Čečenská republika Ičkerie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čečenská republika Ičkerie
rusky Чеченская Республика Ичкерия

čečensky
Nóxçiyn Paçẋalq Noxçiyçö''
 Čečensko-Ingušská autonomní sovětská socialistická republika 1991
1999
Čečensko 
Kavkazský emirát 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: Ӏожалла я Маршо
geografie
Mapa
Groznyj (de jure)
Londýn (de fakto)
rozloha:
15 300 km² km²
obyvatelstvo
počet obyvatel:
1 103 686
státní útvar
Republika (1991-1998)
Islámská republika (2006-2007)
vznik:
1. listopadu 1991 (Rozdělení Čečensko-Ingušské ASSR)
Státní útvary a území
Předcházející:
Čečensko-Ingušská autonomní sovětská socialistická republika Čečensko-Ingušská autonomní sovětská socialistická republika
Nástupnické:
Čečensko Čečensko
Kavkazský emirát Kavkazský emirát

Čečenská republika Ičkerie byl v letech 1991–1994 a 1996–1999 mezinárodně neuznaný nezávislý stát, který byl vyhlášen 1. listopadu 1991 v době rozpadu SSSR jako pokus Čečenců o nezávislost na SSSR, posléze na Rusku.[1] Republika byla jednostranně vyhlášena Džocharem Dudajevem, který převzal moc v zemi. Následně intervenovala vojska Ruské federace, protože ruská vláda ani zbytek světa (včetně amerického prezidenta Billa Clintona) neuznal odtržení Čečenska[2] a tím potvrdil integritu Ruské federace. Čečenské oddíly však na vstup armády ostře odpověděly, čímž byla zahájena první čečenská válka.

Nový stát uznala jen Gruzie a do roku 2001 ji uznával také Afghánistán, tehdy pod vládou Tálibánu. Ostatní země nadále akceptovaly postoj Ruska, které dál považovalo muslimskou separatistickou oblast za své území.[3][4][5][6]. V de facto nezávislé Čečně, v roce 1997 přijali klanoví vůdci muslimský právní systém šaría a Čečensko začalo provádět veřejné popravy v souladu s muslimským právem.[7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. října 1991 se konaly v zemi volby spojené s referendem o budoucím osudu země. V referendu a volbách zvítězili zastánci samostatnosti v čele s Džocharem Dudajevem. Jeho průběh byla ale prohlášen za chaotický a výsledek sporný. Přesto, že mezinárodní pozorovatelé hodnotili volby jako svobodné a spravedlivé, přiznali, že byly velmi těžko kontrolovatelné, protože mnoho voličů nemělo průkazy totožnosti. Z početného ruského obyvatelstva však nehlasoval téměř nikdo.[3]

V roce 1992 vláda sestavená samozvaným čečenským prezidentem Dudajevem odmítla podepsat smlouvu o federaci s Ruskem, čímž čečenská část bývalé Čečensko-ingušské ASSR vyhlásila jednostranně nezávislost na Rusku. Zatímco Ingušská část se vyslovila pro setrvání jako autonomní stát v rámci Ruské federace.[3] Ve stejném roce vstoupila v platnost první čečenská ústava, vypracovaná s pomocí pobaltských právníků a vymezující zemi jako sekulární stát.[8] I když později bylo přijat fundamentální právní systém šaríja.[9]

První čečenská válka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku První čečenská válka.

Vítězství v první čečenské válce si Čečensko zajistilo tím, že Šamil Basajev, jeden z vůdců mudžáhidů, obsadil nemocnici se několika tisíci rukojmími v Buďonovksu a vyhrožoval zabitím každého z nich.[10] Ruská strana nakonec přistoupila k mírové smlouvě, která zajišťovala de facto, nezávislost Čečenska i když de jure byla Čečna považována za součást Ruské federace. Po obdržení nezávislosti samotná vláda Ičkerie nedokázala plně kontrolovat vlastní území a zavést pořádek. Mimo to, v Čečensku probíhaly dílčí boje mezi jednotlivými klanovými frakcemi[11] a začal vzkvétat zločin, přes území Čečenska se pašovaly zbraně z bývalého SSSR a jednotlivé klany na sobě navzájem začaly uplatňovat násilí.[12]

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. ledna 1997 se konaly v zemi volby, které byly pod dohledem mezinárodních pozorovatelů, ale nebyly v Rusku uznány. Čečenským prezidentem byl zvolen Aslan Maschadov. Vládl až do druhé čečenské války, avšak nepodařilo se mu převzít kontrolu nad celou republikou, ve které zavládl chaos během první čečenské války (1994 - 1996) ani po ní, kdy následoval vzestup islámského radikalismu.[13][14]

Druhá čečenská válka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Druhá čečenská válka.

