Emil Hadač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Profesor RNDr. Emil Hadač, DrSc.
Narození10. května 1914
Lázně Bohdaneč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. dubna 2003 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníChodovský hřbitov
Povolánípedagog, spisovatel, botanik, ekolog, geolog a učitel
Alma materPřírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
OceněníCena ministra životního prostředí
Manžel(ka)Věra Hadačová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Hrob Emila Hadače na pražském Chodovském hřbitově

Emil Hadač (10. května 1914 Lázně Bohdaneč23. dubna 2003 Praha) byl český geobotanik (fytocenolog) a ekolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Na počátku výzkumné dráhy ho zaujaly otázky vývoje flóry nejzazšího severu, kterou zkoumal koncem třicátých let na Islandu a Špicberkách. Ve válečných letech vedl se svým bratrem skupinu mladých přírodovědců na Pardubicku a ihned po válce zorganizoval v rámci Přírodovědeckého klubu Arktický odbor, jehož cílem byla výzkumná expedice na sever SSSR, především na Tajmyr. Výpravu ale znemožnily tehdejší politické poměry, a tak se celý kolektiv vydal na Island, s nímž měl Hadač vědecké kontakty již dříve. V dalších letech cestoval a pracoval v různých částech světa, např. v Iráku a na Kubě. Později se jako přednosta Ústavu pro výzkum peloidů zaměřil na studium humolitů, jehož výsledkem byla monografie Československé peloidy (léčivá bahna, rašeliny a slatiny) z r. 1953. Hadač tak postupně rozšiřoval svůj vědecký záběr od geobotaniky a fytogeografie k obecnějším ekologickým aspektům, a posléze právem stanul v čele Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Své zkušenosti shrnul v knize Krajina a lidé (Academia 1982). Tato poměrně útlá publikace (148 stran) představuje svěže a srozumitelně napsaný úvod do krajinné ekologie s řadou postřehů, které dosud nebyly plně doceněny. Od ekologie krajiny byl už jen krok k ochraně přírody. Na ni byl zaměřen výzkum Broumovska, jehož záměr – vyhlášení chráněné krajinné oblasti – se splnil 27. 3. 1991. Obdobný výzkum pak E. Hadač až donedávna prováděl v Národním parku Poloniny na severovýchodním Slovensku. Z jeho organizační činnosti je třeba vyzdvihnout předsednictví v Biologické společnosti, kde se soustředili naši nejlepší environmentalisté, které Hadač mnohokrát zaštítil proti nepřízni režimu. Záslužná byla i jeho činnost ve Vesmíru, kde v letech 1971–1981 působil ve funkci šéfredaktora. S Hadačem odešel přírodovědec širokého záběru, který ovlivnil naši mladou generaci v druhé polovině 20. století a jehož práci v rámci ekologie ocení až budoucnost.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 byl oceněn Cenou ministra životního prostředí (v prvním roce jejího udělování) „za celoživotní dílo v ekologii a botanice“.[1]

Výběr z bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Krajina a lidé: úvod do krajinné ekologie, Academia, 1982

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cena ministra životního prostředí 1994–2004, MŽP : Praha, 2004, ISBN 80-7212-315-7, dostupné on-line Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine, formát PDF; portrét E. Hadače na str. 8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]