Ramsay MacDonald

James Ramsay MacDonald
James Ramsay MacDonald
Premiér Spojeného království
	Ve funkci:; 22. leden 1924 – 4. listopad 1924
Panovník	Jiří V.
Předchůdce	Stanley Baldwin
Nástupce	Stanley Baldwin
Premiér Spojeného království
	Ve funkci:; 5. červen 1929 – 7. červen 1935
Panovník	Jiří V.
Předchůdce	Stanley Baldwin
Nástupce	Stanley Baldwin
Stranická příslušnost
Členství	Labouristická strana (do 1931); Národní labouristé (od 1931)
Rodné jméno	James McDonald Ramsay
Narození	12. října 1866; Lossiemouth, Skotsko
Úmrtí	9. listopadu 1937 (ve věku 71 let); loď Reina del Pacifico, Atlantský oceán
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Choť	Margaret MacDonald
Rodiče	John MacDonald a Anne Ramsay
Děti	Malcolm MacDonald; Ishbel MacDonald; David MacDonald; Sheila Lochhead; Alister MacDonald; Joan Margaret MacKinnon
Alma mater	Birkbeck, Londýnská univerzita
Profese	politik, novinář a diplomat
Náboženství	Free Church of Scotland
Ocenění	člen Královské společnosti (1930)
Podpis
Commons	Ramsay MacDonald
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Ramsay MacDonald (12. října 1866 – 9. listopadu 1937) byl britský státník, člen Labouristické strany a premiér. Pocházel z chudých poměrů a byl první labouristický předseda vlády.

Jeho první funkční období trvalo méně než jeden rok. K moci se vrátil roku 1929 ale brzy musel vzdorovat důsledkům velké hospodářské krizi, která způsobila rozkol v labouristické vládě. Roku 1931 sestavil národní vládu, která byla podporovaná konzervativními poslanci. Výsledkem bylo jeho vyloučení z Labouristické strany, která ho obvinila ze zrady. Předsedou vlády byl v období let 1931 až 35. V této době se jeho zdravotní stav zhoršil a jeho schopnosti vést kabinet se postupně zmenšovaly. Z funkce premiéra odstoupil roku 1935, ale zůstal členem vlády až do roku 1937 kdy odešel na odpočinek.

Mládí

Narodil se v Loissemouthu na severovýchodě Skotska jako nelegitimní syn Johna Macdonalda, zemědělského dělníka, a Anny Ramsayové. Základní vzdělání získal na škole v Loissemouthu a později na farní škole v Drainie, kde se později stal učitelem. Na počátku roku 1886 odešel do Londýna.

V Londýně si našel práci jako fakturant. Později začal navštěvovat večerní kursy na Birkbeckém institutu, ale týden před závěrečnými zkouškami vlivem vyčerpání onemocněl a nemohl tak počítat s vědeckou kariérou. Roku 1888 přijal místo tajemníka u Thomase Lougha, obchodníka a politika s radikálními názory. Lough byl roku 1892 zvolen jako člen Liberální strany poslancem Dolní sněmovny za obvod západní Islington. MacDonald tak získal mnoho užitečných kontaktů a zkušeností s politikou.

Politická kariéra

Roku 1893 založil Keir Hardie Nezávislou labouristickou stranu, jejímž členem se MacDonald stal v květnu následujícího roku. Byl se jejím kandidátem ve volbách, ale byl dvakrát poražen. Roku 1900 se stal členem výboru dělnických zástupců, který byl předchůdcem Labouristické strany. Zůstal zároveň i členem Nezávislé labouristické strany a jako její tajemník se dohodl s Herbertem Gladstonem na tom, že liberálové v některých obvodech nepostaví svého kandidáta a zajistí tak labouristům lepší možnost dostat své kandidáty do parlamentu. Roku 1906 se výbor dělnických zástupců přejmenoval na Labouristickou stranu a pohltil Nezávislou labouristickou stranu. Tentýž rok se MacDonald stal poslancem za obvod Leicester a stal se vůdcem skupiny labouristických poslanců. MacDonald prosazoval politiku, která směřovala k tomu, aby labouristé nahradili liberály jako hlavní stranu na levém politickém křídle.

