Čečenská republika Ičkerie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čečenská republika Ičkerie
rusky Чеченская Республика Ичкерия
čečensky
Nóxçiyn Paçẋalq Noxçiyçö
 Čečensko-Ingušská autonomní sovětská socialistická republika 1991
1999
Čečensko 
Kavkazský emirát 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: Ӏожалла я Маршо
geografie
Mapa
hlavní město:
Groznyj (de jure)
Londýn (de fakto)
rozloha:
15 300 km² km²
obyvatelstvo
počet obyvatel:
1 103 686
státní útvar
Republika (1991-1998)
Islámská republika (2006-2007)
vznik:
1. listopadu 1991 (Rozdělení Čečensko-Ingušské ASSR)
Státní útvary a území
Předcházející:
Čečensko-Ingušská autonomní sovětská socialistická republika Čečensko-Ingušská autonomní sovětská socialistická republika
Nástupnické:
Čečensko Čečensko
Kavkazský emirát Kavkazský emirát

Čečenská republika Ičkerie byl v letech 1991 - 94 a 1996 - 99 mezinárodně neuznaný nezávislý stát, který byl vyhlášen 1. listopadu 1991 v době rozpadu SSSR jako pokus Čečenců o nezávislost na SSSR, posléze na Rusku.[1] Republika byla vyhlášena Džocharem Dudajevem, který převzal moc v zemi. Následně byla napadena Ruskou federací, která odmítla její odtržení. Tím byla zahájena První čečenská válka.

Nový stát uznala jen Gruzie a do roku 2001 ji uznával také Afghánistán, tehdy pod vládou Tálibánu. Ostatní země akceptovaly postoj Ruska, které Čečensko dál považovalo za své území. [2][3][4][5]

V dnešní době se tento název používá pro tři subjekty:

1. Původní sekulární stát vyhlášený referendem a volbami v roce 1991.

2. Sekulární čečenskou exilovou vládu navazující na vládu Džochara Dudajeva a Aslana Maschadova.[6]

3. Islámský emirát, který vyhlásil samozvaný Ičkerijský prezident Doku Umarov. Území Čečenska prohlásil za součást Kavkazského emirátu a sám sebe jmenoval emírem na konci roku 2007.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

27. října 1991 se konaly v zemi volby spojené s referendem o budoucím osudu země. V referendu a volbách zvítězili zastánci samostatnosti v čele s Džocharem Dudajevem. Jeho průběh byla ale prohlášen za chaotický a výsledek sporný. Přesto, že mezinárodní pozorovatelé hodnotili volby jako svobodné a spravedlivé, přiznali, že byly velmi těžko kontrolovatelné, protože mnoho voličů nemělo průkazy totožnosti. Z početného ruského obyvatelstva však nehlasoval téměř nikdo.[2]

V roce 1992 Dudajevem sestavená vláda odmítla podepsat smlouvu o federaci s Ruskem, čímž čečenská část bývalé Čečensko-ingušské ASSR vyhlásila jednostranně nezávislost na Rusku, zatímco Ingušská část se vyslovila pro setrvání jako autonomní stát v rámci Ruské federace.[2] Ve stejném roce vstoupila v platnost první čečenská ústava, vypracovaná s pomocí pobaltských právníků a vymezující zemi jako sekulární stát.[7]

27. ledna 1997 se konaly v zemi volby, které byly pod dohledem mezinárodních pozorovatelů, ale nebyly v Rusku uznány. Čečenským prezidentem byl zvolen Aslan Maschadov. Vládl až do druhé čečenské války avšak nepodařilo se mu převzít kontrolu nad celou republikou, ve které zavládl chaos během první čečenské války (1994 - 1996) ani po ní, kdy následoval vzestup islámského radikalismu.[8][9]

Války[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku První čečenská válka.
Podrobnější informace naleznete v článku Druhá čečenská válka.

