Bělgorodská oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Белгородская область
Bělgorodskaja oblasť
Chybí zde svobodný obrázek
Vlajka
Vlajka
Znak
Znak
Geografie
Belgorod in Russia.svg
Hlavní město Bělgorod
Souřadnice
Rozloha 27 100 km² (67, místo v Rusku), z toho cca 1 % vody km²
Časové pásmo UTC+3[1]
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 1 513 000 (31, místo v Rusku)
Hustota zalidnění 55,8 ob./km²
Jazyk ruština
Národnostní složení Rusové (93 %), Ukrajinci a další
Náboženství Pravoslavné křesťanství
Správa regionu
Nadřazený celek Rusko
Druh celku oblast
Podřízené celky 21 rajónů, 10 měst
gubernátor Jevgenij Savčenko

Bělgorodská oblast (rusky Белгородская область [b’jelgarodskaja oblasť]; ukrajinsky Бєлгородська область [belhorods’ka oblasť]) je federální subjekt Ruské federace. Oblast leží ve středním Rusku na hranici s Ukrajinou. Hlavním městem je Bělgorod. Na ploše 27 100 km² zde žije 1 513 000 obyvatel, z toho 66 % ve městech. Oblast má na ruské poměry relativně vysokou hustotu zalidnění – 55,8 osob/km².

Oblast je významným zemědělským územím; jsou zde také zásoby železné rudy. Prochází tudy hlavní železniční a silniční tah MoskvaCharkovKrym.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Oblast sousedí s Kurskou oblastí na severu, s Voroněžskou na východě, na západě a jihu pak se Sumskou, Charkovskou a Luhanskou oblastí Ukrajiny. Povrch tvoří mírná pahorkatina (Středoruská vrchovina) se střední nadmořskou výškou okolo 200 m, nejvyšší bod má 277 m. Největšími řekami jsou Severní Doněc a do něj se vlévající Oskol v povodí Donu; do Dněpru se naopak vlévá řeka Vorskla a Psel. Je zde úrodná černozem.

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Města[editovat | editovat zdroj]

Bělgorodská oblast se dělí na 21 rajónů; je zde 6 měst oblastního významu, 4 další rajónní města, 20 sídel městského typu a 1592 vesnic.

Města a sídla městského typu nad 7000 obyvatel[editovat | editovat zdroj]

odhad k 1. 1. 2007

Bělgorod (Белгород) 348 200 Rakytnoje (Ракитное) 10 400
Staryj Oskol (Старый Оскол) 219 100 Roveňky (Ровеньки) 9 700
Gubkin (Губкин) 86 300 Prochorovka (Прохоровка) 9 600
Šebekino (Шебекино) 45 600 Severnyj (Северный) 9 100
Aleksejevka (Алексеевка) 39 300 Proletarskij (Пролетарский) 8 600
Valujki (Валуйки) 35 900 Tomarovka (Томаровка) 8 000
Stroitěl (Строитель) 21 400 Birjuč (Бирюч) 8 000
Novyj Oskol (Новый Оскол) 20 300 Krasnaja Jaruga (Красная Яруга) 7 900
Razumnoje (Разумное) 16 300 Ivňa (Ивня) 7 900
Čerňanka (Чернянка) 15 000 Majskij (Майский) 7 400
Borisovka (Борисовка) 14 100 Okťabrskij (Октябрьский) 7 100
Volokonovka (Волоконовка) 11 700 Vejdělevka (Вейделевка) 7 100
Typická krajina

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]