Jekatěrinburg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jekatěrinburg
Екатеринбург
Jekatěrinburg – znak
znak
Jekatěrinburg – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška ~270 m n. m.
Časové pásmo UTC+5[1]
Stát RuskoRusko Rusko
Federální okruh Uralský
Oblast Flag of Sverdlovsk Oblast Sverdlovská
Administrativní dělení 7 rajónů
Jekatěrinburg na mapě
Sverdlovská oblast na mapě Ruska
Jekatěrinburg
Jekatěrinburg
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 468 km²
Počet obyvatel 1 455 904 (2017)[2]
Hustota zalidnění 2 995,1 obyv./km²
Etnické složení Rusové (89,04 %),
Tataři (3,72 %),
Ukrajinci (1,03 %),
Baškirové (0,96 %)
Náboženské složení pravoslaví, islám, judaismus
Správa
Starosta Jevgenij Rojzman
Vznik 1723
Zakladatel Petr I.
Oficiální web www.ekburg.ru
Telefonní předvolba 343
PSČ 620000–620999
Označení vozidel 66, 96 a 196
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jekatěrinburg (rusky Екатеринбург, v letech 1924-1991 Sverdlovsk) je město v Rusku, centrum Uralského federálního okruhu a Sverdlovské oblasti. Rozkládá se na severovýchodním podhůří Uralu na březích řeky Iseť. Jekatěrinburg je čtvrté největší město v Rusku. Bývá nazýván „třetím hlavním městem Ruska“, jelikož se řadí na třetí místo velikostí ekonomiky, kultury, dopravy a turismu.[3][4][5][6] Je také významným administrativním, průmyslovým, vědeckým a vzdělávacím centrem.

Založeno bylo Petrem I. Velikým jako jedno z prvních průmyslových center v Rusku. Nese jméno jeho manželky, Kateřiny I. Ruské. Za svůj rozvoj historicky vděčí jednak místnímu nerostnému bohatství, jednak Sibiřskému traktu a později Transsibiřské magistrále, kteréžto dopravní tepny využily možnosti nejsnáze zde překonat uralské pohoří. Město je tak pomyslnou branou mezi evropskou a asijskou částí Ruska.

Symbolika[editovat | editovat zdroj]

Současný znak Jekatěrinburgu byl schválen místní městskou radou roku 1998 a částečně vychází z nejstaršího znaku, schváleného v roce 1783.

Jádro je tvořeno heraldickým štítem, rozděleným vodorovně na dvě poloviny - smaragdově zelenou (historická barva Uralu) a zlatou. Rozdělení na dvě barvy symbolizuje hranici mezi Evropou a Asií. Vrchní (zelená) část svým tvarem evokuje pevnost, kterou byl Jekatěrinburg v prvních letech své existence. V tomto zeleném poli jsou zobrazeny rudný důl (rumpál) a tavicí pec s červeným ohněm, symboly převzaté z nejstaršího znaku z roku 1793, které připomínají význam hornictví a metalurgie v regionu. Modré vlnky ve spodní části představují řeku Iseť. Štít drží medvěd, symbolizující evropskou část Ruska, a sobol, symbolizující Sibiř. Zvířata mají vyplazené jazyky a vyceněné zuby, neboť chrání město. Zlatá stuha pod nimi a pod štítem vyjadřuje význam Jekatěrinburgu jako jednoho z důležitých center Ruska. Uprostřed je stuha ozdobena drúzovým krystalem, symbolizujícím nerostné bohatství Uralu. V roce 2008 byl ještě znak doplněn o hradební korunu s pěti zuby.

Vlajka Jekatěrinburgu vychází ze symboliky znaku. Poměr stran je 2:3, podklad je tvořen třemi vodorovnými pruhy žluté (1/4), smaragdově zelené (1/2) a modré barvy (1/4). V zeleném poli jsou zobrazeny objekty z městského znaku, rudný důl a tavicí pec.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před ruskou kolonizací[editovat | editovat zdroj]

Údolí řeky Iseť bylo osídleno odpradávna, neboť představovalo snadnou trasu přes Ural dále na Sibiř. Až do příchodu Rusů zde však nikdy nebyla žádná města.

