Uljanovsk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Uljanovsk
Ульяновск
Budova vojenské školy
Budova vojenské školy
Uljanovsk – znak
znak
Uljanovsk – vlajka
vlajka
Poloha
Zeměpisné souřadnice
Nadmořská výška 140 m n. m.
Časové pásmo UTC+3[1]
Stát Rusko Rusko
federální okruh Povolžský federální okruh
oblast Vlajka Uljanovské oblasti Uljanovská oblast
Uljanovsk na mapě
Uljanovská oblast na mapě Ruska
Uljanovsk
Red pog.png
Uljanovsk
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 622 km²
Počet obyvatel 613 793[2] (2010)
Hustota zalidnění 987 obyv./km²
Správa
Oficiální web http://www.ulmeria.ru/
Telefonní předvolba (+7)8422
PSČ 432000–433329
Označení vozidel 73, 173

Uljanovsk (rusky Улья́новск; čuvašsky Чĕмпĕр; tatarsky Sember), původně Simbirsk (Симби́рск) je ruské město na řece Volze. Město má 630 000 obyvatel a je administrativním centrem Uljanovské oblasti.

Ve městě sídlí rozsáhlé průmyslové komplexy, mj. automobilka UAZ.

Pohled na město a Volhu z hotelu Věnec

Historie[editovat | editovat zdroj]

Někdejší Simbirsk (též Sinbirsk) byl založen roku 1648 jako pevnost, roku 1670 ho obsadily jednotky Stěnky Razina. Od konce 18. století byl sídlem Simbirské gubernie. Roku 1864 zde zuřil devítidenní požár, jenž zničil většinu města, avšak po zavedení železnice na konci 19. století zde došlo k velkému rozvoji obchodu. V roce 1918 tu také nějakou dobu pobývaly jednotky Československých legií. Svůj název Uljanovsk má od roku 1924 díky tomu, že se zde narodil Vladimir Iljič Uljanov (Lenin). Narodili se zde také Alexandr Kerenskij a Ivan Gončarov. Od roku 1943 je město sídlem oblasti.

V roce 2008 navrhl starosta města Sergej Jermakov návrat k původnímu názvu Simbirsk.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2014-12-21]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  3. http://www.internovosti.ru/text/?id=1187

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]