Ivňa

Ivňa ; Ивня
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	51°3′47″ s. š., 36°8′3″ v. d.
Nadmořská výška	216 m n. m.
Časové pásmo	UTC+3
Stát	Rusko
Federální okruh	Centrální
Oblast	Bělgorodská
	; Bělgorodská oblast na mapě Ruska
	Ivňa Ivňa na mapě Bělgorodské oblasti
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel	7 134 (2021 ▲)
Etnické složení	Rusové, Ukrajinci, Ázerbájdžánci
Náboženské složení	pravoslavní, šíité
Správa
Telefonní předvolba	(+7) 47243
PSČ	309110
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivňa (rusky Ивня) je sídlo městského typu v Bělgorodské oblasti v Rusku. Žije zde 7 134 obyvatel (2021).

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název obce pochází z názvu stromů vrba, které rostly všude v okolí u řeky a jezera.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Ivňa se nachází téměř 60 kilometrů vzdušnou čarou severozápadně od oblastního centra Bělgorodu na horním toku stejnojmenné řeky Ivňa. Rozkládá se na březích několika rybníků, z nichž největší je Zavodskaja.

Ivňa je správním centrem stejnojmenného okresu.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

První písemné zmínky o obci pochází z roku 1720. Majitelem osady byl statkář a penzionovaný ruský důstojník Pereverzev, který na svůj statek přesídlil ruské a ukrajinské rolníky z Obojanského újezdu Kurské gubernie.

Roku 1865 v obci žilo 1733 obyvatel a bylo zde 311 domácnosti. Od roku 1852 byla Ivňa v majetku Karamzinových a po nich v roce 1879 přešlo panství na hraběcí rod Klejnmichelových. V té době v obci vznikl cukrovar, hřebčín, lihovar vodky a další podniky.

Během druhé světové války byla od 27. října 1941 do 20. února 1943 Ivňa obsazena německou armádou. V roce 1963 bylo v bývalém panství Klejnmichelových zřízeno dětské protituberkulózní sanatorium.

V roce 1971 získala Ivňa status sídla městského typu.

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

V Ivni jsou především menší závody na zpracování potravin. Většina historických podniků zkrachovala po rozpadu SSSR.

Asi deset kilometrů východně od Ivni vede ruská federální dálnice M2 z Moskvy do Bělgorodu a dále pokračuje k ukrajinské hranici směrem na Charkov. Od roku 1988 je Ivňa konečnou železniční tratě (pouze pro nákladní dopravu) z Proletarského (železniční stanice Gotňa), kde je napojení tratě směrem na Bělgorod, Brjansk a také na Sumy a Charkov.