Karelská republika
| Karelská republika Республика Карелия Karjalan Tazavalla | |
 Kiži, Kostel vzkříšení sv. Lazara | |
 znak  vlajka | |
| Geografie | |
|---|---|
 | |
| Hlavní město | Petrozavodsk |
| Souřadnice | 63°49′ s. š., 33° v. d. |
| Rozloha | 172 400 km² |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 697 521 |
| Hustota zalidnění | 4 obyv./km² |
| Jazyk | ruština (úřední), karelština |
| Národnostní složení | Rusové, Karelové, Bělorusové, Ukrajinci, Finové |
| Náboženství | pravoslaví, luteránství |
| Správa regionu | |
| Nadřazený celek |
 Rusko |
| Druh celku | Republika Ruské federace |
| Podřízené celky | 15 rajónů, 13 měst |
| Vznik | 1923 |
| prezident | Alexandr Chudilajněn |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | RU-KR |
| Označení vozidel | 10 |
| Oficiální web |
gov |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karelská republika (karelsky Karjalan Tazavalta, rusky Республика Карелия) je republika na severozápadě Ruska. Byla vyhlášena 25. července 1923 v rámci RSFSR. Má rozlohu 172 400 km². Má 697 521 obyvatel (2006). Hlavním městem je Petrozavodsk. Jako v jediné z republik Ruské federace není její titulární jazyk, karelština, jazykem úředním. V současné době zahrnuje většinu historického území Karelie (zbytek náleží Finsku a Leningradské oblasti). Na jejím území se nenacházejí téměř žádné hory, ale zato mnoho jezer.
Obsah
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Karélie je severská země, její severní hranicí probíhá severní polární kruh. Republika hraničí se čtyřmi oblastmi Ruska (Murmanskou oblastí na severu, Archangelskou oblastí na východě, Vologdskou oblastí na jihovýchodě a Leningradskou oblastí na jihu) a na západě se pěti provinciemi Finska (od jihu k severu postupně Jižní Karélií, Severní Karélií, Kainuu, Severní Pohjanmaa a Laponskem). Její břehy omývá na severovýchodě Bílé moře, na jihovýchodě Oněžské jezero a na jihu Ladožské jezero.
Klima[editovat | editovat zdroj]
Klima se vyznačuje rysy klimatu kontinentálního i přímořského. Zima je relativně mírná ale dlouhá a léto je chladné. Relativní vlhkost vzduchu je vysoká a změny teplot nejsou velké. Průměrná teplota v červenci 14 až 16 °С a v lednu -9 až -13 °С. Průměrné množství srážek za rok je 600 mm na jihozápadě a 400 až 500 mm na severu. Většina jich spadne v létě.
Reliéf[editovat | editovat zdroj]
Republika se nachází ve východní části Baltského štítu. Její území představuje kopcovitou rovinu s jasně vyjádřenými stopami vlivu ledovce (morénové valy, charakteristické kruhové (kamy) a podlouhlé (ozy) kopce a jezerní kotliny). Nejvyšší místa jsou na západě a severozápadě hřbetu Mansalkja (nadmořská výška do 578 m) a Západokarelská vysočina (do 417 m). Nejvýznamnější nížiny jsou u moře a jezer (Přibělomorská, Oloněcká, Vodlinská). Pobřeží Bílého moře (Pomorský a Karelský břeh) se vyznačuje velkým množstvím zálivů a zátok.
Nerosty[editovat | editovat zdroj]
V republice se nacházejí naleziště různých stavebních materiálů (žula, diabas, křemenec, dolomity, mramor), dále pegmatit, železná ruda, železité křemence (Kostomukšskogo) a titanomagnetity (Pudožgorskogo) a slídy.
