem na ministerstvu pro místní rozvoj a od července 2019 do jmenování ministrem financí v únoru 2020 byl prvním náměstkem ministra financí Sajida Javida.[17] Ve volbách v roce 2019 byl opět znovuzvolen ve okrsku Richmond, získal 63,6 % hlasů. V roce 2016 podpořil Brexit.[18]

Jeho vzestup do nejvyšších pater politiky byl popisován jako prudký.[6] Podle průzkumu veřejného mínění společnosti YouGov byl ve čtvrtém čtvrtletí 2021 nejoblíbenějším politikem Konzervativní strany.[19] Během skandálu ohledně večírků za probíhajících protiepidemických opatření na Downing Street[20] se o něm na začátku roku 2022 spekulovalo jako o jednom z možných nástupců Borise Johnsona ve funkci premiéra.[21] Po úniku informace o tom, že jeho manželka neplatila ve Spojeném království daň ze zahraničních příjmů, byl v průzkumu webu ConservativeHome mezi voliči Konzervativní strany z dubna 2022 naopak nejméně oblíbeným členem Johnsonova kabinetu.[22]

Při stranickém hlasování o nedůvěře Johnsonovi 6. června 2022 vyjádřil premiérovi podporu,[23] 5. července však oznámil svou rezignaci společně s Javidem v návaznosti na kauzu ohledně Johnsonova jmenování Chrise Pinchera do vnitrostranické funkce přesto, že věděl o jeho podezření ze sexuálního obtěžování.[24] Po Johnsonově rezignaci 7. července se začal ucházet o post vůdce konzervativců a tím pádem premiéra. V pěti hlasováních mezi poslanci strany, která rozhodla o dvou kandidátech do volby mezi všemi členy strany, získal nejvíc hlasů.[25][26] Druhá skončila ministryně zahraničních věcí Liz Trussová.[27] Ta byla 5. září ohlášena jako vítězka volby mezi členskou základnou, když získala 57,4 % hlasů proti Sunakovým 42,6 %. Volební účast činila 82,6 %.[28] Po rezignaci Liz Trussové 20. října 2022 se o funkci premiéra ucházel znovu, kandidaturu oznámil 23. října.[29][30] Jeho nejsilnějším protivníkem měl být bývalý premiér Johnson. Ten ale v předvečer uzávěrky nominací prohlásil, že ačkoli měl potřebnou podporu, rozhodl se nekandidovat.[31] Jedinou další zájemkyní byla Penny Mordauntová, která do 24. října nezískala potřebnou podporu sta členů parlamentu a Sunak se s podporou bezmála 200 členů z 357 možných, jako jediný platný kandidát, stal bez hlasování členské základny novým lídrem Konzervativní strany.[32] Podporu mu vyjádřilo několik členů vlády Liz Trussové a bývalých ministrů Borise Johnsona.[33][34]

Premiér Spojeného království

[editovat | editovat zdroj]

Král Karel III. Britský ho následně 25. října 2022 jmenoval premiérem a pověřil sestavením nové vlády.[35] Sunak si ponechal asi třetinu ministrů z vlády Liz Trussové,[36] ve své funkci ponechal mj. i svou soupeřku Mordauntovou. Jedním z jeho prvních rozhodnutí bylo obnovení zákazu těžby zemního plynu a ropy hydraulickým štěpením.[36]

Přestože Sunak v roce 2022 sliboval snížení imigrace,[37] tak čistá legální migrace do Spojeného království během roku 2022 dosáhla rekordního počtu 764,000,[38] přičemž imigrace dosáhla 1,26 milionu a emigrace 493 000.[39] Z 1,22 milionu lidí, kteří se přistěhovali do Spojeného království v roce 2023, bylo pouze 126,000 občanů členských států EU. V důsledku brexitu opustilo Spojené království během 12 měsíců do června 2023 o 86,000 více občanů EU, než se přistěhovalo. Občané členských států EU pracující v sektorech zdravotní a sociální péče byli nahrazeni imigranty ze států Asie a Afriky. V roce 2023 se přistěhovalo do Spojeného království přibližně 250,000 imigrantů z Indie, 141,000 z Nigérie, 90,000 z Číny a 83,000 z Pákistánu.[38] Před volbami v červenci 2024 obvinil předseda opoziční Labouristické strany Keir Starmer vládnoucí konzervativce a premiéra Sunaka, že ztratili nad imigrací kontrolu.[40]

