Mokřad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mokřady jsou cenným ekosystémem

Mokřad je biotop specifický výskytem organismů vyžadujících ke své existenci a prosperitě stálý účinek povrchové vody nebo alespoň velmi vysoké hladiny podzemní vody. Tvoří přechod mezi suchozemským a vodním ekosystémem. Termín mokřad pochází od Dr. Jana Květa[1] z Jihočeské univerzity, který jej v této formě zavedl v 70. letech 20. století jako český ekvivalent k anglickému wetland. Samotný výraz je staršího původu, označoval mokré, nevysychající nebo jen dočasně vysychající místo.[2] Jedná se o jeden z nejvýznamnějších, ale zároveň i světově nejohroženějších ekosystémů.[3]

Definice mokřadu[editovat | editovat zdroj]

Podle definice mokřadů, která byla stanovena pro účely tzv. Ramsarské úmluvy, se jedná o „...území s močály, slatinami, rašeliništi a vodami přirozenými nebo umělými, trvalými nebo dočasnými, stojatými i tekoucími, sladkými, brakickými nebo slanými, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje 6 metrů“.[4]

Ministerstvo životního prostředí ČR pak doplňuje že „pro potřeby České republiky se mokřadem rozumí zejména: rašeliniště a slatiniště, rybníky, soustavy rybníků, lužní lesy, nivy řek, mrtvá ramena, tůně, zaplavované nebo mokré louky, rákosiny, ostřicové louky, prameny, prameniště, toky a jejich úseky, jiné vodní a bažinné biotopy, údolní nádrže, zatopené lomy, štěrkovny, pískovny, horská jezera, slaniska“.[5]

Takto široké pojetí umožňuje mezinárodní ochranu velkého rozsahu biotopů a ekosystémů, pro vědecké účely však není vhodné. Používají se spíše funkční definice. Např. definice používaná federální organizací U. S. Fish and Wildlife Service, podle které je mokřad „území na přechodu mezi suchozemskými a vodními systémy, kde leží vodní hladina obvykle mělce pod povrchem nebo při povrchu anebo mírně nad úrovní podkladu (dna či půdního povrchu)“, nebo definice, kterou předložil Keddy (2000), ta mokřad specifikuje jako „ekosystém, který vzniká, když v důsledku zaplavení vodou v půdě převažují anaerobní procesy, což vyvolává vznik adaptací živých organismů (převážně rostlin) k zaplavení“.[6]

Ačkoli jsou mokřady dosti různorodé ekosystémy, všechny mají jeden společný rys: je pro ně typická vyšší hladina povrchové nebo podpovrchové vody.

Typy mokřadů[editovat | editovat zdroj]

Význam mokřadů[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska biodiverzity[editovat | editovat zdroj]

Biologická rozmanitost mokřadů je dána specifickými podmínkami, které zde panují. K těmto podmínkám patří určitá dynamická nestabilita, dlouhodobé bezlesí, a zároveň obtížná dostupnost pro spásače a predátory.[7] Poskytují životní prostor rostlinám a živočichům, kteří by bez mokřadů vyhynuli, a často zde nalezneme druhy, které jsou nyní vzácné právě vinou výrazného úbytku těchto biotopů v přírodě. Zbytky mokřadů tak představují důležitá útočiště v krajině plné pustých polí a monokulturních lesů.

Jak vyplývá z plného názvu Ramsarské úmluvy, mokřady hrají důležitou roli v životních cyklech migrujících ptáků, a těší se tak velkému zájmu ornitologů. Ačkoli představují mokřadní oblasti jen malou část rozlohy naší krajiny, ptačí druhy, které se zde vyskytují, tvoří celých 30 % všech v Česku hnízdících ptáků.[8] Řada z těchto druhů není vůči znečištění a změnám životního prostředí citlivá, jiné druhy se mu ale přizpůsobit neumí. Mezi druhy avifauny ohrožené destrukcí mokřadních biotopů patří například: čírka obecná a modrá, lžičák pestrý, břehouš černoocasý, koliha velká, nebo vodouš rudonohý, kteří jsou vázáni na biotopy zaplavovaných luk.[8]

Mokřady hrají důležitou roli i v životě obojživelníků, kteří v současnosti tvoří ve střední Evropě jednu z nejohroženějších skupin. V České republice je v různém stupni ohrožení odhadem až 90 % druhů.[9] Jejich zranitelnost je dána mimo jiné úzkou vazbou na vodní prostředí a jeho blízké okolí. Ze zástupců lze jmenovat mloka skvrnitého, jehož biotopem jsou vlhké listnaté a smíšené lesy středních poloh. Pro rozmnožování potřebuje pomalu tekoucí potůčky, tůně a studánky s čistou vodou, ve kterých se vyvíjejí jeho larvy.[9] Jako další známý (a také tzv. deštníkový) druh je možné zmínit rosničku zelenou, často spojovanou s krajinou českého venkova, která z něj ale také dosti rychle mizí.[10]

