Přeskočit na obsah

Medvěd hnědý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMedvěd hnědý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Podřádpsotvární (Caniformia)
Čeleďmedvědovití (Ursidae)
Rodmedvěd (Ursus)
Binomické jméno
Ursus arctos
Linné, 1758
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medvěd hnědý (Ursus arctos) je medvědovitá šelma, všežravec a jediný zástupce své čeledi, který se vyskytoval a vzácně stále vyskytuje na území Česka. Z celosvětového hlediska má druh holarktický areál rozšíření, ve kterém obývá především zalesněná stanoviště. Je to jeden z největších suchozemských masožravců (spíše však příležitostných), kterému konkuruje pouze jeho nejbližší příbuzný, medvěd lední, jehož míry jsou napříč populacemi mnohem konstantnější a který je v průměru o něco větší. Medvěd hnědý je pohlavně dimorfní. Dospělý samec bývá v průměru až o 30 % větší než samice. Obecně měří 100–220 cm, z toho ocas 5–20 cm, v kohoutku 90–150 cm a váží 100–350 kg. Do největších rozměrů rostou především americké poddruhy medvěda hnědého, obzvláště pak medvěd kodiak, medvěd grizzly nebo medvěd kamčatský. Podle některých zdrojů mohou dosáhnout délky až tří metrů a hmotnosti až jedné tuny.

Navzdory obecným představám, že jde o nebezpečnou či krvelačnou šelmu, živí se převážně rostlinnou potravou. Jsou-li však okolnosti příznivé, díky svým rozměrům dokáže skolit i tak mohutné zvíře, jako je bizon, los nebo pižmoň. V některých oblastech Aljašky se medvědi hnědí živí převážně lososy. Na vrcholu podzimního hodování dokáže denně zkonzumovat až 40 kg potravy. Zimu přečkává v brlohu a hibernuje.

Po většinu roku je to samotářské zvíře, které se sdružuje pouze v období rozmnožování a při výchově mláďat (samice s mláďaty). K páření dochází na jaře či v létě, od května do července, případně i později, čím severněji medvědi žijí. Březost samice trvá šest až devět měsíců a rodí jedno až tři medvíďata, o která se stará 2,5 až 4 roky. Samec se na péči o mláďata nepodílí. Medvěd hnědý se dožívá 25 až 30 let, zřídka i více. Vzhledem ke své velikosti nemá kromě člověka příliš mnoho nepřátel, ale velkou konkurencí se stávají jiní dospělí medvědi.

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje druh za málo dotčený, ačkoli je napříč celým areálem řada populací stále na pokraji vyhynutí, a to zejména kvůli lidským aktivitám (úbytku prostředí či lovu). Kriticky ohrožený je například asijský medvěd plavý. Vzácný je medvěd hnědý i v Česku. Již vyhuben je medvěd atlaský, jediný poddruh i coby druh medvěda, který žil v Africe. K roku 2019 počet medvědů hnědých na celém světě přesahuje 200 000, z nichž většina žije v Rusku (~100 000 jedinců), v Severní Americe asi 58 000 a v Evropě přibližně 15 400 až 17 000 jedinců. Největší evropská populace medvědů se nachází v Rumunsku (nepočítáme-li evropskou část Ruska).

Medvěd hnědý je považován za charismatickou megafaunu a v zajetí je chován již od starověku. Medvědi byli ochočeni a vycvičeni k vystupování v cirkusech a jiných představeních. Po tisíce let tvoří dominantní roli v lidské kultuře a často se tak objevují v literatuře, umění, folklóru či mytologii.

Taxonomie a evoluce[editovat | editovat zdroj]

Medvěd hnědý byl popsán švédským přírodovědcem Carlem Linném ve svém díle z roku 1758 Systema naturae (Soustava přírody), pod dodnes platným latinským názvem Ursus arctos.[2] Toto jméno je složeno z latinského a řeckého slova pro medvěda.

Lebka vyhynulého předka Ursus etruscus

Medvěd hnědý je jedním z osmi recentních druhů z čeledi medvědovitých (Ursidae), ze šesti recentních druhů z podčeledi Ursinae a jedním ze čtyř žijících zástupců rodu Ursus, kam se řadí i medvěd lední, medvěd baribal a medvěd ušatý. Jako druh se medvědi vyvinuli před asi 5 miliony lety a prošli si rozsáhlou hybridizací.[3] Patrně nejstarším známým zástupcem tohoto rodu je vyhynulý Ursus minimus, což by relativně malý medvěd vážící okolo 50 kg, který žil v období pliocénupleistocénu.[4] Za předka medvěda hnědého je považován medvěd etruský (Ursus etruscus) původem z Eurasie, který žil v raném pleistocénu a který se podobal dnešním medvědům, až na poněkud primitivnější chrup.[5][6] Nejstarší známé fosilní nálezy samotného medvěda hnědého jsou staré asi 500 000 let a pocházejí z Asie, z jeskynního systému Čou-kchou-tien v Číně.[7][8] Asi před 250 000 lety se tento druh dostal do Evropy, kde na několika místech sdílel stanoviště společně s medvědem jeskynním (Ursus spelaeus), se kterým se též rozmnožoval, a který byl o něco málo větší než dnešní medvěd hnědý a mohl dosahovat hmotnosti 250–500 kg.[6][9][10] Výzkumy z oborů molekulární biologie a genetiky ukazují, že současný medvěd hnědý má stále podíl svého genomu v množství 0,9 až 2,4 % odpovídající genomu medvěda jeskynního.[9] Nedlouho poté, co medvěd hnědý pronikl do Evropy se objevil i v Africe, kde dnes již vyhynul.[6][11] Během poslední (weichselské) doby ledové, před asi 50 000 až 14 000 lety migroval medvěd hnědý do Severní Ameriky přes tehdy zaledněnou Beringovu úžinu, a než byl vytlačen zpět člověkem, dostal se i do oblastí dnešního Ontaria, Kentucky, Labradoru nebo severního Mexika.[6][12][13][14] Je tak možné, že za vyhynutím severoamerického medvěda krátkočelého, který žil v období mezi 3 miliony – 10 000 let, stál invazní medvěd hnědý, neboť mohl představovat silného potravního konkurenta.[15]

Medvěd lední je považován za nejbližšího žijícího příbuzného

Za nejbližšího příbuzného medvěda hnědého je považován medvěd lední (viz též kladogramy níže), který se vyvinul poměrně nedávno, pravděpodobně ve středním pleistocénu (před 600 000 až 150 000 lety[16]). S tímto druhem sdílí medvěd hnědý hned několik společných znaků, jako například podobnou chemicko-biologickou strukturu mozku, nebo je hostitelem stejných střevních parazitů.[17] Výzkumy také ukázaly, že některé populace medvědů hnědých jsou z hlediska genetiky podobnější s populacemi ledních medvědů, než s populacemi jiných medvědů hnědých.[18] Z kladistického hlediska je tedy medvěd hnědý coby parafyletickým druhem, jehož jednou z jeho vnitřních linií je medvěd lední.[19] V tradičním pojetí jsou však oba druhy považovány za samostatné taxony. Blízkou příbuznost s medvědem ledním podporuje také skutečnost, že se oba druhy medvědů kříží a plodí životaschopné potomky. Jeden z prvních důkazů se objevil v roce 2006 na Banksově ostrově, kde byl zastřelen medvěd s nahnědlou ale neobvykle světlou srstí, podobnou medvědovi lednímu. Pozdější analýza DNA ukázala, že zabité zvíře bylo překvapivě křížencem ledního medvěda a medvěda grizzlyho. Od té doby bylo ve stejné oblasti nalezeno dalších nejméně sedm hybridů, přičemž všichni pocházeli z jediné samice medvěda ledního.[20]

Fylogeneze vycházející z genetické studie z roku 2017:[3]
Ursidae
Ursinae

medvěd lední

medvěd hnědý

medvěd baribal

medvěd ušatý

medvěd pyskatý

medvěd malajský

medvěd brýlatý

panda velká

Fylogeneze vycházející z genetické studie z roku 2007:[21]
Ursidae
Ursinae

medvěd lední

medvěd hnědý

medvěd baribal

medvěd ušatý

medvěd malajský

medvěd pyskatý

medvěd brýlatý

panda velká

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k rozsáhlému areálu výskytu medvědů hnědých existují značné rozdíly ve velikosti a hmotnosti, tvaru lebky, zbarvení srsti a dalších morfologických znacích napříč populacemi. Z tohoto důvodu byly popsány četné poddruhy, jejichž počet se průběžně mění vinou rozdílů v odborných názorech. V průběhu historie výzkumu byly tak popsány desítky (zpočátku až 90) poddruhů. V moderních klasifikacích se obvykle rozlišují následující poddruhy:

Popis[editovat | editovat zdroj]

Detail hlavy medvěda hnědého
Lebka medvěda hnědého

Medvěd hnědý je mohutná šelma se zavalitou stavbou těla, silnými končetinami a velkou kulatou hlavou. Ocas je velmi malý, stejně malé jsou i poměrně nenápadné kulaté uši. Zimní srst je velmi hustá a dlouhá, zejména u severních poddruhů, a může dosahovat 11 až 12 centimetrů v oblasti ramen.[22] Letní srst je mnohem kratší a řidší, její délka i hustota se geograficky liší. Zbarvení srsti je taktéž různé v závislosti na poddruhu; může být světle hnědá až krémově zlatá, tmavě čokoládová, medově hnědá, kaštanová až tmavě kaštanová, se stříbřitým, šedavým nádechem a nakonec černá se světlejšími skvrnami na hlavě a krku. Mladí jedinci mají do druhého roku života bílý pruh na hrdle.[13][23] Výjimečně lze narazit na světlé až sněhově bílé jedince, podobné medvědovi lednímu nebo vzácnému poddruhu medvěda baribala – tzv. leucismus, nejde o albíny (ačkoli i na ně lze nejspíš narazit[24]).[25][26] Ani velikost není pevně stanovena a kolísá u jednotlivých populací podle typu a množství dostupné potravy, podobně jako hmotnost v průběhu roku. Pohlaví se od sebe liší pouze velikostí, kdy samec je o 30–50 % větší než samice.[13][27][28][29][30]

Stopa přední tlapy
Stopa přední tlapy
Stopa zadní tlapy
Stopa zadní tlapy

Medvědi hnědí mají velké zahnuté drápy, na předních tlapách větší než na zadních. Včetně zakřivení mohou dosahovat délky 10 cm a v případě větších poddruhů pravděpodobně až 15 cm.[22][31][32][33][34] Jsou tak delší jak u medvěda baribala či medvěda ledního. Drápy ledního medvěda jsou obzvláště odlišné, typické pro hypermasožravce – výrazně kratší, ale širší se silným zakřivením a ostřejším hrotem.[28][35][36] Zadní tlapy medvěda hnědého měří na délku 21 až 36 cm, přední bývají o 40 % menší.[37] Zadní stopa může připomínat otisk lidské nohy, na rozdíl od ní má však viditelné silné drápy.

Dospělí medvědi hnědí mají mohutnou lebku – nejširší ze všech žijících medvědů, široký čenich a robustní krk.[28][38] U ruské populace medvědů dosahuje lebka délky 315 až 455 mm u samců a 275 až 397 mm u samic.[22] Medvědi hnědí mají silné čelisti a jejich chrup se skládá z 42 zubů.[22][13] Špičáky jsou velké a silně zakřivené. Nejsou tak ostré jako u výlučných masožravců a jsou důkazem jejich mnohem rozmanitějšího jídelníčku.[13][39] K drcení a rozmělňování tuhých částí rostlin jim slouží třenové zuby, široké stoličky s hrbolatou korunkou a pohyblivé čelistní klouby.[22][13] Charakteristickým znakem tohoto druhu je svalovitý hrb vyrůstající na plecích. Je to adaptace, která zvyšuje jeho výkonnost (sílu) při vyhrabávání podzemních částí rostlin či drobných hlodavců z nor, obracení kmenů nebo při stavbě doupat.[28] Oči jsou malé, v lebce hluboce usazené, umístěné po obou stranách čenichu.[13] Tím, že směřují dopředu, zajišťují medvědovi binokulární vidění, díky němuž přesně odhaduje vzdálenost.[13] Zrakem dokáže zachytit pohyb a rozeznávat obrysy na vzdálenost až 60 m. Vidí i při nízké intenzitě světla, díky reflexní vrstvě na sítnici.[13] Sluch je slabý, ne příliš vyvinutý (medvěd se proto snadno vyleká, pokud příchozího, například člověka, zaslechne až na poslední chvíli). Čich je naopak velmi citlivý.[13]

Medvědi hnědí mají jeden z největších mozků ze všech žijících masožravců v poměru k velikosti jejich těla. Vynikají prostorovou orientací i motorickými dovednostmi a dokážou šikovně (a účelově) manipulovat s objekty (kameny, větvemi atd.), podobně jako medvědi lední.[40]

Fyzické parametry[editovat | editovat zdroj]

Do největších rozměrů rostou především americké poddruhy medvěda hnědého, obzvláště pak medvěd kodiak, medvěd grizzly nebo medvěd kamčatský, kteří o prvenství tak říkajíc soupeří s medvědem ledním – mnoho autorů právě jeho staví na první příčku coby největší žijící suchozemskou šelmu.[43][44][45] Podle některých zdrojů může například medvěd kodiak nebo grizzly dosáhnout délky až tří metrů a hmotnosti jedné tuny.[13][23] Naopak mezi nejmenší poddruhy se řadí medvěd eurasijský (též zvaný brtník[46]), porovnáme-li hlavu tohoto medvěda s robustní hlavou medvěda kodiaka, je téměř poloviční. Zřejmě úplně nejmenších rozměrů pak dosahuje medvěd syrský s maximální délkou 140 cm a hmotností 190 kg[47] (podle jiných zdrojů maximálně asi 250 kg).

