Vrba křehká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVrba křehká
alternativní popis obrázku chybí
Vrba křehká
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď vrbovité (Salicaceae)
Rod vrba (Salix)
Binomické jméno
Salix fragilis
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrba křehká (Salix fragilis) je vyšší rostlina - dřevina, která je jako všechny dřeviny rodu vrba dvoudomá. Tvoří velmi křehké lámavé větévky, které nejsou převislé. Tmavě zelené lesklé listy jsou na rubové straně matné. Květy jsou uspořádané v jehnědách, samičí nesou stopkatý pestík, samčí dvě tyčinky, kvete v dubnukvětnu.[1]

Ve volné přírodě se vyskytuje v pobřežních křovinách, dosahuje výšky 12 metrů. Bývá také vysazována.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vrba křehká, kultivar 'Bullata'

Vrba křehká je středně velký strom obvykle 6–15 m vysoký, s řídkou, rozkladitou, již nízko se větvící korunou.[2] Dosahuje průměru kmene 50 cm, ovšem je-li vysazena v nížinách, může vyrůst až ve 20 m vysoký statný strom o průměru kmene 75 cm.[3] Kmen je křivý, borka hrubá a záhy podélně brázditá, tmavošedá. Na silných křivolakých větvích se vytváří olistění jen po obvodu koruny. Letorosty lysé, šedozelené, nepřevislé, v uzlinách snadno lámavé (z toho odvozeno její jméno, přestože prýty mohou být podobně lámavé i u jiných druhů vrb).

Listy jsou lysé, podlouhlé až vejčitě kopinaté, dosti hrubě pilovité, 7–10 cm dlouhé a 1,5–3,0 cm široké. Na líci jsou tmavozelené a lesklé, na spodní straně sivé se světlým voskovým povlakem. Pupeny jsou lysé a často v horní části černavé a zaschlé. Řapík se dvěma žlázkami u báze čepele bývá 1,0–1,8 cm dlouhý. Květy jsou sdruženy ve válcovitých jehnědách, které jsou větší než u vrby bílé. Rozkvétá nejčastěji v dubnu až květnu, krátce před nebo současně s rašením listů. Plod je lysá tobolka dozrávající po 5 týdnech, v každé chlopni se nachází 4 základy semen. Semena jsou drobná, ochmýřená.

Dožívá se 60 let.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o běžně rozšířenou středo- až severoevropskou vrbu,[4] jejíž areál výskytu zasahuje také do Malé Asie, kavkazské oblasti[3] a západní Sibiře[4] Ve střední Evropě ji najdeme především v nížinách, v říčních údolích a údolích středohoří. V Alpách až do výšky 800 m.[5] Přirozené hranice je těžké stanovit kvůli častým záměnám s křížencem Salix × rubens, který roste na Britských ostrovech a v Severní Americe. Výškové rozšíření zasahuje do horských oblastí v pásmu lesů; vrba křehká však zdaleka nevystupuje až k lesní hranici.[6]

V České republice je rozšířena v chladnějších oblastech celého území. Přirozeně chybí všude v luzích nižších poloh (Polabí, Poohří a velké úvaly řek na Moravě). Naproti tomu je charakteristickou stromovou vrbou řady pohoří (Šumava, Krkonoše, Českomoravská vysočina, Jeseníky, Karpaty). Zde se hojně nachází od středních až do nižších horských poloh, v Jeseníkách vystupuje do 950 m n. m., v Karpatech pak dokonce až do 1200 m n. m.[3] Protože lámavé větve odnáší voda a ukládá níže po proudu, kde zakoření, provází toky řek v dlouhých úsecích (Otava, horní Vltava, Sázava a horní Svratka). Tímto splavováním a také úmyslnými výsadbami se dostává i na dolní toky řek.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Silně světlomilná dřevina nesnášející ani slabý boční zástin. Je-li tísněna jinými stromy, zastíněné listy shazuje a vytváří vysoko nasazenou korunu. Při jednostranném zastínění strom začíná za světlem šikmo vybočovat, např. nad vodní hladinu, bokem z alejové řady a podobně.[6]

