Alexej Petrovič Jermolov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexej Petrovič Jermolov
Alexei-jermolov.jpg
Narození 4. června 1777
Moskva
Úmrtí 23. dubna 1861 (ve věku 83 let)
Moskva
Vojenská kariéra
Hodnost generál pěchoty
Války Kościuszkovo povstání
Výprava do Persie 1796
Napoleonské války
Kavkazská válka
Rusko-perská válka (1826–28)
Bitvy Bitva u Slavkova
Bitva u Borodina
Bitva u Krasného
Bitva u Budyšína
Bitva u Friedlandu
Bitva u Heilsbergu
Bitva u Lützenu
Bitva u Chlumce
Vyznamenání Řád sv. Jiří 2. třídy
Řád sv. Ondřeje
Řád sv. Anny 1. třídy
Řád Bílého orla
Řád sv. Alexandra Něvského

Alexej Petrovič Jermolov rusky Алексе́й Петро́вич Ермо́лов (4. června 1777 Moskva23. dubna 1861 tamtéž) byl ruský generál, který velel ruským vojskům během dobývání Kavkazu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1777 do aristokratické rodiny, která přišla do Moskvy z Orjolské gubernie. Absolvoval Moskevskou univerzitu, v roce 1787 nastoupil do gardového Preobraženského pluku, o čtyři roky později byl povýšen na poručíka a převelen do Novgorodu ke dragounskému pluku v hodnosti kapitána. Před tím než byl v roce 1794 poslán potlačit Kościuszkovo povstání, krátce v roce 1793 cvičil dělostřelecké a ženijní kadety. Za dobytí Pragy obdržel 12. ledna 1795 Řád sv. Jiří 4. třídy. V dalším roce se účastnil tažení podél Kaspického moře do Persie. Ale 7. ledna 1799 byl za účast v domnělém spiknutí zatčen a odsouzen k vyhnanství v Kostromě, kde se sám naučil latinsky. Po vraždě Pavla I. jej Alexandr I. omilostnil, Jermolov se vrátil k armádě a studoval díla Suvorova, jehož pokračovatelem se cítil být. 13. května 1801 byl přidělen k dělostřelectvu, poté od 21. června 1801 sloužil u jezdeckého dělostřeleckého oddílu.

Napoleonské války[editovat | editovat zdroj]

Během tažení do Evropy v letech 1813 a 1814 Jermolov velel dělostřeleckým oddílům spojenců. Velitelskými schopnostmi přispěl rozhodným způsobem k vítězství u Chlumce. V roce 1813 bojoval u Lützenu, kde byl obviněn z porušení subordinace a převelen ke 2. gardové divizi. Poté bojoval u Budyšína, kde během ústupu velel zadnímu voji. V roce 1814 se vyznamenal v bitvě u Paříže, za což obdržel 7. dubna 1814 Řád sv. Jiří.

Kavkaz[editovat | editovat zdroj]

Úkolem Jermolova bylo udržet území Zakavkazska teprve nedávno dobytá v těžkých bojích s Kádžárovci (1805–1813) a Osmany (1807–1812), obsadit Kavkaz oddělující nově dobytá území od Ruska a pacifikovat nepřátelské muslimské kmeny. Ale před tím byl vyslán na naléhavější misi do Teheránu s úkolem vyhnout se navrácení části získaných území, ke kterému se Rusko zavázalo smlouvou z Gulistanu z roku 1813.

Během působení ve funkci vojenského velitele v oblasti Kavkazu se Jermolov, v mezičase povýšený do do hodnosti generála dělostřelectva, stal zosobněním brutality. V odpovědi pobouřenému Alexandru I. napsal: „Přeji si, aby hrůza mého jména střežila hranice účinněji než řetězy nebo pevnosti.“[1] Povýšení vzbudilo velkou nevoli služebně starších důstojníků a rozšířilo řady domácích nepřátel.[2] Ukázal se jako schopný administrátor a po úspěších v jednání s Persií byl 4. března 1818 opětovně povýšen.

V roce 1817 opevnil brod na řece Sunža a v dalším roce založil pevnost v Grozném. Po odražení útoku horských kmenů uspořádal trestnou výpravu a rozhodným postupem nepřátelské kmeny pacifikoval.

Po deset let současně velel vojskům v Gruzii a současně zastával post carského vyslance v Persii. Nezávislá povaha jej často přiváděla do konfliktů s ministerstvem války, které navíc prohlubovalo osobní nepřátelství mnoha úředníků. Vojáci oceňovali přátelské chování a vojenské úspěchy při potlačování horských kmenů Dagestánu, ačkoli se mu nedařilo nepokojům zabránit.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ермолов, Алексей Петрович na ruské Wikipedii a Alexej Petrovič Jermolov na anglické Wikipedii.

  1. Lesley Blanch The Sabres of Paradis; s. 24
  2. Lesley Blanch The Sabres of Paradise ss. 23-24

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]