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Původní areál rozšíření (19. století)
Původní areál rozšíření (19. století)
Současný areál rozšíření (21. století)
Současný areál rozšíření (21. století)

V současné době se počet volně žijících medvědů hnědých odhaduje na 200 000 jedinců a dle Červeného seznamu IUCN jde o málo dotčený druh.[48] Největší populace žijí v Rusku (120 000 jedinců), na západě Spojených států (32 500 jedinců) a v Kanadě (21 750 jedinců). V Evropě žije zhruba 15 400[49]–17 000[50] jedinců v desíti oddělených populacích, od západního Španělska po východní Rusko a od severní Skandinávie po jižní Rumunsko a Bulharsko. Nevyskytuje se na Britských ostrovech a ve Skandinávii a Francii je kriticky ohrožený, velice nízký počet volně žijících jedinců byl zaznamenán ve střední Evropě. Evropské populace medvěda hnědého jsou nejpočetnější v Rumunsku (cca 8 000 jedinců[51][52]), nepočítáme-li evropskou část Ruska (cca 36 000 jedinců[50][53]).[49][50][53][54] Medvěd hnědý je nejrozšířenějším druhem medvěda, na něhož lze narazit i v nadmořské výšce 5 000 m (Himaláje).[37]

Prehistorické pozůstatky potvrzují, že medvěd hnědý dříve žil v Asii, Evropě, Severní Americe a v pohoří Atlas v Africe.[55] V mnohých oblastech původního areálu rozšíření je však nyní zaniklý nebo kriticky ohrožený.

V Severní Americe se vyskytuje poddruh medvěda hnědého zvaný medvěd grizzly. Na Aljašce, kde jsou velice hojní, se vyskytuje na východě od Yukonu po Severozápadní teritoria a na jihu od Britské Kolumbie po západní Albertu. Izolované populace žijí v severozápadním Washingtonu, severním Idahu, západní Montaně a severozápadním Wyomingu.

Populace medvědů hnědých v Pyrenejích mezi Francií a Španělskem je velice nízká a čítá odhadem čtrnáct až osmnáct jedinců, z toho navíc nedostatek samic schopných rozmnožování.[56]

V Severní Americe medvědi preferují otevřené krajiny, zatímco v Eurasii se zdržují spíše skryti v horách nebo ve vlhkých lesních komplexech a odlehlých krajích. V současné době pro ně představuje největší hrozbu ztráta přirozeného biomu a lov.

Rozšíření v Česku[editovat | editovat zdroj]

Medvěd hnědý v zoologické zahradě

Na území České republiky byl medvěd hnědý považovaný za plně vyhynulého už v druhé polovině 19. století, na většině území Čech byl vyhuben v 17. a 18. století, nejdéle se vyskytoval na Šumavě.[57] Za posledního šumavského medvěda se často označuje medvědice zastřelená 4. listopadu 1856 poblíž osady Jelení vrchy (dnes Jelení), pozdější zmínky nejsou nezpochybnitelně doložené.[57] Na Moravě se udržel do konce 19. století. Mezi poslední zaznamenané úlovky je řazen ten z května 1885 v Beskydech, jehož lebka s původním popisem a datem ulovení je součástí sbírek Muzea regionu Valašsko v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí. Další doložený záznam je z roku 1887 na Travném u Morávky, údaj z roku 1893 z Hukvaldského panství je nedoložený.[57] V souvislosti s rozšířením populace na Slovensku v 70. letech 20. století se medvěd vrátil do Beskyd.[57] V současnosti se na Moravě a ve Slezsku vyskytuje stále jeden až několik málo jedinců[57] a občas se odsud toulá dále na západ, jih nebo jihozápad. Nejhojnější je na moravské straně Karpat (např. v Javorníkách nebo Moravskoslezských Beskydech), kam proniká ze Slovenska. Dle vyhlášky 395/1992 Sb. je medvěd hnědý v České republice kriticky ohrožený a přísně chráněný druh.[58] V roce 2024 se například zřejmě několik jedinců vyskytovalo v okolí Zlína.[59]

Rozšíření na Slovensku[editovat | editovat zdroj]

V roce 2016 žilo na Slovensku asi 1257 medvědů.[60] Podle posledních oficiálních údajů z let 2020–2021 žije na Slovensku přibližně 1 050 medvědů (1 012 až 1 275 jedinců).[61][62][63] Slovenský zoolog Tibor Pataky odhaduje populaci na 1 500–1 800 jedinců,[64] nicméně někteří myslivci počítají s populací ve výši 2 500 až 3 000[64] a podle některých jiných odborníků jich může být dokonce až 8 000[65]. Hustota populace byla stanovena na 10 jedinců na 100 km².[61][62] Největší populace se nachází v Chráněné krajinné oblasti Poľana, kde žije asi 278 medvědů.[61][62]

Biologie a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Medvědům je často připisována noční aktivita, ale nejaktivnější jsou ráno a brzy večer, při východu a západu slunce, a po zbytek dne obvykle odpočívají v hustém porostu. Studie také ukázaly, že medvědi mohou být aktivní nakonec v kteroukoli denní či noční hodinu, přičemž jedinci, kteří žijí v blízkosti lidí, jsou nejaktivnější v noci, a to ze strategických důvodů, aby se vyhnuli riziku střetu s člověkem.[66][67][68] Většinu času tráví sháněním a konzumací potravy.[13] V létě a na podzim mohou až zdvojnásobit svou hmotnost, aby přežili zimu.[13][23][69] V nejchladnějších měsících jsou relativně letargičtí, ukrývají se na bezpečném a klidném místě a žijí z tukových zásob. Jako brlohy mohou sloužit jeskyně, kořeny a duté kmeny stromů, díry ve svahu, hromada balvanů nebo jen nakupená hromada chrastí. Vnitřek brlohu si vystýlají mechem nebo větvičkami.[13][23][42][70][71]

Brloh medvěda grizzlyho

Medvědi hnědí jsou většinou samotáři, menší skupiny tvoří pouze samice s mláďaty. S výjimkou období páření se shromažďují snad jen při potravních příležitostech (např. v lesích, u skládky odpadků nebo u řeky plné ryb) a vytvářejí sociální hierarchii podle věku a velikosti.[72][73] Dospělí samci medvěda hnědého jsou poměrně agresivní, a proto se jim ostatní samci, zejména dospívající medvědi, nebo samice s mláďaty (kvůli infanticidě) raději vyhýbají. V agresivitě jim konkurují pouze samice pečující o mláďata, když je chrání před nebezpečím, ale osamělé samice jsou mnohem tolerantnější. Mladí dospívající samci bývají nejméně agresivní a poměrně dobře snášejí přítomnost jiných, podobně starých medvědů.[13][74][75][76]

Dominance mezi medvědy se potvrzuje soustředěným pohledem, vyceněnými špičáky a natahováním nebo potřásáním hlavou, na což podřízený reaguje odvráceným pohledem, skloněním hlavy, usednutím nebo zalehnutím. Dojde-li k souboji, zbraní se stanou velké a silné tlapy, kterými se soupeře snaží udeřit do hrudi či ramen, nebo tlama, se kterou se zakusují do hlavy nebo krku protivníka. Svou sílu demonstrují také hlasovými projevy; vrčením či bručením nebo hlasitým řevem. Ten je slyšet až na vzdálenost dvou kilometrů.[13][76]

Medvědi při souboji

Medvědi hnědí se obvykle pohybují na velkém území, přičemž samci vždy pokrývají větší území než samice, ale nejsou vysloveně teritoriální. Medvědí teritoria se často překrývají, zejména teritoria samic zasahují do teritorií samců. Pokud nejde o boj o samici nebo o potravu, neprojevují se vůči druhým příliš agresivně a do jisté míry se snášejí. Celková velikost teritorií se liší v závislosti na biotopu (tj. jaké jsou podmínky pro případný lov nebo stavbu brlohů), množství vhodné potravy a míře rušení člověkem, přičemž o stavech medvědů a o lokalitách, které obývají, rozhoduje hlavně hustota osídlení lidmi. Výsledkem je, že domovské okrsky se mohou pohybovat od 8 100 km² až k pouhým 25 km², přičemž samci obývají teritoria až 7krát větší než samice. Hranici svého teritoria si značí močí, pravděpodobně též trusem (což někteří vědci zpochybňují[27]) a škrábáním kůry na kmenech stromů či otíráním se o kmen tělem.[13][23][41][42][75][77][78][79]

Vzhledem ke své velikosti, síle a někdy nepředvídatelnému chování mohou být nebezpeční pro člověka nebo jeho hospodářská zvířata. Medvěd vzbuzuje respekt zejména pokud stojí na zadních nohou. Ačkoli při tom může nahánět strach, na zadní se staví hlavně proto, aby lépe viděl a zjistil, zda se je v jeho blízkosti vyskytuje nebezpečí nebo potrava.[23] Navzdory své mohutnosti a tupým drápům dokáží překvapivě dobře šplhat po stromech, zejména pak mladí medvědi. Dospělí jedinci pravděpodobně také mohou šplhat po stromech, ale často to nedělají.[23][80][81] Některé zdroje však tvrdí, že dospělí medvědi jsou na šplhání po stromech příliš těžcí, nebo na to mají příliš dlouhé drápy,[42][82][83] což však může být mýtus.[23][80][81] Dobře se cítí i ve vodě a umí velmi dobře a vytrvale plavat – často tráví až hodiny u vodopádů nebo v mělké vodě při čekání na ryby.[13][23] Na krátkou vzdálenost dokážou běžet rychlostí 48 až 56 km/h.[13][84][85] Upřednostňují však chůzi mnohem pomalejší a často jen doslova šoupají nohama. Nerušený medvěd se pohybuje rychlostí 5,5 až 6,0 km/h a v poklusu průměrnou rychlostí 10 až 12 km/h.[27]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Medvěd hnědý je velký oportunista, všežravec, který se živí nejrůznější potravou. Dokáže pozřít prakticky jakýkoli organismus (a někdy i předmět), na který narazí, a dává přednost hojné a snadno dostupné kořisti. Jeho strava se proto v různých oblastech jeho výskytu značně liší. Navzdory jejich pověsti nejsou téměř vůbec masožraví. Živí se především tou potravou, která je z 80–95 % (v případě evropské populace z 60–91 %[86][87][88]) rostlinného původu, jejíž rozmanitost se liší i podle ročního období. Hlavně jde o různé druhy bobulí, trav, mechů, bylin, květů, ovoce, ořechů, šišek, semen stromů nebo hub. Díky svým až 10 cm (v případě větších poddruhů pravděpodobně až 15 cm[31][32][33][34]) dlouhým a silným drápům jsou medvědi hnědí dobře vybaveni i k vyhrabávání kořenů, cibulovin, hlíz a výhonků.[13][23][41][42]

Tlapy s dlouhými drápy

Na jaře jsou hlavní potravou medvěda hnědého rostliny, trávy, výhonky, mech, byliny, ale příležitostně i mršiny, jejichž zápach dokáže vycítit na vzdálenost větší než tři kilometry. V létě a na začátku podzimu jsou důležité různé plody, včetně bobulí, kterých denně pozře až 200 000. Na podzim se hlavní potravou některých vnitrozemských populací medvědů stávají kořeny a cibule. Běžně konzumují také živočišnou potravu v podobě hmyzu, larev a housenek nebo med divokých lesních včel. Tam, kde se hojně vyskytují motýli (např. noční motýli z rodu Euxoa), jich může jeden medvěd za den pozřít až 40 000 kusů. Na vrcholu podzimního hodování může denně zkonzumovat až 40 kg potravy a přibrat 1,5–3 kg, aby si vytvořil dostatečné zásoby tuku. Zvýšená hladina cholesterolu medvědovi nepřivodí žádné zdravotní komplikace, protože se mu tuky neukládají na cévních stěnách a tudíž nedochází ke kornatění tepen (ateroskleróza). Zimu, když je potravy málo, přežívá tak, že se schovává v brlohu a hibernuje až šest měsíců (v severnějších oblastech až 7 měsíců[27]), avšak v evropských podmínkách, díky mírnějšímu klima, je období hibernace obvykle kratší a medvědi jsou tak aktivnější větší část roku, třeba i v zimních měsících. Dobře nakrmení jedinci se ukryjí do brlohu dříve, zatímco hladovějící medvědi zůstávají aktivní déle, dokud je chlad ještě snesitelný. Během zimního spánku ztrácí 25 až 45 % své hmotnosti (samice z důvodu vyššího energetického výdeje během březosti a kojení ubývá na váze výrazně více).[13][23][41][42][49][89]

Medvědi při lovu lososů

Živit se mohou také ptáky a jejich vejci, ale i hlodavci a dalšími menšími obratlovci včetně veverek, svišťů, myší, krys a potkanů, lumíků nebo hrabošů. Medvědi hnědí žijící v blízkosti pobřežních oblastí se přehrabávají v písku a hledají v něm kraby nebo škeble. Na Kamčatce a Aljašce se medvědi hnědí živí často také lososy. Zkušený medvěd je schopný ulovit až 18 lososů v průběhu dvou hodin. Tato potrava a její hojnost může být příčinou výsledné robustnosti místních medvědů (poddruhy kodiak, grizzly a kamčatský). Přestože žijí samotářsky, shromažďují se u této potravní nabídky v poměrně velkém počtu. Největší a nejsilnější samci si nárokují nejlepší lovecká místa.[13][23][41][42][90]

