Topol kanadský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxTopol kanadský
alternativní popis obrázku chybí
Topol kanadský (Populus x canadensis)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpighiotvaré (Malpighiales)
Čeleď vrbovité (Salicaceae)
Rod topol (Populus)
Binomické jméno
Populus x canadensis
Moench
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Topol kanadský (Populus x canadensis) je statný opadavý strom z čeledi vrbovité (Salicaceae), rychle rostoucí, dosahující výšek až nad 30 m. Má kmen se širokou, vysokou a velmi otevřenou kuželovitou korunou. Topol kanadský je kříženec vzniklý z domácího topolu černého (Populus nigra) a z různých amerických druhů, zejména topolu bavlníkového (Populus deltoides). Tento druh roste silněji než původní rodičovské druhy, dobře se množí řízky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kmen má 1-2 m v průměru. U vzrostlých nebo starších stromů až do výšky nad 10 m je takřka bez větví a teprve výše s několika málo řídkými, téměř vodorovně odstávajícími větvemi, které teprve v horní třetině koruny jsou vystoupavé nebo vzpřímené. Letorosty má hranaté, lesklé a žlutavé. Pupeny jsou vejcovitě kuželovité, 1-2 cm dlouhé, hnědavé a lepkavé. Borka je světle šedá s hlubokými vertikálními brázdami. Listy jsou široce trojhranné, až 10 cm dlouhé a široké, s krátkou špičkou na konci, na líci leskle zelené. Při okraji jsou slabě zvlněné plochými, poněkud nestejně velkými zuby. Řapíky 3-5 cm dlouhé, jsou většinou zřetelně zploštělé. Kvete v době od dubna do května. Je to dvoudomá rostlina s jednopohlavnými květy v jehnědách. Samčí jsou až 10 cm dlouhé, leskle červenavé, po odkvětu opadávají. Samičí značně tlusté a pevné, leskle zelenožluté, na oddělených rostlinách na začátku jara před rašením listů, opadávají teprve později. Plodem je tobolka, vejcovitá, ca 5 mm dlouhá, otevírající se 2-4 chlopněmi.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Světlomilná a teplomilná dřevina, nesnášející trvale zamokřené půdy. V hustých výsadbách trpí houbovými chorobami. Vyznačuje se neobyčejně rychlým růstem, porosty je možné těžit ve 20-40 letech. Hojně se vysazuje v ochranných lesních pásech, větrolamech, při zpevňování břehů, k zakrytí zemědělských budov a skládek. V sadovnictví je často vysazován ve stromořadích, v parcích většinou jako solitér. Mimo intravilán zřejmě nejčastěji vysazovaná dřevina, uplatňující se ve volné krajině jako výrazná dominanta.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Lesnicky pěstovaná dřevina především v oblasti lužních lesů, která v posledních desetiletích vytlačuje domácí topol černý. Často se vysazoval až do poloviny 20. století do intenzivních plantáží, aby byla získána surovina pro výrobu papíru a buničiny. Také zápalky byly vyráběny ve velkém množství ze dřeva těchto topolů.

Topoly byly v polovině 20. století považovány málem za samospasitelné (rychle rostou a produkují mnoho dřevní hmoty, mj. pro papírenský průmysl, ale hlavně na výrobu dřevotřísky), a tak se více než předtím dostaly do naší krajiny i další druhy topolů, zejména amerických, jako je právě topol kanadský (P. x canadensis) a některé tzv. balzámové topoly.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pěstován je všude v Evropě v různých kultivarech jako strom silničních stromořadí nebo parkový, využíván i v ochranných kulturách. Místy se realizovala i lesnická výsadba pro těžbu dřeva, při poměrně krátkém dospívání, protože jde většinou o rychle rostoucí stromy. Vysazován je především na minerálně bohatých, čerstvě vlhkých půdách s vyšší hladinou podzemní vody, na neutrálních až bazických podkladech, v nižších a středních polohách, při vodách a v lužních lesích.

