Druhá čečenská válka
| Druhá čečenská válka | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Masový hrob v Čečensku |
|||||||||
|
|||||||||
| strany | |||||||||
 Ruská federace Čečenští loajalisté |
 Čečenská republika Ičkeria Kavkazské hnutí Zahraniční Mudžahedíni
|
||||||||
| síla | |||||||||
| Minimálně 93 000 v Čečensku v roce 1999.[2]
Okolo 50 000 až 60 000 federálních a republikánských sil v Čečenskuv roce 2006.[3] Další v sousedních regionech. |
22 000 v roce 1999 (ruský odhad).[4]
Další v sousedních regionech. |
||||||||
| ztráty | |||||||||
| Oficiálně 3725 vojáků 2085 pracovníků ministerstva vnitra 1072 čečenských policistů 106 příslušníků FSB a GRU Jiné odhady mluví o celkem 3400 mrtvých |
14 113 mrtvých | ||||||||
| Ztráty na životech civilistů: Odhad až 25 000 zabito a až 5 000 nezvěstných v Čečensku odhad (AI[5]) Odhad 50 000 až 120 000 zabito v Čečensku (RCFS odhad[6]) Odhad až 50 000 zabito v Čečensku (GfbV odhad [7]) Další v sousedních regionech Více než 600 zabito v Rusku pri teroristických útocích. |
|||||||||
Druhá čečenská válka, v pozdější fázi známa jako válka v severním Kavkazu, byla zahájena Ruskou federací 8. srpna 1999, kdy ruské síly z velké části znovu ovládly separatistický region Čečenska.
Obsah
Příčiny a průběh války[editovat | editovat zdroj]
Jako jeden z nejzávažnějších důvodů pro vojenský zásah v Čečně byl označen i tranzit kaspické ropy přes čečenské území, ačkoli Rusko tento důvod opakovaně odmítlo. V létě 1994 účastníci zasedání v Istanbulu posuzovali variantu trasy ropovodu Baku-Groznyj-Novorossijsk, hned nato pronesl prezident Boris Jelcin, že "čečenský problém musí být vyřešen do prosince". Nestalo se tak ani do prosince, ani později.[8]
Oficiálním ruským popudem k válce byla invaze do Dagestánu provedená Islámskou mezinárodní brigádou a bombové útoky na ruské obytné domy, při kterých zahynulo přes 300 lidí, a za které Rusko vinilo čečenské separatisty. Kampaň z velké míry zvrátila výsledek První čečenské války, ve které nabyl region de facto nezávislosti jako Čečenská republika Ičkeria. Válka přivábila velký počet bojovníku džihádu ze zahraničí, kteří se 10. srpna 1999 dokonce pokusili v obsazené části Dagestánu vyhlásit "nezávislý Islámský stát Dagestán".
Během počáteční kampaně čelila ruská armáda a proruské čečenské polovojenské organizace separatistům v otevřeném boji, ale v únoru 2000 po zimním obléhání nakonec dobyly Groznyj. Rusko nastolilo přímou vládu nad Čečenskem v květnu 2000 a jmenovalo promoskevskou vládu. Po totální ofenzívě způsobovali čečenští partyzáni dále těžké ztráty ruským silám a stáli proti ruské politické moci v Čečensku po několik dalších let. Povstalci zaútočili také na ruské civilisty. Tyto teroristické útoky, stejně jako rozsáhlé porušování lidských práv ruskými silami, vyvolaly silnou jednostrannou kritiku ze strany západních a muslimských zemí. Teprve po událostech 11. září 2001 se začalo západní mínění od podpory radikálních islamistů odvracet.
Rozsáhlé boje byly nahrazeny partyzánskou válkou a bombovými útoky na vojáky federace a síly regionální vlády. Násilí se často odehrávalo i v sousedních regionech.
Terorismus[editovat | editovat zdroj]
Po prvním ruském vojenském zásahu (1994–1996) zavládl v zemi chaos, po kterém následoval vzestup islámského radikalismu.[9][10]
Mezi známější teroristické útoky spáchané čečenskými separatisty patří přepadení moskevského divadla na Dubrovce čečenským ozbrojeným komandem během představení muzikálu Nord-Ost a útok ingušských a čečenských teroristů na školu ve městě Beslan.