Sunak a indický premiér Naréndra Módí na summitu G20 v Indii v září 2023

V roce 2019 se Konzervativní strana a Boris Johnson zavázali snížit čistou legální migraci pod 250,000 ročně, ale Sunak se v roce 2023 od tohoto závazku distancoval a prohlásil, že prioritou není omezit legální imigraci do Spojeného království, ale zastavit nelegální migraci.[41] V roce 2023 přeplulo téměř 30,000 nelegálních migrantů na malých člunech Lamanšský průliv do Spojeného království.[42] Sunak pokračoval v Johnsonově plánu deportací do Rwandy, který počítal s tím, že uchazeči o azyl, kteří do Spojeného království vstoupili nelegálně, budou letecky přepraveni do Rwandy.[43]

Sunak a saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán v Rijádu v Saúdské Arábii, 19. října 2023

Podpořil Izrael ve válce s Hamásem na území Pásma Gazy.[44] Odmítl výzvy k trvalému příměří, protože to by podle něj zvýhodnilo Hamás.[45] Později ale kritizoval vysoký počet civilních obětí během izraelského bombardování Gazy a vyzval k „udržitelnému příměří“.[46] Navzdory tomu jeho vláda umožnila, aby během války pokračovaly dodávky britských zbraní do Izraele.[47][48] V lednu 2024 odmítl obvinění Jihoafrické republiky, že se Izrael v Gaze dopouští genocidy na Palestincích.[49] V květnu 2024 kritizoval Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu poté, co hlavní žalobce soudu požádal o vydání zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua pro obvinění z válečných zločinů v Pásmu Gazy.[50]

Dne 12. ledna 2024 Sunak navštívil Ukrajinu a prezidentu Ukrajiny Volodymyru Zelenskému slíbil vojenskou pomoc ve výši 2,5 miliardy liber ve válce s Ruskem, včetně raket dlouhého doletu, dělostřelecké munice a protivzdušné obrany, a k tomu dalších 200 milionů liber na nákup vojenských dronů.[51]

