Murmanská oblast
| Murmanská oblast Мурманская область | |
 Mapa Murmanské oblasti | |
 znak  vlajka | |
| Geografie | |
|---|---|
 | |
| Hlavní město | Murmansk |
| Souřadnice | 68°2′ s. š., 34°34′ v. d. |
| Rozloha | 144 902 km² |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 864 607 |
| Hustota zalidnění | 6 obyv./km² |
| Jazyk | ruština |
| Národnostní složení | Rusové 85,2 %, Ukrajinci 6,4 %, Bělorusové 2,3 %, Tataři 0,9 %, Karelové 0,2 %, Sámové 0,2 % |
| Správa regionu | |
| Nadřazený celek |
 Rusko |
| Druh celku | oblast |
| Podřízené celky | 19 okresů |
| Vznik | 1938 |
| Gubernátor | Martina Kovtun |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | RU-MUR |
| Označení vozidel | 51 |
| Oficiální web |
gov-murman |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Murmanská oblast (rusky Мурманская область [Murmanskaja oblasť]) je oblast na severozápadě Ruska. Byla založena 28. května 1938. Má rozlohu 144 900 km². Má 864 600 obyvatel (2006). Hlavním městem je Murmansk. Oblast je součástí Severozápadního federálního okruhu.
Geografická poloha[editovat | editovat zdroj]
Oblast se rozkládá na poloostrově Kola a jihozápadní část na přilehlé pevnině (Kovdorský okres). Z větší části leží za severním polárním kruhem. Hraničí v rámci Ruska s Karelskou republikou na jihu, s Norskem (kraj Finnmark) na severozápadě a s Finskem (provincie Laponsko) na západě. Pobřeží omývá na severu Barentsovo moře a na jihovýchodě Bílé moře.
Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]
Klima[editovat | editovat zdroj]
Podnebí je v jižní části mírné přímořské a v severní části subarktické, zmírňované vlivem teplého Golfského proudu. Ten umožňuje celoroční splavnost okolních moří. Zima je dlouhá, ale ne příliš tuhá. Průměrná teplota v lednu dosahuje -8 až -13 °С. V zimě je charakteristická polární noc (10. prosince – 8. ledna) a v létě polární den (27. května – 18. července). Léto je krátké a chladné, průměrná teplota v červenci je 8 až 14 °C. Průměrné roční množství srážek je od 350 do 1000 mm (v horských oblastech).
Vodní zdroje[editovat | editovat zdroj]
Říční síť je hustá. Řeky patří k úmořím Barentsova a Bílého moře a vyznačují se peřejemi a jsou bohatým zdrojem hydroenergie. V dávné minulosti byl celý poloostrov pokryt ledovcem. Poté, co ledovec roztál, zůstaly na zemském povrchu mnohé rýhy a prohlubně. Proto je v oblasti mnoho řek a jezer. Nejdelší řekou je Ponoj. Do Bílého moře dále ústí Čapoma, Strelna, Varzuga, Kolvica, Umba, Niva a Kovda. Do Barentsova moře ústí Tuloma, Kola, Teriberka, Voroňja, Rynda, Harlovka, Varzina a Jokanga. Největší jezerem je Imandra. Další jezera jsou Kovdozero, Umbozero, Lovozero, Jenozero, Kolvické jezero, Vjalozero, Kanozero, Sergozero, Horní Ondomzero, Babje, Čudzjavr.
Půdy a flóra[editovat | editovat zdroj]
Půdy jsou většinou podzolové, bažinaté a tundrové. Severní část vyplňuje tundra (20 % rozlohy), jižněji je lesotundra a na samém jihu severská tajga. Více než 30 % oblasti je porostlé lesy. Stromy na severu oblasti jsou často zakrslé (bříza, osika), dobře se zde daří smrku, setkáme se i s borovicí. Tundra je pokryta kobercem mechů a lišejníků. Roste zde mnoho jahod, borůvek, brusinek a jiných bobulí. Téměř 37 % oblasti tvoří bažiny.
