Tatarština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tatarština (татар теле, татарча)
Rozšíření: Tatarstán, Baškortostán, Rusko

Počet mluvčích:

5,3 milionu

Klasifikace:

Písmo: cyrilice, latinka
Postavení
Regulátor: není
Úřední jazyk: Tatarstán
Kódy
ISO 639-1: tt
---
tt (B) tt (T)
SIL: TT
Wikipedie
tt.wikipedia.org

Tatarština (татар теле, tatar tele nebo татарча, tatarça), jazyk všech tatarských etnických skupin (povolžsko-přiuralské, uralské, sibiřské a astrachaňské), patří do kipčacké skupiny turkických (někdy se uvádí tureckých či turkotatarských) jazyků, mezi které patří také například baškirština, kazaština, uzbečtina, turečtina aj. Tatarsky hovoří více než 5,3 milionu Tatarů (podle sčítání z roku 2002) v Tatarstánu, Baškortostánu, Marij Elu, Udmurtsku, Mordvinii a dalších republikách a oblastech Ruska. Další mluvčí, jejichž přesný počet není znám, žijí v Uzbekistánu, Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Kyrgyzstánu a Turkmenistánu.

Dialekty tatarštiny[editovat | editovat zdroj]

Základními dialekty tatarštiny jsou tzv. střední dialekt kazaňských Tatarů, západní dialekt mišarských Tatarů a východní dialekt sibiřských Tatarů.

Spisovný jazyk[editovat | editovat zdroj]

Současná spisovná tatarština se zformovala v 19. století na základě středního dialektu. Pro lexiku jsou kromě původních turkických a tatarských slov charakteristické arabismy a farsismy (přejímky z arabštiny a perštiny). Během 20. století přejímala tatarština moderní terminologii a internacionalismy především prostřednictvím ruštiny.

Fonetika a mluvnice[editovat | editovat zdroj]

Přízvuk v tatarštině je vždy na poslední slabice slova. Samohlásky se řídí zákony vokální harmonie, tak jako např. v maďarštině či turečtině – to znamená, že slovo může obsahovat buď pouze nízkozvuké, nebo pouze vysokozvuké samohlásky. Mluvnice a větná stavba odpovídají základním rysům turkických jazyků (například nezná rody). Sloveso vždy stojí na konci věty. Při tvoření množného čísla podstatných jmen se kromě přípony -lar/-lär (yılğa – řeka, yılğalar = řeky / kül – jezero, küllär – jezera) setkáváme po nosovkách s tvary -nar/-när (san – číslo, sannar – čísla).

Způsoby zápisu[editovat | editovat zdroj]

Abeceda jaŋalif s odpovídajícími arabskými písmeny (1927)

Nejstarší písemné památky pocházejí z 15. století. Do roku 1928 byla tatarština zapisována arabským písmem. Poté byla zavedena upravená latinka; tzv. jaŋalif („nová abeceda“). Roku 1939 byl na Stalinův příkaz zaveden pravopis na základě upravené cyrilice. V r. 2000, v rámci všeobecné tendence mezi turkickými národy bývalého Sovětského svazu, tatarská politická reprezentace rozhodla o znovuzavedení latinky. Její snahy však narazily na federální zákon o státních jazycích (přijatý r. 2002), dle nějž musí být úřední jazyky Ruské federace zapisovány cyrilicí (popř. upravenými variantami). Přechod na latinku tak byl zastaven a tatarština je nadále zapisována cyrilicí. Latinku nyní používají pouze někteří Tataři v diaspoře; je také široce používána v komunikaci na internetu – inalif („internetová abeceda“).

Současná tatarská abeceda[editovat | editovat zdroj]

А а Ә ә Б б В в Г г Д д Е е Ё ё
Ж ж Җ җ З з И и Й й К к Л л М м
Н н Ң ң О о Ө ө П п Р р С с Т т
У у Ү ү Ф ф Х х Һ һ Ц ц Ч ч Ш ш
Щ щ Ъ ъ Ы ы Ь ь Э э Ю ю Я я

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]