Areál (biologie)

Areál (z latiny) je území, oblast rozšíření, část zemského povrchu, na kterém se vyskytuje určitý taxon (druh, rod atd.). Areál se člení na subareály; dílčí jednotky se nazývají arely.

Areál je oblast zeměpisného rozšíření taxonu (druhu, rodu, čeledi apod.) na zemském povrchu.

Areály jsou různě velké. Některé organismy jsou kosmopolitní, vyskytují se (přirozeně nebo vlivem člověka) po celém světě. Organismus s cirkumpolárním areálem se vyskytuje v mírném až boreálním pásu okolo celé Země. Pokud určitý organismus vznikl a je rozšířen v jediném areálu (nevyskytuje se nikde jinde), nazývá se takový organismus endemit. V úvahu se bere pouze přirozený výskyt.

Různé způsoby dělení areálů

Podle taxonu

Areály se mohou dělit podle typu taxonu. Nejčastěji se určují areály druhů, rodů a čeledí. Často se popisují i areály nižších taxonomických jednotek (podrodů apod.) nebo areály vyšších taxonomických jednotek (řád či říše).

Podle velikosti

Areály se rozdělují podle velikosti na:

• kosmopolitní – daný taxon je rozšířen po celém světě kromě extrémních biotopů pro daný taxon nevýhodných (např. Antarktida, páramo). V případě areálů druhů se jedná hlavně o rostliny vodní či žijící poblíž vodních zdrojů – například hasivka orličí (Pteridium aquilinum), rákos obecný (Phragmintes australis) či orobinec širolistý (Typha latifolia). Kosmopolitními areály rodů jsou například areál ostřice (Carex), pryskyřníku (Ranunculus), kostřavy (Festuca) nebo biky (Luzula). Kosmopolitními čeleďmi jsou například hvězdnicovité (Asteraceae), lipnicovité (Poaceae), růžovité (Rosaceae), hluchavkovité (Lamiaceae) či šáchorovité (Cyperaceae).
  • druhotně (sekundárně) kosmopolitní – jde o sekundární rozšíření způsobené například člověkem (faktor antropický). Jedná se například o jitrocel větší (Plantago mayor), lipnici roční (Poa annua), rdesno ptačí (Polygonum aviculare) či Pampelišky smetánky (Taraxacum sect. Taraxacum). Časté je sekundární kosmopolitní rozšíření u plevelů, například kokoška pastuší tobolka (Capsela bursa-pastoris). Vzhledem k tomu, že taxony jsou šířeny v podstatě bezděčně, je sekundární kosmopolitní rozšíření význačné u areálů druhů.

Eurychorní areál rosnatky (Drosera sp.)

Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)

• eurichorní/euryzonní – areál zasahující několik kontinentů. Areály druhů jsou například areál borovice lesní (Pinus silvestris) rozkládající se v pásu jdoucím od Španělska po východní Čínu, areál jalovce obecného (Juniperus comunis) rozkládající se v Eurasii a Severní Americe či areál přesličky rolní (Equisetum arvense) rozložený cirkumpolárně (obtočně) na severní polokouli. V případě rodů jsou to rody leknín (Nympaea) a rosnatka (Drosera), jejichž areál se nachází v mírných pásech a tropech celého světa; šťavel (Oxalis) roste od tropů po studený pás celosvětově. Eurychorní areál má i řada čeledí, například borovicovité (Pinaceae) a dřínovité (Cornaceae) rostoucí cirkumpolárně na severní polokouli, arekovité (Arecaceae), banánovníkovité (Musaceae) a pepřovníkovité (Piperaceae) rostoucí v tropech či čeledě dřišťálovité (Berberidaceae), lnovité (Linaceae) a révovité (Vitaceae).
• mezochorní – areál, který pokrývá část kontinentu. Příkladem mezochorních druhových areálů jsou dub letní (Quercus robur), brslen evropský (Euonymus europea) a ostřice chlupatá (Carex pilosa), rostoucí převážně v Evropě. Dále rody dřípatka (Soldanella), ocún (Colchicum) či chrastavec (Knautia) a čeledě ořešákovité (Juglandaceae) či dosnovité (Cannaceae).
• stenochorní/stenozonní – menší areál, zasahující pouze určitý region v rámci kontinentu. Jedná se převážně o areály druhů. Může jím být areál modřínu opadavého (Larix decidua), který roste přirozeně v Alpách a Karpatech, areál jírovce maďálu (Aesculus hippocastanum) rozkládající se na Balkánu či dřípatky karpatské (Soldanella carpatica) rozšířené v západních Karpatech. Příkladem rodového stenochorního areálu je monotypní areál rodu Petrocoptis, který se přirozeně vyskytuje v Pyrenejích a na Pyrenejském poloostrově. U čeledí není tento typ areálu tak častý. Příkladem může být areál čeledě Lactoriadaceae, která se vyskytuje na ostrovech Juana Fernándeze.
• oligotopní/polytopní – areál sestávající z několika malých arel. Příkladem může být areál ruměnice turňanské (Onosma tornensis).
• monotopní – areál sestává nejčastěji z jedné malé arely. Příkladem je například pampeliška (Taraxacum sect. Erythrocarpa; dříve Taraxacum pieninicum) rostoucí v masivu Trzy Korany v Pieninách v Polsku nebo druh rostliny Lacandonia schismatica, vyskytující se pouze na malém území v lakandonském pralese v mexickém státě Chiapas.

Podle hustoty

Podle hustoty rozšíření se areály dělí na:

• eurytopní – s hustým výskytem taxonu
• stennotopní – s řídkým výskytem taxonu

Podle souvislosti

Podle souvislosti se areály dělí na kontinuální (souvislé), disjunktivní (nesouvislé) a polydisjunktivní. Souvislý areál znamená, že daný taxon (druh, rod, čeleď…) se vyskytuje na určitém území ohraničeném hranicí areálu. Toto území je souvislé.