Pokud jde o požadavky na vláhu, je vrba křehká velmi přizpůsobivá. Snese bez následků krátkodobé záplavy během vegetační doby. Vyrovná se s kolísáním hladiny podzemní vody a přečká bez poškození i trvalý pokles hladiny vody po melioračních nebo jiných zásazích. Hůř snáší stojatou vodu a s tím špatné provzdušnění půdního profilu.[3] Její přirození rozšíření je u proudících vod, ale může se vyskytovat také na okrajích vlhkých luk, vodních příkopů a na březích rybníků.[2] Typickým stanovištěm jsou místa podél toků na úpatích svahů, kde bystřiny narovnávají koryto a ukládají množství štěrku.[3] Vyhovuje jí vyšší vzdušná vlhkost.[6]

V nárocích na půdu je skromná; roste na různorodém materiálu, snese i mělké chudé půdy.[3] Vyskytuje se na propustných půdách se značnou příměsí skeletu.[2] Je odolná ke klimatickým výkyvům a tedy ač brzy raší, nebývá poškozována pozdními mrazy a roste dobře i v úzkých údolích, mrazových kotlinách a jiných klimaticky extrémních stanovištích.[3]

Vrba křehká je diagnostický druh společenstev řádu Salicetalia purpureae; též dominanta druhotných vrbových porostů na stanovištích různých lužních společenstev podsvazu Alnenion glutinoso-incanae.[2] (Viz článek Fytocenologie.)

Význam a využití[editovat | editovat zdroj]

Díky své odolnosti je vrba křehká vhodná k umělému zpevňování břehů v oblastech nepříznivých pro jiné druhy vrb (např. u podhorských toků, v mrazových kotlinách).[7] Její kořenový systém je převážně povrchový, ovšem do hloubky směřující kratší postranní kořeny dobře dřevinu upevňují a zabraňují podemílání.[6] V chladných oblastech poskytuje také dobrou včelí pastvu, protože bohatě kvete i za nepříznivých podmínek. Zvěř a dobytek druh málo poškozují, protože listí je hořké a na větvích se brzy tvoří hrubá kůra. Varieta Bullata bývá zejména v Pobaltí vysazována ve městech pro okrasné účely.[6]

Dřevo s hnědým jádrem je využitelné převážně jako palivo. Výjimečná je výmladková schopnost této vrby, a to jak na kmeni, tak na pařezu. Snadno kořenuje z řízků, tyčí, dokonce i skrz tlustou borku povalených kmenů. Dobře hojí různá poškození, i staré vyhnilé stromy vykazují vysokou vitalitu tvořením výmladků. Díky těmto vlastnostem byla v minulosti obhospodařována jako „hlavatá“ vrba, její dlouhé prýty jsou nelámavé a našly tak využití v košíkářství. Kůra má použití ve farmaceutickém průmyslu.[2]

Památné vrby křehké[editovat | editovat zdroj]

Obvodem kmene nejmohutnější vrby křehké v České republice jsou:[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ČIHAŘ, Jiří. Příroda v ČSSR. Praha : Práce, 1978. 379 s. 24-001-78. Kapitola Vrba křehká, s. 155.  
  2. a b c d e f HEJNÝ, Slavomil. Květena České republiky 2. Praha : Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. S. 468.  
  3. a b c d e f g ÚRADNÍČEK, Luboš a kol.. Dřeviny České republiky. Kostelec nad Černými lesy : Lesnická práce, 2009. 367 s. ISBN 978-80-87154-62-5. S. 314.  
  4. a b VĚTVIČKA, Václav. Evropské stromy. Praha : Aventinum, 1999. 216 s. ISBN 80-7151-104-8. S. 118.  
  5. HECKER, Ulrich. Stromy a keře: klíč ke spolehlivému určování : 3 znaky.. Čestlice : Rebo, 2012. 238 s. ISBN 978-80-255-0594-6.  
  6. a b c d e ÚRADNÍČEK, Luboš. Lesnická dendrologie II.: (Angiospermae). Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004. 217 s. ISBN 80-7157-760-x. S. 59.  
  7. ŠLEZINGR, Miloslav. Vegetační doprovod vodních toků a nádrží.. Brno : CERM, 2002. 130 s. ISBN 80-7204-269-6.  
  8. Databáze památných stromů AOPK ČR drusop.nature.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]