Karelská republika
| Karelská republika Республика Карелия Karjalan Tazavalla | |
|---|---|
 Kiži, kostel vzkříšení sv. Lazara | |
 znak | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Petrozavodsk |
| Souřadnice | 63°49′ s. š., 33° v. d. |
| Rozloha | 180 520 km² |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 518 950 (2025) |
| Hustota zalidnění | 2,9 obyv./km² |
| Jazyk | ruština (úřední), karelština, finština, vepština |
| Národnostní složení | Rusové, Karelové, Bělorusové, Ukrajinci, Finové |
| Náboženství | 27 % pravoslaví, 2 % ostatní křesťanství, 1 % luteránství |
| Správa regionu | |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Severozápadní |
| Druh celku | republika Ruské federace |
| Podřízené celky | 15 rajónů, 13 měst |
| Vznik | 13. listopadu 1991 |
| Hlava | Artur Parfenčikov |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | RU-KR |
| Označení vozidel | 10 |
| Oficiální web | gov |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karélie, plným názvem Karelská republika (karelsky Karjalan Tazavalta, rusky Республика Карелия), je republika na severozápadě Ruské federace. Vznikla jako Karelská ASSR 25. července 1923 v rámci RSFSR a na dnešní název přejmenovaná v roce 1991. Na rozloze 180 520 km² žije přibližně 519 tisíc[2] obyvatel. Hlavním městem je Petrozavodsk.
Jako v jediné z ruských republik není její titulární jazyk, karelština, jazykem úředním. V současné době zahrnuje většinu historického území Karélie (zbytek náleží Finsku a Leningradské oblasti). Na jejím území se nenacházejí téměř žádné hory, ale zato mnoho jezer.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Karélie byla osídlena již v dobách okolo 1. tisíciletí. Ve 12. století oblast obsadila Novgorodská republika, nakonec se dostala pod vliv Moskvy v polovině 15. století. V 17. století se stala častým terčem útoků Švédů, kteří ukusovali z jejího území. Po čase se zase ustálil původní stav – Karélie se vrátila Rusku. V posledních dobách carského Ruska se v zemi rozvíjela výroba dřeva a železa. Po říjnové revoluci vznikla Karelská pracovní komuna (8. června 1920) a ta byla přeměněna na Karelskou ASSR (25. července 1923), ale po zimní válce, v níž k ní byla přičleněna část Finské Karélie, byla reorganizována jako samostatná, šestnáctá sovětská republika (31. března 1940) pod názvem Karelo-finská SSR. Roku 1956 (16. července) byl status země opět změněn na ASSR. Současného postavení požívá oblast od roku 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz.
Symboly
[editovat | editovat zdroj]Vlajka
[editovat | editovat zdroj]Karelská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy – červeným, modrým a zeleným.[3]
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Poloha
[editovat | editovat zdroj]Karélie je severská země, její severní hranicí probíhá severní polární kruh. Republika hraničí se čtyřmi oblastmi Ruska (Murmanskou oblastí na severu, Archangelskou oblastí na východě, Vologdskou oblastí na jihovýchodě a Leningradskou oblastí na jihu) a na západě se pěti provinciemi Finska (od jihu k severu postupně Jižní Karélií, Severní Karélií, Kainuu, Severní Pohjanmaa a Laponskem). Její břehy omývá na severovýchodě Bílé moře, na jihovýchodě Oněžské jezero a na jihu Ladožské jezero.
Klima
[editovat | editovat zdroj]Klima se vyznačuje rysy klimatu kontinentálního i přímořského. Zima je relativně mírná ale dlouhá a léto je chladné. Relativní vlhkost vzduchu je vysoká a změny teplot nejsou velké. Průměrná teplota v červenci 14 až 16 °С a v lednu -9 až -13 °С. Průměrné množství srážek za rok je 600 mm na jihozápadě a 400 až 500 mm na severu. Většina jich spadne v létě.
Reliéf
[editovat | editovat zdroj]Republika se nachází ve východní části Baltského štítu. Její území představuje kopcovitou rovinu s jasně vyjádřenými stopami vlivu ledovce (morénové valy, charakteristické kruhové (kamy) a podlouhlé (ozy) kopce a jezerní kotliny). Nejvyšší místa jsou na západě a severozápadě hřbetu Mansalkja (nadmořská výška do 578 m) a Západokarelská vysočina (do 417 m). Nejvýznamnější nížiny jsou u moře a jezer (Přibělomorská, Oloněcká, Vodlinská). Pobřeží Bílého moře (Pomorský a Karelský břeh) se vyznačuje velkým množstvím zálivů a zátok.