Podle čečenského novináře Adlana Chasanova jedním z nejzávažnějších důvodů pro vojenský zásah v Čečně byl i tranzit kaspické ropy přes čečenské území, což Rusko dosud popírá. V létě 1994 účastníci zasedání v Istanbulu posuzovali variantu trasy ropovodu Baku-Groznyj-Novorossijsk, načež prezident Boris Jelcin údajně pronesl, že "čečenský problém musí být vyřešen do prosince". Nestalo se tak ani do prosince, ani později.[10] Podle Asociace pro mezinárodní otázky stálo Rusko v roce 1995 před podpisem smlouvy na využití kaspické ropy. Nejrychlejší a nejlevnější cesta vedla přes území Čečenska a pokud by se jí podařilo sesadit Dudajeva, dohodě by nic nebránilo.[2]

Po napadení[11][12] země Ruskem v První čečenské válce a Druhé čečenské válce zemřelo 300 000 lidí z celkového počtu 1 milionu obyvatel.[13][14] Mnoho z nich zemřelo při plošných bombardováních ruským letectvem ve Druhé čečenské válce. Výjimkou nebyly ani válečné zločiny proti civilnímu obyvatelstvu z obou stran a teroristické útoky v okolních státech ze strany povstalců.[3] Podle ruského aktivisty Sergeje Kovaljova zahynulo v První čečenské válce více než 50 000 civilistů,[15] představitelé Čečenské republiky Ičkerie uvedli, že zahynulo 100 000 civilistů.[15]

V čečenských válkách bylo zničeno mnoho měst a vesnic, včetně hlavního města Grozného. Po první rusko-čečenské válce (1994 - 1996) následoval v nezávislé Čečenské republice chaos a vzestup islámského radikalismu.[16][17]

Podle Tomáše Šmída, politologa fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, nese za způsob vedení Druhé čečenské války politickou zodpovědnost Vladimir Putin, přičemž dle jeho názoru plošné kobercové bombardování civilních sídlišť z něj dělá masového vraha.[18]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Amerika napravuje záměnu Česka s Čečenskem, stěžoval si i velvyslanec. iDNES.cz [online]. 2013-04-20 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online.  
  2. a b c d Rusko a Čečensko: od minulosti k prítomnosti - Asociace pro mezinárodní otázky [online]. 2006-07-30, [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. (cs-CZ) 
  3. a b ŠMEJC, Jakub. MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, KATEDRA GEOGRAFIE - RUSKO-ČEČENSKÝ KONFLIKT [online]. MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, KATEDRA GEOGRAFIE, 2008-12-07, [cit. 2016-08-01]. Dostupné online.  
  4. Mezinárodní politika 4, 2012 - státy, nestáty - Ústav mezinárodních vztahů. www.iir.cz [online].  [cit. 2016-08-02]. Dostupné online.  
  5. Platné právo v Čečensku selhává [online]. 1999-10-08, [cit. 2016-08-03]. Dostupné online. (cs-CZ) 
  6. http://svobodneforum.cz/cecensky-premier-tvrdi-ze-rusko-podporuje-islamsky-stat/
  7. http://www.vajnach.cz/cs_historie.php
  8. http://www.kct-tabor.cz/gymta/OhniskaSvetovychKonfliktu/Kavkazsko/index.htm
  9. Šlachta Mojmír: Ohniska napětí ve světě, Kartografie PRAHA, a. s., Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. 2007
  10. http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1077:eenske-pravdy-sp-3196809&catid=1568:1998-02&Itemid=148
  11. http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/379-kalendarium/
  12. https://www.respekt.cz/politika/litvinenkovu-vrazdu-pravdepodobne-schvalil-putin-napsal-britsky-soudce
  13. http://blisty.cz/art/76872.html
  14. http://fondationprincessedecroy.morkhoven.org/001-Conseil_de_l_Europe_complice_d_un_crime_contre_l_humanite_pour_du_petrol___en.htm
  15. a b Audrey Kurth Cronin (2009). "How Terrorism Ends: Understanding the Decline and Demise of Terrorist Campaigns". Princeton University Press, s. 262. ISBN 1400831148
  16. http://www.kct-tabor.cz/gymta/OhniskaSvetovychKonfliktu/Kavkazsko/index.htm
  17. Šlachta Mojmír: Ohniska napětí ve světě, Kartografie PRAHA, a. s., Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. 2007
  18. Rusko své zájmy jinak než agresivně prosadit neumí, míní politolog Šmíd [online]. Lidovky.cz, 2014-07-17, [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]