Vodní zdroje[editovat | editovat zdroj]
Karélie je kraj jezer, řek a bažin. Řeky patří k úmoří Bílého a Baltského moře. Nejsou dlouhé, ale mají velké průtoky a jsou na nich peřeje a vodopády. Největší jsou Kem, Vyg, Kereť ústící do Bílého moře a Vodla, Suna a Šuja ústící do Oněžského jezera. Řeky se využívají jako zdroje hydroenergie a pro splavování dřeva. Splavné jsou pouze dolní toky největších řek. Jezera tvoří 18 % území republiky. Nejvíce jich je na severu. Největší jsou Ladožské a Oněžské a dále pak Vygozero, Topozero, Pjaozero a Segozero. Jezera jsou často spojená průtoky.
Půdy a flóra[editovat | editovat zdroj]
Základní typy půd jsou podzolové, bažinato-podzolové a bažinaté. Karélie je bohatá na lesy (borovice, smrky, karelské břízy, olše, osiky). Zabírají polovinu rozlohy republiky. Bažiny zabírají 18 % území.
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Zastoupení živočichů je rozmanité. Žijí zde sněžní zajíci, bobři, ondatry (aklimatizované), hnědí medvědi, sobi a losi. Velký průmyslový význam mají mořské i sladkovodní ryby (navagy, sledi, tresky, platýsi, lososi, pstruzi) a tuleni. Na území republiky se nachází rezervace Kivač.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Karélie byla osídlena již v dobách okolo 1. tisíciletí. Ve 12. století oblast obsadila Novgorodská republika, nakonec se dostala pod vliv Moskvy v polovině 15. století. V 17. století se stala častým terčem útoků Švédů, kteří ukusovali z jejího území. Po čase se zase ustálil původní stav – Karélie se vrátila Rusku. V posledních dobách carského Ruska se v zemi rozvíjela výroba dřeva a železa. Po říjnové revoluci vznikla Karelská pracovní komuna (8. června 1920) a ta byla přeměněna na Karelskou ASSR (25. července 1923), ale po zimní válce, v níž k ní byla přičleněna část Finské Karélie, byla reorganizována jako samostatná, šestnáctá sovětská republika (31. března 1940) pod názvem Karelofinská SSR. Roku 1956 (16. července) byl status země opět změněn na ASSR. Současného postavení požívá oblast od roku 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Většina současných obyvatel Karélie jsou Rusové (76,6 %, 2002); původní obyvatelé, Karelové, tvoří 9,2 % (ještě okolo roku 1900 to bylo 40 %). Následují Bělorusové (5,3 %), Ukrajinci (2,7 %), Finové (2%) a Vepsové (0,7 %). Většina obyvatel vyznává ortodoxní křesťanství. Karélie je proslulá dřevěnými kostely s cibulovitými báněmi.
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
Výroba je založena na těžbě dřeva a surovin, zemědělství není kvůli severní poloze oblasti vůbec možné. V Karélii, a hlavně v Petrozavodsku je zastoupeno velké množství dřevozpracujících podniků a také papíren.
V roce 2016 je Karelská republika s dluhem 114,1 miliard rublů třetí nejzadluženější oblastí Ruské federace. V důsledku ostré rozpočtové krize plánuje ruská vláda v roce 2016 na další tři roky takřka sedminásobně snížit objem rozpočtových úvěrů pro regiony, což dostane Karelskou republiku spolu s dalšími 19 regiony na pokraj bankrotu.[2]
Města[editovat | editovat zdroj]
| Město | Počet obyvatel v tis. | Město | Počet obyvatel v tis. |
|---|---|---|---|
| Petrozavodsk | 266,3 | Suojarvi | 11,0 |
| Kondopoga | 33,9 | Nadvoicy | 10,5 |
| Segeža | 33,0 | Pudož | 10,0 |
| Kostomukša | 30,0 | Oloněc | 9,5 |
| Sortavala | 19,8 | Lachdenpochja | 8,3 |
| Medvežjegorsk | 16,0 | Louchi | 5,4 |
| Kem | 13,7 | Kalevala | 5,4 |
| Pitkjaranta | 12,9 | Pinduši | 5,1 |
| Belomorsk | 12,1 |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Карелия“.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ КОМРАКОВ, Анатолий. Двум десяткам регионов грозит дефолт [online]. Независимая газета (НГ), 2016-12-14 [cit. 2016-12-14]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Republika Karélie ve Wikimedia Commons
