Pampelišky smetánky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Pampeliška lékařská)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPampelišky smetánky
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Archaeplastida)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Angiospermae)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleďčekankové (Cichorioideae)
Rodpampeliška (Taraxacum)
Binomické jméno
Taraxacum sect. Taraxacum
Kirschner et al.
Synonyma
  • Taraxacum sect. Ruderalia Kirschner et al.
  • Taraxacum sect. Borea Sahlin
  • Taraxacum officinale (L.) Weber ex F. H. Wigg agg.
  • Taraxacum officinale (L.) Weber ex F. H. Wigg s. l.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pampelišky smetánky[1][2] (Taraxacum sect. Taraxacum Kirschner et al.) jsou rozsáhlý komplex apomiktických druhů z rodu pampeliška (Taraxacum) dříve považovaný za jediný druh pampeliška lékařská (Taraxacum officinale (L.) Weber ex F. H. Wigg.). Jde o běžné rostliny s nápadnými žlutými květenstvími, tzv. úbory, které se posléze mění v plodenství ochmýřených nažek. Rostou obecně na loukách, u cest a na trávnících, kvetou zpravidla od dubna do června a někdy znovu na podzim.[3]

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Tradičně byl tento druhový komplex klasifikován jako jediný druh, zakladatel botanického názvosloví Carl Linné jej popsal jako Leontodon officinale, později došlo k přesunutí do úžeji pojatého rodu Taraxacum. Druh Taraxacum officinale označovala česká nomenklatura jménem pampeliška lékařská,[4] případně také pampeliška smetánka či smetánka lékařská.

Pozdější výzkumy však prokázaly, že se z fylogenetického hlediska nejedná o jediný druh, ale rozsáhlý komplex tzv. mikrospecií, mnoha drobných druhů rozmnožujících se převážně apomikticky (dochází k opylení, ale nikoli k oplození[5]). Komplex je správně označován jako pampelišky smetánky (Taraxacum sect. Taraxacum Kirschner et al.) a zahrnuje morfologicky velice blízké druhy, které jsou přesto díky apomixii geneticky dostatečně izolované. Pro velký počet těchto morfologicky shodných druhů, které se navíc navzájem různě kříží, jsou pampelišky smetánky považovány spolu s jestřábníky (Hieracium) a ostružiníky (Rubus) za taxonomicky jednu z nejobtížnějších skupin flóry střední Evropy.

Jelikož komplex sdružuje mikrospecie z okruhu pampelišky lékařské (Taraxacum officinale (L.) Weber ex F. H. Wigg.), za kterou byly všechny popsané mikrospecie tradičně pokládány, lze jej alternativně označovat také jako pampeliška lékařská agg. (Taraxacum officinale agg.) či pampeliška lékařská s. l. (Taraxacum officinale s. l.)[zdroj?], avšak v současnosti převažuje členění rodu Taraxacum do několika sekcí, přičemž pampelišky smetánky jsou typovou sekcí Taraxacum sect. Taraxacum. Některé publikace z této sekce navíc vyčleňují sekci T. sect. Ruderalia a považují za smetánky pouze tyto tyto mikrospecie.[2][1]

Na území České republiky se nachází až 250 mikrospecií pampelišek smetánek[6], popsáno jich je zatím asi 152.[7][8] Samotná mikrospecie pampeliška lékařská (Taraxacum officinale (L.) Weber ex F. H. Wigg.), na níž založil Linné svůj popis, na území Čech a Moravy neroste, její areál je omezen na Skandinávii. Nejhojnějšími zástupci této skupiny pampelišek na našem území jsou například pampeliška křídlatá (Taraxacum alatum Lindb. fil.), pampeliška bezzubá (Taraxacum hepaticum Railons.), pampeliška záhadná (Taraxacum glossodon Sonck et H. Øllg.) nebo pampeliška upravená (Taraxacum interveniens Hagl.). V nejteplejších oblastech jižní Moravy roste také sexuální druh této skupiny, pampeliška mnohoúborná (Taraxacum linearisquamum van Soest), který je morfologicky velmi variabilní.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Detail květního úboru
Pampeliška se zralými plody
Bombus ruderarius - Taraxacum officinale - Keila.jpg

Pampelišky jsou vytrvalé plevelné byliny vysoké 5–40 cm, s houževnatým zásobním kořenem. Listy tvoří přízemní růžici. Květenství vyrůstají z listové růžice na dutých stvolech a tvoří je zářivě žluté květní úbory. Květní úbory jsou tvořeny až z 200 jednotlivých jazykových květů.

