Salechard
| Salechard Салехард | |
|---|---|
 | |
.png) znak .svg) vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 66°32′ s. š., 66°38′ v. d. |
| Časové pásmo | UTC+5[1] |
| Stát |  Rusko |
| federální okruh | Uralský federální okruh |
| federální subjekt | Ťumeňská oblast |
| autonomní okruh | Jamalo-něnecký autonomní okruh |
 Jamalo-něnecký autonomní okruh na mapě Ruska | |
  Salechard | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 28 km² |
| Počet obyvatel | 48 507 (2017)[2] |
| Hustota zalidnění | 1518 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1595 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město Salechard (rusky Салеха́рд) je centrem Jamalo-něneckého autonomního okruhu. Leží v jeho západní části. Počtem obyvatel i průmyslovým významem ho ale překonávají jiná města regionu - Novyj Urengoj, Nojabrsk a Nadym. Žije zde přibližně 49 tisíc[2] obyvatel.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Salechard je považován za jediné město na světě, kterým přímo prochází severní polární kruh, tuto skutečnost připomíná monument. Město se nachází 2436 km od Moskvy na pravém břehu řeky Poluj, nedaleko od jeho ústí do Obu. 16 km od Salechardu je město a zároveň nejbližší železniční stanice Labytnangi.
Podnebí[editovat | editovat zdroj]
Salechard má drsné subpolární klima. Průměrná teplota v lednu je -23 °C, v červenci 14 °C. Za rok spadne přibližně 450 - 500 mm srážek. Až 200 dní v roce je město pod sněhem.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Původní obyvatelé oblasti jsou Něnci. Město bylo ale založeno kozáky v roce 1595 jako pevnost na řece Ob. Obdorská pevnost se neustále rozrůstala, až se z ní v 17. století stalo regulérní město. Původní název Obdorsk (Обдорск), odvozený od slova Ob, se používal do roku 1933. Dnešní pojmenování pochází z něneckého "Сале-Харн", což lze přeložit jako "osada na mysu".
V carském i sovětském období byl tehdejší Obdorsk oblíbeným deportačním cílem.
V letech 1947 - 1953 se mezi Salechardem a Igarkou stavěla železnice - tzv. Mrtvá trať. Na stavbě se podle odhadů podílelo až 100 000 lidí, většinou vězňů z přilehlých gulagů. Po Stalinově smrti se projekt prohlásil za zbytečný a veškeré práce se zastavily. V oblasti se tedy stále nachází zrezivělé lokomotivy, vagóny, koleje či nástroje. V současné době se na místě bývalé stavby staví silnice.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
V místním muzeu I. S. Šemanovského se nachází expozice věnované původním obyvatelům a také zmrzlé mládě mamuta. Mládě se jmenuje Ljuba a zemřela před 40 000 lety. Byla nalezena pastevci sobů v permafrostu.
Ve městě se nachází také mešita či zrestaurovaná lokomotiva, která slouží jako památník vězňům, kteří zde v polovině 20. století stavěli železnici.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Салехард na ruské Wikipedii.
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ a b Dostupné online. [cit. 2017-07-31]