Kromě lovu ryb a jiných místy lapených drobných obratlovců nejsou medvědi hnědí nijak zvlášť aktivními predátory. Ačkoli se většina z nich občas odváží vrhnout i na větší kořist, mnoho pokusů o predaci začíná tím, že medvěd kořist neobratně pronásleduje, a končí tím, že mu poměrně snadno unikne. Někdy jsou však medvědi poměrně sebevědomí predátoři, kteří se odváží pronásledovat i velké savce – různé kopytníky, jako jsou divoká prasata, ovce, pižmoni, bizoni, jeleni, losi, sobi a jiní jelenovití. Většinou se však zaměřují na mladé nebo nemocné jedince, kteří nedokážou držet krok se stádem. Kanibalismus je také možný, ale vzácný.[13][23][41][42][91][92]

Medvědi žijící v blízkosti lidí mohou napadat domácí nebo hospodářská zvířata, která, pokud jsou v oploceném výběhu, dokážou poměrně snadno chytit a zabít. Nepohrdnou ani odpadky. V některých lokalitách navštěvují skládky odpadů i ulice měst, kde prohledávají kontejnery a popelnice a hledají poživatelné zbytky, což nakonec vede k tomu, že ztratí přirozený strach z člověka.[13][23][41][42]

Při lovu svou kořist přirazí k zemi, zakousne se jí do krku a usmrtí stisknutím hrdla, načež ji zmítáním v čelistech může zlomit vaz, nebo ji roztrhá a sežere zaživa. Menší kořist, například rybu, buď jednoduše zahryzne a nebo usmrtí úderem tlapy. Podle některých zdrojů a výpovědí lidí dokážou největší poddruhy medvědů zabít větší oběť (např. statného býka) jedinou ranou tlapou a přerazit ji tak páteř.[90][93][94] Větší kořist začnou požírat v oblasti hrudníku nebo boků a konzumují nejprve vnitřnosti zvířete.[93]

Rozmnožování a dožití[editovat | editovat zdroj]

Období páření probíhá v létě, od května do července, případně i později, čím severněji medvědi žijí. Samice přicházejí do říje průměrně jednou za tři až čtyři roky. Medvědi hnědí jsou sériově monogamní a zůstávají se stejným partnerem jen několik dní až týdnů. Mimo tento úzký časový rámec projevují o opačné pohlaví už jen malý zájem. Samice pohlavně dospívají mezi čtvrtým a šestým rokem života, zatímco samci obvykle dospívají o rok později, kdy jsou dostatečně velcí a silní, aby mohli úspěšně soupeřit s ostatními samci o právo na páření. Samci se snaží pářit s co největším počtem samic. Podobně záletnické jsou i samice. Dokládá to mj. řada genetických testů, které ukázaly, že sourozenci nemají společného otce až v 29 % vrzích. Samci medvědů mají bakulum, kost v penisu, díky které dokáží na poměrně dlouhou dobu (v rámci každého jednoho pokusu) kopulovat se samicí. Někteří vědci spekulují, že se penisová kost vyvinula proto, aby mohli delším spojením odradit jiné náruživé soky. Pokud jde o konkrétní čísla, kopulace může trvat až hodinu, ale průměrně asi 25 až 35 minut.[13][23][41][42][77][95][96][97] Nejvyššího reprodukčního úspěchu dosahují samice ve věku od 4 do 20 let. Byly však pozorovány medvědice, které se rozmnožovaly též v pozdějším věku, i v 28 letech.[37][98] Samice může mít za svůj život až 10 vrhů.[23][99] Na jednu medvědici tak připadá 10 až 30 mláďat, což je na tak velké zvíře nemalý počet.[23][100] Asi polovina mláďat se však nedožije dospělosti.[100]

Páření

Samci se na výchově mláďat nepodílejí. U samic dochází k opožděné implantaci, kdy se oplodněné vajíčko začne vyvíjet v embryo až po relativně dlouhé době. Tato tzv. utajená březost je příčinou rozdílné doby gravidity, která může trvat od šesti do devíti měsíců. Pokud je však samice ve špatném stavu, oplodněná vajíčka nebo vyvíjející se embrya hynou.[13][23][41][42]

Matka s medvídětem

Samice obvykle rodí v zimních měsících, kdy hibernují (od listopadu do března). Starší a větší samice rodí obvykle větší vrhy. Byly zaznamenány případy až šesti mláďat, i když průměrná velikost vrhu je jedno až tři, přičemž více než čtyři medvíďata jsou považována za vzácnost. Velikost vrhu závisí také na faktorech, jako je zeměpisná poloha a potravní nabídka. Mláďata jsou po narození slepá, bezzubá a holá a mohou vážit 340 až 680 g v závislosti na věku a stavu matky. Živí se vysoce výživným, na kalorie bohatým mateřským mlékem (s 33 % tuku) přibližně čtyři měsíce. Na jaře nebo začátku léta přiberou na váze a doprovází matku na dlouhých cestách.[13][23][41][42][101] Prvního roku se nedožije 25 až 40 % medvíďat (podle poddruhu, podmínek a potenciálních hrozeb).[13] Studie ukázaly, že nejvíce mláďat umírá v důsledku úbytku na váze, tj. podvýživy.[102] Snad jen na odlehlém ostrově Kodiak je každému k dispozici tak velké množství potravy, že jim hladovění prakticky nehrozí.[90]

Mláďata jsou plně závislá na matce a během tohoto těsného pouta se pozorným sledováním a napodobováním jejího chování učí technikám přežití, například jaká potrava má nejvyšší výživnou hodnotu a kde ji získat. Zůstávají s ní 2,5 až 4 roky a poté už se vydávají vlastní cestou. Mladí samci mohou urazit vzdálenost i několika set kilometrů, než naleznou vhodné teritorium, a často se zatoulají do obydlených oblastí, kde je jejich neomalené chování a nedostatek zkušeností může dostat do konfliktu s člověkem.

Ačkoli mladí medvědi nemají mnoho nepřátel (snad jen tygry, vlky, pumy a vzácně orly skalní/bělohlavé či levharty sněžné), musí se mít na pozoru před ostatními dospělými samci. Ti někdy mláďata zabíjejí, obvykle ve snaze přivést samici do říje, do které může vstoupit již dva až čtyři dny po jejich smrti. Pokud se statný samec postaví do cesty samici s mláďaty, mláďata obvykle utečou na strom, zatímco matka je odhodlaně brání. Přestože dospělá samice dosahuje často dvakrát nižší hmotnosti než samec, dokáže své potomky ochránit. Někdy však za ně položí i život. Infanticidě se některé matky snaží zabránit i s využitím člověka, tím, že se záměrně pohybují v blízkosti lidí nebo lidské infrastruktury, kam se samci tolik neodváží. Jakmile pak kritické období pro mláďata skončí, člověku se opět obloukem vyhýbají. Nicméně, podle některých zdrojů, dospělí agresivní samci usmrtí až polovinu všech narozených mláďat. Medvěd hnědý se může dožít 25 až 30 let, výjimečně a zejména v zajetí až 50 let.[13][23][41][42][77][103][104]

Jsou známy případy, kdy si samice osvojily zatoulaná (osiřelá) mláďata, nebo dokonce odcizily mládě v přítomnosti jeho matky (větší/starší samice si může nárokovat mláďata od menší/mladší samice).[37][105][106]

Mezidruhová konkurence, predace[editovat | editovat zdroj]

Tygr sibiřský je asi jediný predátor, co nežije ve smečce, který se odváží ulovit dospělého medvěda hnědého

Dospělí medvědi hnědí (zejména pak samci) jsou natolik velcí predátoři, že se jim jen málo živočichů odhodlá postavit na odpor. Jedněmi z nich jsou především tygři sibiřští. Po poklesu populace kopytníků v letech 1944 až 1959 bylo na ruském Dálném východě zaznamenáno 32 případů, kdy tygři napadli jak medvědy ušaté, tak medvědy hnědé. Zaměřují se nicméně na mladé a subadultní jedince, nebo zranitelnější samice. Ve stejném období byly také hlášeny čtyři případy, kdy medvěd hnědý naopak zabil tygří samici a její mláďata, a to jak při sporu o kořist, tak v sebeobraně.[22] Později, studie o vztazích mezi tygry a medvědy v přírodní rezervaci Sichote-Aliň uvádí, že v letech 1992 až 2013 tygři sibiřští zabili jednoho mladého asi tří nebo čtyř letého samce medvěda hnědého a ve zbytku případů šlo o samice a medvíďata.[107] Vliv přítomnosti tygrů na chování medvěda hnědého se nicméně liší. Jsou známy případy, kdy medvědi neprojevili žádný strach z tygrů, ale také případy, kdy si raději zvolili jinou trasu, pokud narazili na tygří stopy. Jiní medvědi naopak tygry záměrně pronásledovali a pokusili se ukrást jejich kořist, nebo se i zmocnit samotné šelmy.[22][108]

Medvěd hnědý v souboji s vlky o mršinu

Medvědi hnědí se pravidelně dostávají do křížku s vlky, které odhání od zabité kořisti. Navzdory častému výskytu případů obvykle vystačí zastrašovací gesta a nedochází tak k žádnému krveprolití. Ve vzácných případech se u úlovku dokonce navzájem tolerují. Naproti tomu existují též důkazy, kterak poddruh medvěd grizzly usmrtil dospělého vlka.[42][109] Pokud se jednomu či druhému predátorovi naskytne příležitost zabít mládě konkurenčního druhu, v tomto případě příliš neváhají.[110] V některých oblastech medvědi pravidelně konkurují pumám, kterým též zabírají úlovky. Dochází však i k situacím, kdy se medvědi nedokáží vypořádat s hrozbou ze strany pum. Kromě toho tyto velké kočky příležitostně napadají medvědí mláďata.[111]

Menší masožravá zvířata (levharti sněžní, kojoti, rosomáci, rysové, draví ptáci) obvykle nepředstavují hrozbu pro medvědy. Přímým konfrontacím s takto velkou šelmou se přirozeně vyhýbají, někdy se však mohou pokusit ukořistit zbytky medvědího úlovku. Snad jen rosomáci dokážou otravovat medvěda grizzlyho (zvíře zhruba desetkrát těžší) tak dlouho, až ho od zabité potravy odeženou.[112] Ve vzácných případech mohou představovat hrozbu někteří velcí draví ptáci, jako třeba orel skalní či orel bělohlavý, kteří se mohou pokusit ulovit medvědí mládě.[13][113]

Ostatním medvědům medvědi hnědí obvykle dominují, neboť jsou v průměru větší či mohutnější než medvěd baribal či medvěd ušatý. Obvykle je tak tomu i v případě střetu s medvědem ledním, a to navzdory tomu, že může tento arktický druh dosahovat větších rozměrů než medvěd hnědý. K vzájemným konfrontacím dochází však spíše vzácně z důvodu odlišných preferencí ohledně biotopu a jiných návyků,[114] nicméně začátkem 21. století dochází k nárůstu interakcí mezi medvědy hnědými a ledními medvědy, o nichž se předpokládá, že jsou způsobeny změnou klimatu. Medvědi hnědí se stále více přesouvají na sever a zabírají zde území, které zasahuje do „teritoria“ medvědů ledních. Medvěd hnědí mají tendenci dominovat v případných sporech o kořist a v jejich doupatech byly nalezeny pozůstatky mláďat medvěda ledního.[115][116][117]

Paraziti a nemoci[editovat | editovat zdroj]

Medvědi hnědí jsou náchylní vůči parazitům, jako jsou hlístice, motolice, tasemnice, všenky a klíšťata.[118] Předpokládá se, že se mohou nakazit virem psinky, například od toulavých psů a vlků.[119] Může být též infikovaný vzteklinou.[120][121] V zajetí jedinec medvěda hnědého údajně podlehl Aujeszkyho chorobě.[122]

Medvěd hnědý a člověk[editovat | editovat zdroj]

Medvěd hnědý v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Pro svou sílu, velikost a schopnost „zázračně obživnout“ ze zimního spánku byl medvěd hnědý uctíván přírodními národy téměř v celé Eurasii a Severní Americe. Nálezy ozdobených medvědích lebek, pohřbených společně s lidskými ostatky, pocházejí již z období paleolitu před více než 30 000 lety. Pro Sámy, staré Finy, Balty a sibiřské domorodce byl medvěd uctívaným tvorem. Věřilo se, že je pánem a hospodářem lesa, příbuzným člověka, který rozumí lidské řeči. Vyslovení jeho pravého jména bylo tabu, dostal proto většinou opisné jméno, což je případ slovanského slova medvěd („jedlík medu“), německého Bär či anglického bear (obojí „hnědák“), staroirského milchobur („toužící po medu“) nebo litevského lokys (pravděpodobně „lízal“). Původní indoevropské jméno medvěda (*h₂ŕ̥tḱos) se dochovalo například u Italiků (latinsky ursus) či Indů (v sanskrtu ṛ́kṣa). U lesních národů jsou jeho tabu pojmenování obdivnější a vznešenější: např. sibiřští Mansové mu říkají torel („vznešený“), Eveni akbaka („stařec“), Oročové amaha („strýček“) a Jakuti ehe („dědeček“), také na Zakarpatské Ukrajině či v Bělorusku mu vesničané dříve lichotivě říkali ďadko. Postoj starých Finů k medvědovi je popsán v eposu Kalevala, zejména v jeho 46. runě, kde čarodějný pěvec Väinämöinen loví medvěda. Také zde je medvěd nazýván lichotivými jmény, např. Otso s medovou tlapou a je označen za potomka bohyně lesa Mielikki. Ulovení medvěda u sibiřských národů, ale také u severoamerických Indiánů (např. Kríů, Čipevajanů), dodnes doprovázejí složité usmiřovací obřady, při nichž se lovci zabitému medvědovi omlouvají a někdy i svalují vinu na někoho jiného.

