Groznyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Groznyj
Соьлж-ГӀала [Soalža-Rala]
Chrám archanděla Michaela, v pozadí poválečná výstavba
Chrám archanděla Michaela, v pozadí poválečná výstavba
Groznyj – znak
znak
Groznyj – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice 43°19′ s. š., 45°42′ v. d.
Nadmořská výška 130 m n. m.
Časové pásmo UTC+3[1]
Stát Rusko Rusko
federální okruh Severokavkazský federální okruh
republika Chechen Republic since 2004 Čečensko
Groznyj na mapě
Čečensko na mapě Ruska
Groznyj
Red pog.svg
Groznyj
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 2996 km²
Počet obyvatel 271 596[2]  (2010)
Hustota zalidnění 91 obyv./km²
Správa
Vznik 1818
Oficiální web www.grozmer.ru
Telefonní předvolba (+7)8712
PSČ 364000–364068
Označení vozidel 20, 95
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Groznyj (čečensky Соьлжа-ГӀала[3]rusky Грозный) ) je hlavní město Čečenské autonomní republiky Ruské federace.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Město Groznyj bylo vybudováno v Čečenské neboli též Grozněnské rovině na březích řeky Sunžy (odtud i jeho čečenský název Соьлжа-ГӀала, česky "Město na Sunže"). Čečenská rovina, na jejímž území žije většina obyvatel Čečenska, je na severu ohraničena Těrským, Sunženským a Grozněnským hřebenem, na západě Nazraňskou vrchovinou, na východě Gudermeským hřebenem a na jihu tzv. Černými horami - severním předhůřím Velkého Kavkazu. Groznyj je vzdálen od Moskvy 2007 km jižním směrem.[4]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Klima v oblasti Grozného má kontinentální charakter s vcelku mírnými zimami a dlouhým horkým létem. Jelikož město není chráněno před severními větry, může docházet i k větším poklesům teplot, v zimě proto bývají zaznamenány i mrazy pod - 20°C. V letním období, kdy teplota ve městě nezřídka překračuje 35°C i 40°C, se srážky vyskytují nepravidelně.Nejvíce srážek připadá na měsíc červen, nejméně na leden.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994, před začátkem První čečenské války, bylo v Grozném registrováno zhruba 387 500 obyvatel, v průběhu obou čečenských válek tento počet poklesl přibližně na polovinu.[4] V roce 2002 mělo město 210 720 obyvatel., k 1. 1. 2016 se jejich počet zvýšil na 287 410. U celkového počtu tvoří 93,7% Čečenci a 3,3% Rusové, menší počet obyvatel se hlásí k jiným národnostem - ingušské, kumycké, avarské, lezginské, tabasaranské, tatarské a dalším.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Období Kavkazské války[editovat | editovat zdroj]

Vybudování Grozného je bezprostředně spojeno s historii Kavkazské války. V letech 1801 - 1813 se součástí Ruského impéria stalo gruzínské Kartli-Kachetinské carství a některé, převážně azerbajdžánské, zakavkazské chanáty. Mezi těmito území však zůstala neobsazená oblast severního Kavkazu, jejíž obyvatelstvo, zejména horské kmeny, se odmítalo pokořit ruské nadvládě.

V roce 1816 se stal vrchním velitelem ruských vojenských sil na Kavkaze generál Alexej Petrovič Jermolov, který přišel zásadní změnou strategie boje s kavkazskými horaly. Místo jednotlivých trestních výprav, které neměly náležitý efekt, prosazoval strategii úplného obklíčení dosud odbojných oblastí. Po dobytí těchto území mělo být jejich ovládnutí zajištěno m. j. i zničeným zdejších historických sídel a nedobrovolným přesídlením horalů do nížin. Součástí této strategie obklíčení horských oblastí Kavkazu bylo budování posádkových pevnosti na klíčových místech, střežících přístup do hor.

V roce 1817 zahájil generál Jermolov přesun levého křídla kavkazské linie směrem na jih od řeky Těrek k Sunže. V téže době byl dobudován a silněji opevněn tzv. Nazraňský redut neboli pevnost Nazraň na ingušském území a na středním toku Sunžy byla založena pevnost Pregradnyj Stan.

Vjezd do pevnosti Groznaja

Poté následovalo vybudování pevnosti Groznaja (rusky Грозная, což znamená Hrozivá). Pevnost Groznaja byla založena 22. června roku 1818 na místě předtím zlikvidovaných čečenských aulů Kuli-Jurt, Staraja Sunža, Alchan-Ču, Džima-Čečan a Solža-Jurt (na území hlavního města Čečenska se původně nacházelo celkem 20 aulů, které byly zničeny generálem Jermolovem). Místo pro výstavbu pevnosti mělo svůj strategický význam, neboť se nacházelo necelých 7 km od ústí Chankalské soutěsky, skrze níž vedla jedna z přístupových cest do horských oblastí.

Generál Alexej Jermolov

Pevnost, na jejíž budování bylo nasazeno 5000 ruských vojáků, byla dokončena za 4 měsíce. Groznaja byla vybudována na půdorysu pravidelného šestiúhelníku, v jehož rozích byly bastiony, na kterých stála děla. Pevnost byla obklopena 20 metrů širokým příkopem. V roce 1825 začalo kolem pevnosti vyrůstat poměrně málo chráněné předměstí s civilním obyvatelstvem.