Na území oblasti se nacházejí Chibinské hory – vedle Uralu jediný horský masív v evropské části Ruska, kam se každoročně sjíždí velké množství příznivců alpinismu.
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Fauna není moc pestrá, přičemž ta vodní je bohatší než suchozemská. Často tu potkáme lišky, kuny, hranostaje, zajíce, ondatry a norky. Můžeme narazit i na polární lišku, vlka, rosomáka nebo ledního medvěda. Žijí zde losi, sobi, poletušky slovanské a lumíci. Z ptáků je zde možné potkat polárního kura, polární sovu, tetřeva. V lesích létají hýlové a sýkorky. Je zde také mnoho čajek a jiných mořských ptáků. Jsou zde rodiště ryb (treska, mořský okoun, platýs, sleď, zubatka, kambala. Nacházejí se zde Laplandská a Kandalakšská rezervace.
Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]
Murmanská oblast se dělí na 14 městských okruhů (z toho 7 uzavřených, (viz níže) a 6 rajónů:
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Murmanská oblast začala být masivněji osidlována až ve 20. století. Zatímco v roce 1926 zde žilo 23 000 lidí, po 2 .světové válce to byl již dvacetinásobek. Svého vrcholu dosáhlo osídlení těsně před rozpadem SSSR, kdy zde žilo přibližně 1 150 000 obyvatel. V posledních letech jejich počet postupně klesal na 865 000 v roce 2006.
Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]
| Sčítání 1926 | Sčítání 1939 | Sčítání 1959 | Sčítání 1970 | Sčítání 1979 | Sčítání 1989 | Sčítání 2002 | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rusové | 16 719 | 73,1 % | 244 693 | 84,0 % | 484 199 | 85,3 % | 676 319 | 84,6 % | 819 492 | 83,8 % | 965 727 | 82,9 % | 760 862 | 85,2 % |
| Ukrajinci | 212 | 0,9 % | 16 730 | 5,7 % | 32 384 | 5,7 % | 56 279 | 7,0 % | 81 177 | 8,3 % | 105 079 | 9,0 % | 56 845 | 6,4 % |
| Bělorusové | 121 | 0,5 % | 4 039 | 1,4 % | 19 996 | 3,5 % | 29 449 | 3,7 % | 34 330 | 3,5 % | 38 794 | 3,3 % | 20 335 | 2,3 % |
| Tataři | 311 | 1,4 % | 4 446 | 1,5 % | 5 566 | 1,0 % | 7 521 | 0,9 % | 9 530 | 1,0 % | 11 459 | 1,0 % | 7 944 | 0,9 % |
| Sámové | 1 708 | 7,5 % | 1 755 | 0,6 % | 1 687 | 0,3 % | 1 715 | 0,2 % | 1 565 | 0,2 % | 1 615 | 0,1 % | 1 769 | 0,2 % |
| Finové | 1 697 | 7,4 % | 4 317 | 1,5 % | 1 197 | 0,2 % | 751 | 0,1 % | 710 | 0,1 % | 590 | 0,05 % | 426 | 0,05 % |
| Karelové | 414 | 1,8 % | 3 804 | 1,3 % | 3 766 | 0,7 % | 3 577 | 0,4 % | 3 482 | 0,4 % | 3 505 | 0,3 % | 2 203 | 0,2 % |
| Ostatní | 1 676 | 7,3 % | 11 394 | 3,9 % | 18 877 | 3,3 % | 23 916 | 3,0 % | 27 546 | 2,8 % | 37 817 | 3,2 % | 42 150 | 4,7 % |
Sídla[editovat | editovat zdroj]
Města jsou v následující tabulce vyznačena tučně, běžným písmem pak sídla městského typu. Hvězdičkou jsou označena tzv. uzavřená města.