Z hlediska biodiverzity jsou v kontextu střední Evropy velmi zajímavá rašeliniště, ta zde totiž představují cenné reliktní ekosystémy, kde dosud žije mnoho vzácných druhů rostlin i živočichů vývojově z doby ledové nebo raných fází holocénu. Jako příklad lze zmínit břízu trpasličí, ostružiník morušku, žluťáska borůvkového nebo střevlíka Menetriesova.[11] V České republice jsou takovým jedinečným ostrovním ekosystémem např. Šumavská rašeliniště, kde můžeme nalézt reliktní populace asi 25 druhů motýlů a také pozoruhodné populace vážek, brouků a chrostíků. Oblast je rovněž důležitým stanovištěm pro tetřeva hlušce a tetřívka obecného.[11]

V letech bohatších na srážky vznikají na polích efemérní polní mokřady. Ty představují v intenzivně obhospodařované krajině refugium biodiverzity – při vhodných podmínkách se „probudí“ spící semena rostlin ze semenné banky v krajině, záhy se objeví lupenonozí korýši a obojživelníci, kteří přitáhnou zájem táhnoucích ptáků – např. bahňáků.[12]

Význam pro krajinu a klima[editovat | editovat zdroj]

Mokřady plní důležité funkce v krajině – jinými slovy nám poskytují ekosystémové služby. Tou asi nejzřetelnější je schopnost zadržet v krajině vodu – kupříkladu mokřad o ploše pouhých 10 m2 dokáže zadržet až 9000 litrů vody.[13] Díky postupnému výparu vody zpět do ovzduší [14] pak příznivě ovlivňují lokální klima – ve dne ochlazují vzduch, zvyšují vlhkost, a v noci pak při kondenzaci vodní páry zpět na vodu dochází k uvolňování skupenského tepla. Evapotranspirace takto snižuje amplitudu denního chodu teplot.[15]

Ačkoli byly mnohé úpravy poříčních ekosystémů, regulace a ohrazování řek často motivované snahou zamezit záplavám, dnes už je známo, že nejlepší ochranou proti povodním je nechat řeku rozlévat ve volné krajině, do mrtvých ramen a lužních lesů, a bránit rozlivům jen v sídlech. Záplavy v říčních nivách navíc zlepšují úrodnost půdy a biodiverzitu zdejších ekosystémů.[11] Schopností zadržet přívalové deště a zmírnit povodňové vlny, vyrovnáváním průtoku v povodí řek a evapotranspirací se projevuje pozitivní efekt mokřadů na krajinu a klima.[16]

Díky anoxickým podmínkám a vlhku, které zde panuje, dochází v mokřadech přirozeně k sekvestraci uhlíku. Světové mokřady proto představují významné propady uhlíku (carbon sink).[17] Díky schopnosti filtrace také zlepšují kvalitu vody.[18]

Obecně se dá říci, že mokřady přispívají ukládáním uhlíku ke zmírňování klimatické změny a vykazují tedy mitigační efekt.[19] Zároveň ale klimatická změna mokřady silně ovlivňuje a ohrožuje, v tomto kontextu se pak hovoří o jejich schopnosti adaptace na změnu klimatu. Dopady klimatické změny na mokřadní ekosystémy jsou umocňovány jejich strukturálním poškozením.[16]

Další funkce[editovat | editovat zdroj]

Mnohé oblasti, jako rozkvetlé mokřadní louky, lužní lesy, nebo rozlité meandry řek jsou lákavým cílem pro turisty.

Je vhodné zmínit také jejich hodnotu estetickou, či vzdělávací (naučné stezky, vzdělávání veřejnosti, probíhající vědecké výzkumy...).   

Pro výše zmíněné důvody jsou mokřady považovány za jeden z nejvýznamnějších ekosystémů na světě. Současně se ale jedná o jeden z nejohroženějších.[3]

Ubývání mokřadů[editovat | editovat zdroj]

Mokřady dříve tvořily asi 6 % souše. Podle odhadů z přelomu 80. a 90. let 20. století jich asi polovina zmizela vybagrováním, zavezením zeminy, odvodněním, tvorbou příkopů. Jiné zanikly znečištěním.[20] V České republice došlo mezi lety 1950 a 2018 ke ztrátě zhruba 950 tisíc ha mokřadů.[21]

