James Callaghan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
James Callaghan
Premiér Spojeného království 
Ve funkci:
4. dubna 1976 – 4. května 1979
Panovník Alžběta II.
Předchůdce Harold Wilson
Nástupce Margaret Thatcherová
Stranická příslušnost
Členství Labouristická strana

Narození 27. března 1912
Portsmouth
Úmrtí 26. března 2005 (ve věku 92 let)
Ringmer, Západní Sussex, Anglie
Choť Audrey Callaghanová
Náboženství baptista
Commons James Callaghan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonard James Callaghan, baron Callaghan z Cardiffu, KG, PC (27. března 1912 Portsmouth26. března 2005 Ringmer) byl britský politik, v letech 1976-1979 zastával úřad předsedy vlády.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn námořního důstojníka irského původu, otec však brzy zemřel. Nemohl si dovolit studium na vysoké škole, připravoval se proto na zkoušky pro státní úředníky. V 17 letech se stal daňovým úředníkem a zapojil se do odborové činnosti. Od konce 30. let se věnoval činnosti v odborech na plný úvazek. Zde se také seznámil se členy Labouristické strany. Za druhé světové války byl poručíkem Royal Navy.

Veřejná činnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 byl za Labouristickou stranu poprvé zvolen do Dolní sněmovny. Během 40. a 60. let vystřídal několik politických funkcí, v roce 1961 se stal stínovým ministrem financí. Po porážce konzervativců v roce 1964 vstoupil jako kancléř pokladu (ministr financí) poprvé do britské vlády. Od příchodu do úřadu se potýkal s vysokou nezaměstnaností, inflací, vysokým rozpočtovým schodkem a celkově nestabilní ekonomikou.

Za jeho úřadování byla jako jedno z opatření v roce 1967 devalvována britská libra. Callaghan vzápětí poté podal demisi na úřad ministra financí. Byla také zavedena desítková soustava (1 libra = 100 pencí), která měla usnadnit mezinárodní obchod. Premiér Harold Wilson Callaghana přesvědčil, aby z vlády neodcházel a ten se ujal vedení ministerstva vnitra. Jeho činnost v novém úřadě byla poznamenána konfliktem v Severním Irsku. Polemiku vyvolal také jím prosazovaný Imigrační zákon (1968).

Po odchodu do opozice v roce 1970 se stal jedním z hlavních tvůrců myšlenky dohody mezi vládou a odbory. V roce 1974, kdy Labouristická strana opět zvítězila ve volbách a Callaghan se stal ministrem zahraničí. Jeho úkolem bylo vyjednat přijetí Spojeného království do Evropského společenství. Přistoupení bylo schváleno referendem v roce 1975. 16. března 1976 Harold Wilson překvapivě odstoupil a James Callaghan se stal 5. dubna 1976 jeho nástupcem.

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Callaghanova vláda se po celou dobu své existence potýkala s vnitřními problémy. Labouristé sice zvítězili ve volbách, ale neměli v Dolní sněmovně většinu. Proto museli sestavit koaliční vládu s liberály a severoirskými unionisty; koaliční vládnutí nebylo ve Spojeném království příliš obvyklé. Ke kompromisům jeho kabinetu patřila referenda o přenesení pravomocí na Skotsko a Wales. Na podzim 1978 proto vyhlásil předčasné volby, ve kterých doufal získat parlamentní většinu. Proti jeho plánu na tlumení růstu platů se však postavily odbory a ve vlně stávek během zimy 1978/1979 klesla i důvěra v dříve oblíbeného premiéra. Ten v předčasných volbách podlehl konzervativcům vedeným Margaret Thatcherovou a 4. května 1979 podal demisi.

Po odchodu z vlády[editovat | editovat zdroj]

V roce 1983 se stal seniorem Dolní sněmovny ve které působil do roku 1987. Poté byl povýšen do šlechtického stavu (tzv. life peer) a jako baron Callaghan z Cardiffu přešel do Sněmovny lordů.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se v roce 1938, s manželkou Audrey Elisabeth Moultonovou měli syna a dvě dcery. Jedna z nich Margaret, se stala baronkou Jay of Paddington a v letech 1998-2001 předsedala Sněmovně lordů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Callaghan na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]