Nejstarší objevená sídliště na území Jekatěrinburgu spadají do 8. - 7. tisíciletí př. n. l. Jedná se především o archeologické naleziště Palkinské kamenné stany na břehu řeky Iseť. Na místě neolitického sídliště Iseťské pravobřeží I (6. až 5. tisíciletí př. n. l.) byly objeveny dílny na zpracování kamene: brusné desky, kovadliny, rozpracované i dokončené zbraně. Od 2. tis. př. n. l. zde žili metalurgové, kteří využívali místní přírodní bohatství a dovedli tavit měď. Nalezeny tak byly figurky ptáků, zvířat, lidí, hroty střel, předměty denní potřeby. O něco později se místní naučili pracovat i se železem.

Příchod Rusů a založení města[editovat | editovat zdroj]

Městská nádrž, zbudovaná při založení města

Před ruskou kolonizací Uralu bylo území Jekatěrinburgu po staletí ovládáno Baškiry, byť stálé osídlení zde nebylo. V okolí bylo pouze roztroušeno několik turkických a ugrofinských kmenů. K Ruskému carství byly tyto oblasti připojeny v polovině 17. století. Ještě na konci tohoto století zde vzniklo několik ruských osad. Významnější rozvoj však nastal až na počátku 18. století, kdy na území dnešního města vzniklo několik menších železáren, využívajících nerostné bohatství Uralu.

Car Petr I. nebyl ovšem spokojen s výkonem uralských státních železáren. Z iniciativy Vasilije Nikitiče Tatiščeva bylo proto přijato rozhodnutí o zbudování nového velkého závodu, využívajícího sílu řeky Iseť. Výstavba proběhla mezi lety 1721-1723 pod vedením ruského vojenského inženýra německého původu Georga Wilhelma de Hennina, který také navrhl pojmenovat železárnu po carově manželce Kateřině I. Ruské. Pro potřeby železárny byla na řece vybudována Městská nádrž. Na ochranu před případnými útoky původního obyvatelstva vznikla okolo závodu pevnost. 18. listopadu 1723 byly poprvé spuštěny buchary nové Jekatěrinburské státní železárny a právě tento den je považován za datum založení města.

18. století[editovat | editovat zdroj]

Jekatěrinburg roku 1734

Jekatěrinburg se začal rozvíjet jako moderní průmyslové srdce rozsáhlého hornického kraje, rozkládajícího se na obou stranách uralského hřbetu. Záhy následovaly Iseťská státní železárna cesarevny Anny a Hornouktusská státní železárna cesarevny Alžběty (1726). Téhož roku vznikla i Jekatěrinburská mincovna (v 18. a 19. stol. největší výrobce měděných mincí v Rusku). Jekatěrinburská brusírna zpracovávala od roku 1738 uralské drahé kamení, její výrobky zdobí interiéry předních paláců Petrohradu a Carského Sela, např. Zimní palác. V roce 1748 byl nedaleko Jekatěrinburgu otevřen první zlatý důl v Rusku. V polovině 18. století se zde vyráběly prakticky všechny myslitelné průmyslové výrobky. Ve 2. polovině století se začal rozvíjet také potravinářský, kožedělný či mydlářský průmysl.

Obyvatelstvo nového města bylo zpočátku tvořeno především vysídlenci z centrálního Ruska, z velké části se jednalo o pronásledované starověrce. Životní podmínky v prvních letech byly natolik tvrdé, že docházelo nejenom k útěkům nevolníků, ale i vojáků vykonávajících dozor.

Během Pugačovova povstání (1773-1775) se stal Jekatěrinburg důležitou protipovstaleckou baštou. Místní vojenská posádka provedla nejedno úspěšné tažení proti Pugačovovým přívržencům a úspěšně zabránila pokusu o obležení samotného města.

Administrativní reforma Kateřiny II. Veliké zrušila Sibiřskou gubernii, a Jekatěrinburg tak byl roku 1781 přičleněn k Permskému místodržitelství (od roku 1796 Permská gubernie), ačkoliv byl velmi dlouho lidnatější, průmyslově i obchodně významnější než Perm. Zároveň mu byl také udělen status města. Velmi důležitým impulzem pro rozvoj bylo přivedení Sibiřského traktu do města (1783). Jekatěrinburg se tímto stal důležitým dopravním uzlem a tržištěm.