Ve snaze upozornit veřejnost na význam mokřadů v krajině se Český svaz ochránců přírody rozhodl zahájit kampaň Naše mokřady, který si klade za úkol vyhledávání a mapování drobných mokřadů, jejich praktickou ochranu a popularizaci problematiky.[13]

Ochrana mokřadů[editovat | editovat zdroj]

Na mezinárodní úrovni zaštiťuje ochranu mokřadů tzv. Ramsarská úmluva (Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva). Vyhlášena byla v íránském městě Rámsar 2. února 1971. Tento den (2. únor) byl pak stanoven jako Světový den mokřadů a každoročně připomíná, proč je potřeba tyto ekosystémy chránit. Na plnění závazků z dohody plynoucí pro Českou republiku (přistoupila 1. ledna 1993) dohlíží Český ramsarský výbor. Ramsarská úmluva je první celosvětová mezivládní úmluva na ochranu a moudré využívání přírodních zdrojů, a zároveň jediná úmluva, chránící určitý typ biotopu.

V České republice probíhal v letech 2014-2017 projekt Ministerstva životního prostředí „Ochrana a udržitelné využívání mokřadů České republiky“.[22] V rámci něj se uskutečnil rozsáhlý ekologický průzkum mokřadů. Jeho cílem bylo zmapovat současný stav českých ramsarských mokřadů a jejich biodiverzity, navrhnout opatření pro jejich vhodný managment, a také vzdělávání a šíření povědomí o významu a fungování mokřadů.[23] Výstupem je mimo jiné vznik online databáze mokřadů ČR na portálu AOPK ČR, která umožňuje vyhledávat mokřady na interaktivní mapě a také zjišťovat výskyt druhů živočichů a rostlin.[24] Databáze obsahuje v současné době 2073 mokřadů.

Agenda obnovy retenčních schopností krajiny se stává předmětem řady koncepčních dokumentů a strategií, přijímaných i na úrovni Vlády ČR. Ekosystémové služby, které mokřady krajině poskytují, dochází většího pochopení a uznání, a jsou také již lépe vyčísleny.[21]

České ramsarské mokřady[editovat | editovat zdroj]

Mokřady, které jsou chráněny v rámci Ramsarské úmluvy (a tudíž splňují kritéria z  hlediska biodiverzity, ekologie, botaniky, zoologie, limnologie nebo hydrologie) se nazývají ramsarské mokřady. Česká republika má na Seznamu mokřadů mezinárodního významu zařazeno celkem 14 oblastí, a sice:

Světové mokřady[editovat | editovat zdroj]

Vysoký podíl mokřadů najdeme v boreální zóně a tundře či také v tropickém a subtropickém pásu v okolí velkých řek.[11]

Mezi největší světové mokřady patří mokřadní lesy v povodí řeky Amazonky a rašeliniště Západosibiřské nížiny, které svou rozlohou přesahují 1 milion km2.[25] První zmíněná oblast je rozlehlý aluviální mokřad, významný svou vysokou biodiverzitou. V Západosibiřské nížině se pak nacházejí rozsáhlá rašeliniště, která jsou významná z hlediska sekvestrace uhlíku a regulace toku severských řek do Arktického oceánu.