V květnu 2024 požádal Sunak Karla III. o rozpuštění parlamentu a oznámil konání všeobecných voleb 4. července 2024. Podle průzkumů nad vládnoucími konzervativci výrazně vedli opoziční labouristé vedení Keirem Starmerem, kteří posléze volby vyhráli a sestavili jednobarevnou vládu.[52] Ve funkci premiéra i vůdce opozice Sunak skončil v průběhu roku 2024.[53]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rishi Sunak, Narayana Murthy's son-in-law, is the new UK Finance Minister. Dostupné online. [cit. 2020-02-15].
  2. ↑ Potvrzeno. Král jmenoval Sunaka premiérem, čeká se na jména ministrů. Seznam Zprávy [online]. 2022-10-25 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Who is Rishi Sunak? Everything you need to know about Britain’s next prime minister. the Guardian [online]. 2022-10-25 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ SMOUT, Alistair. UK's Rishi Sunak becomes richest ever occupant of Number 10. Reuters [online]. 2022-10-25 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Rishi Sunak: Kdo je nový premiér Velké Británie?. E15.cz [online]. 2022-10-24 [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b PICKARD, Jim. Rishi Sunak, the fast-rising Brexiter rewarded by Boris Johnson. Financial Times [online]. 2020-02-13. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d JUDAH, Ben. Inside the world of Rishi Sunak, our new Prime Minister. Tatler [online]. 2020-07-06 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Rishi Sunak [online]. [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ The ECW Team. Education Cannot Wait [online]. [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b EDWARDES, Charlotte. Meet the chancellor: the real Rishi Sunak, by the people who know him best. www.thetimes.co.uk. Dostupné online [cit. 2022-10-25]. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  11. ↑ Rishi Sunak. The Fulbright Program 75th Anniversary [online]. 2021-01-15 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b Sudha-Narayana Murthy’s son-in-law Rishi Sunak wins polls as Conservative party member. The Economic Times. Dostupné online [cit. 2022-10-25]. 
  13. ↑ Dědička miliardového jmění: Manželka nového britského premiéra je bohatá jako král. www.super.cz [online]. Seznam.cz [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Akshata Murty: Rishi Sunak’s wife and richer than the Queen. the Guardian [online]. 2022-04-07 [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Chancellor Rishi Sunak has new pool, gym and tennis court approved. BBC [online]. 2021-08-26. Dostupné online. 
  16. ↑ The Sunday Times Rich List 2022. www.thetimes.co.uk [online]. [cit. 2022-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b The Rt Hon Rishi Sunak MP [online]. gov.uk [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ EU vote: Where the cabinet and other MPs stand. BBC News. 2016-06-22. Dostupné online [cit. 2022-10-25]. (anglicky) 
  19. ↑ The Most Popular Conservative Politicians (Q4 2021) [online]. YouGov [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. 
  20. ↑ Britský premiér Johnson čelí pokusu vlastních poslanců zbavit ho funkce. www.ceskenoviny.cz [online]. 2022-01-19. Dostupné online. 
  21. ↑ STEWART, Heather. If Boris Johnson is forced out, who might replace him?. The Guardian [online]. 2022-01-12. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ RILEY-SMITH, Ben. Beleaguered Rishi Sunak is now the most unpopular Cabinet minister. The Telegraph [online]. 2022-04-25. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ UK finance minister Sunak says he backs Boris Johnson in confidence vote. Reuters [online]. 2022-06-06. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Chris Pincher: PM 'bitterly regrets' appointing MP after complaint. BBC [online]. 2022-07-05. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Osm kandidátů se utká o post lídra britské Konzervativní strany. Hlasování začne ve středu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-07-12. Dostupné online. 
  26. ↑ Tory leadership race: Rishi Sunak leads pack in tightening contest. BBC [online]. 2022-07-14. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ WICKHAM, Alex. Liz Truss Survived a Knife-Edge Vote. Now She’s Leading the Race for No. 10. Bloomberg [online]. 2022-07-22. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ PARKER, George. Liz Truss to be UK prime minister after winning Tory leadership race. Financial Times [online]. 2022-09-05. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Sunak získal sto podpisů pro kandidaturu do čela toryů. Podporu poslanců dostal i Johnson, informují média. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-10-22 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. 
  30. ↑ Read Rishi Sunak's statement in full as he declares run for PM. The Telegraph [online]. 2022-10-23. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Johnson teď nebude usilovat o premiérský post. Deník N [online]. 2022-10-23. Dostupné online. 
  32. ↑ Rishi Sunak to become UK prime minister. Financial Times [online]. 2022-10-24. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Johnson, Mordaunt or Sunak: who is backing whom as next Tory leader. The Guardian [online]. 2022-10-23. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Johnsonův „královrah“ získává i jeho blízké. Sunak míří do Downing Street. Seznam Zprávy [online]. 2022-10-24. Dostupné online. 
  35. ↑ HART, Robert. Rishi Sunak Appointed Britain’s Next Prime Minister By King Charles III—Here’s What To Know. Forbes [online]. [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ a b ELGOT, Jessica; HORTON, Helena. Rishi Sunak will keep ban on fracking in UK, No 10 confirms. The Guardian. 2022-10-26. Dostupné online [cit. 2023-03-27]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  37. ↑ Rishi Sunak reverses Truss plan to allow immigration to rise [online]. 26 October 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 October 2022. 
  38. ↑ a b Migration: How many people come to the UK and how are the salary rules changing?. BBC News. 23. května 2024. Dostupné online. 
  39. ↑ Net migration drops to 685,000 after hitting record levels, as even more arrived in UK last year than previously thought. LBC. 23. května 2024. Dostupné online. 
  40. ↑ Rishi Sunak has lost control of migration, says Keir Starmer. BBc News. 24. května 2024. Dostupné online. 
  41. ↑ Rishi Sunak refuses to stick to Boris Johnson's pledge on bringing net migration below 250,000. Sky News. 18. května 2023. Dostupné online. 
  42. ↑ UK: Nearly 30,000 migrants crossed Channel in 2023. Deutsche Welle. 1. února 2024. Dostupné online. 
  43. ↑ KEJLOVÁ, Tamara. Britský parlament odsouhlasil kontroverzní deportace migrantů do Rwandy. ČT24.cz [online]. Česká televize, 2024-04-23. Dostupné online. 
  44. ↑ Rishi Sunak backs calls for humanitarian pauses in Israel-Hamas war. www.bbc.co.uk. BBC News, 25 October 2023. Dostupné online [cit. 19 December 2023]. 
  45. ↑ Rishi Sunak backs calls for humanitarian pauses in Israel-Hamas war. www.bbc.co.uk. BBC News, 25 October 2023. Dostupné online [cit. 19 December 2023]. 
  46. ↑ Rishi Sunak piles pressure on Israel as he calls for Gaza ceasefire: 'Too many civilians have died'. The Independent. London: 19. prosince 2023. Dostupné online. 
  47. ↑ The UK weapons sold to Israel as British aid workers killed in Gaza. inews.co.uk. 3. dubna 2024. Dostupné online. 
  48. ↑ UK’s Rishi Sunak faces growing pressure to stop arms sales to Israel. Al Jazeera. 4. dubna 2024. Dostupné online. 
  49. ↑ Rishi Sunak condemns 'horrific irony' of Israel genocide ruling. The Telegraph. 26 January 2024. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 February 2024. 
  50. ↑ KEATE, Noah. UK's Sunak slams ICC arrest warrant for Netanyahu. Politico. 21. května 2024. Dostupné online. 
  51. ↑ Russia attacks 'arrogant British' after Sunak visits Ukraine to announce new aid. news.sky.com. Sky News, 12. ledna 2024. Dostupné online. 
  52. ↑ Překvapivé oznámení. Volby budou už 4. července, oznámil britský premiér. iDNES.cz [online]. 2024-05-22. Dostupné online. 
  53. ↑ Rishi Sunak resigns as UK opposition leader on Diwali, expresses pride at becoming first British-Asian PM. The Economic Times [online]. 2024-10-31 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Premiéři Spojeného království
Království Velké Británie (1707–1801)

