První čečenská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
První čečenská válka
Konflikt:
Sestřelený vrtulník Mil Mi-8
Sestřelený vrtulník Mil Mi-8
Trvání: 19941996
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Čečensko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Chasavjurtské dohody, de facto nezávislost Čečenska
Změny území: {{{území}}}
Strany
Rusko Ruská federace Chechen Republic of Ichkeria Čečenská republika Ičkeria
Velitelé
Síla
(11. prosince, 1994)
38 000 (prosinec 1994), 70 500 (Únor 1995)
(11. prosince, 1994)
do 40 000[1][2]
Ztráty
Vojenské: Oficiálně 5 732 mrtvých a nezvěstných; podle jiných odhadů 3500–7500 nebo 14 000
Civilní: minimálně 161 mimo Čečensko
Vojenské: minimálně 3 000 zabito nebo pohřešováno (podle Čečenské armády), 15 000 (podle Ruské armády)
Civilní: 50 000–100 000 mrtvých
{{{poznámky}}}

První čečenská válka (11. prosince 199431. srpna 1996) byl konflikt mezi Ruskem a jednostranně vyhlášeným nezávislým státem Čečenská republika Ičkerie. Válku započal vpád ozbrojených sil Ruské federace na území Čečenska.[3]

Jedna z dětských ilustrací od aktivistiky Poliny Žerebcové.

Jedním z nejzávažnějších důvodů pro vojenský zásah v Čečně byl pravděpodobně i tranzit kaspické ropy přes čečenské území, ačkoli tento fakt Rusko doposud nikdy nepřiznalo. V létě 1994 účastníci zasedání v Istanbulu posuzovali variantu trasy ropovodu Baku-Groznyj-Novorossijsk, hned nato pronesl prezident Boris Jelcin, že "čečenský problém musí být vyřešen do prosince". Nestalo se tak ani do prosince, ani později. Zato se společnost stala svědky toho, že pokud je ve hře ropa, pak moc využije veškerých prostředků.[4] Podle Asociace pro mezinárodní otázky stálo Rusko před podpisem smlouvy na využití kaspické ropy v 1995 a nejrychlejší a nejlacinější cesta vedla přes území Čečenska. Pokud by se jí podařilo sesadit Dudajeva, dohodě by nic nebránilo.[3]

Po prvním tažení v roce 19941995, které vyvrcholilo zničující bitvou o Groznyj, se pokusily ruské federální síly o ovládnutí horské oblasti Čečenska, ale byli zahnáni zpět čečenskými partyzány a nájezdy na roviny, navzdory ohromnosti ruského vojska, jeho vojenskému vybavení a letecké podpoře.

Následná všeobecná demoralizace federálních sil a veskrze všeobecná opozice ruské veřejnosti brutálnímu konfliktu vedla Borise Jelcina k vyhlášení příměří v roce 1996 a k podpisu mírové smlouvy o rok později. Podle střízlivého odhadu přišlo o život 7 500 vojáků ruské armády, 4 000 čečenských bojovníků a více než 35 000 civilistů. Dle jiných odhadů se počet obětí pohybuje mezi 80 000 až 100 000. Odhad celkového počtu obětí dvou ruských intervencí v první čečenské válce a druhé čečenské válce je 300 000 lidí z celkového počtu 1 milion obyvatel.[5][6]

Z více než 500 000 osob se v důsledku bojů stali uprchlíci, jejich města a vesnice zůstaly ležet v troskách.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. СЕГЕНЬ, Александр. Броня горела, как дрова…10 лет назад началась война в Чечне [online]. [cit. 2008-03-04]. Dostupné online. (rusky) 
  2. КАРПОВ И.Е.. ВООРУЖЕННЫЕ СИЛЫ ЧЕЧЕНСКОЙ РЕСПУБЛИКИ ИЧКЕРИЯ [online]. . Dostupné online. (rusky) 
  3. a b Rusko a Čečensko: od minulosti k prítomnosti - Asociace pro mezinárodní otázky [online]. 2006-07-30, [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. (cs-CZ) 
  4. http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1077:eenske-pravdy-sp-3196809&catid=1568:1998-02&Itemid=148
  5. http://blisty.cz/art/76872.html
  6. http://fondationprincessedecroy.morkhoven.org/001-Conseil_de_l_Europe_complice_d_un_crime_contre_l_humanite_pour_du_petrol___en.htm