Roku 1911 se stal vůdcem celé strany. Na základě zkušeností z Afriky po druhé búrské válce prosazoval protiválečnou politiku. Nicméně po vyhlášení války v srpnu 1914 zvítězil patriotismus a labouristé podpořili vládu při schválení půjčky, která by pokryla válečné náklady, a protože s tím MacDonald nesouhlasil, odstoupil z vedení labouristů.

Roku 1922 se rozpadla koaliční vláda a na konci roku byly vyhlášeny nové volby. MacDonald byl zvolen poslancem za Aberavon a poté co sjednotil Labouristickou stranu, byl zvolen jejím vůdcem. Rozštěpení liberálové ztráceli význam a labouristé se po volbách stali hlavní opoziční stranou. MacDonald opustil radikální levicové názory a stal se nepřítelem komunismu. Ve volbách roku 1923 ztratila Konzervativní strana parlamentní většinu a Jiří V. pověřil sestavením vlády MacDonalda. Ten se tak stal prvním premiérem pocházejícím z prostředí dělnické strany a jedním z mála bez vysokoškolského vzdělání.

První období

Ve vládě zastával i funkci ministra zahraničí a za svou prioritu vytyčil zvrácení škod způsobených Versailleskou smlouvou. Funkční období tohoto kabinetu trvalo jen devět měsíců, protože labouristé neměli většinu ani v dolní ani v horní komoře parlamentu. Jeho úspěchem bylo zvýšení podpory v nezaměstnanosti a rozšíření výstavby bytů pro dělníky s nízkými příjmy.

V březnu, přes odpor admirality, zastavil práce na vojenské základně v Singapuru. Na červen svolal do Londýna jednání spojenců a dosáhl dohody o novém plánu válečných reparací a francouzské okupace Porúří. Následovalo podepsání anglo-německé obchodní dohody. Na konferenci v létě 1924 přinutil Francii přijmout Dawesův plán, který upravoval plán placení reparací Německem. Na jednání Společnosti národů v září 1924 přednesl projev, jehož hlavní myšlenkou bylo odzbrojení, a tento proslov byl přijat s velkým porozuměním.

Na konci roku 1924 byla vláda poražena v hlasování o zákonu týkajícího se omezení vydávání komunistických deníků. V následujících volbách zvítězili konzervativci.

Druhé období

Volby roku 1929 přinesly labouristům větší počet křesel než konzervativcům a jazýčkem na politických vahách se tak stal Lloyd George a jeho liberálové. MacDonald vytvořil menšinovou vládu s jejich podporou. V tomto období měla vláda pevnější pozici a tak roku 1930 prosadila zvýšení dávek v nezaměstnanosti, zvýšení platů a zlepšení podmínek v hornictví a záměr vyčištění slumů.

Jeho vláda, ale nebyla schopna efektivně řešit problémy velké hospodářské krize. Na konci roku 1930 se počet nezaměstnaných zvýšil dvojnásobně. Vláda balancovala mezi dvěma úkoly – stabilizací měny připojením libry ke zlatému standardu a podpoře chudých a nezaměstnaných. V průběhu roku 1931 se ekonomická situace zhoršila a tlak expertů na snížení vládních výdajů narostl. Závěry komise na revizi státního rozpočtu v květnu téhož roku vedly k návrhu snížení vládních výdajů (především snížení podpory v nezaměstnanosti) tak aby byla dodržena rovnováha státního rozpočtu.

Národní vláda

I když měl návrh na snížení vládních výdajů ve vládě většinovou podporu, někteří starší ministři, kteří se škrty nesouhlasili, pohrozili svou rezignací. 24. srpna 1931 MacDonald rezignoval a na nátlak krále souhlasil se sestavením národní vlády vytvořené spolu s konzervativci i liberály. On i Snowden a Thomas, zastánci omezení výdajů, byli brzy nato vyloučeni z Labouristické strany a vytvořili vlastní politickou skupinu, označovanou za národní labouristy.

MacDonald nechtěl vyhlásit okamžitě volby, ale na nátlak konzervativců nakonec stanovil jejich termín na říjen 1931. Poslanci podporující národní vládu v nich získali pohodlnou většinu v parlamentu. Neúspěch labouristů ještě podnítil nenávist jeho bývalých spolustraníků vůči němu. MacDonald byl neúspěchem labouristů také zklamán, protože národní vládu považoval za přechodné opatření a chtěl se k labouristům vrátit.

