Vrba bílá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxVrba bílá
alternativní popis obrázku chybí
Vrba bílá (uprostřed)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleďvrbovité (Salicaceae)
Rodvrba (Salix)
Binomické jméno
Salix alba
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrba bílá (Salix alba) je obvykle mohutný, rychle rostoucí strom z čeledi vrbovitých, původní v české flóře. Vysazuje se též jako okrasná dřevina. Jméno druhu je odvozeno od zbarvení listů, které jsou světlejší než u většiny jiných druhů vrb.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Botanická ilustrace

Je to statný opadavý listnatý strom rostoucí na vlhkých půdách a dosahující výšky 15 až 35 metrů. Roste rychle, ale dožívá se jen 80–100 let, průměr kmene často přesáhuje 1 m. Borka mladých stromů je hladká, u starších hrubě podélně brázditě rozpukaná. Větve jsou vzájemně postavené v ostrém úhlu; přitiskle chlupaté, převisající letorosty jsou dlouhé, tenké, ohebné, hnědé či hnědofialové barvy, ale mohou být též žluté, oranžové či červené.[2] Značně rozvinutý kořenový systém dřevinu dobře upevňuje i v nestabilním mokrém terénu; v případě potřeby dokáže vytvářet přídatné kořeny i skrze borku.[3]

Listy jsou střídavé, na obvodu jemně pilovité, 7–11 cm dlouhé a 1,2–1,6 cm široké a porostlé jemnými bílými chloupky, řídce z horní strany a hustě ze spodní strany. Vyvinuty jsou také drobné polokopinaté palisty, které záhy opadávají.[2] Pupeny jsou tupě kuželovité, chlupaté.[4]

Jako u jiných vrb jde o dvoudomý strom s květy uspořádanými v jehnědách, které jsou úzce válcovité, 4–6 cm dlouhé. Kvetou na počátku jara (obvykle v dubnu), současně s rašením listů. Samčí květy mají dvě chlupaté tyčinky obklopené zelenožlutými listenci a dvě nektariové žlázky, samičí květy dvoulaločnou, ven zakřivenou bliznu na krátké čnělce. K hlavním opylovačům patří včely. Plod je kuželovitá tobolka s mnoha ochmýřenými semeny, dozrává v květnu.[2]

Ploidie druhu je 2n = 76.[2]

Ekologie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Detail olistění a letorostů

Vrba bílá je jednou z hlavních dřevin lužních lesů a diagnostickým druhem svazu Salicion albae (měkké, vrbotopolové luhy). Roste též podél vodních příkopů, na náspech a v pískovnách. Preferuje hluboké, úživné, hlinité půdy s vyšší hladinou spodní vody, dobře snáší zaplavování (až v délce 60 dnů). Je světlomilná, ale na rozdíl od vrby křehké snese i slabší boční zastínění.[2][3]

Rozsáhlý areál jejího rozšíření zasahuje z Evropy až do Střední Asie, roste také v severní Africe. Ve střední Evropě je jednou z nejrozšířenějších vrb, vyskytuje se především v nížinách a pahorkatinách teplejších oblastí, méně často v mezofytiku. Ve vyšších polohách je pouze pěstována, často jako tzv. "hlavatá vrba" z ladovských obrázků vzhledem ke svojí vynikající kmenové i pařezové výmladnosti. Vyžaduje dlouhou vegetační dobu, ve vyšších polohách proto bývá poškozována ranými i pozdními mrazy.[2][3]

Hybridizace[editovat | editovat zdroj]

Rozkvetlý samčí strom na jaře

Vrba bílá je jedním z nejčastěji se křížících druhů vrb. Ve střední Evropě se hojně vyskytuje zejména její hybrid s vrbou křehkou, zvaný Salix ×rubens, méně často lze nalézt též křížence s vrbou trojmužnou (Salix ×undulata) nebo pětimužnou (Salix ×ehrhartiana).[5] Kříženec s vrbou babylónskouvrba náhrobní (Salix ×sepulcralis) je ve středoevropských podmínkách nejčastěji vysazovanou "smuteční vrbou"; vyznačuje se žlutými silně převisajícími letorosty a vyskytuje pouze v samčích exemplářích.[6]

Komplex Salix ×rubens[editovat | editovat zdroj]

Salix ×rubens (česky někdy uváděn jako vrba červenavá) je spontánní hybrid vrby bílé a křehké, který často vzniká na místech dotyku a překryvu jejich areálů. Jedná se o plodného křížence schopného dále se křížit, a to i zpětně s oběma rodičovskými druhy, takže místy nabývá nepřehledného charakteru hybridního roje. I jeho morfologické znaky tedy značně variují na kontinuální škále mezi vrbou bílou a křehkou: pružné a místy převisající, lysé letorosty jsou v barevné škále vrby bílé, zároveň ale křehce lámavé; listy jsou svrchu lysé, vespod jemně pýřité, proměnlivého tvaru, obvykle s vytaženou špičkou, ale širší než u vrby bílé.[5]

Vrba červenavá je značně vitální a odolný kříženec s velmi dobrými růstovými kvalitami a jedna z nejběžnějších hybridních vrb v prostoru střední Evropy. Vyskytuje se velmi hojně na středních a dolních tocích řek, na některých místech (Litovelské Pomoraví, soutok Dyje a Moravy) i častěji než oba rodičovské taxony. Doporučován je jako rychle rostoucí dřevina i k pěstování na biomasu.[7]

Vrba bílá pěstovaná jako hlavatá vrba

Využití[editovat | editovat zdroj]

Měkké, pórovité, lehké, pružné, ale nepříliš trvanlivé dřevo vrby bílé se používá mj. pro výrobu pálek na kriket, dále též na překližky, bedny a celulózu pro papírenský průmysl. Z kůry byla roku 1838 poprvé izolována kyselina salicylová, z ní pak byl roku 1899 synteticky připraven aspirin. Jde o dobrou medonosnou dřevinu poskytující kvalitní jarní pastvu včelám.[2] Vysazuje se také jako okrasný strom, zejména jako solitéra ve vlhčích parcích či jako alejový strom na nábřežích.

Okrasné kultivary[editovat | editovat zdroj]

Rozšířený je kultivar s převislými větvemi, tzv. vrba bílá smuteční (Salix alba cv. 'Tristis'); zmíněná podobně vypadající vrba náhrobní (Salix x sepulcralis) se liší olistěním, které vytrvává na stromě zelené až dlouho do podzimu. Kultivar 'Vitellina' má větve žluté, nepřevislé, kultivar 'Chermesiana' oranžové.[3] Dekorativní je nápadně stříbřitý vzhled Salix alba 'Sericea' daný hustým ochlupením listů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-06]
  2. a b c d e f g Chmelař J. & Koblížek J. (1990): Salix L. – vrba. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, p. 458–489, Academia, Praha.
  3. a b c d Ivan Musil, Jana Möllerová: Listnaté dřeviny 1. Praha: ČZU 2005, s. 53-54
  4. SALIX ALBA L. – vrba bílá / vŕba biela | BOTANY.cz. botany.cz [online]. [cit. 2018-09-16]. Dostupné online. 
  5. a b VAŠUT, Radim J.; SOCHOR, Michal; HRONEŠ, Michal. Vrby České republiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. 108 s. ISBN 978-80-244-4121-4. 
  6. Ivan Musil, Jana Möllerová: Listnaté dřeviny 1. Praha: ČZU 2005, s. 60
  7. Seznam rostlin vhodných k pěstování.... www.vukoz.cz [online]. [cit. 2018-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-23. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]