Nerosty
[editovat | editovat zdroj]V republice se nacházejí naleziště různých stavebních materiálů (žula, diabas, křemenec, dolomity, mramor), dále pegmatit, železná ruda, železité křemence (Kostomukšskogo) a titanomagnetity (Pudožgorskogo) a slídy.
Vodní zdroje
[editovat | editovat zdroj]Karélie je kraj jezer, řek a bažin. Řeky patří k úmoří Bílého a Baltského moře. Nejsou dlouhé, ale mají velké průtoky a jsou na nich peřeje a vodopády. Největší jsou Kem, Vyg, Kereť ústící do Bílého moře a Vodla, Suna a Šuja ústící do Oněžského jezera. Řeky se využívají jako zdroje hydroenergie a pro splavování dřeva. Splavné jsou pouze dolní toky největších řek. Jezera tvoří 18 % území republiky. Nejvíce jich je na severu. Největší jsou Ladožské a Oněžské a dále pak Vygozero, Topozero, Pjaozero a Segozero. Jezera jsou často spojená průtoky.
Půdy a flóra
[editovat | editovat zdroj]Základní typy půd jsou podzolové, bažinato-podzolové a bažinaté. Karélie je bohatá na lesy (borovice, smrky, karelské břízy, olše, osiky). Zabírají polovinu rozlohy republiky. Bažiny zabírají 18 % území.
Fauna
[editovat | editovat zdroj]Zastoupení živočichů je rozmanité. Žijí zde sněžní zajíci, bobři, ondatry (aklimatizované), hnědí medvědi, sobi a losi. Velký průmyslový význam mají mořské i sladkovodní ryby (navagy, sledi, tresky, platýsi, lososi, pstruzi) a tuleni. Na území republiky se nachází rezervace Kivač.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
Většina současných obyvatel Karélie jsou Rusové (76,6 %, 2002); původní obyvatelé, Karelové, tvoří 9,2 % (ještě okolo roku 1900 to bylo 40 %). Následují Bělorusové (5,3 %), Ukrajinci (2,7 %), Finové (2%) a Vepsové (0,7 %). Většina obyvatel vyznává ortodoxní křesťanství. Karélie je proslulá dřevěnými kostely s cibulovitými báněmi.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Výroba je založena na těžbě dřeva a surovin, zemědělství není kvůli severní poloze oblasti vůbec možné. V Karélii, a hlavně v Petrozavodsku je zastoupeno velké množství dřevozpracujících podniků a také papíren.
V roce 2016 je Karelská republika s dluhem 114,1 miliard rublů třetí nejzadluženější oblastí Ruské federace. V důsledku ostré rozpočtové krize plánuje ruská vláda v roce 2016 na další tři roky takřka sedminásobně snížit objem rozpočtových úvěrů pro regiony, což dostane Karelskou republiku spolu s dalšími 19 regiony na pokraj bankrotu.[4]
Města
[editovat | editovat zdroj]| Město | Počet obyvatel v tis. | Město | Počet obyvatel v tis. |
|---|---|---|---|
| Petrozavodsk | 266,3 | Suojarvi | 11,0 |
| Kondopoga | 33,9 | Nadvoicy | 10,5 |
| Segeža | 33,0 | Pudož | 10,0 |
| Kostomukša | 30,0 | Oloněc | 9,5 |
| Sortavala | 19,8 | Lachděnpochja | 8,3 |
| Medvežjegorsk | 16,0 | Louchi | 5,4 |
| Kem | 13,7 | Kalevala | 5,4 |
| Pitkjaranta | 12,9 | Pinduši | 5,1 |
| Belomorsk | 12,1 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Карелия“.
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ Оценка численности постоянного населения на 1 января 2025 г. и в среднем за 2024 г. и компоненты её изменения. Federální služba státní statistiky. 14. března 2025. Dostupné online.
- ↑ Karelská vlajka na Flags of the World
- ↑ КОМРАКОВ, Анатолий. Двум десяткам регионов грозит дефолт [online]. Независимая газета (НГ), 2016-12-14 [cit. 2016-12-14]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Republika Karélie na Wikimedia Commons