19. století[editovat | editovat zdroj]

Počátek 20. století

Počátek 19. století se ve městě nesl v duchu zlaté horečky. Jen roku 1824 pracovalo v tzv. Jekatěrinburském zlatém údolí 85 zlatých dolů a známo bylo dalších 23 ložisek. Velký podíl na těžbě a zpracování zlata na Uralu i na západní Sibiři měli právě jekatěrinburgští kupci, kteří ostatně v této době kontrolovali velkou část ruského obchodu s cennými kovy a drahými kameny. Vedle zlata se zde těžily a zpracovávaly také smaragdy, safíry, akvamaríny či diamanty. Aby bylo zajištěno plynutí výnosů z těžby do státní pokladny, v letech 1807-1867 měl Jekatěrinburg jako jediný v Rusku status hornického města, podléhal tedy přímo tzv. báňskému veliteli, ministru financí a carovi. V praxi to znamenalo velmi přísný vojenský režim, proti kterému vystupovali především místní kupci.

Po zrušení nevolnictví (1861) a zrušení statusu hornického města se začala více rozvíjet doprava, potravinářství, lehký průmysl a bankovnictví.

Roku 1878 byla přes Ural položena první železnice, která propojila Jekatěrinburg s guberniální Permí. V roce 1888 byla dokončena trať Jekatěrinburg - Ťumeň a roku 1897 bylo město napojeno na Transsibiřskou magistrálu. Železnice přinesla další impuls k rozvoji průmyslu. Roku 1904 žilo v Jekatěrinburgu přes 50 tisíc lidí a jenom v samotném městě bylo v provozu 49 velkých průmyslových podniků a přes 300 malých řemeslných dílen.

Revoluce a českoslovenští legionáři[editovat | editovat zdroj]

Radola Gajda přehlíží nastoupené jednotky čsl. legií na jekatěrinburském nádraží (červenec 1918)
Jekatěrinburk - čajovna strýčka z Ameriky, čs. legie na ruské frontě[7]

Na přelomu 19. a 20. století bylo ve městě velmi silné dělnické hnutí. Roku 1905 se zde pod vedením Jakova Sverdlova konala velká brutálně potlačená manifestace. 8. listopadu 1917 převzali bolševici bez boje moc a v lednu 1918 vyhlásili Jekatěrinburskou gubernii. 30. dubna téhož roku byl do města přivezen car Mikuláš II. se svou rodinou a několika sloužícími. Umístěni byli v bývalém domě inženýra Ipaťjeva. V červenci 1918 ovšem již k městu postupovaly bělogvardějské oddíly, Uralský oblastní sovět proto rozhodl o popravě carské rodiny (vykonána v noci z 16. na 17. července 1918).

Jekatěrinburgští komunisté se obávali o ztrátu moci nad městem oprávněně. Již 24. července 1918 stály před Jekatěrinburgem části 2. a 3. pluku a 3. úderná rota československých legionářů pod velením plukovníka Vojcechovského. 25. července 1918 v časných ranních hodinách vyrazili Čechoslováci do útoku. Téhož dne po poledni byl Jekatěrinburg dobyt, a legionářům se tak otevřela cesta na Perm. Ta se ovšem zkomplikovala, neboť bolševici podnikali v srpnu 1918 na Jekatěrinburg četné útoky a za městem tak probíhaly prudké boje, které přinesly mnoho obětí (viz pomník československým legionářům).[8]

Legionáři setrvali ve městě přibližně rok. Během této doby se stal Jekatěrinburg důležitým centrem československých vojsk na Rusi. Vojáci sem nejenom jezdili odpočívat a léčit se do československých nemocnic, ale sídlilo zde i velitelství Sibiřské armády generála Radoly Gajdy, československý generální konzulát a pobočka Československé národní rady. V létě 1919 legionáři odešli a 14. července 1919 definitivně obsadili město bolševici.[9]

Sverdlovsk[editovat | editovat zdroj]

Zástavba konce 70. let

Komunisté se rozhodli učinit Jekatěrinburg hlavním městem Uralu. Roku 1920 zde byla na základě Leninova dekretu zřízena Uralská univerzita, od roku 1923 se stal centrem ohromné Uralské oblasti (od roku 1934 už jen Sverdlovské oblasti). Jekatěrinburská městská rada přijala roku 1924 rozhodnutí o přejmenování města na Sverdlovsk podle zemřelého ruského revolucionáře Jakova Sverdlova, který ve městě v předrevolučním období působil. V této době se také stal Sverdlovsk nejlidnatějším městem Uralu, kterým zůstal dodnes. Roku 1929 byla zprovozněna tramvajová doprava, trolejbusy slouží od roku 1943.