Kultivary[editovat | editovat zdroj]

NAS-095 Populus × canadensis.png

Nejčastěji pěstované kultivary:

Serotina: Mohutný strom s rovným kmenem a vějířovitou, ve stáří zploštělou korunou. Je nejstarším evropským kultivarem; pouze samčí stromy. Pozdě raší a má velmi kvalitní dřevo.

Marylandica: Statný strom se šikmým pokřiveným kmenem, často tvoří dvojáky; v mládí roste pomalu. Samčí klon.

Robusta: Kmen rovný, koruna široce kuželovitá, větve v přeslenech; v mládí roste velmi rychle. Samičí klon.

Regenerata: Kmen silně sbíhavý, dole rozšířený, koruna široká. Velmi světlomilný, samičí klon.

Brabantica: Kmen rovný, koruna hustá, spodní větve zůstávají dlouho zelené. Velmi kvalitní dřevo. Samčí klon.

Grandis: Kmen rovný, koruna dosti štíhlá, s četnými tenkými větvemi uvnitř koruny. Samičí klon.

Gerlica: Kmen s nápadně světlou borkou. Koruna dosti štíhlá řídká, větve v přeslenech. Pozdě raší a záhy opadává. Samčí klon.

I – 214: Kmen často tvoří dvojáky. Koruna široká se silnými větvemi. Brzy raší a pozdě opadává. Jeden z nejproduktivnějších topolů. Samičí klon.

Virginiana de Frignicourt: Kmen má v mládí zprohýbaný, ve stáří se křivost vyrovnává. Koruna nápadně rozložitá se silnými větvemi. Samičí klon.

Virginiana de Nancy: podobá se cv. Robusta, je to však samičí klon.

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

Podobnými druhy jsou například Populus nigra (topol černý) a Populus deltoides (topol bavlníkový). Populus nigra má listy na makroblastech asi 5-9 cm dlouhé, srdčité, trojúhelníkovité nebo kosníkovité a dlouze řapíkaté, okraj listu má jemně vroubkovaně pilovitý. Letorosty jsou oblé. Borka je zpočátku šedě bílá a později se mění v černou hluboce podélně rozpraskanou. Populus deltoides má řapík listů ze stran zploštělý a na něm žlázky. Čepel je na spodu uťatá, po okraji hustě trvale brvitá, letorosty výrazně hranaté.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, 2. díl. Praha : Academia, 1990.
  • PATŘIČNÝ, Martin. Dřevo krásných stromů. Grada, 2005.
  • DREYER, Eva-Maria a Wolfgang DREYER. Stromy a keře: spolehlivé určování podle fotografií a popisů. Praha: Beta-Dobrovský, c2003, 222 s. ISBN 80-7306-133-3-.
  • KREMER, Bruno P. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. Praha: Ikar, 1995, 287 s. ISBN 80-7176-184-2.
  • KAVKA, Bohumil a Jaroslav KOLAŘÍK. Sadovnická dendrologie I. Listnaté stromy. 1. přeprac. vyd. Brno: EDEN, 1995, 203 s.
  • VĚTVIČKA, Václav a Vlasta MATOUŠOVÁ. Stromy a keře. 1.vyd. Praha: Aventinum, 2000, 288 s. ISBN 80-7151-133-1.
  • COOMBES, Allen J a Matthew WARD. Stromy. Vyd. 3., (v Euromedia Group 1.). V Praze: Knižní klub, 2006, 320 s. ISBN 80-242-1631-0.
  • MAYER, Joachim. Poznáváme stromy v naší přírodě. 1. vyd. Praha: Beta, 2006, 125 s. ISBN 80-7306-254-2.
  • HECKER, Ulrich. Stromy a keře: klíč ke spolehlivému určování : 3 znaky. dotisk 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2003, 238 s. ISBN 978-80-7234-291-4.
  • MARTINOVSKÝ, Jan a Miloš POZDĚNA. Klíč k určování stromů a keřů. 2. vyd. Praha: SPN, 1987, 207 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]