David Cameron

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
The Rt Hon David Cameron
Premiér Spojeného království 
Ve funkci:
11. května 2010 – 13. července 2016
PanovníkAlžběta II.
VicepremiérNick Clegg (2010–2015)
PředchůdceGordon Brown
NástupceTheresa Mayová
Poslanec Dolní sněmovny
Ve funkci:
7. června 2001 – 12. září 2016
PředchůdceShaun Woodward
Volební obvodWitney
Většina22,740 (32,5%)
Vůdce opozice
Ve funkci:
6. prosince 2005 – 10. května 2010
Předseda vládyTony Blair
PředchůdceMichael Howard
NástupceHarriet Harman
Vůdce Konzervativní strany
Ve funkci:
6. prosince 2005 – 11. června 2010
PředchůdceMichael Howard
NástupceTheresa May
Stranická příslušnost
ČlenstvíKonzervativní strana
Rodné jménoDavid William Donald Cameron
Narození9. října 1966 (56 let)
Londýn
AnglieAnglie
ChoťSamantha Sheffieldová
RodičeIan Donald Cameron
Mary Fleur Mount
DětiIvan Reginald Ian
Nancy Gwen
Arthur Elwen
PříbuzníAlexander Cameron[1], Tania Rachel Cameron[1] a Clare Louise Cameron[1] (sourozenci)
Alma materOxfordská univerzita
Zaměstnánípolitik
Profesehistorik, žurnalista
NáboženstvíAnglikánská církev
OceněníBig Brother Awards (2013)
Řád přátelství
Řád krále Abd al-Azíze
Řád čestné legie
Webová stránkawww.davidcameronoffice.org
CommonsDavid Cameron
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David William Donald Cameron (* 9. října 1966 Londýn) je britský politik a v letech 2010–2016 premiér Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kterým se stal z pozice lídra vítězné strany v parlamentních volbách 2010. V čele kabinetu nahradil Gordona Browna, jakožto nejmladší britský premiér za posledních skoro 200 let. V letech 2005–2016 působil jako vůdce Konzervativní strany.

Poté, co britští voliči rozhodli o vystoupení Spojeného království z Evropské unie v referendu 23. června 2016, ohlásil rezignaci na úřad premiéra, když jako zastánce setrvání v unii, nehodlal vyjednávat britský odchod z unie (tzv. brexit).[2] V čele strany jej 11. července 2016 nahradila ministryně vnitra Theresa Mayová, která se o dva dny později stala ministerskou předsedkyní.[3]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Cameron absolvoval Eton a Oxfordskou univerzitu. Předsedou své strany, v jejímž čele vystřídal Michaela Howarda, byl zvolen 6. prosince 2005, čímž se stal lídrem tehdejší opozice v britském parlamentě. Pod jeho vedením se Konzervativní strana zčásti odklonila od tradičního konzervativismu směrem k sociálně liberálním a dokonce levicovějším pozicím a změnila i styl své prezentace. Došlo tak k setření některých signifikantních rozdílů mezi jeho politickým uskupením a Labouristickou stranou, které se prohloubily od přerodu labouristů na tzv. New Labour.[4][5]

Ve vedení strany usiloval o modernizaci stranické politiky a věnuje svou pozornost i tématům britskou politikou dříve opomíjeným, jako jsou např. ochrana klimatu, evropská chemická politika (REACH), rozvoj obnovitelné energetiky a také boj s chudobou v oblastech třetího světa.[6] V roce 2006 v rozhovoru prohlásil, že podporoval rozhodnutí Tonyho Blaira a George W. Bushe provést invazi do Iráku.[7] Chová též nezdolnou náklonnost ke státu Izrael – na výroční večeři organizace United Jewish Israel Appeal řekl, že „není rozpor v tom být pyšný Žid, uvědomělý sionista a loajální britský občan“.[8]

V roce 2011 Cameron podpořil vojenskou intervenci v Libyi, která vedla ke svržení libyjské vlády a k rozpadu Libye.[9] Cameron sám prohlásil, že Británie hrála klíčovou roli při vojenské intervenci proti libyjské vládě a při podpoře protivládních povstalců.[10]