Kvetou od dubna do srpna, plodem jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti. Celá rostlina je prostoupená mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu – latex, zanechávající po zaschnutí na kůži tmavé skvrny.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Louka s kvetoucími pampeliškami

Vyskytují se ve společenstvech mezofilních luk, na světlých sušších loukách, mezích, zahradách a také jako konkurenční plevel na polích. Jedná se o nitrofilní druhy rostlin, tzn., že preferují půdy bohaté na dusík. V posledních dvou desetiletích došlo k masivnímu rozšíření těchto pampelišek na polích a loukách v Česku, což je zapříčiněno změnou využití krajiny. Dříve rozšířená pastva ustoupila či zcela zanikla a taktéž sečení luk probíhá v mnohem menší míře a později. Pampelišky mají tak čas v květnu vysemenit a široce se rozšířit do svého neobhospodařovaného okolí, na louky ležící ladem. K úspěšnému šíření přispívá ještě skutečnost, že louky a pole ležící ladem byly dříve hojně hnojeny, tudíž se zde pro pampelišky nacházejí příhodné podmínky v podobě bohatých zásob dusíku v zemi.

Přirozeně rostou v mírném pásmu severní polokoule (Evropa, Amerika, Asie) ve všech vegetačních stupních, převážně však v mezických biotopech. Různé druhy komplexu byly zavlečeny více méně do všech oblastí světa, včetně tropů (např. Brazílie, Indonésie, Austrálie etc.).

Využití a účinky[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli jsou tyto pampelišky brány spíše jako plevel, už jeden z možných českých druhových názvů základního druhu pampelišky (smetánky) lékařské (Taraxacum officinale) – napovídá, že se jedná o významné léčivé rostliny. Doporučovány jsou zejména při zánětech močových cest a při ledvinových kamenech. Zvyšují tvorbu a vylučování žluči. Pozitivní účinky mají i na trávící soustavu. Lze je užívat při žaludečních poruchách, ale také při prudkém střevních kataru, nechutenství anebo zácpě.[9]

Sbíráme kořen před rozkvětem rostliny (březen–duben), listy (květen–září), nať s kořenem (březen–duben). Droga je bez zápachu a má mírně nahořklou chuť. Z kořene lze po usušení, upražení a rozemletí připravit hořkou „pampeliškovou mouku“.

Jsou to také významné včelařské rostliny. V některých zemích se používají k přípravě bylinkových salátů nebo k výrobě vína.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Zásobním cukrem je inulin, namísto u rostlin obvyklého škrobu, inulin je vhodnější pro diabetiky. Dále obsahuje mimo jiné hořčiny taraxacin a taraxasterin, třísloviny a fytoncidy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka (editor). Květena České republiky 8. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1824-3. 
  2. ↑ a b KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. 
  3. ↑ POLÍVKA, František. Rostlinopis pro nižší třídy škol středních. Olomouc: R. PROMBERGER, 1903. 
  4. ↑ Používá se odborný název smetanka lékařská, nebo pampeliška lékařská?. www.prirodovedci.cz [online]. [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ https://www.botanicka.cz/media-files/images/Amalka/INTIMNI-ZIVOT-ROSTLIN_final.pdf
  6. ↑ ZICHA, Ondřej. Profil taxonu: Taraxacum sect. Ruderalia Kirschner, H. Ollgaard et Štěpánek [online]. Biolib.cz [cit. 2008-04-08]. Dostupné online.
  7. ↑ Taraxacum sect. Taraxacum – pampelišky smetánky • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2021-04-16]. Dostupné online.
  8. ↑ ZICHA, Ondřej. Profil taxonu: Taraxacum sect. Ruderalia Kirschner, H. Ollgaard et Štěpánek [online]. Biolib.cz [cit. 2008-04-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ HERBACEA. Pampeliška lékařská: plevel s významnými léčivými účinky. Bylinkovo.cz. 2016-12-10. Dostupné online [cit. 2016-12-10]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pampelišky_smetánky&oldid=20609604“