Ve 30. letech byly realizovány gigantické stalinské industrializační projekty. V tomto období se počet obyvatel prakticky ztrojnásobil a Sverdlovsk tak byl jedním z nejrychleji rostoucích měst v Sovětském svazu. Na konci 30. let zde fungovalo 140 průmyslových podniků, 25 vědecko-výzkumných institucí a 12 vysokých škol.

Během druhé světové války sehrál Sverdlovsk významnou roli při zajištění obrany země. Na frontu z něj odešlo přes 100 tisíc obyvatel, z nichž se více než 40 tisíc nevrátilo. Vzhledem k poloze bezpečně hluboko v týlu sem byla evakuována celá řada podniků ze západního Ruska a z Ukrajiny, ale i vysokých škol, galerií, muzeí a divadel (např. MGU, Ermitáž, MCHAT), vědců, spisovatelů a hudebních skladatelů (např. T. N. Chrennikov, A. I. Chačaturjan, R. M. Glier či D. M. Kabalevskij). Uralský závod těžkého strojírenství vyrobil 13,7 tisíc obrněných koreb pro různé bojové stroje, 7,1 tisíc věží těžkého tanku KV-1, přes 5 tisíc samohybných děl (především SU-122 a SU-85) a 731 tanků T-34; Uralský závod dopravního strojírenství vyráběl tanky T-60 a komponenty pro samohybná děla, z Voroněže evakuovaný Závod kominterny dodal 1711 raketometů Kaťuša, Uralský závod turbín vyrobil motory pro čtvrtinu tehdy vyrobených sovětských tanků. Objem průmyslové výroby v Sverdlovsku vyrostl během války až na sedminásobek, prudce také vzrostl počet obyvatel.

Po válce pokračovala rychlá výstavba průmyslových podniků a s tím související masová bytová výstavba. Poblíž města byl vybudován vojenský komplex, v němž byly vyráběny biologické zbraně na bázi antraxu. V roce 1979 zde došlo k úniku infekčního agens (Sverdlovský incident), které pak vítr zanesl nad město. Výsledkem bylo úmrtí kolem stovky obyvatel města.

1. května 1960 zde došlo k aféře U-2, kdy bylo nad Jekatěrinburgem sestřeleno americké špionážní letadlo.

Mezi lety 1976-1985 zde působil jako stranický tajemník budoucí ruský prezident Boris Jelcin, který měl podíl na zbourání Ipaťjevova domu roku 1977. Při pokusu o převrat v roce 1991 byl Sverdlovsk jakožto domovské město prezidenta Jelcina vybrán za rezervní hlavní město pro Rusko v případě, že by se Moskva stala příliš nebezpečná pro vládu.

4. září 1991 odhlasovala městská rada návrat k historickému názvu města Jekatěrinburg. V témže roce bylo zprovozněno metro.

Postsovětské období[editovat | editovat zdroj]

Přechod k tržní ekonomice byl pro Jekatěrinburg velmi bolestivý, reformy zasáhly zejména průmyslové giganty. Město také trpělo velkou kriminalitou, výjimkou nebyly ani přestřelky gangů v ulicích.

Po roce 2000 se začala hospodářská situace lepšit, rozvíjel se zejména sektor služeb, a město tak ztratilo svůj čistě průmyslový charakter. Roku 2009 se zde konaly summity ŠOS a BRICS. Město je jedním z pořadatelů mistrovství světa ve fotbale v roce 2018.

Geografie a podnebí[editovat | editovat zdroj]

Jekatěrinburg se nachází na východním podhůří středního Uralu v nadmořské výšce cca 270 m n. m., 1667 km východně od Moskvy. Povrch města přechází od pahorkatiny k rovině. Hory zde nejsou vysoké, jedná se o jedno z nejnižších míst Uralu (proto bylo toto místo odedávna důležitou trasou). Zdejší pohoří se formovalo již v období hercynského vrásnění před asi 300 miliony let, sklony kopců jsou proto mírné. Vlivem eroze vznikla v okolí celá řada žulových skalních měst, např. Čertovo hradiště.