Cameronova vláda odmítla označit vyhlazení Arménů v Turecku jako genocidu, protože nechtěla narušit přátelské vztahy s Tureckem, které je klíčovým spojencem a členským státem NATO.[11]

Cameron podporuje spojenectví se Saúdskou Arábií[12] a britská vláda poskytuje vojenskou a logistickou podporu Saúdské Arábii při její vojenské intervenci v Jemenu, za což je Cameron kritizován částí domácí opozice, protože saúdské bombardování Jemenu si vyžádalo tisíce civilních obětí.[13]

Cameronova vláda byla silně nepřátelská vůči Rusku a například navrhovala zablokovat přístup Ruska a jeho bank k systému mezinárodního bankovního platebního styku SWIFT.[14] V lednu 2016 Cameron zvažoval uvalit na Rusko další sankce za údajný podíl ruské vlády na smrti bývalého agenta FSB Litviněnka.[15]

Ačkoliv Cameron sliboval omezení imigrace, tak za jeho vlády počet imigrantů naopak vzrostl. Jenom v roce 2014 se do Spojeného království přistěhovalo 624 000 lidí; přibližně polovina imigrantů byla ze zemí mimo Evropskou unii a zbytek především z jiných členských států Evropské unie, mj. z Polska.[16]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Je přímým potomkem (praprapraprapravnukem) krále Viléma IV. (1765-1837) a jeho milenky, irské herečky Dorothey Jordan a jako takový i příbuzným královny Alžběty II. (bratranec z pátého kolena); jako potomek dítěte vzešlého z nelegitimního vztahu ovšem nemůže figurovat v následnické linii britského trůnu. Přes Viléma IV. má anglické, skotské i německé předky.[17]

Příbuzenský vztah mezi králem Vilémem IV. a Davidem Cameronem je následující:

Vilém IV. → Elizabeth FitzClarence → Lady Agnes Georgiana Elizabeth Hay → Lady Agnes Cecil Emmeline Duff → Stephanie Agnes Cooper → Enid Agnes Maud Levita → Ian Donald Cameron → David Cameron

Cameronovi předci vlastnili třtinové plantáže na Jamajce se stovkami otroků.[18]