Stav, který nastal po první čečenské válce, vydržel až do druhé čečenské války, kdy bojové oddíly Šamila Basájeva a Chattába vtrhly do sousedního Dagestánu, jenž byl součástí Ruské federace. Čečenští představitelé si byli jistí svým úspěchem, po lehce nabyté nezávislosti roku 1996 a chtěli k chálifátu připojit další části Ruska s muslimskou populací. Tentokrát byl ovšem postoj Ruska s novým prezidentem Vladimirem Putinem mnohem tvrdší;[15] Rusko neposlalo pouze pořádkové jednotky, které by měly demonstrovat sílu, ale každému městu pod kontrolou mudžáhidů dalo ultimátum, aby všichni civilisté vyšli ven neozbrojení a zbytek bude považován za teroristy. Poté ruská armáda vykonala důkladnou dělostřeleckou i leteckou přípravu a následně speciální jednotky a těžká technika vyčistily ruiny od přeživších islámských bojovníků.[16]

V obou čečenských válkách zemřelo 300 000 lidí z celkového počtu 1 milionu obyvatel.[17][18] Mnoho z nich zemřelo při plošných bombardováních ruským letectvem ve druhé čečenské válce. Výjimkou nebyly ani válečné zločiny proti civilnímu obyvatelstvu z obou stran a teroristické útoky v okolních státech ze strany povstalců.[4] Podle ruského aktivisty Sergeje Kovaljova zahynulo v První čečenské válce více než 50 000 civilistů,[19] představitelé Čečenské republiky Ičkerie uvedli, že zahynulo 100 000 civilistů.[19]

V čečenských válkách bylo zničeno mnoho měst a vesnic, včetně hlavního města Grozného. Po první rusko-čečenské válce (1994 - 1996) následoval v nezávislé Čečenské republice chaos a vzestup islámského radikalismu.[20][21]

Význam pojmu[editovat | editovat zdroj]

Dnes se označení „Ičkerie“ používá pro tři subjekty:

  1. Původní sekulární stát vyhlášený referendem a volbami v roce 1991.
  2. Sekulární čečenskou exilovou vládu navazující na vládu Džochara Dudajeva a Aslana Maschadova.[22]
  3. Islámský emirát, který vyhlásil samozvaný Ičkerijský prezident Doku Umarov. Území Čečenska prohlásil za součást Kavkazského emirátu a sám sebe jmenoval emírem na konci roku 2007.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Amerika napravuje záměnu Česka s Čečenskem, stěžoval si i velvyslanec. iDNES.cz [online]. 2013-04-20 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. 
  2. Milestones: 1993–2000 - Office of the Historian. history.state.gov [online]. [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Rusko a Čečensko: od minulosti k prítomnosti - Asociace pro mezinárodní otázky [online]. 2006-07-30 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b ŠMEJC, Jakub. MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, KATEDRA GEOGRAFIE - RUSKO-ČEČENSKÝ KONFLIKT [online]. MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, KATEDRA GEOGRAFIE, 2008-12-07 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. 
  5. Mezinárodní politika 4, 2012 - státy, nestáty - Ústav mezinárodních vztahů. www.iir.cz [online]. [cit. 2016-08-02]. Dostupné online. 
  6. Platné právo v Čečensku selhává [online]. 1999-10-08 [cit. 2016-08-03]. Dostupné online. 
  7. Chechnya’s chop-chop justice. The Economist [online]. [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. 
  8. http://www.vajnach.cz/cs_historie.php
  9. Chechnya’s chop-chop justice. The Economist. Dostupné online [cit. 2018-09-04]. (anglicky) 
  10. SPECTER, Michael. Chechen Rebels Said to Kill Hostages at Russian Hospital. The New York Times. 1995-06-16. Dostupné online [cit. 2017-12-27]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  11. BBC News | Europe | Chechen president cracks down on crime. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. 
  12. Executions Remind Uneasy Russia Of Chechnya's Islamic Path. tribunedigital-chicagotribune. Dostupné online [cit. 2017-12-27]. (anglicky) 
  13. http://www.kct-tabor.cz/gymta/OhniskaSvetovychKonfliktu/Kavkazsko/index.htm
  14. Šlachta Mojmír: Ohniska napětí ve světě, Kartografie PRAHA, a. s., Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. 2007
  15. Chechnya profile. BBC News. 2015-08-11. Dostupné online [cit. 2017-12-27]. (anglicky) 
  16. PIKE, John. Second Chechnya War. www.globalsecurity.org [online]. [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. 
  17. http://blisty.cz/art/76872.html
  18. http://fondationprincessedecroy.morkhoven.org/001-Conseil_de_l_Europe_complice_d_un_crime_contre_l_humanite_pour_du_petrol___en.htm
  19. a b Audrey Kurth Cronin (2009). "How Terrorism Ends: Understanding the Decline and Demise of Terrorist Campaigns". Princeton University Press, s. 262. ISBN 1400831148
  20. http://www.kct-tabor.cz/gymta/OhniskaSvetovychKonfliktu/Kavkazsko/index.htm
  21. Šlachta Mojmír: Ohniska napětí ve světě, Kartografie PRAHA, a. s., Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. 2007
  22. http://svobodneforum.cz/cecensky-premier-tvrdi-ze-rusko-podporuje-islamsky-stat/