Nejvýznamnějším vodním tokem v Jekatěrinburgu je řeka Iseť, přítok Tobolu. Na území města je její tok zpomalen třemi vodními nádržemi: Hornoiseťskou, Městskou, a Dolnoiseťskou. Dále se zde do Isetě vlévají říčky Patrušicha (v místě Dolnoiseťské nádrže) a Rešjotka (poblíž železničního nádraží). Na severním okraji města protéká řeka Pyšma, která se vlévá do Tury. Nacházejí se zde také jezera Šartaš a Malý Šartaš, Šuvakiš, Zdochňa, Čusovoje a Pesčanoje. K zásobování pitnou vodou slouží především Volčichinská nádrž na řece Čusovaja na západním okraji města.

Время года (весна).jpg Время года (лето).jpg Время года (осень).jpg Время года (зима).jpg
Jaro Léto Podzim Zima

Klima Jekatěrinburgu je mírně kontinentální. Charakteristické jsou prudké změny počasí a jasně vymezená roční období. Ačkoliv Ural není příliš vysoký, přece zadržuje vzdušné proudy z evropské části Ruska. V důsledku toho nic nebrání tomu, aby na střední Ural proudily masy arktického vzduchu a ochlazeného vzduchu ze Západosibiřské roviny. Zároveň sem mohou velmi rychle pronikat teplé proudy z Kaspické nížiny a středoasijských pouští. V zimě se tak můžeme v Jekatěrinburgu setkat se silným mrazem i s dešti, v létě nejsou výjimkou teploty přes 35 °C i ranní mrazíky.

Jekatěrinburg – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Nejvyšší teplota [°C] 5,6 9,4 17,3 28,8 33,4 35,6 38,8 37,2 31,9 24,7 13,5 5,9
Průměrné maximum [°C] -9,1 -6,8 1 9,8 17,4 23 24,4 21,1 14,5 6,8 -2,8 -7,9
Průměrná teplota [°C] -12,6 -11,1 -3,8 4,3 11,3 17,1 19 15,9 9,8 3,4 -5,8 -11
Průměrné minimum [°C] -15,7 -14,5 -7,6 0 6,2 12,1 14,4 11,9 6,4 0,7 -8,3 -13,7
Nejnižší teplota [°C] -44,6 -42,4 -39,2 -21,8 -13,5 -2,3 1,5 -1 -9 -22,7 -39,2 -46,7
Srážky [mm] 27 20 21 28 50 75 90 73 58 39 33 27
Maximální srážky [mm] 76 75 60 86 112 168 228 212 229 99 86 81
Deštivé dny 0 0 1 7 16 20 19 23 19 10 1 0
Sníh [mm] 330 420 130 380 50 0 0 0 0 10 80 210
Zdroj: http://www.pogodaiklimat.ru/climate/28440.htm 20. prosince 2017

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Rajóny Jekatěrinburgu

Jekatěrinburg se dělí na 7 rajónů (městských částí):

  1. Věrch-Isetskij
  2. Železnodorožnyj
  3. Ordžonikidzevskij
  4. Kirovskij
  5. Okťabrskij
  6. Čkalovskij
  7. Leninskij

Jekatěrinburg a 18 přilehlých obcí zároveň vytváří samostatnou oblast (město oblastního významu).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Jekatěrinburg je 4. nejlidnatějším městem v Rusku a největším městem na Urale (2017). Hranici jednoho milionu obyvatel překročil v roce 1967, hranici 1,5 milionu v dubnu 2017.

Městská populace na počátku 21. století strmě rostla zejména díky migraci. Na ní se roku 2015 podíleli především obyvatelé Sverdlovské oblasti (54,1 %), migranti ze zahraničí (27,7 %) a příchozí z jiných ruských regionů (18,2 %). Téhož roku se zde narodilo 23 168 lidí a zemřelo 16 419, byl tedy zaznamenán přirozený přírůstek obyvatel.