I když si podržel funkci premiéra, byl zastíněn konzervativními politiky Stanleyem Baldwinem a Nevillem Chamberlainem, kteří využívali jeho velkou závislost na hlasech konzervativních poslanců. Postupně ho jeho bývalí spojenci opouštěli a stával se stále více izolovaným politikem.

Pozdní období

V letech 1933 až 34 se jeho zdravotní stav zhoršoval a nebyl schopen plnit úlohu vůdce ve zhoršující se mezinárodní situaci. Jeho pacifismus, pro který byl obdivován ve 20. letech, ve stávající situaci vedl k jeho obvinění z neschopnosti vzdorovat Adolfu Hitlerovi. Roku 1935 souhlasil s předáním funkce premiéra Baldwinovi.

Jeho zdravotní stav se zhoršil po volbách roku 1936. Lékaři mu navrhli pro podporu jeho zdravotního stavu plavbu po moři, kde také v listopadu na palubě lodi zemřel.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ramsay MacDonald na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ramsay MacDonald na Wikimedia Commons

Premiéři Spojeného království

Království Velké Británie (1707–1801)	Robert Walpole (1721–1742) • Spencer Compton (1742–1743) • Henry Pelham (1743–1754) • Thomas Pelham-Holles (1754–1756) • William Cavendish (1756–1757) • Thomas Pelham-Holles (1757–1762) • John Stuart (1762–1763) • George Grenville (1763–1765) • Charles Watson-Wentworth (1765–1766) • William Pitt (1766–1768) • Augustus Fitzroy (1768–1770) • Frederick North (1770–1782) • Charles Watson-Wentworth (1782) • William Petty (1782–1783) • William Cavendish-Bentinck (1783) • William Pitt mladší (1783–1801)

Spojené království (od 1801)	Henry Addington (1801–1804) • William Pitt mladší (1804–1806) • William Wyndham Grenville (1806–1807) • William Cavendish-Bentinck (1807–1809) • Spencer Perceval (1809–1812) • Robert Jenkinson (1812–1827) • George Canning (1827) • Frederick John Robinson (1827–1828) • Arthur Wellesley (1828–1830) • Charles Grey (1830–1834) • William Lamb (1834) • Arthur Wellesley (1834) • Robert Peel (1834–1835) • William Lamb (1835–1841) • Robert Peel (1841–1846) • John Russell (1846–1852) • Edward Smith-Stanley (1852) • George Hamilton-Gordon (1852–1855) • Henry Temple (1855–1858) • Edward Smith-Stanley (1858–1859) • Henry Temple (1859–1865) • John Russell (1865–1866) • Edward Smith-Stanley (1866–1868) • Benjamin Disraeli (1868) • William Gladstone (1868–1874) • Benjamin Disraeli (1874–1880) • William Gladstone (1880–1885) • Robert Cecil (1885–1886) • William Gladstone (1886) • Robert Cecil (1886–1892) • William Gladstone (1892–1894) • Archibald Primrose (1894–1895) • Robert Cecil (1895–1902) • Arthur Balfour (1902–1905) • Henry Campbell-Bannerman (1905–1908) • Herbert Henry Asquith (1908–1916) • David Lloyd George (1916–1922) • Andrew Bonar Law (1922–1923) • Stanley Baldwin (1923–1924) • Ramsay MacDonald (1924) • Stanley Baldwin (1924–1929) • Ramsay MacDonald (1929–1935) • Stanley Baldwin (1935–1937) • Neville Chamberlain (1937–1940) • Winston Churchill (1940–1945) • Clement Attlee (1945–1951) • Winston Churchill (1951–1955) • Anthony Eden (1955–1957) • Harold Macmillan (1957–1963) • Alec Douglas-Home (1963–1964) • Harold Wilson (1964–1970) • Edward Heath (1970–1974) • Harold Wilson (1974–1976) • James Callaghan (1976–1979) • Margaret Thatcherová (1979–1990) • John Major (1990–1997) • Tony Blair (1997–2007) • Gordon Brown (2007–2010) • David Cameron (2010–2016) • Theresa Mayová (2016–2019) • Boris Johnson (2019–2022) • Liz Trussová (2022) • Rishi Sunak (2022–2024) • Keir Starmer (od 2024)