V roce 2013 účinkoval ve videoklipu britské populární hudební skupiny One Direction.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Kindred Britain.
  2. ↑ BERNARDY, David. Musíme se řídit vůlí lidu, řekl David Cameron. Rozhodl se rezignovat [online]. Český rozhlas, 2016-06-24 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ THEURER, Marcus. Was Großbritanniens neue starke Frau will [online]. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 2016-07-11 [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ HITCHENS, Peter. The Tories are doomed [online]. The Guardian, 2005-12-14 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ HITCHENS, Peter. What does it matter if we are governed by Blue Labour or New Labour? [online]. blog Daily Mail, 2009-03-23 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ ŠUTA, Miroslav. Zelená lekce Davida Camerona Topolánkově ODS: Podpoříme povinnou náhradu nebezpečných chemikálií! [online]. Společnost pro trvale udržitelný život, 2006-10-17 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ Cameron backs Blair on Iraq war [online]. BBC, 2006-06-23 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ David Cameron’s Speech at Annual dinner of United Jewish Israel Appeal [online]. [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ JEMELKA, Petr. Puč v Libyi řídí Cameron a Sarkozy, četla Clintonová v mailu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-05-24 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. 
  10. ↑ MULHOLLAND, Hélène Mulholland. Libya intervention: British forces played key role, says Cameron [online]. The Guardian, 2011-09-02 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ BLACK, Ian. Britain sidesteps Armenian genocide recognition a century after killings [online]. The Guardian, 2015-04-23 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ STONE, Jon. David Cameron defends Britain's alliance with Saudi Arabia and rejects accusations it funds Isis [online]. The Independent, 2016-01-18 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ STONE, Jon. David Cameron accused of silently taking Britain into Saudi Arabia’s war in Yemen [online]. The Independent, 2016-01-20 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Britové chtějí odříznout Rusko od platebního systému SWIFT. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2014-08-29 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. 
  15. ↑ HOŠEK, Jiří. Británie by mohla uvalit další sankce na Rusko. Kvůli vraždě Alexandra Litviněnka [online]. Český rozhlas, 2016-01-19 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. 
  16. ↑ GRICE, Andrew. David Cameron immigration pledge 'failed spectacularly' as figures show net migration almost three times as high as Tories promised [online]. The Independent, 2015-02-26 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ BARRATT, Nick. Family detective: Adam Hart-Davis [online]. The Daily Telegraph, 2008-01-05 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ MATULÍK, Rostislav. Světem hýbe kauza celebrit s otrokářskou minulostí. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2015-08-16 [cit. 2016-06-24]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Premiéři Spojeného království
Království Velké Británie (1707–1801)
Robert Walpole (1721–1742) • Spencer Compton (1742–1743) • Henry Pelham (1743–1754) • Thomas Pelham-Holles (1754–1756) • William Cavendish (1756–1757) • Thomas Pelham-Holles (1757–1762) • John Stuart (1762–1763) • George Grenville (1763–1765) • Charles Watson-Wentworth (1765–1766) • William Pitt (1766–1768) • Augustus Fitzroy (1768–1770) • Frederick North (1770–1782) • Charles Watson-Wentworth (1782) • William Petty (1782–1783) • William Cavendish-Bentinck (1783) • William Pitt mladší (1783–1801)
Znak Spojeného království
Spojené království (od 1801)
Henry Addington (1801–1804) • William Pitt mladší (1804–1806) • William Wyndham Grenville (1806–1807) • William Cavendish-Bentinck (1807–1809) • Spencer Perceval (1809–1812) • Robert Jenkinson (1812–1827) • George Canning (1827) • Frederick John Robinson (1827–1828) • Arthur Wellesley (1828–1830) • Charles Grey (1830–1834) • William Lamb (1834) • Arthur Wellesley (1834) • Robert Peel (1834–1835) • William Lamb (1835–1841) • Robert Peel (1841–1846) • John Russell (1846–1852) • Edward Smith-Stanley (1852) • George Hamilton-Gordon (1852–1855) • Henry Temple (1855–1858) • Edward Smith-Stanley (1858–1859) • Henry Temple (1859–1865) • John Russell (1865–1866) • Edward Smith-Stanley (1866–1868) • Benjamin Disraeli (1868) • William Gladstone (1868–1874) • Benjamin Disraeli (1874–1880) • William Gladstone (1880–1885) • Robert Cecil (1885–1886) • William Gladstone (1886) • Robert Cecil (1886–1892) • William Gladstone (1892–1894) • Archibald Primrose (1894–1895) • Robert Cecil (1895–1902) • Arthur Balfour (1902–1905) • Henry Campbell-Bannerman (1905–1908) • Herbert Henry Asquith (1908–1916) • David Lloyd George (1916–1922) • Andrew Bonar Law (1922–1923) • Stanley Baldwin (1923–1924) • Ramsay MacDonald (1924) • Stanley Baldwin (1924–1929) • Ramsay MacDonald (1929–1935) • Stanley Baldwin (1935–1937) • Neville Chamberlain (1937–1940) • Winston Churchill (1940–1945) • Clement Attlee (1945–1951) • Winston Churchill (1951–1955) • Anthony Eden (1955–1957) • Harold Macmillan (1957–1963) • Alec Douglas-Home (1963–1964) • Harold Wilson (1964–1970) • Edward Heath (1970–1974) • Harold Wilson (1974–1976) • James Callaghan (1976–1979) • Margaret Thatcherová (1979–1990) • John Major (1990–1997) • Tony Blair (1997–2007) • Gordon Brown (2007–2010) • David Cameron (2010–2016) • Theresa Mayová (2016–2019) • Boris Johnson (2019–2022) • Liz Trussová (2022) • Rishi Sunak (od 2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=David_Cameron&oldid=22844279“