V některých oblastech severní Asie, zejména u Ainuů, Nivchů a Ketů, bylo zvykem chovat medvíďata ve vesnici, kde je některé ženy kojily společně s dětmi. Medvíďata si hrála s dětmi a byla pečlivě ošetřována. Když dorostla, vesničané je obvykle obětovali a snědli. Ainuové věřili, že duch obětovaného medvěda putuje přímo do nebe, kde sdělí bohům všechna přání a prosby lidí. Nivchové a Ketové někdy medvědy místo obětování vypustili zpět do přírody.

Staří Izraelité pokládali medvěda za zlé a nebezpečné zvíře, podle starozákonní legendy přivolal prorok Elíša, uražený posměšky dětí, dvě medvědice, které posměváčky napadly. Medvěd měl své místo i v řecké mytologii, kde byl spojován s bohyní Artemis. Známý je příběh o lovkyni Kallistó, která byla následkem kletby proměněna v medvědici a posléze se stala souhvězdím Velké medvědice. Římané medvědy zneužívali k hrám v cirku, kde je nutili zápasit s gladiátory nebo jinými zvířaty, případně jim předhazovali odsouzené zločince. Přiváželi je ve velkém ze Sýrie a z Germánie, např. císař Gordianus III. dal vypustit do arény 300 medvědů, kteří se pro pobavení diváků navzájem rozsápali.

Medvědi měli význam i v kultuře starověké Indie, Číny, Korey a Japonska. Většinou se však nejednalo o medvěda hnědého, ale jiné, menší druhy, v Indii to byl medvěd pyskatý, ve východní Asii medvěd ušatý. Korejský kulturní hrdina a první panovník Tangun byl podle mýtů potomkem nebešťana jménem Hwanung a medvědice.

Medvěda si vážili i staří Keltové, kteří ho pokládali za symbol síly a statečnosti. Jména keltských králů Artuše a Cormaca Mac Arta jsou odvozena z keltského názvu medvěda (art). Medvěda si vážili rovněž Germáni. Jméno hrdiny Beowulfa znamená doslova „Vlk včel“, což je opět opisné označení (tzv. kenning) pro medvěda. Vikinští berserkové byli elitní bojovníci nadaní medvědí silou a zuřivostí, také jejich název je odvozen od medvěda. Tento motiv později využil J. R. R. Tolkien pro postavu Medděda ve svém románu Hobit. Z germánského názvu medvěda jsou odvozena vlastní jména Björn, Berthold, Berengarie či Bernard, z keltského jméno Artur a z latinského jména Uršula a Voršila.

Existuje mnoho pohádek o medvědech, v Evropě je to např. původně anglická pohádka o třech medvědech, známá je i skotská pohádka o hnědém medvědu ze Zeleného údolí (či Hnědém medvědu norském), kde je medvěd zakletým princem. Velmi častý je motiv únosu nebo „manželství“ medvěda a dívky. Např. v ruské pohádce unesl medvěd dívku Mášenku, ta ho však přelstila a vrátila se k rodičům. V jiné ruské pohádce se vypráví o bohatýru Ivanu Medvídkovi, který byl synem ženy a medvěda a měl medvědí sílu. Podobného původu byl i lotyšský bohatýr Lāčplēsis, který měl navíc medvědí uši. Sibiřští Evenkové si vyprávějí o ženě, která zabloudila v tajze a přezimovala v medvědím brlohu spolu s medvědem. Na jaře pak medvědovi porodila děti, z nichž vyrostli siláci a šamani. Motiv ženy unesené medvědem je častý i v pohádkách amerických indiánů, např. Haidů nebo Kríů, ale také u indiánů jihoamerických v oblasti And, tam je však únoscem místní druh – medvěd brýlatý. Indiáni medvědy zobrazovali na totemových sloupech a uctívali je jako své předky. Mnohé kmeny, jako Čerokíjové, Kvakiutlové nebo Arikarové tančili medvědí tance, Tlingitové nosili medvědí masky. Slovo medvěd bylo součástí mnoha indiánských jmen, stačí vzpomenout náčelníky Kiowů Stojícího medvěda a Bílého medvěda, náčelníka Kríů Velkého medvěda, medicinmana Arikarů Medvědí břicho a mnohé další.

Ve středověké Evropě medvěd své výsadní postavení mezi zvířaty ztratil ve prospěch lva. Nadále však zůstal oblíbenou lovnou zvěří a erbovními zvířetem šlechtických rodů (např. Orsiniové, vévoda Albrecht Medvěd), měst (např. Berlín, Bern, Madrid, Beroun), státních a územních celků (např. Appenzelského kantonu, východního Fríska, Saska-Anhaltska, republiky Karélie) či emblematickým zvířetem (Finsko).[56]

Medvěd Wojtek

Od 19. století je „Ruský medvěd“ neoficiálním symbolem Ruska. Ve 20. století se stal plyšový medvídek (teddy bear) jednou z nejoblíbenějších dětských hraček, přestože jeho vzorem mezi živými zvířaty není žádný druh medvěda, ale australský koala. Za druhé světové války se stal slavným symbolem a maskotem polského odboje medvěd Wojtek. Tento medvěd pocházel z Íránu a patřil generálu Władysławu Andersovi. Roku 1944 se Wojtek účastnil bitvy o Monte Cassino, kde pomáhal nosit dělostřeleckou munici. Bitvu přežil a za svou statečnost byl vyznamenán, dokonce získal v polské armádě hodnost desátníka. Válku přežil a zemřel roku 1963. Medvěd je také maskotem fotbalového klubu Bayern Mnichov nebo univerzity Berkeley.

Chov[editovat | editovat zdroj]

Medvědi byli často chováni v hradních příkopech nebo cvičeni k tanci a předváděni jako pouťová atrakce. Medvědář s ochočeným medvědem putoval od vesnice k vesnici a vydělával si jídlo předváděním různých kousků. Metody výcviku medvědů však byly velmi tvrdé, často za hranicemi týrání, cvičení medvědi byli ve špatném zdravotním stavu následkem stresu, podvýživy a nemocí. Dodnes se s medvědáři můžeme setkat v jihovýchodní Evropě a především v severní Indii, kde používají medvěda pyskatého. V 16.–18. stol. byly oblíbenou zábavou šlechty také zápasy medvědů s velkými psy nebo s býky, na rozdíl od antických zápasů však jejich cílem nebylo vzájemné usmrcení zápasníků. Milovníkem této zábavy byli např. ruský car Fjodor II. nebo saský kurfiřt August Silný. Jejich zobrazení se dochovalo např. na olejomalbách anglického barokního malíře George Hamiltona.

Od 19. stol. jsou cvičení medvědi jednou z největších atrakcí cirkusů, patří také mezi oblíbené a poměrně nenáročné chovance zoologických zahrad. V Česku je chovají nejen Zoo Brno, Zoo Děčín, Zoo Dvorec, Zoo Chomutov, Zoo Plzeň a Zoo Tábor, ale také město Beroun nebo některé hrady a zámky (např. Zákupy u České Lípy). Medvědi jsou v zajetí oblíbeni pro svou učenlivost, komické pohyby a zdánlivě dobromyslný vzhled. Ve skutečnosti jsou ale značně nebezpeční a způsobili v ZOO i v cirkusech mnohem více úrazů než např. lvi a jiné kočkovité šelmy. Hlavní důvod je ten, že medvědi mají slabě vyvinuté obličejové svaly a tedy i málo výraznou mimiku. Na medvědovi tedy nelze poznat změny nálady dřív, než když se bezprostředně chystá k útoku.

Lov[editovat | editovat zdroj]

Lidé lovili medvědy hnědé i jeskynní už v paleolitu, nejen jako zdroj masa a kůže, ale také jako konkurenty a případný zdroj nebezpečí. Medvědi byli často ubíjeni během zimního spánku, nebo loveni pomocí různých léček a pastí. osobní souboj s medvědem byl odedávna důkazem mužnosti a odvahy. V minulosti byly k lovu používány těžké oštěpy či kopí, od 19. stol. se medvědi po celém světě loví odstřelem, obvykle na čekané. Obvyklou metodou je lov na újedi, čímž se myslí čekání u návnady (obvykle mrtvého zvířete). V USA a Kanadě se provádí lov medvěda hnědého a baribala pomocí psů, kteří medvěda vyplaší a přinutí k obraně nebo k útěku na strom, kde se stane pro lovce snadným cílem. Je povoleno lovit pouze medvědí samce.[zdroj?]

Trofejí z medvěda je lebka, kožešina a pyjová kost. Medvědí maso se dá jíst, má tmavou barvu a chutí se poněkud podobá vepřovému nebo kančí zvěřině. Za pochoutky se pokládala medvědí hlava a především tlapy. Různým částem medvědího těla bylo připisována léčivé nebo magická moc, což platí např. o medvědím tuku, a zejména žluči, jíž dosud využívá tradiční čínská medicína. Kvůli žluči jsou dodnes medvědí v Asii vybíjeni pytláky nebo drženi v nelidských podmínkách na farmách, kde se jim žluč odebírá pomocí kanyly. Léčivé účinky medvědí žluči jsou však sporné. Méně se ví, že ve středověku se medvědím sádlem a žlučí léčilo i v Evropě, včetně Českých zemí. Kronikář Václav Březan zaznamenal, že se medvědí žlučí léčil Vilém z Rožmberka.[123]

Útoky na člověka a prevence[editovat | editovat zdroj]

Medvěd hnědý útočí na člověka jen velice zřídkakdy a nejčastěji se tak stává, pokud ho vyrušíme při konzumaci potravy, když je u brlohu, je raněný, nemá možnost úniku nebo pokud narazíme na samici s mláďaty či na samce v období páření. Obvykle se jinak člověku, zavětří-li ho z bezpečné vzdálenosti, snaží vyhnout. Někdy jsou však nepředvídatelní nebo poměrně zvědaví, ale zaútočí hlavně v případě, že jsou z přítomnosti člověka překvapeni a cítí se v ohrožení.[124][125][126] Třeba na Slovensku je každoročně kvůli incidentům s medvědy vážně zraněno asi 10 lidí.[126]

Za agresivní chování medvědů může do jisté míry i jejich styl života. Například samice pečující o mláďata často čelí hrozbě ze strany dospělých statných samců dychtících po páření a zvýšená defenzivita či agresivita ji tak napomáhá ochránit bezbranná mláďata. A právě medvědí matky bránící svá mláďata patří mezi nejvíce nebezpečné – v Severní Americe jsou zodpovědné až za 70 % všech smrtelných střetů s medvědem.[127][128] Nebezpeční mohou být také ti medvědi, kteří si zvykli na snadnou dostupnou potravu, kterou jim neúmyslně dopřávají lidé, jako např. odpadky. Dlouhodobý kontakt s člověkem u nich vede ke ztrátě plachosti a v některých případech i k tomu, že si ho spojují s potravou.[13][23]

Pokud se medvěd postaví na zadní nohy, obvykle jen mapuje terén

Ve větším nebezpečí se mohou ocitnout jednotlivci nebo malé skupinky maximálně o dvou lidech. Na větší skupinu lidí si medvěd většinou zaútočit netroufne. Nicméně je znám případ útoku medvěda grizzlyho na skupinu šesti a více osob, ale předpokládá se, že v momentě překvapení nemusel velikost skupiny rozpoznat.[129][130] Útoky medvědů hnědých často končí vážným zraněním a v některých případech i smrtí. Vzhledem k obrovské fyzické síle některých poddruhů (grizzly, kamčatský) může být i jediné kousnutí nebo plácnutí tlapou devastační, podobně jako u tygrů.[131][132][133] K většině incidentů dochází v letních měsících, tedy v době, kdy v přírodě tráví svůj čas větší počet rekreantů, turistů nebo lovců. Střetu se spíše vyhnou ti lidé, kteří medvědy na svou přítomnost upozorňují hlasitou mluvou nebo jiným přiměřeným hlukem. Když ale ke střetu dojde, je statisticky pravděpodobnější, že bude napaden ten člověk, který se bude snažit před medvědem utéct, než ten, který zachová chladnou hlavu a zůstane stát v poklidu na místě.[130] Navíc v případě potřeby je medvěd schopný vyvinout rychlost téměř 60 km/h, takže dokáže běžet mnohem rychleji než člověk.[13][84][85][134] Pokud se medvěd postaví na zadní, nemusí to nutně znamenat, že chce zaútočit. Většinou se tak snaží pouze ujistit, respektive čichem a zrakem zkontrolovat, jestli mu nehrozí nějaké nebezpečí.[23][134] Při náhlém setkání zblízka se vyhněte pohledu do očí (pro zvíře je to známka agrese). K útoku nemusí dojít ani v případě, že medvěd proti člověku vystartuje. Může jít pouze o zkušební, předstíraný výpad, a pokud člověk vydrží zůstat v klidu, nebo na šelmu ve správný okamžik zakřičí (klidně ale důrazně, nesmí však jít o panický výkřik), medvěd pravděpodobně zpomalí, útok si rozmyslí a nakonec uteče.[135] Pokud však k fyzickému kontaktu přece jen dojde, měla by si osoba lehnout na břicho, nohy dát volně od sebe a rukama si chránit krk a hlavu. Před nebezpečnými údery může člověka zachránit také batoh na zádech. Důležité je, aby člověk zůstal co nejvíce v klidu. Pokud medvěd pochopí, že ho nic neohrožuje, pravděpodobně po nějakém čase odejde.[134][136] V případě, kdy se medvěd odváží vstoupit do stanu nebo budovy a tam na člověka zaútočit, ztratil již zřejmě jakýkoliv respekt a může být velmi nebezpečný. V takové situaci se doporučuje agresivní obrana, jako při boji o holý život.[136] K potlačení medvědí agrese může být účinný i speciální sprej na medvědy.[137] Studie amerických a kanadských vědců zjistila, že sprej proti medvědům odrazuje od agresivního chování dokonce mnohem účinněji než střelná zbraň, a to v 92 % zkoumaných případů oproti 67 % případů se zbraní.[138]

