Slavomil Hejný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Slavomil Hejný
Slavomil Hejný
Narození 21. června 1924
Lidmaň, okr. Pelhřimov
Úmrtí 22. června 2001
Praha
Národnost Čech
Obor Geobotanika
Známý díky Ekologie vodních a bažinných rostlin
synantropní botanika

Akademik Slavomil Hejný (21. června 1924 Lidmaň, okr. Pelhřimov22. června 2001 Praha), RNDr., Dr.Sc., byl jedním z nejvýznamnějších českých, československých a evropských botaniků 20. století[1] a dlouholetým ředitelem Botanického ústavu Československé akademie věd v Průhonicích. Zabýval se ekologickou charakteristikou vodních a bažinných rostlin a synantropní botanikou.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Slavomil Hejný se narodil 21. června 1924 v Lidmani v okrese Pelhřimov na Českomoravské vrchovině v rodině učitele. Mládí však prožil v jihočeském Protivíně, kde navštěvoval základní školu. Po maturitě na píseckém klasickém gymnáziu v době protektorátu absolvoval dvouletou rybářskou školu ve Vodňanech a po otevření vysokých škol se zapsal na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.[1] Studium ukončil doktorskou disertační prací v roce 1948. Poté působil na fakultě jako asistent a v roce 1953 přešel do Ústředního výzkumného ústavu rostlinné výroby v Ruzyni.

V roce 1956 obhájil kandidátskou disertační práci a nastoupil do Geobotanické laboratoře ČSAV v Průhonicích, kterou řídil geobotanik Rudolf Mikyška. Po sloučení průhonické a brněnské geobotanické laboratoře v roce 1962 se stal prvním ředitelem nově vzniklého Botanického ústavu ČSAV. V této funkci setrval do roku 1990.[3][nedostupný zdroj][4]

Po odchodu do důchodu se Slavomil Hejný i nadále věnoval vědecké práci a publikační a přednáškové činnosti. Zemřel 22. června 2001, den po svých 77. narozeninách na plicní embolii.

Vědecká a řídicí činnost[editovat | editovat zdroj]

Slavomil Hejný byl srdcem Jihočech, což se svým způsobem obrazilo i v jeho vědecké práci. Celý život se kromě jiných témat věnoval zejména vegetaci jihočeských rybníků.[1] Do jižních Čech směroval též významnou část činnosti botanického ústavu. Založil zde hydrobotanické pracoviště v Třeboni a řadu terénních výzkumných pracovišť.[4]

Jeho vědecká práce, ačkoli značně rozsáhlá, trpěla nutností věnovat se ředitelské funkci. Řídil totiž ústav v Průhonicích, ekologické pracoviště v Brně a zmíněné pracoviště v Třeboni. Zároveň byl z titulu své funkce správcem historicky cenného objektu Průhonického zámku a nesmírně cenného Průhonického parku.[1][4]

Kromě toho zastával i řadu významných vědeckých funkcí. V letech 19761990 byl předsedou České botanické společnosti, dále členem předsednictva Českého svazu ochránců přírody, předsedou vědeckých rad Chráněných krajinných oblastí Třeboňsko a Jizerské hory, později též předsedou Vědeckého kolegia ČSAV biologie organismů, populací a společenstev a mnoha dalších. Byl též členem ediční rady vydavatelství Academia a členem redakčních rad mnoha domácích a zahraničních odborných časopisů.[1][5][4]

V roce 1972 získal Slavomil Hejný vědeckou hodnost člen korespondent ČSAV a v roce 1984 akademik.[4]

Z titulu jeho ředitelské funkce se mu v nelehkém období husákovské normalizace podařilo i za pomoci profesora Emila Hadače zachránit pro vědeckou práci celou řadu lidí, kteří by jinak byli nuceni svoji vědeckou kariéru opustit.[4][6][7]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Publikační činnost prof. dr. Slavomila Hejného byla velmi rozsáhlá, za všechny jmenujme alespoň obšírnou Květenu České republiky 1–3 společně s dr. Bohumilem Slavíkem (Praha, Academia, 1988, 2003). Posledním velkým projektem, na němž se autorsky podílel, je pětidílný Zahradnický slovník naučný (Praha, Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994–2001). Hejného bibliografie registruje okolo 500 publikací. Autorsky nebo editorsky se podílel na vzniku 20 knižních titulů, z nichž čtyři vyšly v ruštině a čtyři v angličtině. Zasloužil se také o vznik časopisu Folia Geobotanica et Phytotaxonomica Bohemoslovaca (1966), podílel se na vzniku edicí „Vegetace ČSSR“ a Živou přírodou, vydávaných v nakladatelství Academia od r. 1965, resp. 1977.[4]