Po vybudování Grozné následovala coby pokračování tzv. Sunženské opevněné linie výstavba dvou pevností na dagestánském území - pevnosti Vnězapnaja (rusky Внезапная, t.j. Překvapivá, Náhlá) v roce 1819 a v roce 1821 pevnosti Burnaja (Бурная, česky Bouřlivá).

V roce 1840 v Grozné sloužil jako voják v hodnosti poručíka Tenginského pěšího pluku básník Michail Lermontov. V říjnu roku 1850 pevnost navštívil následník trůnu Alexandr Nikolajevič, budoucí ruský car Alexandr II. V letech 1951 - 1854 pevnost několikrát navštívil mladý hrabě Lev Nikolajevič Tolstoj, který v té době sloužil na Kavkaze.

Město Groznyj[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. 12. 1869 byl pevnosti a k ní přilehlým sídlům udělen statut města, které bylo přejmenováno na Groznyj.

Počátkem 90. let 19. století byla v okolí Grozného zahájena těžba ropy a 1. 5. 1893 byla uvedena do provozu větev Vladikavkazské železnice, spojující Groznyj s Beslanem. Groznyj se začal bouřlivě rozvíjet a postupně se stával významným průmyslovým centrem celé oblasti. V roce 1914 byl vybudován ropovod Groznyj - Petrovsk-Port (Петpовск-Поpт, pozdější hlavní město Dagestánu Machačkala). Tento ropovod byl prvním zařízením svého druhu na území Ruska.

Pohled na Groznyj a řeku Sunžu v roce 1910

Období od roku 1917[editovat | editovat zdroj]

Městu Groznému se nevyhnuly události, které následovaly na jaře roku 1917 po vzniku Prozatímní vlády v Rusku . Město bylo zpočátku řízeno tzv. Občanským výborem, později od listopadu 1917 místním sovětem, načež v prosinci Groznyj dobyly čečenské oddíly tzv. kavkazské Divoké divize. Jejich vláda byla vzápětí vystřídána Vojensko-revolučním výborem, který byl ustaven v lednu 1918 po dobytí města Rudou armádou. Ten řídil město jen do počátku dubna, kdy Groznyj ovládli vojáci Kavkazské dobrovolnické armády generála Vrangela. Definitivně převzali vládu nad městem vojáci Rudé armády v roce 1920 a Čečensko a Ingušsko se poté staly součástí Horské autonomní sovětské socialistické republiky, která vznikla na území bývalé Terské oblasti. Tato Horská SSR byla rozdělen na 7 národnostních okruhů. Groznyj se stal hlavním městem Čečenského národnostního okruhu, avšak jen do roku 1922, kdy vznikla Čečenská autonomní oblast. Groznyj však její součástí nebyl, neboť mu byl určen autonomní status. Součástí Čečenské AO se stal až od 1. 4. 1929. Od 15. 1. 1934 byl Groznyj správním střediskem Čečensko-ingušské autonomní oblasti, od 5. 12. 1936 pak hlavním městem Čečensko-ingušské autonomní sovětské socialistické republiky. V letech 1926 - 1928 byl v Grozném vybudován vodovod.

Druhá světová válka a deportace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1942 byly ze skupiny německých armád "Jih" vyčleněny části, které měly za úkol dobýt ropná ložiska v oblasti Grozného a Baku. Směrem k čečenské metropoli němečtí vojáci postupovali podél železniční tratě Prochladnyj - Groznyj. Boje o přístup k městu proběhly zejména v oblasti Malgobeku a Ordžonikidze (Vladikavkazu). Německým silám se nakonec nepodařilo ke Groznému proniknout, před ústupem v říjnu 1942 alespoň rozbombardovaly grozněnská ropná pole, zásobníky s ropou a rafinérie. Během několika dní se však místním hasičům podařilo zvládnout obrovské požáry, při kterých hořela i hladina řeky Sunžy, a dodávky ropy pro sovětskou armádu a válečný průmysl mohly být brzy obnoveny.

Po násilném vysídlení Čečenců a příslušníků dalších kavkazských národů, k němuž došlo koncem února 1944, byl Groznyj ustanoven 7. 3. 1944 centrem Grozněnského okruhu Stavropolského kraje. O pouhé dva týdny později, 22. 3. 1944, byl statut města opět změněn a Groznyj se stal správním střediskem samostatné Grozněnské oblasti. Po rehabilitaci Čečenců a Ingušů, vysídlených do Kazachstánu, a po jejich návratu do vlasti byl 9. 1. 1957 Groznyj ustanoven hlavním městem Čečensko-ingušské autonomní SSR.

Na přelomu 20. a 21. století[editovat | editovat zdroj]

Z bojů poblíž prezidentského paláce, leden 1995.

Po rozpadu SSSR Všelidový kongres čečenského národa, jehož předsedou byl Džochar Dudajev, vyhlásil dne 1. 10. 1991 rozdělení Čečensko-Ingušska na Ingušskou republiku a suverénní Čečenskou republiku s hlavním městem Groznyj.

Město bylo těžce zasaženo během první a druhé čečenské války. V lednu roku 1995 probíhaly těžko boje kolem tzv. prezidentského paláce, budovy bývalého republikového Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Město, které se v letech 1995 - 1999 stalo cílem masívních útoků obou bojujících stran, se proměnilo v trosky, střed Grozného byl prakticky zcela zničen.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto články byly použity některé informace z článku Грозный na ruské Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2014-12-21]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  3. Správná výslovnost čečenského názvu
  4. a b Справочник для любителей путешествий и туризма. Города России. Город Грозный. [online]. [cit. 2016-05-30]. Dostupné online. (rusky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]