Celosvětové statistiky z let 2000 až 2015[editovat | editovat zdroj]

Konec legálního a rozsáhlého pronásledování, přísná ochranná opatření a reintrodukce umožnily populaci medvěda hnědého zotavit se a rozšířit se v mnoha oblastech. K roku 2019 počet medvědů hnědých na celém světě přesahuje 200 000, z nichž většina žije v Rusku (~100 000 jedinců), v Severní Americe asi 58 000 a v Evropě přibližně 15 400 jedinců. Rumunsko je domovem největší evropské populace medvědů (k roku 2014 čítala přibližně 6 000 jedinců[54]), nepočítáme-li evropské části Ruska.[49][139]

Během let 2000 až 2015 došlo v Severní Americe (183 případů), Evropě (291 případů) a na východě Země (190 případů) k celkem 664 zdokumentovaným a podrobně zanalyzovaným incidentům. V rámci Evropy se nejvíce útoků odehrálo v Rumunsku – 131 (45 %), na Slovensku – 54, ve Švédsku – 28 a Finsku – 17. V Severní Americe se většina útoků odehrála na Aljašce – 51, v Britské Kolumbii – 42, ve Wyomingu – 29, v Montaně – 25 a Albertě – 18. Na východě Země bylo zaznamenáno a podrobně analyzováno 111 útoků v Rusku, 54 v Turecku a 25 v Íránu.[49]

Data ukazují celosvětový nárůst počtu útoků v posledních desetiletích, což je pravděpodobně způsobeno několika faktory, zejména ale růstem medvědí i lidské populace, který vede ke zvýšenému překrývání stanovišť (tj. k úbytku životního prostředí medvědů) a k rostoucím rekreačním aktivitám. K incidentům docházelo nejčastěji v létě (48 %), během dne (73 %) a především k střetům se samicí s mláďaty (47 %). Napadeni byli prakticky jen dospělí (99 %) a hlavně muži (88 %). V 63 % případů byla osoba v okamžiku útoku sama. Smrtí člověka skončilo pouze 14,3 % incidentů, nejméně v Evropě (6,6 %) a nejvíce ve státech na východě Země (32 %).[49]

Nejtragičtější případy[editovat | editovat zdroj]

Útoky medvěda hnědého na ostrově Hokkaidó v roce 1915[editovat | editovat zdroj]
Socha medvěda v porovnání s přilbou (vpravo dole)

V Japonsku se jeden medvěd hnědý nechvalně proslavil tím, že v prosinci 1915 ve městě Tomamae na ostrově Hokkaidó provedl jednu z nejhorších sérií útoků, když v průběhu jednoho týdne, co se probudil ze zimního spánku a očividně vyhladovělý, zabil nejméně sedm lidí a tři další zranil (převážně ženy a děti), než byl nakonec vypátrán a zastřelen. Měřil 2,7 m a vážil 340 kg. Japonský ostrov Hokkaidó je domovem mohutného poddruhu medvěda hnědého, medvěda ussurijského (Ursus arctos lasiotus), který může dorůst stejných rozměrů jako kodiak, medvěd kamčatský nebo grizzly.[140][141][142]

Noc grizzlyů v létě 1967[editovat | editovat zdroj]

Jedné tragické noci v létě 1967 zabili grizzlyové dvě mladé ženy při dvou samostatných útocích v národním parku Glacier v Montaně. Obě 19leté ženy, zaměstnankyně dvou chat v parku, se 12. srpna vydaly s přáteli na noční výlet. Netušily však, že se v blízkosti chat a kempů pohybovali grizzlyové, které přilákala ochota turistů hodit jim něco k snědku, nebo potrava zanechaná neopatrnými táborníky. V 60. letech minulého století nebyly v amerických národních parcích žádné odpadkové koše chráněné proti medvědům a existovalo jen málo dalších bezpečnostních opatření, která by návštěvníky upozorňovala na přítomnost těchto šelem. Obě oběti, Julie Helgesonová a Michele Koonsová, spaly venku pod širým nebem, aniž by tušily, že na jejich tábořiště za chvíli zaútočí hladoví a agresivní grizzlyové.[140][143]

Medvěd grizzly

Helgesonovou a jejího přítele v brzkých ranních hodinách probudil velký grizzly, když očichával jejich spacáky. Snažili se hrát mrtvé, ale medvěd se do nich zabořil zuby a drápy, a nakonec uchopil Helgesonovou a odvlekl ji pryč. Pokud je medvěd na člověka zvyklý a navíc hladový, v takovém případě ho nehybná kořist nezastaví. O několik hodin později ji pátrací skupina nalezla těžce zraněnou. Zemřela dříve, než záchranný vrtulník dorazil do nemocnice. Její přítel přežil.[140][143]

Tábor Koonsové přepadl grizzly ve chvíli, když společně s přáteli vařila večeři. V domnění, že se zvíře nasytilo a nebude je již dále ohrožovat, se přesunuli na pláž, kde přenocovali. V brzkých ranních hodinách se však medvěd vrátil. Zatímco ostatní se stihli včas probudit a dostat se na nedaleké stromy, Koonsovou se mu podařilo popadnout, načež ji surově rozsápal a zaživa ukousl ruku. Než dorazila pomoc, svým zraněním na místě podlehla.[140][143]

Hrůzné útoky, které Jack Olsen popsal v knize Night of the Grizzlies („Noc grizzlyů“) z roku 1969, vedly k rozsáhlým změnám v přístupu k medvědům v národních parcích USA. Uzavřely se tábořiště a stezky, kde byla aktivita medvědů zaznamenána, a je již přísně zakázáno krmit zdejší zvířata nebo ponechávat jakékoli odpadky.[140][143]

Timothy Treadwell, 2003[editovat | editovat zdroj]

Ekolog a medvědí nadšenec Timothy Treadwell (Timothy William Dexter) se proslavil jako „přítel“ medvědů grizzly v aljašském národním parku Katmai, kde zdokumentoval svůj překvapivě blízký vztah s těmito majestátními a obávanými zvířaty. Třináct let trávil každé jaro a léto v tamní přírodě a natáčel se při hravých až riskantních interakcích s divokými grizzly. Za antropomorfní zacházení s divokými zvířaty byl často některými odborníky kritizován, ale Treadwell jejich názory a doporučení zcela ignoroval. Jeho láska k medvědům, nebo spíše posedlost ho však přivedla k děsivému konci. Dne 5. října 2003 Treadwella a jeho přítelkyni Amie Huguenardovou, která ho v posledních letech doprovázela, v jejich táboře rozsápal a téměř sežral starší a vyhladovělý medvěd grizzly, kterého pravděpodobně pozorovali a natočili na video jen několik dní předtím. Hrůzný útok zachytila i kamera, ale protože měla nasazenou krytku objektivu, zachoval se pouze zvuk. Režisér Werner Herzog, který v roce 2005 na Treadwellovu památku natočil dokument Grizzly Man, je jedním z mála lidí, kteří znepokojivou nahrávku slyšeli. Jakmile se tak stalo, Herzog navrhl, aby byla zničena.[140][144]

Útoky na dobytek[editovat | editovat zdroj]

Medvěd hnědý byl donedávna považován za krvelačného zabijáka, často útočícího na domácí zvířata až do velikosti krávy a koně. Škody na dobytku byly jedním z důvodů pronásledování a vybíjení medvědů. Např. ve Skandinávii, Rumunsku či Pyrenejích přibylo útoků medvědů na dobytek od poloviny 20. stol., kdy nastal ústup chovu velkých pasteveckých psů. Ve Skandinávii a Rusku někdy proniká i do chlévů. Kromě samotných zvířat nepohrdne ani jejich krmivem, zvláště pokud se jedná o prasata. Zvířata usmrcuje zlomením vazu a většinou je nesežere celá, přednost dává vnitřnostem, u krav, koz a ovcí začíná vemenem, které mu obzvlášť chutná, zvlášť je-li naplněné mlékem.[145]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Poddruh medvěd brtník dostal své jméno podle toho, že vybírá dutiny stromů s hnízdy lesních včel. Brť je totiž staročeské slovo, označující dutinu stromu.[146]

Stav ohrožení, hrozby a legislativa[editovat | editovat zdroj]

Lovci u zabitého medvěda na Aljašce v roce 1904

Přestože se areál výskytu medvěda hnědého zmenšil a čelí lokálnímu vyhynutí, na seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je druh považován za málo dotčený (k roku 2017) s celkovou populací přes 200 000 jedinců.[139] Zejména některé populace severoamerického medvěda grizzlyho, populace poddruhů na severozápadě Pacifiku (východní Sibiř, Japonsko, Severní a Jižní Korea) a též mnoho jihoasijských poddruhů bylo v 19. a na počátku 20. století loveno v takovém množství, že již jejich populace neexistují nebo jsou na pokraji vyhynutí.[147] Medvěd syrský, nejmenší druh vůbec, lokálně vymizel z více než poloviny svého historického areálu.[11] Další z nejmenších poddruhů, medvěd plavý, obývá pouze dvě procenta svého původního areálu.[148] V Česku je medvěd hnědý rovněž velmi vzácný – v průběhu 17. až 19. století byl zde nejprve vyhuben a od od 70. let. 20. století se sem v malém počtu vrací ze Slovenska,[57] podobně jako v Rakousku či Německu, a kupříkladu v Itálii přežívá pouze asi 50 až 150 medvědů hnědých.[149][150][151] Již vyhuben je medvěd atlaský, jediný poddruh i coby druh medvěda, který žil v Africe.[11]

Lovec u zabitého medvěda v roce 2013

Mnoho malých, izolovaných subpopulací je ohroženo kvůli nízké početnosti a častému kontaktu s člověkem. Medvědi hnědí jsou coby všežravci přitahováni oblastmi se snadno dostupnou potravou souvisejícími s lidskou činností (odpadky, zemědělství), a protože jsou velcí a potenciálně agresivní, mohou ohrožovat život člověka, nebo jeho majetek či produkty, v důsledku čehož mohou být usmrceni. Kromě toho mohou být usmrceni neúmyslně (např. po srážce s vozidlem nebo vlakem), omylem zastřeleni během honu na jiná zvířata, nebo záměrně loveni pro účely orientální medicíny (žlučník, tlapy). I jen několik zabitých medvědů může sehrát podstatnou roli a mít nepříznivý vliv na nízkopočetnou populaci a její růst, a naopak zabránění několika úhynům může odvrátit pokles populace. Tam, kde se vyskytuje větší, souvislá populace medvědů, je někdy loven pro sportovní účely, nebo zabíjen preventivně (tj. koriguje se, a třeba jen domnělá, početnost), přičemž míra zabití může být někdy neudržitelná. V některých oblastech Aljašky je dokonce cílem managementu snížit populace medvědů, aby se rozrostla populace losů a sobů ve prospěch lovců. Člověk ohrožuje medvědy hnědé i tím, že likviduje nebo snižuje kvalitu biotopů (v důsledku zemědělství, výstavby silnic či dálnic, vodních a větrných elektráren a lidských sídel obecně). Medvědi přicházejí o životní prostředí a jejich populace se postupné ocitají v izolaci, kvůli čemuž může docházet k příbuzenskému křížení.[139]

V Evropě jsou čtyři z deseti subpopulací kriticky ohrožené. Zdá se však, že zájem veřejnosti a zavedená opatření v současné době zajišťují většině populací alespoň krátkodobé až střednědobé přežití. Část subpopulací je na tom v některých zemích hůře, kvůli volnějšímu přijetí opatření a menšímu dozoru, a tomu odpovídající vysoké úmrtnosti způsobené člověkem. Téměř polovina subpopulací v současné době roste, ale pro zajištění dlouhodobého přežití je třeba udržet pod kontrolou všechny současné i potenciální hrozby. Za klíčové hrozby pro medvědy v Evropě se považuje ztráta biotopu v důsledku rozvoje infrastruktury, vyrušování lidmi (omezování pohybu, stres), náhodná úmrtnost, pronásledování (lov) a nakonec špatný nebo nedostatečný management.[139]

Legislativa[editovat | editovat zdroj]

V Česku je medvěd hnědý chráněny podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Je zakázáno jej usmrcovat, odchytávat, držet ho v zajetí, prodávat či zpracovávat. To platí i pro mrtvá zvířata. Medvěd hnědý je podle vyhlášky č. 395/1992 zařazen mezi zvláště chráněné, kriticky ohrožené druhy. Prokázané škody na domácích zvířatech nebo včelstvech hradí stát (zákon č. 115/2000 Sb.). V myslivecké legislativě (zákon č. 449/2001 Sb.) je veden jako druh zvěře, který nelze lovit.[152][153]