Podle sčítání lidu roku 2010 žilo v Jekatěrinburgu více než sto různých národností. Z nich nejpočetnější jsou: Rusové (89,04 %), Tataři (3,72 %), Ukrajinci (1,03 %), Baškirové (0,96 %), Marijci (0,52 %), Azerové (0,51 %), Tádžikové (0,47 %), Arméni (0,42 %), Židé (0,35 %) a Uzbekové (0,33 %). K české národnosti se přihlásilo 5 lidí.[10]

Vývoj počtu obyvatel
1724 1781 1807 1836 1861 1887 1897 1917 1920 1926 1931
4000 7969 10 023 14 973 19 832 37 399 43 239 71 590 91 400 140 000 223 300
1939 1956 1959 1962 1967 1973 1979 1989 1991 1995 2000
423 000 707 000 779 000 853 000 961 000 1 099 000 1 211 172 1 364 621 1 375 000 1 278 000 1 266 300
2002 2007 2010 2015 2017
1 293 537 1 315 100 1 349 772 1 428 042 1 455 904

Pamětihodnosti a turistické zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Chrám Všech svatých na krvi - vystavěn v letech 2000-2003 na místě Ipaťjevova domu, kde byla 17. července 1918 zavražděna carská rodina. Hlavní oltář se nachází přímo nad místem, kde k tragické události došlo. Před chrámem stojí pomník carské rodině.
  • Ganina jama - bývalý železnorudný důl. V červenci 1918 zde byla spálena těla cara Mikuláše II. a jeho rodiny a dočasně uložena do jedné z šachet. Dnes na místě stojí klášter svatých Carských strastotěrpců s dřevěnými chrámy v tradičním ruském stylu.
  • Pomník československým legionářům - místo posledního odpočinku na 400 československých legionářů, kteří město ovládali v letech 1918 až 1919. Původní pomník zničený bolševiky byl obnoven na náklady České republiky roku 2008.
  • Sídlo Rastorgujevových a Charitonovových - klasicistní obytný a parkový komplex z přelomu 18. a 19. století, rozestavěný kupcem Rastorgujevem a dostavěný kupcem Charitonovem. Roku 2009 se zde konal summit ŠOS.
  • Dům Sevasťanova - jedna z nejvýraznějších památek Jekatěrinburgu, původně klasicistní dům, přestavěný v letech 1863-1866 ve stylu mísícím novobaroko, pseudogotiku a novomaurský sloh. Dnes slouží pro reprezentativní účely nejvyšších státních představitelů.
  • Vajnerova ulice - hlavní pěší třída v samém centru města, někdy označovaná za uralský Arbat. Zachovalo se na ní mnoho předrevolučních kupeckých domů a obchodů, kde se dnes nachází nejrůznější kavárny, restaurace či butiky.
Дом Севастьянова (окружной суд) Екатеринбург.jpg
Eburg-Vainera.JPG
Kirovskiy rayon, Yekaterinburg, Sverdlovskaya oblast', Russia - panoramio (1).jpg
Dům Sevasťanova Vajnerova ulice Pomník československým legionářům
  • Hráz městské nádrže - vznikla na řece Iseť zároveň se založením města roku 1723, aby mohla pohánět tovární stroje. Dnes se v blízkosti hráze nachází některé dochované objekty původní Jekatěrinburské železárny a Jekatěrinburské mincovny, park a muzea. Konají se zde nejrůznější kulturní akce, místní obyvatelé sem často míří na procházky a dávají si zde schůzky.
  • Městečko čekistů - konstruktivistický komplex bytových domů, ubytovny a klubu čekistů, nejvýznamnější stavba sovětské avantgardy ve městě. Dnes se zde nachází kromě bytů také hotel a pobočka Sverdlovského oblastního muzea, v níž je vystavena nejstarší dřevěná socha světa - Šigirský idol.
  • Bílá věž - konstruktivistický vodojem z roku 1931, dnes kulturní centrum.
  • Jekatěrinburg-City - obchodní čtvrť ve výstavbě. Moderní budovy na břehu Městské nádrže tvoří výrazný prvek jekatěrinburského panoramatu. Mrakodrap Věž Iseť byl roku 2018 se svými 212,8 m nejvyšší stavbou v Rusku mimo Moskvu a Petrohrad.
  • Mrakodrap Vysockij - 188,3 m vysoký mrakodrap, nesoucí jméno Vladimira Vysockého. V přízemí se nachází Vysockého muzeum, vystavující nejrůznější předměty spojené s jeho životem, nahoře je přístupná vyhlídková plošina.
  • Prezidentské centrum Borise Jelcina - společenské, kulturní a vzdělávací centrum. Hlavní částí je muzeum prvního ruského prezidenta a jekatěrinburského rodáka Borise Jelcina, dále konferenční sál, archiv či knihovna. Probíhají zde různé kulturní a vzdělávací akce. Otevřeno bylo roku 2015 za účasti premiéra Medvěděva a prezidenta Putina.
  • Jekatěrinburská zoologická zahrada - nejstarší zoo v asijské části Ruska, vzhledem ke své poloze v centru velkoměsta ovšem zaujímá plochu pouhých 2,7 ha. Je zde chováno přes 350 živočišných druhů.
Гостиница Исеть Екатеринбург 31.JPG
Плотинка - panoramio - Tanya Dedyukhina.jpg
U Yeltsin-Tsentra.jpg
Hotel Iseť (Městečko čekistů) Pohled z hráze Městské nádrže Věž Iseť, v popředí Jelcinovo centrum