Z dalších větších mokřadních oblastí (rozloha 100 000 – 400 000 km2) lze zmínit například: nížinu Hudsonova zálivu, Pantanal v Jižní Americe, povodí řeky Mackenzie, řeky Kongo, řeky Mississippi, Nilu a kotlinu Čadského jezera.[25]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Květ Jan | Řádní členové Učené společnosti | Členové | Učená společnost České republiky. www.learned.cz [online]. [cit. 2022-01-22]. Dostupné online. 
  2. Ústav pro jazyk český ČSAV. Slovník spisovného jazyka českého I. (a-m). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. S. 1270. 
  3. a b AOPK ČR. Mokřady [online]. 2021 [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. 
  4. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 396/1990 Sb., o sjednání Úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva a Protokolu o její změně. [online]. [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. 
  5. MŽP ČR. Ramsarská úmluva o mokřadech [online]. 2012 [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. 
  6. ČÍŽKOVÁ, Hana; VLASÁKOVÁ, Libuše; KVĚT, Jan. Mokřady: Ekologie, ochrana a udržitelné využívání. České Budějovice: Episteme, 2017. ISBN 978-80-7394-658-6. 
  7. PATZELT, Zdeněk. Pískovny a lomy jako příležitost  v ochraně přírody. Ochrana přírody [online]. 2021 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  8. a b REIF, Jiří. Naši mokřadní ptáci. S. 8–9. Ptačí svět - časopis České společnosti ornitologické [online]. Česká společnost ornitologická (ČSO), 2015 [cit. 2021-03-05]. Roč. XXII, čís. 3/2015, s. 8–9. Dostupné online. 
  9. a b MIKÁTOVÁ, Blanka; VLAŠÍN, Mojmír. Ochrana obojživelníků: Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 1. Třetí, upravené vydání. vyd. Brno: Český svaz ochránců přírody, 2002. 137 s. Dostupné online. S. 7–12. 
  10. DOMINIKOVÁ, Klára. Malá žabka s velkým dopadem. Sedmá generace [online]. Hnutí DUHA - Sedmá generace, 2021 [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. 
  11. a b c d MACHAR, Ivo, et al. Mokřadní ekosystémy. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. 137 s. Dostupné online. ISBN 978-80-244-3946-4, ISBN 80-244-3946-8. OCLC 886606820 
  12. VALÁŠEK, Martin; NĚMEC, Radomír. Polní mokřady v zemědělské krajině – významná refugia biodiverzity. S. 14. Ptačí svět - časopis České společnosti ornitologické [online]. ČSO, 2015 [cit. 2022-03-05]. Roč. XXII, čís. 3/2015, s. 14. Dostupné online. 
  13. a b ČESKÝ SVAZ OCHRÁNCŮ PŘÍRODY. O mokřadech [online]. 2014 [cit. 2022-03-17]. Dostupné online. 
  14. WAN, Heng; MCLAUGHLIN, Daniel; SHAO, Yang. Remotely-sensed evapotranspiration for informed urban forest management. Landscape and Urban Planning. 2021-06-01, roč. 210, s. 104069. Dostupné online [cit. 2022-04-04]. ISSN 0169-2046. DOI 10.1016/j.landurbplan.2021.104069. (anglicky) 
  15. FENG, Li; LIU, Yanxia; ZHOU, Yanan. A UAV-derived thermal infrared remote sensing three-temperature model and estimation of various vegetation evapotranspiration in urban micro-environments. Urban Forestry & Urban Greening. 2022-03-01, roč. 69, s. 127495. Dostupné online [cit. 2022-04-04]. ISSN 1618-8667. DOI 10.1016/j.ufug.2022.127495. (anglicky) 
  16. a b PITHART, David; KUČEROVÁ, Andrea. Ekologický stav mokřadů v době klimatické změny. Fórum ochrany přírody [online]. 2019 [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. 
  17. MITSCH, William J.; BERNAL, Blanca; NAHLIK, Amanda M. Wetlands, carbon, and climate change. Landscape Ecology. 2013, roč. 28, čís. 4, s. 583–597. Dostupné online [cit. 2022-03-16]. ISSN 0921-2973. DOI 10.1007/s10980-012-9758-8. (anglicky) 
  18. RICHTER, Pavel; SKALOŠ, Jan. Sledování změn mokřadů v krajině nížin a pahorkatin České republiky 1843–2015. Vodní hospodářství [online]. 2016 [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. 
  19. WERE, David; KANSIIME, Frank; FETAHI, Tadesse. Carbon Sequestration by Wetlands: A Critical Review of Enhancement Measures for Climate Change Mitigation. Earth Systems and Environment. 2019, roč. 3, čís. 2, s. 327–340. Dostupné online [cit. 2022-03-17]. ISSN 2509-9434. DOI 10.1007/s41748-019-00094-0. (anglicky) 
  20. Meadowsová, D.: Meze růstu, Argo, 1992, str. 89
  21. a b JUST, Tomáš; PEŠOUT, Pavel. Ekologická obnova v České republice II.. Příprava vydání Ivana JONGEPIEROVÁ, Pavel PEŠOUT a Karel PRACH. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2018. 204 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88076-83-4. Kapitola Vodní toky a mokřady - úvod, s. 123–129. 
  22. Ochrana, výzkum a udržitelné využívání mokřadů České republiky | projekt Ministerstva životního prostředí 2014 – 2017 [online]. [cit. 2022-03-02]. Dostupné online. 
  23. VLASÁKOVÁ, Libuše. Ochrana, výzkum a udržitelné využívání mokřadů České republiky – projekt o mokřadech a pro mokřady. S. 5–6. Ptačí svět - časopis České společnosti ornitologické [online]. 2015 [cit. 2022-03-05]. Roč. XXII, čís. 3/2015, s. 5–6. Dostupné online. 
  24. AOPK ČR. Mokřady České republiky [online]. [cit. 2022-03-02]. Dostupné online. 
  25. a b KEDDY, Paul A.; FRASER, Lauchlan H. The World’s Largest Wetlands: Ecology and Conservation. Příprava vydání FRASER, Lauchlan H. a Paul A. KEDDY. [s.l.]: Cambridge University Press, 2005. 488 s. Dostupné online. ISBN 978-1-139-44395-1. Kapitola Introduction – big is beautiful. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]