Na Slovensku je medvěd hnědý celoročně chráněný podle zákona č. 543/2002 Zb. o ochraně přírody a krajiny a podle vyhlášky č. 24/2003 Zb. jde o živočicha evropského významu. V souladu § 40 odst. 2 a 3 je však možné na jeho lov udělit výjimku. Lovit se mohou jen jedinci o hmotnosti menší než 100 kg, na rostlinnou návnadu a pouze na podzim.[152][153] Nicméně vzhledem k napjaté situaci v důsledku zvyšujícího se počtu útoků na člověka za poslední dva až tři roky (k roku 2024), dojde pravděpodobně k změnám v legislativě.[64][65][154][155]

V rámci Evropy je medvěd hnědý uveden ve Směrnici o stanovištích (č. 92/43/EEC) v příloze IV., jako druh vyžadující přísnou ochranu, a také v příloze II. vyhlášky 166/2005 Sb., jako druh vyžadující zvláštní územní ochranu. Spadá také do Bernské úmluvy (příloha II.).[152][153] Uveden je i v CITES v příloze I. (platí pro populace v Bhútánu, Číně, Mexiku a Mongolsku – od ledna roku 1990) a příloze II. (platí pro všechny ostatní populace – od června roku 1992).[156]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brown Bear na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. C., Linnaeus: Systema naturae, 1758.
  3. a b KUMAR, Vikas; LAMMERS, Fritjof; BIDON, Tobias. The evolutionary history of bears is characterized by gene flow across species. Scientific Reports. 2017-04-19, roč. 7, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-09-09]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/srep46487. (anglicky) 
  4. STEFOFF, Rebeca. Polar Bears. New York: Cavendish Square Publishing, LLC, 2015. ISBN 978-1-62712-965-7. Kapitola Prehistoric Bears, s. 7–9. (anglicky) 
  5. GIMRANOV, Dmitry; LAVROV, Alexander; PRAT-VERICAT, Maria. Ursus etruscus from the late Early Pleistocene of the Taurida сave (Crimean Peninsula). Historical Biology. 2023-06-03, roč. 35, čís. 6, s. 843–856. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 0891-2963. DOI 10.1080/08912963.2022.2067993. (anglicky) 
  6. a b c d MCLELLAN, Bruce; REINER, David C. A Review of Bear Evolution. Bears: Their Biology and Management. 1994, roč. 9, s. 85–96. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. DOI 10.2307/3872687. (anglicky) 
  7. HERRERO, Stephen. Aspects of Evolution and Adaptation in American Black Bears (Ursus americanus Pallas) and Brown and Grizzly Bears (U. arctos Linné.) of North America. Bears: Their Biology and Management. 1972, roč. 2, s. 221. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. DOI 10.2307/3872586. (anglicky) 
  8. KOSINTSEV, Pavel A.; BOCHERENS, Hervé; KIRILLOVA, Irina V. Palaeoecological and genetic analyses of Late Pleistocene bears in Asiatic Russia. Boreas. 2022-04, roč. 51, čís. 2, s. 465–480. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 0300-9483. DOI 10.1111/bor.12570. (anglicky) 
  9. a b BARLOW, Axel; CAHILL, James A.; HARTMANN, Stefanie. Partial genomic survival of cave bears in living brown bears. Nature Ecology & Evolution. 2018-10, roč. 2, čís. 10, s. 1563–1570. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 2397-334X. DOI 10.1038/s41559-018-0654-8. (anglicky) 
  10. ZÁRUBA, Bořivoj. Svět pravěku. Ilustrace Jan Sovák, Andrea Waldhauserová. 1. vyd. Praha: Albatros, 2001. 151 s. ISBN 978-8000009896. Kapitola Svět savců, s. 134–135.
  11. a b c CALVIGNAC, Sébastien; HUGHES, Sandrine; HÄNNI, Catherine. Genetic diversity of endangered brown bear ( Ursus arctos ) populations at the crossroads of Europe, Asia and Africa. Diversity and Distributions. 2009-09, roč. 15, čís. 5, s. 742–750. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 1366-9516. DOI 10.1111/j.1472-4642.2009.00586.x. (anglicky) 
  12. SALIS, Alexander T.; BRAY, Sarah C. E.; LEE, Michael S. Y. Lions and brown bears colonized North America in multiple synchronous waves of dispersal across the Bering Land Bridge. Molecular Ecology. 2022-12, roč. 31, čís. 24, s. 6407–6421. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 0962-1083. DOI 10.1111/mec.16267. (anglicky) 
  13. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah Kolektiv autorů. Medvědi. Praha: International Masters Publisher AB, 2008. 194 s. ISBN 978-80-87208-53-3.. Kapitola Medvěd hnědý brtník, Medvěd grizzly, Medvěd kodiak, s. 104–119, 120–135, 136–152. 
  14. KURTÂEN, Bjèorn. Pleistocene Mammals of North America. New York: Columbia University Press, 1980. 468 s. Dostupné online. ISBN 978-0-231-51696-9. S. 183. (anglicky) 
  15. STEFFEN, Martina L.; FULTON, Tara L. On the association of giant short-faced bear ( Arctodus simus ) and brown bear ( Ursus arctos ) in late Pleistocene North America. Geobios. 2018-02, roč. 51, čís. 1, s. 61–74. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. DOI 10.1016/j.geobios.2017.12.001. (anglicky) 
  16. Redakce ČRo Leonardo. Dlouhá historie ledních medvědů. Plus [online]. Český rozhlas, 2012-04-23 [cit. 2024-07-16]. Dostupné online. 
  17. WAITS, Lisette P.; TALBOT, Sandra L.; WARD, R. H. Mitochondrial DNA Phylogeography of the North American Brown Bear and Implications for Conservation. Conservation Biology. 1998-04-26, roč. 12, čís. 2, s. 408–417. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 0888-8892. DOI 10.1111/j.1523-1739.1998.96351.x. (anglicky) 
  18. CAHILL, James A.; STIRLING, Ian; KISTLER, Logan. Genomic evidence of geographically widespread effect of gene flow from polar bears into brown bears. Molecular Ecology. 2015-03, roč. 24, čís. 6, s. 1205–1217. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 0962-1083. DOI 10.1111/mec.13038. PMID 25490862. (anglicky) 
  19. Do “polar bears” exist?. Why Evolution Is True [online]. 2010-03-17 [cit. 2024-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. PONGRACZ, Jodie D.; PAETKAU, David; BRANIGAN, Marsha. Recent Hybridization between a Polar Bear and Grizzly Bears in the Canadian Arctic. ARCTIC. 2017-05-31, roč. 70, čís. 2, s. 151. Dostupné online [cit. 2024-07-09]. ISSN 1923-1245. DOI 10.14430/arctic4643. (anglicky) 
  21. YU, Li; LI, Yi-Wei; RYDER, Oliver A. Analysis of complete mitochondrial genome sequences increases phylogenetic resolution of bears (Ursidae), a mammalian family that experienced rapid speciation. BMC Evolutionary Biology. 2007, roč. 7, čís. 1, s. 198. Dostupné online [cit. 2023-09-09]. DOI 10.1186/1471-2148-7-198. (anglicky) 
  22. a b c d e f g GEPTNER, V. G.; NASIMOVICH, A. A.; BANNIKOV, A. G. Mammals of the Soviet Union. [s.l.]: Washington, D.C. : Smithsonian Institution Libraries and National Science Foundation 776 s. Dostupné online. S. 601–676. 
  23. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x REICHHOLF, Josef, et al. Průvodce přírodou, Savci. Praha: Ikar, 1996. Kapitola Medvěd hnědý (Ursus arctos), s. 138–140. 
  24. LAIKRE, Linda; ANDRÉN, Robert; LARSSON, Hans-Ove. Inbreeding depression in brown bear Ursus arctos. Biological Conservation. 1996-01-01, roč. 76, čís. 1, s. 69–72. Dostupné online [cit. 2024-07-17]. ISSN 0006-3207. DOI 10.1016/0006-3207(95)00084-4. (anglicky) 
  25. Not a polar bear! White brown bear cub spotted in Finland. news.cgtn.com [online]. 2019-11-10 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. CECCO, Leyland. Rare white grizzly bear sighted in Canadian Rockies. The Guardian. 2020-05-22. Dostupné online [cit. 2024-07-17]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  27. a b c d e f g h AUTIN, Beth. LibGuides: Brown Bear (Ursus arctos) Fact Sheet: Physical Characteristics. ielc.libguides.com [online]. San Diego Zoo Wildlife Alliance [cit. 2019-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. a b c d Brown, Gary (1996). Great Bear Almanac, pp.340. ISBN 1-55821-474-7.
  29. JONES, Sarah V. H. Color Variations in Wild Animals. Journal of Mammalogy. 1923-08, roč. 4, čís. 3, s. 172–177. Dostupné online [cit. 2024-07-12]. DOI 10.2307/1373567. (anglicky) 
  30. SAHAJPAL, V.; GOYAL, S.P.; JAYAPAL, R. Hair characteristics of four Indian bear species. Science & Justice. 2008-03, roč. 48, čís. 1, s. 8–15. Dostupné online [cit. 2024-07-12]. DOI 10.1016/j.scijus.2007.05.001. (anglicky) 
  31. a b SCHULMAN, Mark. Beware of bear: Return of the brown bear to Switzerland. wwf.panda.org [online]. World Wide Fund For Nature (WWF), 2005-11-24 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. a b Bear family. parks.canada.ca [online]. Parks Canada Agency, Government of Canada, 2020-11-12 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. a b CLAYBOURNE, Anna. Deadly Animals. New York: Gareth Stevens Publishing LLLP, 2017. 42 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4824-5014-9. S. 33. (anglicky) 
  34. a b BARNES, J. Lou. The Secret Lives of Brown Bears. Milwaukee: Gareth Stevens Publishing LLLP, 2007. 36 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8368-7655-0. S. 9. (anglicky) 
  35. HERRERO, Stephen. Aspects of Evolution and Adaptation in American Black Bears (Ursus americanus Pallas) and Brown and Grizzly Bears (U. arctos Linné.) of North America. Bears: Their Biology and Management. 1972, roč. 2, s. 221. Dostupné online [cit. 2024-07-12]. DOI 10.2307/3872586. (anglicky) 
  36. STIRLING, Ian. Polar Bears. [s.l.]: University of Michigan Press, 1988. 240 s. ISBN 978-0-472-10100-9. S. 20–25. (anglicky) 
  37. a b c d HUNTER, Luke. Carnivores of the world. Princeton, NJ: Princeton University Press, 2011. 246 s. Dostupné online. ISBN 978-0-691-15228-8, ISBN 978-0-691-15227-1. S. 122–133. (anglicky) 
  38. FELDHAMER, George A.; THOMPSON, Bruce C.; CHAPMAN, Joseph A. Wild Mammals of North America: Biology, Management, and Conservation. [s.l.]: JHU Press, 2003. 1250 s. ISBN 978-0-8018-7416-1. (anglicky) 
  39. CHRISTIANSEN, Per. Feeding ecology and morphology of the upper canines in bears (carnivora: Ursidae). Journal of Morphology. 2008-07, roč. 269, čís. 7, s. 896–908. Dostupné online [cit. 2024-07-12]. ISSN 0362-2525. DOI 10.1002/jmor.10643. (anglicky) 
  40. DEECKE, Volker B. Tool-use in the brown bear (Ursus arctos). Animal Cognition. 2012-07, roč. 15, čís. 4, s. 725–730. Dostupné online [cit. 2024-07-14]. ISSN 1435-9448. DOI 10.1007/s10071-012-0475-0. (anglicky) 
  41. a b c d e f g h i j k l BOUCHNER, Miroslav. Kapesní atlas savců. Praha: Státní zemědělské nakladatelství (SZN), 1982. 196 s. Kapitola Medvěd brtník (Ursus arctos), s. 130–131. 
  42. a b c d e f g h i j k l m n o DEWEY, Tanya; BALLENGER, Liz. Ursus arctos (brown bear). Animal Diversity Web [online]. University of Michigan [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ANIMALS, Alina Bradford-Live Science Contributor 2014-11-25T01:36:00Z. Polar Bear Facts. livescience.com [online]. [cit. 2019-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Polar Bear Facts. Animal Facts Encyclopedia [online]. [cit. 2019-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Polar Bear. International Association for Bear Research and Management [online]. [cit. 2019-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. KOŘÍNEK, Milan. medvěd brtník (Ursus arctos arctos). www.biolib.cz [online]. BioLib: Biological library [cit. 2019-11-07]. Dostupné online. 
  47. KOŘÍNEK, Milan; PRUDKÝ, Libor. medvěd syrský (Ursus arctos syriacus). www.biolib.cz [online]. BioLib: Biological library [cit. 2019-11-07]. Dostupné online. 
  48. Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2008-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-24. 
  49. a b c d e f BOMBIERI, G.; NAVES, J.; PENTERIANI, V. Brown bear attacks on humans: a worldwide perspective. Scientific Reports. 2019-06-12, roč. 9, čís. 1, s. 8573. Dostupné online [cit. 2023-06-30]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-019-44341-w. (anglicky) 
  50. a b c Eurasian brown bear. www.bearconservation.org.uk [online]. Bear Conservation, 2023-03-09 [cit. 2024-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. Ministrul Barna Tánczos a prezentat rezultatele celui mai recent studiu care estimeazăpopulația de urs brun din România. www.mmediu.ro [online]. Ministerul Mediului, 2023-04-05 [cit. 2024-07-11]. Dostupné online. (rumunsky) 
