Mák vlčí

Mák vlčí
	Mák vlčí - ilustrace
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	pryskyřníkotvaré (Ranunculales);
Čeleď	makovité (Papaveraceae);
Rod	mák (Papaver);
Binomické jméno
	Papaver rhoeas; L, 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mák vlčí (Papaver rhoeas), obvykle nazývaný vlčí mák, je jednoletá rostlina z čeledi makovité (Papaveraceae). Tato všeobecně známá květina má spoustu lidových názvů, jako je ohníček, červánčí, maková panenka, pleskánek, pukavec, kohoutek, divoký mák aj.^[1] V roce 2017 se stal německou Rostlinou roku.

Výskyt

Mák vlčí je rozšířen po celé Evropě (kromě nejsevernější), Malé Asii, severní Africe. Byl také zavlečen do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. Na českém území se s ním hojně setkáváme v polních kulturách, na rumištích, úhorech, navážkách a jiných obnažených půdách, především v teplejších oblastech od nížin do podhůří. V Česku kvete od května do srpna, při příznivě teplém počasí až do října.

Popis

Mák vlčí je 20–100 cm vysoká rostlina s jednoduchou nebo jen slabě větvenou lodyhou, která je i v horní části odstále štětinatá. Spodní listy vlčího máku jsou řapíkaté, ty svrchní přisedlé a ostře zubaté. Všechny listy jsou střídavé a také štětinaté jako lodyha. Jednotlivé květy na koncích stonků jsou před rozvitím sehnuté a korunní plátky jsou kryty dvěma štětinatými kališními lístky, které po rozkvětu opadávají. V květu tedy rostlině zůstávají jen výrazné čtyři korunní lístky, které jsou sytě červené, široké, navzájem se překrývají a na bázi mají často fialovou až černou skvrnu. Tyčinky jsou černofialové a na rozdíl od většiny příbuzných druhů jsou nitkovité a pod prašníky neztlustlé. Charakteristický je i tvar plodu – makovice. Makovici představuje 1–2 cm velká tobolka, která je lysá a široce vejčitá, po dozrání dřevnatí. Modrošedá semena jsou drobná (1 mm dlouhá), ledvinovitá, matná, se zřetelně síťovaným povrchem a čtvercovými políčky. Vypadávají otvorem pod zaschlým věncem blizen. Na jedné rostlině dozrává 10 000–20 000 semen, s poměrně dlouhou a nepravidelnou dormancí, která mohou vzcházet během celého roku, i za nízkých teplot půdy.

Reprodukce a šíření

Rozmnožuje se pouze generativně. Vzchází dobře i z povrchu půdy. V půdě mají semena dlouhou životnost. Vedle přirozeného vysemenění na stanovišti se může šířit též osivem.

Sběr a úprava

Korunní lístky se sbírají vytrháváním od května do července pouze za suchého počasí. Prsty se uchopí najednou na horním okraji a vyškubnou směrem nahoru. Jsou velmi choulostivé. Za vlhka fialoví. Ukládají se volně, neboť jsou citlivé na zapaření. Suší se ve stínu nebo za umělé teploty, která by neměla překročit 40 °C. Droga má slabý charakteristický pach a slabě hořkou, poněkud slizovitou, chuť. Je jí nutno skladovat v dobře uzavřených nádobách a ve tmě.

Účinné látky

Vlčí mák obsahuje řadu alkaloidů (0,11 až 0,12%) , hlavním alkaloidem je rhoeadin a dále alkaloidy allokryptopin, berberin, koptisin, isorhoeadin, papaverin, protopin, roemerin, sinaktin a další. Vedle toho jsou přítomny antokyanová barviva cyanin a mekocyanin, slizové látky, třísloviny, cukry a kyselina mekonová.

Ochrana

Jedná se spíše o plevel, který se rozšířil mezi běžně člověkem pěstovanou květenou polí a luk. Mák vlčí není tedy považován za chráněnou rostlinu.

Využití

Korunní lístky máku vlčího se již od dávné minulosti využívaly na léčbu plicních chorob a jako uspávací prostředek. V současnosti se droga uplatňuje omezeně, občas se přidává do sirupů nebo čajových směsí, převážně však jen pro zlepšení jejich vzhledu. Účinkuje tlumivě na dýchací ústředí, zmírňuje kašel a dráždění ke kašli, zlepšuje a ulehčuje vykašlávání.

Symbolika

V den 11. listopadu, kdy se slaví Den válečných veteránů, je květ vlčího máku používán jako symbol na počest vojáků, kteří padli za 1. světové války. Za tímto symbolem původně užívaným v Commonwealthu je kanadský chirurg John McCrae, voják a autor básně „V polích flanderských“.^[2] Odkazuje na planě rostoucí květy mezi zákopy během zákopových bojů, stejného původu je i modrá chrpa (bleuet de France), kterou si veterány připomínají ve Francii.

Květy vlčích máků byly lidově nazývány „panenky“, protože připomínaly červené sukýnky.^[3] Tento motiv použil Václav Čtvrtek v pohádce O makové panence a motýlu Emanuelovi.

Odkazy

Reference

↑ Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas [online]. [cit. 2021-06-23]. Dostupné online.
↑ Před 100 lety zemřel autor slavné básně, která připomíná válečné oběti
↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia, 1971. S. 431.

Literatura

Rubcov, Valentin Gennadjevič; Beneš, Karel: Zelená lékárna, Lidové nakladatelství, 1984, s.154
Dostál, Josef: Nová květena ŠSSR 2. Praha : Academia, 1989
Korbelář, Jaroslav; Endris, Zdeněk: Naše rostliny v lékařství, Avicenum, 1981, s. 452
Kresánek, Jaroslav; Dugas, Dionýz: Príručný atlas liečivých rastlín, Osveta, 1985, s. 222

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu mák vlčí na Wikimedia Commons
Galerie mák vlčí na Wikimedia Commons
Taxon Papaver rhoeas ve Wikidruzích
Dílo Marnosti/XXIV ve Wikizdrojích
Květena ČR
Mák vlčí botanika

[1] Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas [online]. [cit. 2021-06-23]. Dostupné online.

[2] Před 100 lety zemřel autor slavné básně, která připomíná válečné oběti

[3] MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia, 1971. S. 431.

[1]

[2]

[3]