Plevel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: botanický rod plevel (rod) (Holosteum).
Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) je rozšířenou plevelnou rostlinou

Plevel je rostlina, která roste na stanovišti proti vůli pěstitele. Stejná rostlina může být žádoucí a pěstována (kopřiva dvoudomá jako léčivka a potrava drůbeže) stejně jako v jiném porostu označena za plevel a hubena.[1] V lesnictví se pro nežádoucí rostliny užívá termín buřeň.[2] V Česku je v současné době uváděno 198 možných druhů plevelů, z nich je však 35 druhů považováno za druhy ohrožené.[1]

Věda zabývající se plevely se nazývá herbologie.[3][4][5]

Různé druhy plevele a zaplevelujících dřevin v lidmi změněném prostředí.

Význam plevelů[editovat | editovat zdroj]

Škodlivost nebo užitečnost plevelů je třeba hodnotit vzhledem k funkčnímu zaměření stanoviště, na němž se vyskytují. Kromě škodlivých vlivů na kulturní plodiny se menší výskyt plevelů může projevovat i příznivě (synergicky), např. podporovat zdravotní stav i kvalitu produkce.[6] Stanovit hranici mezi pozitivním a negativním vlivem plevelné vegetace je dosti obtížné.

Negativní vlivy[editovat | editovat zdroj]

Škodlivý vliv plevelů se na stanovišti projevuje jednak přímo, jednak nepřímo. Plevele mohou díky své vyšší konkurenční schopnosti ochuzovat polní plodiny o vodu, půdu o půdní vzduch a o živiny. Snižují teplotu půdy, zastiňují a potlačují polní plodiny, podporují šíření chorob a škůdců. Ztráty v biomase příslušné polní plodiny způsobené plevelem mohou dosáhnout až 20–60 %.

Některé plevele mohou být i jedovaté a případná příměs ve sklizeném produktu může snížit kvalitu produktu nebo může být tento produkt nepoužitelný pro potravinářské či krmivářské účely (např. semena vesnovky nebo penízku rolního způsobují nepříjemnou pachuť mouky, jedovaté rostliny v píci mohou vyvolat otravy hospodářských zvířat či zhoršit kvalitu mléka a mléčných výrobků)[6]. Jiné plevele mohou být alergenní.

Na zaplevelených půdách se také obtížněji vykonávají některé agrotechnické zásahy (setí, kultivace), čímž se snižuje produktivita práce.[6]

Kladné vlivy[editovat | editovat zdroj]

V systémech ekologického zemědělství je plevel nazýván doprovodnou rostlinou a je možné využít některé jeho výhody. Například u širokořádkových plodin zakrývá plochu půdy, která by byla za bezplevelného stavu vystavena slunečnímu svitu a zvyšoval by se výpar vody, půda by byla přímo vystavena povětrnostním vlivům a orniční vrstva by snáze podléhala erozi.

Rostliny plevelů mohou poskytovat útočiště přirozeným predátorům škůdců, mnohé z nich poskytují v době květu pastvu včelám (např. podběl, hořčice, smetanka, zemědým aj.), dají se využít jako píce pro zvířata nebo při zaorání poskytují humusotvorný materiál.[6]

Dělení plevelů[editovat | editovat zdroj]

Podle typu životního cyklu[6][editovat | editovat zdroj]

Plevele rozmnožující se zcela nebo převážně generativněː[editovat | editovat zdroj]

Plevele vytrvalé, rozmnožující se intenzivně vegetativně (viz níže)ː[editovat | editovat zdroj]

  • Mělčeji kořenící,
    • s plazivými kořenujícími lodyhami
    • s křehkými nebo tuhými oddenky
    • vytvářející hlízy, cibule aj.
  • Hlouběji kořenící,
    • vytvářející článkované oddenky
    • vytvářející kořenové výběžky

Systematické[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Plevele mají své specifické způsoby, jak se bránit proti vyhubení. Dokáží bezpečně zajistit vznik nových jedinců, kteří jsou schopni mnohonásobně nahradit původní generaci.

Pohlavní[editovat | editovat zdroj]

Plevele často dosahují ohromné plodnosti, která je většinou s kulturními rostlinami nesouměřitelná. Jestliže v nejplodnějším obilném trsu bývá rekordně 2000 semen, tak nejplodnější plevele např. úhorník mnohodílný, laskavec ohnutý, merlík bílý mívají semen cca 100krát více.