  52. DOBREA, Vlad. Mircea Fechet: Populaţia de urs brun în România este scăpată de sub control, relocarea nu reprezintă o soluţie. Știrile ProTV [online]. 2024-07-10 [cit. 2024-07-11]. Dostupné online. (rumunsky) 
  53. a b Bears in Europe and the world [online]. Carpathian Brown Bear Project [cit. 2024-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. a b CHAPRON, Guillaume; KACZENSKY, Petra; LINNELL, John D. C. Recovery of large carnivores in Europe’s modern human-dominated landscapes. Science. 2014-12-19, roč. 346, čís. 6216, s. 1517–1519. Dostupné online [cit. 2023-06-30]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1257553. (anglicky) 
  55. http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/4003325.stm
  56. a b www.bearinfo.org [online]. [cit. 2008-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-08-25. 
  57. a b c d e f Rozšíření medvěda hnědého. www.selmy.cz [online]. Šelmy.cz, Hnutí DUHA [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. 
  58. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id1827/
  59. ČT24. U Zlína se pohybuje nejméně jeden medvěd. Policie vyzývá k obezřetnosti. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. 
  60. Na Slovensku zastřelili medvědici, která měla dvě mláďata. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-06-26]. Dostupné online. 
  61. a b c Štátna ochrana prírody SR zverejnila štúdiu početnosti medveďov. www.minzp.sk [online]. Ministerstvo životného prostredia Slovenskej republiky (MŽP SR), 2023-07-18 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  62. a b c Monitoring veľkých šeliem. www.sopsr.sk [online]. Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky (ŠOPSR), 2022-08-22 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  63. Počet medvědů na Slovensku se nejspíš výrazně nezměnil. Dokazuje to genetický výzkum. www.selmy.cz [online]. Šelmy.cz, Přírodovědecká fakulta UK, 2022-08-22 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. 
  64. a b c MAREK, Lukáš. Útoků na lidi bude přibývat. Medvědi nemají kam jít, říká slovenský zoolog. www.seznamzpravy.cz [online]. Seznam Zprávy (Seznam.cz), 2021-07-07 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. 
  65. a b VARGOVÁ, Jana. Medveď sem, medveď tam. Koľko ich na Slovensku naozaj je? Môže ich byť tisíc aj osemkrát viac. spravy.pravda.sk [online]. Pravda.sk, 2022-08-27 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  66. KLINKA, D R; REIMCHEN, T E. Nocturnal and diurnal foraging behaviour of brown bears ( Ursus arctos ) on a salmon stream in coastal British Columbia. Canadian Journal of Zoology. 2002-08-01, roč. 80, čís. 8, s. 1317–1322. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. ISSN 0008-4301. DOI 10.1139/z02-123. (anglicky) 
  67. KACZENSKY, P.; HUBER, D.; KNAUER, F. Activity patterns of brown bears ( Ursus arctos ) in Slovenia and Croatia. Journal of Zoology. 2006-08, roč. 269, čís. 4, s. 474–485. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. ISSN 0952-8369. DOI 10.1111/j.1469-7998.2006.00114.x. (anglicky) 
  68. MOE, T.F.; KINDBERG, J.; JANSSON, I. Importance of diel behaviour when studying habitat selection: examples from female Scandinavian brown bears (Ursus arctos). Canadian Journal of Zoology. 2007-04, roč. 85, čís. 4, s. 518–525. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. ISSN 0008-4301. DOI 10.1139/Z07-034. (anglicky) 
  69. KINGSLEY, M. C. S.; NAGY, J. A.; RUSSELL, R. H. Patterns of Weight Gain and Loss for Grizzly Bears in Northern Canada. Bears: Their Biology and Management. 1983, roč. 5, s. 174. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. DOI 10.2307/3872535. (anglicky) 
  70. FARLEY, Sean D.; ROBBINS, Charles T. Lactation, hibernation, and mass dynamics of American black bears and grizzly bears. Canadian Journal of Zoology. 1995-12-01, roč. 73, čís. 12, s. 2216–2222. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. ISSN 0008-4301. DOI 10.1139/z95-262. (anglicky) 
  71. EVANS, Alina L.; SAHLÉN, Veronica; STØEN, Ole-Gunnar. Capture, Anesthesia, and Disturbance of Free-Ranging Brown Bears (Ursus arctos) during Hibernation. PLoS ONE. 2012-07-16, roč. 7, čís. 7, s. e40520. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0040520. (anglicky) 
  72. EGBERT, Allan L.; STOKES, Allen W.; EGBERT, Allen L. The Social Behaviour of Brown Bears on an Alaskan Salmon Stream. Bears: Their Biology and Management. 1976, roč. 3, s. 41. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. DOI 10.2307/3872753. (anglicky) 
  73. SANDELL, Mikael. The Mating Tactics and Spacing Patterns of Solitary Carnivores. Příprava vydání John L. Gittleman. Boston, MA: Springer US Dostupné online. ISBN 978-1-4612-8204-4, ISBN 978-1-4613-0855-3. DOI 10.1007/978-1-4613-0855-3_7. S. 164–182. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  74. GAU, Robert J.; MCLOUGHLIN, Philip D.; CASE, Ray. Movements of Subadult Male Grizzly Bears, Ursus arctos, in the Central Canadian Arctic. The Canadian Field-Naturalist. 2004-04-01, roč. 118, čís. 2, s. 239. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. ISSN 0008-3550. DOI 10.22621/cfn.v118i2.920. (anglicky) 
  75. a b DAHLE, Bjørn; SWENSON, Jon E. Seasonal range size in relation to reproductive strategies in brown bears Ursus arctos: Brown bear seasonal range size. Journal of Animal Ecology. 2003-07, roč. 72, čís. 4, s. 660–667. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. DOI 10.1046/j.1365-2656.2003.00737.x. (anglicky) 
  76. a b EGBERT, Allan L. The Social Behavior of Brown Bears at McNeil River, Alaska. Utah State University. 1978, s. 30–35, 46. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. DOI 10.26076/2055-8A45. (anglicky) 
  77. a b c BELLEMAIN, Eva; SWENSON, Jon E.; TABERLET, Pierre. Mating Strategies in Relation to Sexually Selected Infanticide in a Non-Social Carnivore: the Brown Bear.. Ethology. 2006-03, roč. 112, čís. 3, s. 238–246. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. ISSN 0179-1613. DOI 10.1111/j.1439-0310.2006.01152.x. (anglicky) 
  78. POP, Ioan Mihai; BERECZKY, Leonardo; CHIRIAC, Silviu. Movement ecology of brown bears (Ursus arctos) in the Romanian Eastern Carpathians. Nature Conservation. 2018-04-17, roč. 26, s. 15–31. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. ISSN 1314-3301. DOI 10.3897/natureconservation.26.22955. (anglicky) 
  79. PENTERIANI, Vincenzo; GONZÁLEZ-BERNARDO, Enrique; HARTASÁNCHEZ, Alfonso. Visual marking in mammals first proved by manipulations of brown bear tree debarking. Scientific Reports. 2021-05-04, roč. 11, čís. 1. Dostupné online [cit. 2024-07-18]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-021-88472-5. PMID 33947891. (anglicky) 
  80. a b TROYER, Willard A. Into Brown Bear Country. Čína: University of Alaska Press,, 2005. ISBN 978-1-889963-72-3. S. 69. (anglicky) 
  81. a b MENJIVAR, Angie. Yes, Brown Bears Can Climb Trees! 3 Facts to Know about These Agile Climbers. a-z-animals.com [online]. A-Z Animals, 2023-03-24 [cit. 2023-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. RANDELL, Beverley. Brown Bears. 1997. vyd. Nový Zéland: Nelson Thornes ISBN 978-1-86961-101-9. S. 14. (anglicky) 
  83. RAFFERTY, John P. Grizzly bear. www.britannica.com [online]. Encyclopaedia Britannica, 2024-06-16 [cit. 2024-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. a b How Fast Can A Grizzly Bear Run?. yellowstonebearworld.com [online]. Yellowstone Bear World. Dostupné online. (anglicky) 
  85. a b CARPENTER, Tom. Bear Hunting. Minnesota: Abdo Publishing, 2015. ISBN 978-1-62969-897-7. S. 14. (anglicky) 
  86. Medvěd hnědý: Potrava. Velkéšelmy.cz [online]. Česky svaz ochránců přírody (ČSOP) [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  87. Medvěd hnědý: Potrava. Šelmy.cz [online]. Hnutí DUHA [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  88. PROCHÁZKA, Martin. Medvěd hnědý: Setkání s největší šelmou našich krajů. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. Extra Publishing, s. r. o., 2023-02-24 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. 
  89. ARINELL, Karin; SAHDO, Berolla; EVANS, Alina L. Brown Bears ( Ursus arctos ) Seem Resistant to Atherosclerosis ­Despite Highly Elevated Plasma Lipids during Hibernation and Active State. Clinical and Translational Science. 2012-06, roč. 5, čís. 3, s. 269–272. Dostupné online [cit. 2024-07-17]. ISSN 1752-8054. DOI 10.1111/j.1752-8062.2011.00370.x. PMID 22686205. (anglicky) 
  90. a b c Dokumentární film Predátoři z blízka (2005). Kapitola Kodiaci - Vládci ostrova. www.csfd.cz [online]. Česko-Slovenská filmová databáze, POMO Media Group s.r.o. [cit. 2024-07-18]. Dostupné online. 
  91. SUTTON, Ann; SUTTON, Myron. Yellowstone: a Century of the Wilderness Idea. [s.l.]: Macmillan, 1972. 228 s. Dostupné online. ISBN 978-0-02-615480-2. S. 115. (anglicky) 
  92. SHAW, Etan. Bear vs bison: Dramatic footage shows Yellowstone grizzly taking down a bison. Earth Touch News Network [online]. 2020-06-22 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. a b Bear's diet and hunting behaviour. Suurpedot.fi [online]. Metsähallitus, the Finnish Ministry of Agriculture and Forestry, the Finnish Wildlife Agency, Natural Resources Institute Finland and the Finnish Ministry of the Environment. [cit. 2024-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. POTACZAŁA, Krzysztof. W Bieszczadach niedźwiedź zabił żubra. nowiny24.pl [online]. Polska Press, 2010-12-10 [cit. 2024-07-18]. Dostupné online. (polsky) 
  95. CRAIGHEAD, J. J.; HORNOCKER, M. G.; CRAIGHEAD Jr, F. C. (1969). Reproductive biology of young female grizzly bears. J. Reprod. Fertil. Suppl. 6: S. 447–475. (anglicky)
  96. DIXSON, A. F. Baculum length and copulatory behaviour in carnivores and pinnipeds (Grand Order Ferae). Journal of Zoology. 1995-01, roč. 235, čís. 1, s. 67–76. Dostupné online [cit. 2024-07-18]. ISSN 0952-8369. DOI 10.1111/j.1469-7998.1995.tb05128.x. (anglicky) 
  97. BRINDLE, Matilda; OPIE, Christopher. Postcopulatory sexual selection influences baculum evolution in primates and carnivores. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2016-12-14, roč. 283, čís. 1844, s. 20161736. Dostupné online [cit. 2024-07-18]. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.2016.1736. (anglicky) 
  98. SCHWARTZ, Charles C.; KEATING, Kim A.; REYNOLDS, Harry V. Reproductive Maturation and Senescence in the Female Brown Bear. Ursus. 2003, roč. 14, čís. 2, s. 109–119. Dostupné online [cit. 2024-07-14]. ISSN 1537-6176. (anglicky) 
  99. Biology of the brown bear. Tierpark Bern [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. a b Grizzly Biology & Behavior. Western Wildlife Outreach [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. STEYAERT, Sam M. J. G.; ENDRESTØL, Anders; HACKLÄNDER, Klaus. The mating system of the brown bear Ursus arctos: Brown bear mating system. Mammal Review. 2012-01, roč. 42, čís. 1, s. 12–34. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. DOI 10.1111/j.1365-2907.2011.00184.x. (anglicky) 
  102. PASITSCHNIAK, Maria A. Mammalian Species - Ursus arctos. www.science.smith.edu [online]. American Society of Mammalogists, Smith College, 1993-04-23 [cit. 2024-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-31. (anglicky) 
  103. MÖRNER, Torsten; ERIKSSON, Hanna; BRÖJER, Caroline. Diseases and mortality in free-ranging brown bear (Ursus arctos), gray wolf (Canis lupus), and wolverine (Gulo gulo) in Sweden. Journal of Wildlife Diseases. 2005-04, roč. 41, čís. 2, s. 298–303. Dostupné online [cit. 2023-06-23]. ISSN 0090-3558. DOI 10.7589/0090-3558-41.2.298. (anglicky) 
  104. STEYAERT, S. M. J. G.; LECLERC, M.; PELLETIER, F. Human shields mediate sexual conflict in a top predator. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2016-06-29, roč. 283, čís. 1833, s. 20160906. Dostupné online [cit. 2023-06-30]. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.2016.0906. PMID 27335423. (anglicky) 
  105. ERICKSON, Albert W.; MILLER, Leo H. Cub Adoption in the Brown Bear. Journal of Mammalogy. 1963-11, roč. 44, čís. 4, s. 584–585. Dostupné online [cit. 2024-07-14]. DOI 10.2307/1377153. (anglicky) 