Anna Politkovská 28. dubna 2003 v ruském týdeníku Novaja Gazeta (vlastnil jej Alexandr Lebeděv) odhalila, že jeden údajně mrtvý člen čečenského komanda z Dubrovky „přežil“, a nyní pracuje pod jinou identitou v Putinově tiskovém oddělení (šlo o bývalého představitele čečenské vlády v Jordánsku, viz záhadný " jordánský" přítel Basajeva velitel Chattáb, jenž byl na podzim 2002 údajně otráven). Politkovská tvrdila, že mezi teroristy byli agenti ruských tajných služeb. Podle ní šlo o „řízený teroristický útok“, o jehož přípravě věděly tajné služby i vedení země.[11][12][13][14] K odpovědnosti za útok se týden po tragédii přihlásil čečenský polní velitel Šamil Basajev.[14]
Ruský podnikatel a svého času vlivná osobnost z okolí ruského prezidenta Jelcina Boris Berezovskij obvinil v agenty ruské Federální bezpečnostní službu ze spáchání tří teroristických útoků na obytné domy v Moskvě a Volgodoňsku v roce 1999, jejichž následkem zahynulo přes tři sta osob.[15]
Pochybnosti jsou také o čečenském útoku na Moskevské letiště Domodědovo.[16]
Důsledky a hodnocení války[editovat | editovat zdroj]
Přesný počet obětí není znám, odhaduje se několik desítek tisíc mrtvých a nezvěstných, převážně civilistů v Čečensku. Například Amnesty International odhaduje počet obětí na 25 000 jen při útoku na město Groznyj v roce 1999.[17] Odhady celkového početu obětí dvou ruských intervencí v První čečenské válce a Druhé čečenské válce se odhadují na 300 000 lidí z celkového počtu 1 milionu obyvatel.[18][19]
Podle Tomáše Šmída, politologa fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, nese za způsob vedení této války politickou zodpovědnost Vladimir Putin, přičemž plošné kobercové bombardování civilních sídlišť z něj dělá masového vraha.[20]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Вторая чеченская война официально завершена RIA Novosti, 16. dubna 2009.
- ↑ FELGENHAUER, Pavel. Russia's Forces Unreconstructed [online]. ISCIP: Studying the political, international, and security affairs of Russia and the NIS [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SIMONOV, Pavel. New Chechen Army Threatens Moscow [online]. AIA Russian section, 2006-07-12 [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ РБК. Федеральным силам в Чечне противостоят 22 тыс. боевиков. [online]. Москва: Cry.ru, 1999-11-04 13:17 UTC+3 [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ What justice for Chechnya’s disappeared? [online]. Amnesty International, 2007-05-23 [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Civil and military casualties of the wars in Chechnya [online]. Human Rights Violations in Chechnya [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (anglincky)
- ↑ Effective human rights work is the best weapon against terrorism [online]. Překlad Bärbel Heimansberg. Gesellschaft für bedrohte Völker [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1077:eenske-pravdy-sp-3196809&catid=1568:1998-02&Itemid=148
- ↑ http://www.kct-tabor.cz/gymta/OhniskaSvetovychKonfliktu/Kavkazsko/index.htm
- ↑ Šlachta Mojmír: Ohniska napětí ve světě, Kartografie PRAHA, a. s., Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. 2007
- ↑ hhttp://blisty.cz/art/14001.html
- ↑ http://www.rozhlas.cz/cro6/internet/_zprava/putin-mlci-i-deset-let-po-teroristickem-utoku-na-divadlo-na-dubrovce--1125831
- ↑ http://www.vojsko.net/index.php/zpravy/142-uvahy/2518-brzky-krymsky-remake-putinova-cecenskeho-referenda
- ↑ a b DRAŽANOVÁ, Adéla. Dubrovka: muzikál, který se utopil v krvavé lázni. idnes.cz [online]. 2007-10-23 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.
- ↑ http://www.watchdog.cz/?show=000000-000014-000143&lang=3
- ↑ http://outsidermedia.cz/Podivne-okolnosti-moskevske-exploze/
- ↑ http://www.csmonitor.com/World/Europe/2008/1007/p04s01-woeu.html
- ↑ http://blisty.cz/art/76872.html
- ↑ http://fondationprincessedecroy.morkhoven.org/001-Conseil_de_l_Europe_complice_d_un_crime_contre_l_humanite_pour_du_petrol___en.htm
- ↑ Rusko své zájmy jinak než agresivně prosadit neumí, míní politolog Šmíd [online]. Lidovky.cz, 2014-07-17 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (česky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
- První čečenská válka
- Masakr v obci Samaški v Čečensku
- Masakr v obci Sernovodsk v Čečensku
- Masakr v obci Novyje Aldy v Čečensku
- Ostřelování Grozného balistickými raketami
- Masakr utečeneckého konvoje v Grozném 1999
- Bombardování Katyr-Jurtu
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá čečenská válka ve Wikimedia Commons- Fotografie z válkou poničeného Grozného
- Soubor videozáznamů z války
- Publikace Chechnya The Final Solution
- Prague Watchdog - internetový server věnovaný konfliktu v Čečensku
- Rusko-Čečenský konflikt - Historické pozadí
- Rozhovor v ČRo 6 s Jaromírem Štětinou, Petrou Procházkovou a Liborem Dvořákem
- Historie čečensko-ruských vztahů (článek v časopisu Navýchod)