Výše uvedená množství semen jsou pouze informativní, z převážné většiny nevyrostou nové rozmnožování schopné rostliny. Mnohé z nich nevyklíčí (sežerou je hlodavci, ptáci, napadnou je plísně nebo roztoči) nebo vyklíčí v nevhodném čase a prostředí (ještě před vykvetením jsou zničeny zemědělskými pracemi).

Nepohlavní[editovat | editovat zdroj]

Za nepohlavní rozmnožování považujeme rozmnožování vegetativní. Existuje několik způsobů vegetativního rozmnožování.

Kombinované[editovat | editovat zdroj]

Převážná většina rostlin rozmnožujících se vegetativně vytváří také semena, která napomáhají k rozšiřování do větších vzdáleností, např. svlačec rolní vyprodukuje až 500 semen která jsou schopna vyklíčit i za 20 let. U mnoha rostlin závisí způsob rozšiřování i na přírodních podmínkáchː např. pýr plazivý v suchém roce na těžké půdě hodně kvete a téměř nevytváří oddenky, ve vlhkém roce a v kypré půdě téměř nekvete ale o to více mu narůstají oddenky.[7][8][9]

Klíčení[editovat | editovat zdroj]

Dozralá semena po vysemenění většinou neklíčí hned, ale jsou ve stavu tzv. dormance. Za dormanci označujeme stav, kdy semeno je v klidu, přestože jsou vhodné podmínky pro klíčení. Týká se to i semen, která se nacházejí ve stejných klimatických i půdních podmínkách. Tato vlastnost je pravděpodobně způsobena nestejnou propustností pro vodu a vzduch oplodím nebo osemením. Na dokreslení rozmanitosti: podběl lékařský začíná klíčit již za 3 hodiny po vysetí a za 6 hodin vyklíčí téměř 100 % semen, bělohořčice setá vyklíčí téměř ze 100 % za dva dny a hořčice rolní až za dva roky. Právě nestejná doba dormance způsobuje, že mnohé plevele jako by měly "vypracovanou schopnost" semen nevyklíčit všechna současně v jednom období, v jednom roce, ale klíčit nepravidelně postupně po řadu dnů, let i desetiletí.

Vrozená dormance[editovat | editovat zdroj]

Vrozenou krátkodobou dormanci, dobu klidu, má většina semen, která nemají vyklíčit ihned po dozrání, ale např. až na jaře druhého roku. Tehdy období klidu skončí a semeno za příznivých podmínek (vláha, teplo, světlo) vyklíčí. Mnohé druhy po ukončení této doby však nevyklíčí, nastupuje u nich tzv. vyvolaná dormance.

Vyvolaná dormance[editovat | editovat zdroj]

Vzniká jako reakce na nepříznivé podmínky po ukončení vrozené dormance. Takto mohou zůstávat semena v klidu buď krátkodobě do období zlepšení podmínek, nebo dlouhodobě po několik sezon.[9][10]

Ničení plevelů[editovat | editovat zdroj]

Proti zaplevelení lze bojovat zejména mechanickými, biologickými nebo chemickými prostředky.

K mechanickým postupům patří vytrhávání a vypichování plevelů, okopávání, vláčení, smykování, rytí a další zpracování půdy. Zařadit sem lze rovněž mulčování.

Biologická ochrana proti plevelům představuje ničení některých druhů pomocí jejich přirozených nepřátel, např. určitých bakterií, roztočů nebo hub.

Chemické přípravky na likvidaci plevelů se nazývají herbicidy.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c MIKULKA, J; CHODOVÁ, D; MARTINKOVÁ, Z. Plevele a jejich regulace. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. (česky)  
  2. http://leccos.com/index.php/clanky/buren
  3. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Odbor agroekologie, Oddělení ekologie rostlin a herbologie.
  4. Herbologie.
  5. Kohout, Václav a kolektiv: Herbologie - Plevele a jejich regulace.
  6. a b c d e HRON, František; KOHOUT, Václav. Plevele polí a zahrad. [s.l.] : MInisterstvo zemědělství a výživy, 1988.  
  7. www2.zf.jcu.cz
  8. web2.mendelu.cz
  9. a b DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Praha : Československá Akademie věd, 1956. (česky)  
  10. tilia.zf.mendelu.cz

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]