Robert Walpole (1721–1742) • Spencer Compton (1742–1743) • Henry Pelham (1743–1754) • Thomas Pelham-Holles (1754–1756) • William Cavendish (1756–1757) • Thomas Pelham-Holles (1757–1762) • John Stuart (1762–1763) • George Grenville (1763–1765) • Charles Watson-Wentworth (1765–1766) • William Pitt (1766–1768) • Augustus Fitzroy (1768–1770) • Frederick North (1770–1782) • Charles Watson-Wentworth (1782) • William Petty (1782–1783) • William Cavendish-Bentinck (1783) • William Pitt mladší (1783–1801)

Znak Spojeného království
Spojené království (od 1801)

Henry Addington (1801–1804) • William Pitt mladší (1804–1806) • William Wyndham Grenville (1806–1807) • William Cavendish-Bentinck (1807–1809) • Spencer Perceval (1809–1812) • Robert Jenkinson (1812–1827) • George Canning (1827) • Frederick John Robinson (1827–1828) • Arthur Wellesley (1828–1830) • Charles Grey (1830–1834) • William Lamb (1834) • Arthur Wellesley (1834) • Robert Peel (1834–1835) • William Lamb (1835–1841) • Robert Peel (1841–1846) • John Russell (1846–1852) • Edward Smith-Stanley (1852) • George Hamilton-Gordon (1852–1855) • Henry Temple (1855–1858) • Edward Smith-Stanley (1858–1859) • Henry Temple (1859–1865) • John Russell (1865–1866) • Edward Smith-Stanley (1866–1868) • Benjamin Disraeli (1868) • William Gladstone (1868–1874) • Benjamin Disraeli (1874–1880) • William Gladstone (1880–1885) • Robert Cecil (1885–1886) • William Gladstone (1886) • Robert Cecil (1886–1892) • William Gladstone (1892–1894) • Archibald Primrose (1894–1895) • Robert Cecil (1895–1902) • Arthur Balfour (1902–1905) • Henry Campbell-Bannerman (1905–1908) • Herbert Henry Asquith (1908–1916) • David Lloyd George (1916–1922) • Andrew Bonar Law (1922–1923) • Stanley Baldwin (1923–1924) • Ramsay MacDonald (1924) • Stanley Baldwin (1924–1929) • Ramsay MacDonald (1929–1935) • Stanley Baldwin (1935–1937) • Neville Chamberlain (1937–1940) • Winston Churchill (1940–1945) • Clement Attlee (1945–1951) • Winston Churchill (1951–1955) • Anthony Eden (1955–1957) • Harold Macmillan (1957–1963) • Alec Douglas-Home (1963–1964) • Harold Wilson (1964–1970) • Edward Heath (1970–1974) • Harold Wilson (1974–1976) • James Callaghan (1976–1979) • Margaret Thatcherová (1979–1990) • John Major (1990–1997) • Tony Blair (1997–2007) • Gordon Brown (2007–2010) • David Cameron (2010–2016) • Theresa Mayová (2016–2019) • Boris Johnson (2019–2022) • Liz Trussová (2022) • Rishi Sunak (2022–2024) • Keir Starmer (od 2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rishi_Sunak&oldid=24948671“