Druhá búrská válka

Druhá búrská válka
	konflikt: Búrské války
	; Búrská komanda
trvání:	11. října 1899 – 31. května 1902
místo:	Jižní Afrika, Svazijsko
výsledek:	britské vítězství
strany
Britské impérium Kapská kolonie; Kolonie Natal; Basutoland; Bechuanaland; Rhodesie; Indie; Cejlon; Kanada; Nový Zéland; Austrálie;	Búrské republiky: Jihoafrická republika; Oranžský svobodný stát; kapští Búrové; zahraniční dobrovolníci:; Nizozemci; Němci; Švédové, Norové; Irové; Australané; Italové; Poláci; Francouzi; Belgičané; Rusové, Finové; Američané; Dánové; Rakousko-Uhersko ;
velitelé
Alfred Milner; Redvers Buller; Horatio Kitchener; Frederick Roberts; Robert Baden-Powell	Paul Kruger; Louis Botha; Koos de la Rey; Martinus Theunis Steyn; Christiaan de Wet; Piet Cronje; Frederick Joubert Duquesne; Jan Christian Smuts
ztráty
7 884 padlých v boji nebo následkem zranění; 13 250 mrtvých z jiných příčin; 934 nezvěstných; 22 828 raněných	9 093 mrtvých

Druhá búrská válka probíhala mezi britskými a búrskými kolonizátory Jižní Afriky (tj. potomky nizozemských osadníků), a to v letech 1899–1902.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Válka byla vedena nesmírně krutými prostředky, poprvé se vyskytly koncentrační tábory moderního typu pro rodiny bojujícího nepřítele. Zajatí Búrové byli deportováni například na Ceylon a ostrov Svaté Heleny.^[2] Vězni umírali hlavně na infekční nemoci, na které celkově zemřelo asi 30 000 lidí. Nejvíce však utrpělo černošské obyvatelstvo, které mělo největší ztráty a bylo násilně přesídlováno. Důvodem k válce byla touha po kontrole území, kde se nacházela bohatá naleziště surovin, včetně zlata (to se Búrové pokoušeli odvézt do Mosambiku), touha po rozšíření pastvin pro chov dobytka a v neposlední řadě také snaha podrobit odbojné státy (Transvaal, Orange) britské koruně. Válku také díky nesrovnatelně technicky lépe vybavené armádě vyhráli Britové. Největší zájem projevila Velká Británie o zlatonosná a diamantová ložiska nedaleko Johannesburgu v jižní Africe. Tyto kraje ale již kromě domorodců obývali nizozemští osadníci, kteří zde zřídili republiky. Spory nových britských přistěhovalců s nizozemskými usedlíky, kteří se nazývali Búrové, daly Velké Británii záminku k ozbrojenému zásahu. Tříletá krvavá britsko-búrská válka, v níž zpočátku Búrové vítězili, skončila v roce 1902 anexí búrských republik a rozšířením britského koloniálního panství v jižní Africe.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Ve válce sloužily i dvě rhodéské jednotky, Rhodéský regiment a Dobrovolníci z Jižní Rhodésie, dohromadfy asi 1000 mužů. Viz KEPPEL-JONES, Arthur. Rhodes and Rhodesia: The White Conquest of Zimbabwe, 1884–1902. Montreal, Quebec and Kingston, Ontario: McGill-Queen's University Press, 1983. Dostupné online. ISBN 9780773505346. S. 590–599. (anglicky)
↑ Oslava Krügerových narozenin zajatými Boery.. Illustrovaný svět. 1901, roč. I, čís. 21, s. 642.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

NERAD, Filip. Búrská válka. Praha: Aleš Skřivan ml., 2004. 232 s. ISBN 80-86493-13-X.
SKŘIVAN, Aleš. Die Welt vor dem Ersten Weltkrieg: Die Entwicklung im Süden Afrikas und der Burenkrieg. Prague Papers on the History of International Relations. 2001, roč. 5, s. 85–100. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-016-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu druhá búrská válka na Wikimedia Commons
Galerie druhá búrská válka na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Ve válce sloužily i dvě rhodéské jednotky, Rhodéský regiment a Dobrovolníci z Jižní Rhodésie, dohromadfy asi 1000 mužů. Viz KEPPEL-JONES, Arthur. Rhodes and Rhodesia: The White Conquest of Zimbabwe, 1884–1902. Montreal, Quebec and Kingston, Ontario: McGill-Queen's University Press, 1983. Dostupné online. ISBN 9780773505346. S. 590–599. (anglicky)

[2] Oslava Krügerových narozenin zajatými Boery.. Illustrovaný svět. 1901, roč. I, čís. 21, s. 642.

[1]

[2]