  106. BARNES, Victor G.; SMITH, Roger B. Cub adoption by Brown Bears, Ursus arctos middendorffi, on Kodiak Island, Alaska. The Canadian field-naturalist. 1993, roč. 107, čís. 3, s. 365–367. Dostupné online [cit. 2024-07-14]. ISSN 0008-3550. DOI 10.5962/p.357155. (anglicky) 
  107. SERYODKIN, I. V.; MIQUELLE, D. G.; GOODRICH, J. M. Interspecific Relationships between the Amur Tiger (Panthera tigris altaica) and Brown (Ursus arctos) and Asiatic Black (Ursus thibetanus) Bears. Biology Bulletin. 2018-12, roč. 45, čís. 8, s. 853–864. Dostupné online [cit. 2024-07-12]. ISSN 1062-3590. DOI 10.1134/S1062359018080149. (anglicky) 
  108. YUDAKOV, A. G.; NIKOLAEV, I. G. The Ecology of the Amur Tiger [Chapter 12]. sixote-alin.ru [online]. Institute of Biology and Soil Science, Far-Eastern Scientific Center, Academy of Sciences of the USSR., 2004 [cit. 2024-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-19. (anglicky) 
  109. JIMENEZ, Michael D.; ASHER, Valpa J.; BERGMAN, Carita. Gray Wolves, Canis lupus, Killed by Cougars, Puma concolor, and a Grizzly Bear, Ursus arctos, in Montana, Alberta, and Wyoming. The Canadian Field-Naturalist. 2008-01-01, roč. 122, čís. 1, s. 76. Dostupné online [cit. 2024-07-11]. ISSN 0008-3550. DOI 10.22621/cfn.v122i1.550. 
  110. DOWNEY, Betsy. Personal Encounter. Wolf-Grizzly interaction in Yellowstone National Park. www.wolf.org [online]. International Wolf Center, 2006 [cit. 2024-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-02-27. (anglicky) 
  111. MURPHY, Kerry M.; FELZIEN, Gregory S.; HORNOCKER, Maurice G. Encounter Competition between Bears and Cougars: Some Ecological Implications. Ursus. 1998, roč. 10, s. 55–60. Dostupné online [cit. 2024-07-11]. ISSN 1537-6176. (anglicky) 
  112. BROWN, Gary. The great bear almanac. New York: Lyons & Burford, 1993. 360 s. Dostupné online. ISBN 978-1-55821-210-7. Kapitola Bear Anatomy and Physiology. (anglicky) 
  113. SØRENSEN, Ole J.; TOTSÅS, Mogens; SOLSTAD, Tore. Predation by a Golden Eagle on a Brown Bear Cub. Ursus. 2008-11, roč. 19, čís. 2, s. 190–193. Dostupné online [cit. 2024-07-11]. ISSN 1537-6176. DOI 10.2192/08SC008.1. (anglicky) 
  114. SERYODKIN, Ivan V.; KOSTYRIA, Alexei V.; GOODRICH, John M. Denning Ecology of Brown Bears and Asiatic Black Bears in the Russian Far East. Ursus. 2003, roč. 14, čís. 2, s. 153–161. Dostupné online [cit. 2024-07-11]. ISSN 1537-6176. 
  115. MILLER, Susanne; WILDER, James; WILSON, Ryan R. Polar bear–grizzly bear interactions during the autumn open-water period in Alaska. Journal of Mammalogy. 2015-11-24, roč. 96, čís. 6, s. 1317–1325. Dostupné online [cit. 2024-07-11]. ISSN 0022-2372. DOI 10.1093/jmammal/gyv140. (anglicky) 
  116. O'HARA, Dough. Polar bears, grizzlies increasingly gather on North Slope. dwb.adn.com [online]. Anchorage Daily News, 2004-04-24 [cit. 2024-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-11-20. (anglicky) 
  117. Grizzlies Encroaching on Polar Bear Country. ABC News [online]. ABC News Network, 2005-03-15 [cit. 2024-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  118. ROGERS, Lynn L.; ROGERS, Susanne M. Parasites of Bears: A Review. Bears: Their Biology and Management. 1976, roč. 3, s. 411. Dostupné online [cit. 2024-07-15]. DOI 10.2307/3872791. (anglicky) 
  119. DI FRANCESCO, Cristina Esmeralda; GENTILE, Leonardo; DI PIRRO, Vincenza. Serologic Evidence for Selected Infectious Diseases in Marsican Brown Bears ( Ursus arctos marsicanus ) in Italy (2004–09). Journal of Wildlife Diseases. 2015-01, roč. 51, čís. 1, s. 209–213. Dostupné online [cit. 2024-07-15]. ISSN 0090-3558. DOI 10.7589/2014-01-021. (anglicky) 
  120. Romanian killer bear had rabies. BBC News. 2004-10-19. Dostupné online [cit. 2024-07-15]. (anglicky) 
  121. Infectious Disease in Bears. www.yellowstonegrizzlyproject.org [online]. The Yellowstone Grizzly Project [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  122. MÖRNER, Torsten; ERIKSSON, Hanna; BRÖJER, Caroline. Diseases and mortality in free-ranging brown bear (Ursus arctos), gray wolf (Canis lupus), and wolverine (Gulo gulo) in Sweden. Journal of Wildlife Diseases. 2005-04, roč. 41, čís. 2, s. 298–303. Dostupné online [cit. 2024-07-15]. ISSN 0090-3558. DOI 10.7589/0090-3558-41.2.298. (anglicky) 
  123. Andreska, Jiří - Andresková, Erika: Tisíc let myslivosti. Vimperk: Tina, 1993, s. 250.
  124. KISTCHINSKI, A. A. Life History of the Brown Bear (Ursus arctos L.) in North-East Siberia. Bears: Their Biology and Management. 1972, roč. 2, s. 67. Dostupné online [cit. 2023-06-26]. DOI 10.2307/3872570. (anglicky) 
  125. SMITH, Tom S.; HERRERO, Steven. A Century of Bear-Human Conflict in Alaska. www.absc.usgs.gov [online]. USGS, 2009-08-14 [cit. 2023-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-14. (anglicky) 
  126. a b Medvede na Slovensku: Otázky a odpovede. www.medvede.sk [online]. Slovak Wildlife Society [cit. 2023-06-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  127. FISHER, W. A. What If I Get Between a Black Bear Mother and Her Cubs? [online]. North American Bear Center, 2008-01-12 [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  128. Why are grizzly bears more aggressive than our black bears?. www.collegian.psu.edu [online]. Collegian Inc., 2004-04-27 [cit. 2023-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-03-09. (anglicky) 
  129. MEDRED, Craig. Alaska bear attack: NOLS kids did a 'phenomenal job'. www.adn.com [online]. Anchorage Daily News, 2011-07-27 [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  130. a b Medvede na Slovensku: Vyhnite sa problémom. www.medvede.sk [online]. Slovak Wildlife Society [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  131. CARDALL, Taylor Y.; ROSEN, Peter. Grizzly bear attack. The Journal of Emergency Medicine. 2003-04, roč. 24, čís. 3, s. 331–333. Dostupné online [cit. 2023-06-26]. DOI 10.1016/S0736-4679(03)00004-0. (anglicky) 
  132. How Aggressive are Grizzly Bears? [online]. Yellowstone Bear World [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. 
  133. How Strong Are Grizzly Bears? (Compared) [online]. Wildlife Informer, 2022-07-19 [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  134. a b c Medvede na Slovensku: Mýtus a skutočnosť. www.medvede.sk [online]. Slovak Wildlife Society [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  135. BARTOŠOVÁ, Michaela. VIDEO: Drama na Aljašce. Medvěd se rozběhl proti skupině turistů, průvodce si rychle poradil. cnn.iprima.cz [online]. FTV Prima spol. s r.o., 2023-06-29 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  136. a b Medvede na Slovensku: Čo robiť pri stretnutí?. www.medvede.sk [online]. Slovak Wildlife Society [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  137. Medvede na Slovensku: Príhody. www.medvede.sk [online]. Slovak Wildlife Society [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. 
  138. FISHER, W. A. Spray More Effective Than Guns Against Bears: Study [online]. North American Bear Center, 2008-10-14 [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  139. a b c d MCLELLAN, B.N; PROCTOR, M.F.; HUBER, D., et al. Brown Bear [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2017 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  140. a b c d e f ROOS, Dave. 5 of History's Deadliest Bear Attacks. HIstory [online]. A&E Television Networks, 2023-05-18 [cit. 2023-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  141. DICKMAN, Amy J.; HAZZAH, Leela. Money, Myths and Man-Eaters: Complexities of Human–Wildlife Conflict. Příprava vydání Francesco M. Angelici. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-319-22245-5, ISBN 978-3-319-22246-2. DOI 10.1007/978-3-319-22246-2_16.. S. 339–356. (anglicky) 
  142. Fu Watto Tomamae: Reconstruction of Sankebetsu Bear Attack. www.hkd.mlit.go.jp [online]. Hokkaido Regional Development Bureau, Ministry of Land, Infrastructure, Transport and Tourism [cit. 2023-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-06-20. (anglicky) 
  143. a b c d KRUPKA, Jaroslav. Hrůzná noc medvědů grizzly: Smrtící útoky v Montaně navždy změnily národní park. Deník.cz. 2022-08-13. Dostupné online [cit. 2023-07-02]. 
  144. Česko-Slovenská filmová databáze (ČSFD). Grizzly Man [online]. POMO Media Group s.r.o. [cit. 2023-07-02]. Dostupné online. 
  145. Archivovaná kopie. icwdm.org [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-04. 
  146. Např. DUPAL, Libor. Kniha o medovině. Praha: Maťa, 1997. ISBN 80-86013-16-2. S. 22. 
  147. MILLER, C. R.; WAITS, L. P.; JOYCE, P. Phylogeography and mitochondrial diversity of extirpated brown bear ( Ursus arctos ) populations in the contiguous United States and Mexico. Molecular Ecology. 2006-12, roč. 15, čís. 14, s. 4477–4485. Dostupné online [cit. 2024-07-14]. ISSN 0962-1083. DOI 10.1111/j.1365-294X.2006.03097.x. (anglicky) 
  148. Himalayan brown bears now critically endangered. www.euronews.com [online]. Euronews, 2014-01-06 [cit. 2024-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-16. (anglicky) 
  149. Orso bruno: Gli orsi sono le specie simbolo delle nostre montagne. wwf.it [online]. WWF Italia [cit. 2024-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-11-21. (italsky) 
  150. GERVASI, V.; CIUCCI, P. Demographic projections of the Apennine brown bear population Ursus arctos marsicanus (Mammalia: Ursidae) under alternative management scenarios. The European Zoological Journal. 2018-01-01, roč. 85, čís. 1, s. 242–252. Dostupné online [cit. 2024-07-14]. ISSN 2475-0263. DOI 10.1080/24750263.2018.1478003. (anglicky) 
  151. GIOVANNINI, Giovanni; GROFF, Claudio, et al. Rapporto grandi carnivori 2021. www.calameo.com [online]. Provincia Autonoma di Trento: Servizio Faunistico – Settore grandi canivori, 2022-04-01 [cit. 2024-07-16]. Dostupné online. (italsky) 
  152. a b c Legislativa. www.selmy.cz [online]. Šelmy.cz, Hnutí DUHA [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. 
  153. a b c Statut ochrany. carnivores.eu [online]. Ochrana velkých šelem, Stowarzyszenie Pracownia na rzecz Wszystkich Istot [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. (česky, polsky) 
  154. KLÉZL, Tomáš; NOVÁK, Štefan. Medvědí krize na Slovensku: Nedá se tu pohybovat, musíme je střílet, řekl ministr. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2024-03-18 [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. 
  155. ČTK. Slovenský parlament schválil zákon o jednodušším odstřelu problémových medvědů. Ekolist.cz [online]. 2024-05-21 [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. 
  156. Brown Bear CITES listing. cites.org [online]. Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora (CITES), 2021-01-12 [cit. 2024-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚRA, Miloš. Savci. (2), Šelmy, luskouni, hrabáči, hlodavci. Praha: Albatros, 1999. 147 s. Svět zvířat, sv. 2. ISBN 80-00-00677-4.
  • ANDĚRA, Miloš; GAISLER, Jiří. Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2185-4. S. 208–209. 
  • BURNIE, David, ed. Zvíře. Překlad Jiří ŠMAHA. 4. vyd. Praha: Knižní klub, 2014. 624 s. Universum. ISBN 978-80-242-4450-1.
  • ČERVENÝ, Jaroslav; BARTOŠOVÁ, Dana; ANDĚRA, Miloš & KOUBEK, Petr. Současné rozšíření medvěda hnědeho (Ursus arctos) v České republice. Lynx: mammaliologické zprávy: nová série. 2004, sv. 35, s. 19–26. ISSN 0024-7774.
  • DOBRORUKA, Luděk J. Savci Evropy a Středomoří. Ilustroval Zdeněk BERGER. Praha: Aventinum, 2004. 191 s. ISBN 80-903284-9-0.
  • GAISLER, Jiří a ZEJDA, Jan. Savci. ilustrovali Libuše a Jaromír KNOTKOVI Praha: Aventinum, 1997, ©1995. 496 s. Velký průvodce. ISBN 80-85277-92-1.
  • VERHOEF-VERHALLEN, Esther. Divoká zvířata: encyklopedie. Překlad Ruben PELLAR. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2007. 320 s. Encyklopedie. ISBN 978-80-7234-665-3.
  • VERHOEF-VERHALLEN, Esther. Encyklopedie volně žijících zvířat. Překlad Ruben PELLAR. Čestlice: Rebo, 2001. 320 s. ISBN 80-7234-213-4.
  • VLASÁK, Petr. Ekologie savců. Praha: Academia, 2006. 291 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]