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce věřících se v Jekatěrinburgu hlásí k pravoslaví. Dále se ve městě nachází 4 mešity (2017), chrám arménské apoštolské církve, katolické církve, metodistické církve a synagoga.

Vybrané chrámy[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Roku 2015 činil hrubý produkt Jekatěrinburgu asi 330 miliard korun, čímž představoval 3. hospodářsky nejvýkonnější město v Rusku (po Moskvě a Petrohradu). V přepočtu na obyvatele skončil na 18. místě v zemi s 229 tisíci korun/os.[11] Ačkoliv bylo město tradičně silně orientováno na výrobu, na počátku 21. se úspěšně podařilo ekonomiku více diverzifikovat a rozvinout sektor služeb (finance a bankovnictví, doprava a logistika, obchod, turismus aj.).

Ze 197 velkých a středních výrobních podniků roku 2015 představovala 20,9 % metalurgie a zpracování kovů, 13,3 % potravinářství, 9,2 % elektrotechnika, 8,4 % výroba dopravních prostředků, 6,4 % výroba strojů a zařízení a 5,5 % chemický průmysl. Mezi největší podniky patří MRSK Urala (energetika), Enel Rossija (energetika), Stalepromyšlennaja kompanija (válcovny kovů), Russkaja mědnaja kompanija (výroba a zpracování mědi), Kalina (kosmetika a parfémy), NLMK-Sort (metalurgie), VIZ-Stal (metalurgie), Gruppa Sinara (kolejová vozidla), Uralelektrotjažmaš (transformátory, reaktory aj.), Uralský závod těžkého strojírenství (zařízení pro metalurgii a těžařství), Uraltransmaš (těžká vojenská technika a tramvaje).

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Tramvajová doprava v Jekatěrinburgu a Metro v Jekatěrinburgu.

Nejvyužívanějším prostředkem městské hromadné dopravy v Jekatěrinburgu je tramvaj. První linka byla zprovozněna v roce 1929, roku 2016 bylo ve městě 30 linek na 185,5 km tratí. Vozový park v tomto roce čítal 459 jednotek, z toho nejčastěji československé Tatry T3 a T6B5. Roku 2020 by měla být otevřena meziměstská rychlodrážní tramvaj do Věrchné Pyšmy.

Od roku 1991 je v provozu také jekatěrinburské metro. Dlouhé je 12,7 km a v provozu je 9 stanic na jediné lince. Plánuje se rozšíření o druhou linku, výstavbu ovšem dlouhodobě provází problém s financováním.

Kolejovou dopravu doplňuje 93 autobusových a 19 trolejbusových linek (od r. 1943), soukromé maršrutky a vlaky.

