Všeobecné volby ve Spojeném království 1929

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Všeobecné volby ve Spojeném království 1929
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Druh volebvšeobecné
Volební termín30. května 1929
Předchozí volby1924
Následující volby1931
Volební účast76,3 %
Výsledky
Celkem 615 poslanců v Dolní sněmovně
pro většinu třeba 308
Ramsay MacDonald Stanley Baldwin David Lloyd George
Ramsay MacDonald Stanley Baldwin David Lloyd George
volební lídr volební lídr volební lídr
Labouristická strana Konzervativní strana Liberální strana
předchozí volby
151 mandátů (33,3%)
předchozí volby
412 mandátů (46,8%)
předchozí volby
40 mandátů (17,8%)
8 048 968 hlasů 8 252 527 hlasů 5 104 638 hlasů
37,1 % 38,1 % 23,6 %
287  mandátů 260  mandátů 59  mandátů
136 152 19
Výsledky voleb podle volebních obvodů
Výsledky voleb podle volebních obvodů
Složení Dolní sněmovny po volbách
Složení Dolní sněmovny po volbách
Premiér
Před volbamiStanley Baldwin,
Konzervativci
Po volbáchRamsay MacDonald,
Labouristé

Všeobecné volby ve Spojeném království 1929 se konaly 30. května 1929 a skončily prvním volebním vítězstvím Labouristické strany. Ta však nedržela potřebnou většinu v Dolní sněmovně, a proto se její vláda musela spoléhat na podporu Liberální strany.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před volbami úřadovala konzervativní vláda, která se potýkala s ekonomickou recesí vzniklou ještě jako dozvuk první světové války a snažila se zarazit rostoucí nezaměstnanost. V předchozích letech se sjednotila donedávna rozpolcená Liberální strana pod silným lídrem Davidem Lloyd Georgem. Pod jeho vedením též strana nabídla přitažlivý program, chybějící v minulých letech. V březnu Lloyd George představil dokument ,,Můžeme pokořit nezaměstnanost", který byl předzvěstí ambiciózních plánů strany. Pomocí velkých projektů na rozvoj infrastruktury chtěla nabídnout práci nezaměstnaným a tím vrátit nezaměstnanost na normální úroveň. Oproti inovativním plánům liberálů zůstala Konzervativní strana u ekonomické ortodoxie a nenabídla žádné originálnější metody boje proti krizi. Liberální strana se plánovala po rozhádaných deseti letech vrátit na výsluní a očekávání byla velká.[1]

Výsledek ale byl pro liberály hořkým zklamáním; strana obdržela 24% hlasů a pouhých 59 mandátů, což byl poslední velký volební výsledek strany na příštích 45 let. Slavit naopak mohla Labouristická strana, které hlasování přineslo její první volební vítězství a nejvyšší počet hlasů v její dosavadní historii (ačkoli Konzervativní strana získala o 1% více hlasů). Dělnické straně ale chybělo 48 hlasů do většiny, proto byla nová vláda vůdce labouristů Ramsaye MacDonalda závislá na toleranci Liberální strany. Labouristický kabinet ale vydržel jen dva roky; v roce 1931 nebyl schopen efektivně čelit Velké hospodářské krizi a v srpnu téhož roku padl, což vedlo k novým volbám. [2]

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

287 260 59 9
Labouristé Konzervativci Lib O
Strana Lídr Mandáty Hlasy
Počet v % +/- Počet v % 
Konzervativní strana  Stanley Baldwin 260 42,3% 152 8 252 527 38,1%
Labouristická strana  Ramsay MacDonald 287 46,7% 136 8 048 968 37,1%
Liberální strana  David Lloyd George 59 9,6% 19 5 104 638 23,6%
nezávislí  - 4 0,8% 2 94 742 0,4%
Komunistická strana  Harry Pollitt 0 1 47 554 0,2%
nezávislí konzervativci  - 0 0 46 278 0,2%
Scottish Prohibition  Edwin Scrymgeour 1 0,2% 0 25 037 0,1%
Nacionalistická strana  Joseph Devlin 2 0,5% 2 24 177 0,1%
nezávislí labouristé  - 1 0,2 1 20 825 0,1%
nezávislí liberálové  - 0 0 17 110 0,1%
skotští nacionalisté  Roland Muirhead 0 0 3 313 0,0%
Plaid Cymru  Saunders Lewis 0 0 609 0,0%
irští nacionalisté  T. P. O'Connor 1 0,2% 0 0[p 1] 0,0%
celkem - 615 100% - 21 685 779 100%
Hlasy
Konzervativci
38,06 %
Labouristé
37,12 %
Liberálové
23,54 %
ostatní
1,28 %
Mandáty
Labouristé
46,67 %
Konzervativci
42,28 %
Liberálové
9,59 %
ostatní
1,46 %

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Nacionalista O'Connor sice nezískal ani jeden hlas, byl ale zvolen poslancem, protože ve svém volebním obvodě neměl protikandidáta.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The 1929 general election [online]. Liberal HISTORY. Dostupné online. (v angličtině) 
  2. WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Londýn: Blackwell Publishing Limited, 2010. ISBN 978-80-247-3267-1. Kapitola Válka, mír a válka: 1915-39, s. 299–300.