Druhá čečenská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Druhá čečenská válka
Masový hrob v Čečensku
Masový hrob v Čečensku
Trvání: srpen 199916. dubna 2009[1]
(Intenzivní fáze do roku 2000)
Místo: Čečensko
Casus belli: Popudem k válce byla invaze do Dagestánu provedená Islámskou mezinárodní brigádou a bombové útoky na ruské panelové domy
Výsledek: Porážka separatistů, relativní uklidnění v regionu
  • Vyhnání separatistické vlády
  • Rebelie v Čečensku
  • Jmenování lojalistické vlády
  • Rozšíření válečného stavu
Strany
Rusko Ruská federace
Vlajka Čečenské republiky Čečenští loajalisté
Vlajka Čečenské republiky Ičkeria Čečenská republika Ičkeria
Vlajka Kavkazského hnutí Kavkazské hnutí
Mudžahedíni Zahraniční Mudžahedíni

Síla
Minimálně 93 000 v Čečensku v roce 1999.[2]
Okolo 50 000 až 60 000 federálních a republikánských sil v Čečenskuv roce 2006.[3]
Další v sousedních regionech.
22 000 v roce 1999 (ruský odhad).[4]
Další v sousedních regionech.
Ztráty
Oficiálně 3725 vojáků
2085 pracovníků ministerstva vnitra
1072 čečenských policistů
106 příslušníků FSB a GRU
Jiné odhady mluví o celkem 3400 mrtvých
14 113 mrtvých
Ztráty na životech civilistů:
Odhad až 25 000 zabito a až 5 000 nezvěstných v Čečensku odhad (AI[5])
Odhad 50 000120 000 zabito v Čečensku (RCFS odhad[6])
Odhad až 50 000 zabito v Čečensku (GfbV odhad [7])
Další v sousedních regionech
Více než 600 zabito v Rusku pri teroristických útocích.

Druhá čečenská válka, v pozdější fázi známa jako válka v severním Kavkazu, byla zahájena Ruskou federací 8. srpna 1999, kdy ruské síly z velké části znovu ovládly separatistický region Čečenska.

Jako jeden z nejzávažnějších důvodů pro vojenský zásah v Čečně byl označen i tranzit kaspické ropy přes čečenské území, ačkoli Rusko tento důvod opakovaně odmítlo. V létě 1994 účastníci zasedání v Istanbulu posuzovali variantu trasy ropovodu Baku-Groznyj-Novorossijsk, hned nato pronesl prezident Boris Jelcin, že "čečenský problém musí být vyřešen do prosince". Nestalo se tak ani do prosince, ani později.[8]

Oficiálním ruským popudem k válce byla invaze do Dagestánu provedená Islámskou mezinárodní brigádou a bombové útoky na ruské obytné domy, při kterých zahynulo přes 300 lidí, a za které Rusko vinilo čečenské separatisty. Kampaň z velké míry zvrátila výsledek První čečenské války, ve které nabyl region de facto nezávislosti jako Čečenská republika Ičkeria. Válka přivábila velký počet bojovníku džihádu ze zahraničí, kteří se 10. srpna 1999 dokonce pokusili v obsazené části Dagestánu vyhlásit "nezávislý Islámský stát Dagestán".

Během počáteční kampaně čelila ruská armáda a proruské čečenské polovojenské organizace separatistům v otevřeném boji, ale v únoru 2000 po zimním obléhání nakonec dobyly Groznyj. Rusko nastolilo přímou vládu nad Čečenskem v květnu 2000 a jmenovalo promoskevskou vládu. Po totální ofenzívě způsobovali čečenští partyzáni dále těžké ztráty ruským silám a stáli proti ruské politické moci v Čečensku po několik dalších let. Povstalci zaútočili také na ruské civilisty. Tyto teroristické útoky, stejně jako rozsáhlé porušování lidských práv ruskými silami, vyvolaly silnou jednostrannou kritiku ze strany západních a muslimských zemí. Teprve po událostech 11. září 2001 se začalo západní mínění od podpory radikálních islamistů odvracet.