Většina areálů je disjunktivních. Ty mohou být makrodisjunktivní či mikrodisjunktivní. Malé ostrůvky areálu, resp. arely se nazývají exklávy. Mezi disjunktivnimi areály tak vznikají disjunkce, tedy území bez výskytu daného taxonu. Disjunktivní areál je rozdělený disjunkcí (přerušením), kde se daný taxon nevyskytuje. Příkladem disjunktivního areálu je areál modřínu opadavého (Larix decidua), který se vyskytuje převážně v Alpách, ale částečně i v jiných horách.

Typy disjunkcí: • arktoalpínská, • evropsko-altajská, • evropsko-východoasijská, • středoevropsko-kavkazská, • mediteránní, • pontická, • severoatlantská, • holoarktická, • severopacifická, • pantropická, • paleotropická, • jihoatlantská, • holantarktická, • bipolární.

Hranice areálu

Hranice areálu je nejčastěji dána klimatem. To však neznamená, že by areál nebyl ovlivněn dalšími biotickými i abiotickými, případně antropickými faktory. Pokud se uvnitř areálu nachází ostrov, kde daný taxon není rozšířen, nazývá se takové území areálová exkláva.

Z hlediska vývoje a změny hranice areálu dochází k takzvané oscilaci, což je krátkodobá změna hranice areálu. Dlouhodobá změna hranice areálu je označována jako expanze (rozšíření) a regrese (zmenšení).

Stabilita areálu

Stabilita areálu je dána výše zmíněnými ekologickými faktory. Taxon, který dosáhne hranice podmínek své existence, vytvoří „stabilní areál“. V současnosti dochází hlavně vlivem člověka (faktory antropické) ke zmenšování areálů. Druhy, které ustupují před vlivy člověka, se nazývají antropofobní, druhy, které se šíří činností člověka, se nazývají antropofilní.

Centrum areálu

Rozlišují se tři druhy center areálu: geometrické, frekvenční a genetické:

• geometrické centrum areálu se nachází v geometrickém středu;
• frekvenční centrum areálu se nachází v místě, kde je nejvyšší hustota výskytu daného taxonu; u areálů rodů a čeledí bývá těchto center více;
• genetické centrum areálu se nachází na území předpokládaného vzniku taxonu.

Podle počtu center rozlišujeme areály monocentrické (jedno centrum), bicentrické (dvě centra), tricentrické (tři centra) až polycentrické (n center).

Zvláštní druhy areálů

Archeofyt mák vlčí

Neofyt puškvorec obecný

Reliktní areál

Související informace naleznete také v článku glaciální relikt.

Reliktní areál je vlastně zbytek určitého, původně výrazně většího areálu. Rozsah původního areálu se zjišťuje z paleobotanických nálezů. Reliktním areálem je například areál rodu jinan (Ginkgo), rozkládající se v provincii An-chue v Číně, který se ještě na počátku čtvrtohor rozkládal cirkumpolárně na severní polokouli. Reliktní areál neznamená totéž, co relikt.

Nepůvodní areál

Související informace naleznete také v článku nepůvodní druh.

Nepůvodní areál je areál vzniklý činností člověka. Taxon související se vznikem areálu působením člověka se nazývá antropofyt. Podle typu antropogenní příčiny rozlišujeme archeofyty, neofyty a apofyty. Existují i druhy, jejichž původní areál není znám (heřmánek cizí, šťavel žlutý).

Archeofyt

Archeofyt je nepůvodní druh rostliny, který se do míst nynějšího výskytu dostal úmyslně nebo neúmyslně v období od počátku neolitu (od doby začínajícího zemědělství) do konce středověku (zhruba do doby objevení Ameriky roku 1492). Pazdera a kol. uvádějí: Archeofyt je rostlina zavlečená na současné území rozšíření v době před začátkem novověku (tj. do konce 15. století). Příkladem je kopřiva žahavka (Urtica urens), mák vlčí (Papaver rhoeas) či koukol polní (Agrostemma githago).

Neofyt

Neofyt je nepůvodní druh rostliny, který se do míst nynějšího výskytu dostal úmyslně nebo neúmyslně v období od začátku novověku (objevení Ameriky r. 1492) do současnosti. Příkladem může být puškvorec obecný (Acorus calamus), který byl v 16. století zavlečen na území dnešní ČR z Indie, nebo pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora), k jehož zavlečení došlo v 19. století z Ameriky.

Apofyt

Apofyt je druh z místní květeny, migrující a šířící se na antropogenně vytvořené biotopy, tedy na místa vytvořená lidskou činností. Příkladem mohou být kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), kuklík městský (Geum urbanum) či bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria).

Zobrazení areálů

V chorologické praxi se areály zobrazují pomocí geografických map. Konkrétní zobrazení může být:

• síťové – v předem dané síti; například v poli velikosti 10 × 10 km se označí, zda byl sledovaný taxon v daném čtverci aspoň jednou zaznamenán;
• obrysové – vychází se ze známých krajních lokalit, které se spojí spojnicí;
• bodové – zaznamená se každý výskyt.

Odkazy

Literatura

• GRULICH, Vít. Fytogeografie 3 [online]. Podzim 2012 [cit. 2025-12-02]. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/sci/podzim2012/Bi7580/fytogeografie3.pdf
• JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. Ekologický slovník terminologický a výkladový. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999. 144 s. ISBN 80-7168-644-1.

Související články

• Fytogeografie
• Chráněný areál
• Zoogeografie

Autoritní data	GND: 4384479-0

Portály: Rostliny | Životní prostředí