Herbářové položky[editovat | editovat zdroj]

Hejného herbářové položky (asi 20 000) jsou uloženy v herbáři Národního muzea v Praze, menší množství v herbáři Slovenského národního muzea v Bratislavě a dalších kolekcích (např. v herbáři Jihočeského muzea v Českých Budějovicích a v BÚ AV ČR, v. v. i., v Průhonicích).[4]

Knihovna[editovat | editovat zdroj]

Obsáhlá Hejného knihovna (asi 10 000 knižních svazků a 30 000–40 000 cizojazyčných separátů) byla rozdělena na několik fondů. Podstatná část je uložena v BÚ AV ČR, v. v. i., v Průhonicích (převážně flóra a vegetace různých oblastí světa) a v Úseku ekologie rostlin ústavu v Třeboni (téma biologie, ekologie a geografie vod a mokřadů). Publikace týkající se aplikované biologie a nebotanických oborů uchovává knihovna Jihočeské univerzity a ústavů Akademie věd v Českých Budějovicích. Soubor rusky psané botanické literatury je uložen v Průhonicích a v Českých Budějovicích.[4]

Velmi cennou položkou pozůstalosti je několik set terénních zápisníků, které pečlivě chronologicky řadil od r. 1946 téměř až do závěru svého života. Jejich podstatná část je uložena v BÚ v Průhonicích a čeká na své využití.[4]


Na paměť Slavomila Hejného pořádá každoročně od roku 2002 Úsek ekologie rostlin Botanického ústavu AV ČR Třeboň spolu s dalšími jihočeskými odbornými institucemi dvoudenní seminář na téma ochrany a revitalizace mokřadů pro hydrobotaniky včetně algologů, mokřadní ekology a další zájemce.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e OŤAHEĽOVÁ, Helena a ZAHRADNÍKOVÁ, Kamila. Za Slavomilom Hejným (21. 6. 1924 – 22. 6. 2001). Bull. Slov. bot. spoločn. 2002, č. 24, s. 226–228. Dostupné také z: https://web.archive.org/web/20070609232443/http://sbs.sav.sk/SBS1/docs/bulletin24/223_Medaila_jubilea_spomienky.pdf
  2. Malá československá encyklopedie. II. svazek D - CH. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1985. str. 744. bez ISBN
  3. www.cittadella.cz
  4. a b c d e f g h i j k HUSÁK, Štěpán a KVĚT, Jan. Slavomil Hejný (1924–2001). Živa. 2012, č. 4, s. LXXII [cit. 6. 7. 2018]. Přístup z: http://ziva.avcr.cz/2012-4/slavomil-hejny-1924-2001.html
  5. SKUHRAVÝ, Václav. Vzpomínka na Slavomila Hejného. Lesnická práce. 2001, č. 9, s. 424. Přístup také z: http://lmda.silvarium.cz/search/i.jsp?pid=uuid:577fc0be-f92d-47df-9798-e2e52a3d1a43&q=#periodical-periodicalvolume-periodicalitem-page_uuid:78cb7a04-c56f-11e4-8912-001b63bd97ba
  6. KVĚT, Jan a kol. Medailon vzpomínek na Josefa Petra Ondoka. Teologie & společnost [online]. 2003, č. 6 [cit. 6. 7. 2018]. Dostupné z: http://www.cdk.cz/ts/clanky/47/medailon-vzpominek-na-josefa-petra-ondoka/?PHPSESSID=1 www.cdk.cz
  7. KOMÁREK, Jiří. Pracoviště Botanického ústavu AV ČR v Třeboni. In: Učená společnost České republiky [online]. 2007 [cit. 6. 7. 2018] Dostupné z: https://www.learned.cz/cz/co-je-noveho/vyjezdni-zasedani/vyjezdni-zasedani-v-roce-2007.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]