Belomorsk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bělomorsk
Беломорск / Šuomua
Belomorské nádraží
Belomorské nádraží
Bělomorsk – znak
znak
Bělomorsk – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška10 m n. m.
Časové pásmoUTC+3[1]
StátRuskoRusko Rusko
federální okruhSeverozápadní federální okruh
republikaKarélie
Bělomorsk na mapě
Republika Karélie na mapě Ruska
Belomorsk
Belomorsk
Město na mapě Republiky Karélie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha13 km²
Počet obyvatel9 861 (2017)[2]
Hustota zalidnění758,5 obyv./km²
Správa
Vznik1419
Oficiální webwww.belomorsk.ru
Telefonní předvolba(+7)81437
PSČ186500
Označení vozidel10
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Belomorsk, též Bělomorsk, (rusky Беломорск, karelsky Šuomua - "Bažinatá země", finsky Sorokka) je město v Karelské republice na severozápadě Ruské federace. Leží na východě Karélie na pobřeží Bílého moře, při ústí řeky Vyg a Bělomořsko-baltského kanálu. Město je centrem Belomorského rajónu. Prochází tudy Murmanská železniční magistrála, z níž zde odbočuje větev na Archangelsk, resp. Vologdu.

V roce 2005 zde žilo 12 600 obyvatel; jejich počet se po rozpadu Sovětského svazu snížil z 19 000 v roce 1990 na úroveň z padesátých let 20. století.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Od 12. století byla v ústí řeky Vyg známa vesnice Soroki. Název pochází z jednoho z ramen Vygy, kterou Karelové nazývali Soarijoki - Ostrovní řeka. Roku 1938 byla vesnice přejmenována na Bělomorsk.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel v Bělomorsku u peřejí

První písemné zprávy o osadě Soroka jsou z roku 1419. Roku 1429 se vypravili ze Soroki svatý German Solovecký a svatý Savvatij Solovecký na Solovecké ostrovy, kde založili slavný Solovecký klášter.

V roce 1551 car Ivan IV. Hrozný daroval přímořskou vesnici Sorotskaju Soloveckému klášterů.

Roku 1869 na okraji osady Soroka postavil obchodník se dřevem Mitrofan Petrovič Beljajev velký parní mlýn na dřevo. Roku 1912 zde existovaly již tři takové továrny.

Uvedení Bělomořsko-baltského kanálu do provozu v roce 1933 bylo impulsem k průmyslovému rozvoji osad, které se staly později součástí Bělomorsku.

Dekretem prezidia Nejvyššího sovětu RSFSR ze dne 11. září 1938 byla vesnice Soroka, dřevorubecká vesnice Solunina, vesnice Vodnikov a vesnice Soroksakaja spojeny do jednoho celku, který byl pojmenován Bělomorsk a získal status města.

Během sovětské-finské války byl Bělomorsk dočasným hlavním městem Karelo-finské SSR.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]