| Murmansk (Мурманск) | 317 500 |
| Apatity (Апатиты) | 62 600 |
| Severomorsk* (Североморск) | 53 700 |
| Mončegorsk (Мончегорск) | 49 400 |
| Kandalakša (Кандалакша) | 38 100 |
| Kirovsk (Кировск) | 30 600 |
| Oleněgorsk (Оленегорск) | 23 100 |
| Kovdor (Ковдор) | 19 700 |
| Zapoljarnyj (Заполярный) | 18 200 |
| Poljarnyj* (Полярный) | 16 800 |
| Murmaši (Мурмаши) | 15 700 |
| Poljarnyje Zori (Полярные Зори) | 15 600 |
| Nikel (Никель) | 15 400 |
| Sněžnogorsk* (Снежногорск) | 14 100 |
| Zaozjorsk* (Заозёрск) | 13 200 |
| Gadžijevo* (Гаджиево) | 12 500 |
| Kola (Кола) | 10 600 |
| Rosljakovo (Росляково) | 9 700 |
| Revda (Ревда) | 9 600 |
| Zelenoborskij (Зеленоборский) | 7 000 |
| Viďajevo* (Видяево) | 7 000 |
| Alakurtti (Алакуртти) | 6 700 (2003) |
| Moločnyj (Молочный) | 5 700 |
| Umba (Умба) | 5 700 |
| Safonovo (Сафоново) | 5 100 |
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
Dobře rozvinutý rybářský, hornický, chemický průmysl a průmysl barevných kovů.
Průmysl[editovat | editovat zdroj]
Větší podniky v oblasti:
- Apatit (Апатит) (Kirovsk) — výroba koncentrátu apatitu.
- Kandalakšský hliníkový závod (Кандалакшский алюминиевый завод) (Kandalakša) — výroba hliníku.
- Kolská společnost pro těžbu a zpracování barevných kovů (Кольская ГМК) (Mončegorsk, Zapoljarnyj) —výroba niklu, výroba mědi, kyseliny sírové.
- Murmanské síťové loďstvo (Мурманский траловый флот) (Murmansk) — produkce ryb.
Energetika[editovat | editovat zdroj]
Výrobu elektrické energie zebezpečuje Kolská atomová elektrárna a hydroelektrárny na řekách Tuloma (podvodní), Niva, Paz, Kovda a Voroňja. Dále se zde nachází Kislogubská přílivová elektrárna.
Kolská hlubinná sonda[editovat | editovat zdroj]
Unikátním objektem na území Murmanské oblasti je Kolská hlubinná sonda. Její hloubka převyšuje 12 km.
Turistika[editovat | editovat zdroj]
V poslední době nabývá na významu ekologická turistika. Jsou to především zahraniční turisté, kteří si přejí strávit dovolenou v místech, kam dosud nevstoupila noha člověka (např. chata u Jokaňgy).
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Silnice[editovat | editovat zdroj]
Oblastí prochází federální silnice M-18 (Kola) ze Sankt Petěrburgu přes Petrozavodsk, Murmansk na hranice s Norskem dlouhá 1068 km.
Celkem je v oblasti 2566 km silnic, z toho 2472 km s tvrdým povrchem, včetně II kategorie (106 km), III kategorie (628 km).
Železnice[editovat | editovat zdroj]
Oblastí prochází železniční trať ze Sankt Petěrburgu do Murmansku (Murmanská železniční magistrála) s odbočkami do Kovdoru, Mončegorsku a Nikelu. Silná je nákladní doprava, v osobní převažuje dálková. Na některých vedlejších tratích není osobní doprava provozována.
Nerostné bohatství[editovat | editovat zdroj]
Mezi základní nerosty těžené v oblasti patří apatit. Prakticky všechen apatit (cenná surovina pro tvorbu fosforového substrátu) se těží v Murmanské oblasti.
Na druhém místě je to pak železná ruda (10% ruské těžby) a rudy mědi a niklu. Také se těží ropa v šelfu Barentsova moře.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Мурманская область“.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Murmanská oblast na Wikimedia Commons - (rusky) Oficiální stránky