Rozsáhlé boje byly nahrazeny partyzánskou válkou a bombovými útoky na vojáky federace a síly regionální vlády. Násilí se často odehrávalo i v sousedních regionech. Přesný počet obětí není znám, odhaduje se několik desítek tisíc mrtvých a nezvěstných, převážně civilistů v Čečensku. Například Amnesty International odhaduje počet obětí na 25 000 jen při útoku na město Groznyj v roce 1999.[9] Odhady celkového početu obětí dvou ruských intervencí v První čečenské válce a Druhé čečenské válce se odhadují na 300 000 lidí z celkového počtu 1 milionu obyvatel.[10][11]

Podle Tomáše Šmída, politologa fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, nese za způsob vedení této války politickou zodpovědnost Vladimir Putin, přičemž plošné kobercové bombardování civilních sídlišť z něj dělá masového vraha.[12]

Terorismus[editovat | editovat zdroj]

Po prvním ruském vojenském zásahu (19941996) zavládl v zemi chaos, po kterém následoval vzestup islámského radikalismu.[13][14]

Mezi známější teroristické útoky spáchané čečenskými separatisty patří přepadení moskevského divadla na Dubrovce čečenským ozbrojeným komandem během představení muzikálu Nord-Ost a útok ingušských a čečenských teroristů na školu ve městě Beslan.

Anna Politkovská 28. dubna 2003 v ruském týdeníku Novaja Gazeta (vlastnil jej Alexandr Lebeděv) odhalila, že jeden údajně mrtvý člen čečenského komanda z Dubrovky „přežil“, a nyní pracuje pod jinou identitou v Putinově tiskovém oddělení (šlo o bývalého představitele čečenské vlády v Jordánsku, viz záhadný " jordánský" přítel Basajeva velitel Chattáb, jenž byl na podzim 2002 údajně otráven). Politkovská tvrdila, že mezi teroristy byli agenti ruských tajných služeb. Podle ní šlo o „řízený teroristický útok“, o jehož přípravě věděly tajné služby i vedení země.[15][16][17][18] K odpovědnosti za útok se týden po tragédii přihlásil čečenský polní velitel Šamil Basajev.[18]

Ruský podnikatel a svého času vlivná osobnost z okolí ruského prezidenta Jelcina Boris Berezovskij obvinil v agenty ruské Federální bezpečnostní službu ze spáchání tří teroristických útoků na obytné domy v Moskvě a Volgodoňsku v roce 1999, jejichž následkem zahynulo přes tři sta osob.[19]

Pochybnosti jsou také o čečenském útoku na Moskevské letiště Domodědovo.[20]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Вторая чеченская война официально завершена RIA Novosti, 16. dubna 2009.
  2. FELGENHAUER, Pavel. Russia's Forces Unreconstructed [online]. ISCIP: Studying the political, international, and security affairs of Russia and the NIS, [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SIMONOV, Pavel. New Chechen Army Threatens Moscow [online]. AIA Russian section, 2006-07-12, [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. РБК. Федеральным силам в Чечне противостоят 22 тыс. боевиков. [online]. Москва: Cry.ru, 1999-11-04 13:17 UTC+3, [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (rusky) 
  5. What justice for Chechnya’s disappeared? [online]. Amnesty International, 2007-05-23, [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Civil and military casualties of the wars in Chechnya [online]. Human Rights Violations in Chechnya, [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (anglincky) 
  7. Effective human rights work is the best weapon against terrorism [online]. Překlad Bärbel Heimansberg. Gesellschaft für bedrohte Völker, [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1077:eenske-pravdy-sp-3196809&catid=1568:1998-02&Itemid=148
  9. http://www.csmonitor.com/World/Europe/2008/1007/p04s01-woeu.html
  10. http://blisty.cz/art/76872.html
  11. http://fondationprincessedecroy.morkhoven.org/001-Conseil_de_l_Europe_complice_d_un_crime_contre_l_humanite_pour_du_petrol___en.htm
  12. Rusko své zájmy jinak než agresivně prosadit neumí, míní politolog Šmíd [online]. Lidovky.cz, 2014-07-17, [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  13. http://www.kct-tabor.cz/gymta/OhniskaSvetovychKonfliktu/Kavkazsko/index.htm
  14. Šlachta Mojmír: Ohniska napětí ve světě, Kartografie PRAHA, a. s., Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. 2007
  15. hhttp://blisty.cz/art/14001.html
  16. http://www.rozhlas.cz/cro6/internet/_zprava/putin-mlci-i-deset-let-po-teroristickem-utoku-na-divadlo-na-dubrovce--1125831
  17. http://www.vojsko.net/index.php/zpravy/142-uvahy/2518-brzky-krymsky-remake-putinova-cecenskeho-referenda
  18. a b DRAŽANOVÁ, Adéla. Dubrovka: muzikál, který se utopil v krvavé lázni. idnes.cz [online]. 2007-10-23 [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.  
  19. http://www.watchdog.cz/?show=000000-000014-000143&lang=3
  20. http://outsidermedia.cz/Podivne-okolnosti-moskevske-exploze/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]