Jekatěrinburg je díky své strategické poloze třetím největším dopravním uzlem Ruska. Potkávají se zde 4 federální dálnice: M5 Ural vedoucí do Moskvy, R242 do Permi, R351 do Ťumeně a R354 do Kurganu. Z jekatěrinburského železničního uzlu se rozbíhají koleje sedmi směry: do Permi, Ťumeně, Kazaně, Nižného Tagilu, Čeljabinsku, Kurganu a Tavdy. Městem prochází Transsibiřská magistrála. Nádraží Jekatěrinburg-Sortirovočnyj je největším seřaďovacím nádražím v zemi.

Zdejší letiště Kolcovo bylo roku 2016 sedmým nejvytíženějším v Rusku, pravidelné letecké spojení s Prahou zajišťují České aerolinie a místní Ural Airlines.

Tramvaj i Avtobus Ekb.jpg
Терминалы A и B аэропорта Кольцово.jpg
Станция метро "Ботаническая" - panoramio.jpg
Československá tramvaj Tatra T3 Letiště Kolcovo Stanice metra Botaničeskaja

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

  • Uralská federální univerzita prvního prezidenta Ruska B. N. Jelcina
  • Uralská státní právnická univerzita
  • Uralská státní ekonomická univerzita
  • Uralská státní lékařská univerzita
  • Uralská státní báňská univerzita
  • Uralská státní dopravní univerzita
  • Uralská státní lesnická univerzita
  • Uralská státní zemědělská univerzita
  • Uralská státní profesně-pedagogická univerzita
  • Uralská státní architektonicko-umělecká akademie
  • Uralská státní konservatoř M. P. Musorgského
  • Jekatěrinburgská státní vysoká škola divadelní
  • Uralská vysoká škola Státní protipožární služby
  • Uralská právnická vysoká škola Ministerstva vnitra Ruska

Knihovny[editovat | editovat zdroj]

  • Sverdlovská oblastní všeobecná vědecká knihovna V. G. Bělinského
  • Městské sdružení knihoven

Divadla[editovat | editovat zdroj]

  • Jekatěrinburské státní akademické divadlo opery a baletu
  • Sverdlovské státní akademické divadlo muzikálu
  • Sverdlovské státní akademické divadlo dramatu
  • Jekatěrinburské městské divadlo mladého diváka
  • Jekatěrinburské městské loutkové divadlo
  • Divadlo koleda
  • Jekatěrinburský státní cirkus

Muzea[editovat | editovat zdroj]

  • Jekatěrinburské muzeum výtvarného umění
  • Muzeum historie Jekatěrinburgu
  • Muzeum historie kamenického a klenotnického umění
  • Muzeum fotografie Dům Metenkova
  • Jekatěrinburská galerie současného umění
  • Sverdlovské oblastní regionální muzeum
  • Muzeum historie, vědy a techniky Sverdlovské železnice
  • Uralské geologické muzeum
  • Uralské mineralogické muzeum

Sport[editovat | editovat zdroj]

V Jekatěrinburgu sídlí tyto sportovní týmy:

Roku 2018 bude Jekatěrinburg jedním z hostitelských měst mistrovství světa ve fotbale.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní vztahy[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Konzuláty[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Екатеринбург na ruské Wikipedii a История Екатеринбурга na ruské Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Dostupné online.
  3. Рейтинг столичных городов России от Фонда "Институт экономики города" [online]. Институт экономики города. Dostupné online. 
  4. Russian regional capitals as new international actors: the case of Yekaterinburg and Rostov [online]. 2007-01-01. Dostupné online. DOI:10.4000/belgeo.11686. 
  5. Central Asian Chapter by Eurasian Respiratory and Allergy Consortium [online]. Dostupné online. 
  6. Yekaterinburg - Entertainment [online]. Russia.com. Dostupné online. 
  7. Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. "Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920". Kniha 4, díl V, "Od Volhy na Urál, magistrála, návrat do vlasti", 1918-1920. Praha: Za svobodu, 1929. 900 stran, Foto ze strany 144.
  8. Bitva o Jekatěrinburg [online]. [cit. 2017-12-17]. Dostupné online. 
  9. Reportáž z ruského hřbitova, kam se letí poklonit Češi | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje. 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2017-12-17]. (česky) 
  10. Итоги::Свердловскстат. sverdl.gks.ru [online]. [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. 
  11. Рейтинг столичных городов России от Фонда "Институт экономики города" | Институт экономики города. www.urbaneconomics.ru [online]. [cit. 2018-01-02]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]