Makovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Makovité

Mák alpský (Papaver alpinum)
Mák alpský (Papaver alpinum)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď: makovité (Papaveraceae)
Juss., 1789

Makovité[1] (Papaveraceae), alternativně také mákovité, je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu pryskyřníkotvaré (Ranunculales). Jsou to byliny nebo řidčeji i dřeviny s jednoduchými, dělenými až zpeřenými listy a oboupohlavnými pravidelnými nebo souměrnými květy. Květy mohou být velké a nápadné i velmi drobné. Čeleď zahrnuje asi 770 druhů ve 44 rodech. Je rozšířena zejména v mírném pásu a subtropech severní polokoule. V české květeně ji zastupují rody mák, dymnivka, vlaštovičník, zemědým a rohatec.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci makovitých jsou jednoleté až vytrvalé byliny nebo méně často keře i menší stromy s měkkým dřevem. Listy jsou obvykle jednoduché střídavé, s čepelí často laločnatou nebo dělenou a s víceméně zpeřenou žilnatinou, bez palistů. Okraj čepele je celokrajný nebo zubatý až ostnitý. Stonky jsou často s mléčnicemi obsahujícími bílý nebo barevný latex. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné nebo souměrné, v květenstvích různého typu. Okvětí je rozlišené na kalich a korunu, vzácně zcela chybí. Kališní lístky v počtu nejčastěji 2 nebo 3, obvykle rychle opadavé. Korunní lístky v počtu 4 nebo 6 (vzácněji více). Tyčinek je mnoho, zřídka 2 nebo 4. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 až mnoha plodolistů s parietální placentací a s jedním, několika nebo nejčastěji s mnoha vajíčky. Plodem je tobolka, šešule nebo šešulka, méně často oříšek.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Makovité je velká čeleď zahrnující asi 770 druhů ve 44 rodech. Největší rody jsou dymnivka (Corydalis, asi 400 druhů), mák (Papaver, 100), zemědým (Fumaria, 50) a pleskanka (Argemone, 30 druhů). Centrum rozšíření je v mírném a subtropickém pásu severní polokoule, mimo tuto oblast je čeleď zastoupena v Jižní a Střední Americe (kromě Amazonie) a ve východní a jižní Africe. V tropické Americe rostou celkem 3 rody (Argemone, Bocconia a Hunnemannia).[3]

V květeně České republiky je čeleď makovité zastoupena 5 původními rody. Vyskytuje se zde mák (6 druhů), dymnivka (4), zemědým (4 druhy), dále vlaštovičník větší (Chelidonium majus) a rohatec růžkatý (Glaucium corniculatum). Některé další pěstované druhy zplaňují, zejména mák setý, sluncovka kalifornská a chocholačka žlutá.[1]

V celé Evropě roste celkem 11 původních rodů makovitých. Největším počtem druhů je zastoupen rod zemědým (asi 40 druhů zejména ve Středomoří), mák (asi 19 druhů, některé i v arktických či vysokohorských oblastech) a dymnivka (11 druhů). Další rody jsou (mimo vlaštovičníku) rozšířeny převážně ve Středomoří, příp. v západní Evropě: pamplina (Hypecoum, 6 druhů), Sarcocapnos (4 druhy na Pyrenejském poloostrově), Platycapnos (3 druhy v západní části Středomoří), chocholačka (Pseudofumaria, 2 druhy), rohatec (Glaucium, 2 druhy) a Ceratocapnos (2 druhy). Zbývající 3 rody jsou zastoupeny jediným druhem: mákovec velšský (Meconopsis cambrica) v západní Evropě, Roemeria hybrida ve Středomoří, vlaštovičník větší (Chelidonium majus) v téměř celé Evropě.[4][5]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy makovitých jsou převážně opylovány hmyzem, zejména včelami, vosami a mouchami. Květy zástupců podčeledi Papaveroideae netvoří nektar a navštěvuje je hmyz sbírající pyl, zejména včely, mouchy a brouci. U některých rodů s drobnými květy dochází k přenosu pylu větrem (bokonie a makleja). Drobná semena bývají z tobolek vytřásána větrem, u některých zástupců (např. sluncovka kalifornská) jsou vystřelována. Semena některých druhů jsou opatřena míškem a rozšiřována mravenci. Bokonie (Bocconia) má dužnaté plody, které zůstávají po puknutí plodů viset na rostlinách a vyhledávají je ptáci.[3][2]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Charakteristickou obsahovou látkou jsou isochinolinové alkaloidy.[3] U podčeledi Fumarioideae je přítomna i kyselina fumarová.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Dříve rozlišované čeledi dymnivkovité (Fumariaceae), Hypecoaceae a Pteridophyllacee byly v systému APG vřazeny do čeledi makovité. V současném pojetí je tato čeleď rozdělována na dvě podčeledi a šest tribů:

  • Fumarioideae (zemědýmové)
    • Hypecoeae - jediný rod (Hypecoum) zahrnující 17 druhů a rozšířený od Středomoří po Čínu
    • Fumarieae - téměř 600 druhů ve 20 rodech, Eurasie, Afrika i Amerika, většina druhů v Himalájích a Číně
  • Papaveroideae (makové)
    • Papavereae - asi 100 druhů v 8 rodech, téměř na všech kontinentech mimo Austrálie a jihovýchodní Asie
    • Chelidonieae - 48 druhů v 9 rodech, Eurasie, Amerika
    • Eschscholtzieae - 16 druhů ve 3 rodech, západ Severní Ameriky
    • Platystemoneae - 5 druhů ve 3 rodech, Severní Amerika[6]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Mák setý je známá plodina poskytující potravinářský mák. Tento druh je rovněž zdrojem různých alkaloidů, známých jako opiáty a využívaných v medicíně. Některé opiáty náležejí mezi nelegální drogy. Některé druhy, např. zemědým lékařský, mák setý, mák vlčí a pleskanka (Argemone), jsou využívány v lékařství či léčitelství. Vlaštovičník větší a bokonie (Bocconia) jsou používány k odstraňování bradavic.[3][8]

Jako okrasné rostliny jsou pěstovány zejména různé druhy máku (Papaver), mákovce (Meconopsis), srdcovka nádherná (Lamprocapnos spectabilis), pleskanky (Argemone), sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica), makleja srdčitá (Macleaya cordata) či chocholačky (Pseudofumaria).[1][2][3][9]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Adlumia, Arctomecon, Argemone, Bocconia, Canbya, Capnoides, Ceratocapnos, Chelidonium, Corydalis, Cryptocapnos, Cysticapnos, Dactylicapnos, Dendromecon, Dicentra, Dicranostigma, Discocapnos, Eomecon, Eschscholzia, Fumaria, Fumariola, Glaucium, Hesperomecon, Hunnemannia, Hylomecon, Hypecoum, Lamprocapnos, Macleaya, Meconella, Meconopsis, Papaver, Platycapnos, Platystemon, Pseudofumaria, Pteridophyllum, Roemeria, Romneya, Sanguinaria, Sarcocapnos, Stylomecon, Stylophorum, Trigonocapnos[6][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5. (česky) 
  2. a b c JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  3. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694. (anglicky) 
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b The Plant List [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online. (anglicky) 
  7. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  8. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A.. Herbář léčivých rostlin 5. díl. Praha : Eminent, 1997. ISBN 80-85876-32-9. (česky) 
  9. LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge : Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.
  • Mártonfi P. Systematika cievnatých rastlín. Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]