Lnovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lnovité

Len Linum lewisii
Len Linum lewisii
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď: lnovité (Linaceae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Stozrník lnovitý (Radiola linoides)
Cliococca selaginoides

Lnovité (Linaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpígiotvaré (Malpighiales). Jsou to byliny i dřeviny s jednoduchými listy a téměř pravidelnými pětičetnými květy. Čeleď zahrnuje asi 300 druhů v 10 rodech. Je rozšířena po celém světě. V České republice se vyskytuje několik druhů rodu len a stozrník lnovitý. Len setý je stará kulturní rostlina, poskytující textilní vlákno a olej.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednoleté nebo vytrvalé byliny a stromy s jednoduchými střídavými nebo vstřícnými listy s opadavými palisty. U některých bylinných zástupců jsou palisty přeměněny ve žlázky. Květy částečně souměrné (s asymetrickým kalichem a někdy i souborem tyčinek), drobné nebo nápadné, oboupohlavné, ve vrcholových květenstvích. Kalich i koruna je z 5 plátků. Tyčinek je 5, 10 nebo 15, na bázi srostlých, někdy jsou přítomna staminodia. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 až 5 plodolistů, se stejným nebo dvojnásobným počtem komůrek a s 1 až 5 čnělkami. U zástupců podčeledi Linoideae jsou v semeníku vyvinuty tzv. nepravé přehrádky, rozdělující semeník na dvojnásobek segmentů, než je původní počet plodolistů. V každém plodolistu jsou 2 vajíčka. Plodem je tobolka nebo peckovice.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje asi 300 druhů v 10 až 12 rodech. Je celosvětově rozšířená. Největším rodem je len (Linum, asi 180 druhů). V květeně ČR je čeleď zastoupena dvěma rody: len (Linum) a stozrník (Radiola).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byla čeleď lnovité (Linaceae) řazena do řádu lnotvaré (Linales) v rámci třídy Rosidae.

V některých taxonomických systémech byli dřevití zástupci (podčeleď Hugonioideae) zařazeni do samostatné čeledi Hugoniaceae.

Podle současného pojetí je dělena na 2 podčeledi – Linoideae (byliny, 6 rodů především v severním mírném a subtropickém pásu) a Hugonioideae (dřeviny, 4 až 6 rodů, v tropech celého světa).

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Ekonomicky nejdůležitějším druhem je len setý (Linum usitatissimum), dnes pěstovaný v mimotropických oblastech po celém světě. Poskytuje textilní vlákno a jedlý olej. Severoameričtí Indiáni používali len Linum lewisii na pletení rybářských sítí. Také australští Aboridžinci používají vlákno na rybaření a jedí semena lnu Linum marginale. Některé africké druhy rodu Hugonia mají jedlé plody. Několik druhů lnu je pěstováno v zahradách jako okrasné trvalky, např. len žlutý (Linum flavum).

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Anisadenia, Cliococca, Durandea, Hebepetalum, Hesperolinon, Hugonia, Indorouchera, Linum (včetně Mesynium, Mesyniopsis), Philbornea, Radiola, Reinwardtia, Roucheria, Sclerolinon, Tirpitzia[2][3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  2. The Plant List [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  3. Biolib [online]. . Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Gentry A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0-226-28943-5.
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]