Měkký luh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Měkký luh

Měkký luh je typ nížinného lužního lesa, který je silně ovlivněn proudem řek a pravidelnými záplavami, přičemž zde voda stagnuje po delší dobu než v případě tvrdých luhů. Název je odvozen od tvrdosti dřeva hlavních dominant tohoto typu lesa, což jsou vrby a topoly – tyto stromy mají měkké dřevo s rychlými přírůstky.

V České republice se měkké luhy vyskytují v širokých nivách dolních toků nížinných řek. Rozšířeny jsou roztroušeně v Ostravské pánvi, České křídové tabuli a moravských úvalech.Půdy, na kterých rostou, jsou zpravidla těžší fluvizemě dobře zásobené živinami, nevysychavé, ovlivněné vysokou hladinou spodní vody.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Kosatec žlutý v měkkém luhu

Ve stromovém patře měkkého luhu převládá v nižších polohách vrba bílá, v polohách pahorkatin vrba křehká nebo její hybrid s vrbou bílou (Salix x rubens); přimíšeny jsou topoly černý a bílý, méně často jasan ztepilý a (na jižní Moravě) jasan úzkolistý. V keřovém patře roste bez černý, někde krušina olšová, popřípadě křovité druhy vrb (vrba trojmužná, vrba nachová, vrba košíkářská).[1]

Bylinné patro je tvořeno vlhkomilnými, nitrofilními druhy, jako je bršlice kozí noha, svízel přítula, kopřiva dvoudomá, lilek potměchuť, kostival lékařský nebo hluchavka skvrnitá; z travin se vyskytují ostřice ostrá a štíhlá, chrastice rákosovitá nebo rákos obecný. Charakteristické jsou pnoucí liány (chmel otáčivý, opletník plotní); výrazným prvkem jarního aspektu jsou žlutě kvetoucí orseje a blatouchy. Na trvale zamokřených místech najdeme rostliny vázané na vodu, jako např. žabník jitrocelový nebo kosatec žlutý. Mechové patro je vyvinuto jen slabě, případně vůbec.[1][2]

Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Měkké luhy jsou ohrožovány narušením vodního režimu krajiny, potlačením pravidelných záplav i šířením nepůvodních invazních druhů (topol kanadský).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CHYTRÝ, Milan (ed.). Katalog biotopů České republiky. Praha: AOPK, 2001. S. 178-179. 
  2. Milan Chytrý (ed.)ː Vegetace České republiky 4. Academia 2013

Související články[editovat | editovat zdroj]