Birobidžan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Birobidžan
Биробиджан
ביראָבידזשאַן

Birobidžanské nádraží
Birobidžan – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 80 m n. m.
Časové pásmo UTC+10[1]
Stát Rusko Rusko
federální okruh Dálněvýchodní federální okruh
oblast Vlajka Židovské autonomní oblasti Židovská autonomní oblast
Birobidžan na mapě
Židovská autonomní oblast na mapě Ruska
Birobidžan
Red pog.svg
Birobidžan
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 169 km²
Počet obyvatel 75 419[2] (2010)
Hustota zalidnění 446 obyv./km²
Správa
Vznik 1915
Telefonní předvolba (+7)42622
PSČ 679002–679017
Označení vozidel 79
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Birobidžan (rusky Биробиджан; v jidiš ביראָבידזשאן‎‎) je město na ruském Dálném Východě – na jižní Sibiři, nedaleko čínských hranic. Město má 74 700 (2007) obyvatel a je hlavním městem Židovské autonomní oblasti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Fontána na centrálním náměstí

Název města je složeninou jmen dvou řek – Biry, která jím protéká, a Bidžanu, tekoucího západní částí Židovské AO. Sídlo vzniklo kolem železniční stanice na Transsibiřské magistrále roku 1915 a původně se jmenovalo Tichonkaja. Jeho rozvoj nastal až na přelomu 20. a 30. let po zřízení Židovské autonomní oblasti, která byla produktem komunistického plánu na podporu židovské národnostní entity, která bude mít vlastní republiku v rámci SSSR. Plánovaná existence Židovské republiky (nikdy však nepřekročila status autonomní oblasti) a podpora jidiš kultury měla být protiváhou sionismu a tak omezit vystěhovalectví židů do Palestiny. V roce 1937 byl Birobidžan povýšen na město a stal se centrem židovské oblasti. Do Birobidžanu se dokonce stěhovali židé ze zahraničí, nejméně tisíc židovských rodin přišlo ze Severní i Jižní Ameriky. Projekt se však nepodařilo dotáhnout do konce, částečně kvůli Stalinovi a pronásledování židů a židovské kultury, které na sklonku svého života Stalin vyvolal. Židé, kteří nikdy netvořili většinu obyvatelstva v autonomní oblasti ani v Birobidžanu, se raději odstěhovali do atraktivnějších velkých měst, kde mohli snáze splynout s okolím, nebo emigrovali.[3][4]

Ačkoliv po roce 1991 byla opět obnovena činnost některých dříve zakázaných židovských institucí, dnes žije v Birobidžanu Židů jen málo, sotva desetina jejich počtu ze 40. let. Přesto někteří z nich zastávají významné postavení, například Alexandr Aronovič Vinnikov, bývalý starosta Birobidžanu a později gubernátor celé autonomní oblasti.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitější dopravní tepnou celé oblasti je Transsibiřská magistrála.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je židovské kulturní centrum a jidiš divadlo (dočasně zrušené na počátku 50. let a obnovené v 70. letech 20. století). Vycházejí noviny a vysílá rádio v jidiš. V roce 2003 byl natočen dokumentární film „L'chajim, soudruhu Staline“, popisující vznik celé oblasti a její osídlení Židy z celého Sovětského svazu. Vzhledem k tomu, že původní vedení města bylo převážně ateistické, současná synagoga v Birobidžanu byla postavena až v roce 2004.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2014-12-21]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  3. 'Sad And Absurd': The U.S.S.R.'s Disastrous Effort To Create A Jewish Homeland. Fresh Air [online]. 7. září 2016 [cit. 2017-05-19]. Dostupné online.  (anglicky) 
  4. SHNEER, David. Birobidzhan. In The YIVO Encyclopedia of Jews in Eastern Europe. [s. l.] : [s. n.] Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]