Ostružiník moruška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ostružiník moruška

Detail na plod ostružiníku moruška
Detail na plod ostružiníku moruška
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Rod: ostružiník (Rubus)
Binomické jméno
Rubus chamaemorus
L., 1753
Cloudberry distrib.png
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostružiník moruška (Rubus chamaemorus) je malá vytrvalá listnatá opadavá bylina patřící do skupiny ostružiníků, která má jedlé žlutooranžové až načervenalé plody. Dorůstá pouze nízké výšky pohybující se mezi 5 až 25 centimetrů a oproti známějším zástupcům skupiny ostružníků nemá trny.[1] V severských podmínkách se jedná o významný zdroj vitaminu C,[1] pročež je moruška hojně sbírána a používána pro výrobu celé řady pokrmů a nápojů. Moruška je též konzumována zvířaty, například ptactvem.

Bylina reprezentuje charakteristický severský druh, který roste v subarktických oblastech severní polokoule v oblastech rašelinišť, lesích a nebo v tundrových porostech. Lokality, které obývá, musí být vlhké s kyselou půdou. V současnosti roste jako postglaciální relikt i na území České republiky na několika stanovištích v Krkonoších; jedná se o jeden z nejjižnějších výskytů v Evropě vůbec.[1] V České republice se tak řadí mezi kriticky ohrožené druhy v Červeném seznamu,[1] nicméně tento stupeň ohrožení neplatí v severnějších státech.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Ostružiník moruška má v češtině celou řadu pojmenování i přes to, že se nejedná o široce rozšířený druh. V literatuře se tak objevují následující jména: maliník nízký (Presl, 1819), malinník moroška (Presl, 1846), ostružinník nízký (Čelakovský, 1879), či moruška krkonošská (Slavík 1995).[2] Druhové jméno moruška odkazuje na jistou podobnost plodu s moruší, plodem morušovníku.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bylina dorůstá výšky pouze 5 až 25 centimetrů.[1]

Květenství[editovat | editovat zdroj]

Bylina je zakončena jediným květem bílé barvy, který po odkvetení se mění na žlutooranžový až načervenalý plod. Moruška je dvoudomý druh a květy jsou tudíž jednopohlavné, kdy ze samičích květů se později vyvíjí souplodí tvořené malým počtem velkých peckoviček.[1] Ze začátku je souplodí zelené, následně červená a po dozrání má charakteristickou žlutooranžovou barvu.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mapka ukazující rozšíření ostružníku moruška ve světě

Ostružiník moruška obývá celou subarktickou oblast na severní polokouli, kde se vyskytuje převážně v oblastech s vysokou vlhkostí půdy a kyselým podložím[1] o pH v rozmezí 3,5 až 5. Často se nachází v oblastech rašelinišť, světlejších lesů a tundrových keříkových porostů. Na území Evropy se s moruškou můžeme setkat v celé Skandinávii, v severní částí Pobaltí a evropského Ruska. Jako glaciální relikt zasahuje i do jižnějších částí Evropy. Vzácně se vyskytuje také v údolí řeky Vezera a Labe v Německu, kde se řadí mezi chráněné rostliny.V Asii je hojně rozšířena v prostoru celé Sibiře až po Tichý oceán a dále pak v oblastech severní Ameriky[2] na většině území Kanady, Aljašky, v oblasti severní Minnesoty, New Hampshire, Maine a malá populace se vyskytuje taktéž v oblasti Long Islandu v New Yorku.

Typické stanoviště kvetoucího ostružiníku morušky

Moruška je schopna odolávat templotám klesajícím pod −40 °C,[4] ale je velice citlivá na přítomnost soli a sucha.

V České republice[editovat | editovat zdroj]

Na území České republiky se ostružiník moruška vyskytuje jako glaciální relikt, tedy chladnomilný druh, který zde býval v době rozsáhlejšího zalednění hojnější, ale který se po ústupu zalednění a zvýšení teplot začal vytrácet. K roku 2011 se na území státu vyskytuje na několika hřebenových lokalitách v Krkonoších, kde roste na rašeliništích a zrašelinělých kosodřevinách.[1] Svým výskytem se tyto lokality řadí mezi jedny z nejjižnějších míst, kde moruška roste.[1] Nachází se až 600 km daleko od oblastí souvislejšího výskytu v severnějších oblastech.[1] V České republice je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy v rámci Červeného seznamu a zákonem chráněna jako silně ohrožený druh.[1] Nejhojnější výskyt je zaznamenán na Pančavské louce.[3]

Detailní snímek listu morušky v podzimním zbarvení

Vlivem vyšších teplot kvete v Krkonoších moruška jen málo a zřídka plodí.[3] V roce 2005 došlo vlivem dlouhé zimy s chladným a relativně vlhkým počátkem léta k tomu, že morušky v Krkonoších vykvetly ve vysokém počtu, načež se následně urodilo i větší množství plodů. Ty byly během léta 2005 sbírány, botanici Správy KRNAP uložili vzorky plodů v genobance Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze.[3]

Ekologické vazby[editovat | editovat zdroj]

Listy ostružníku morušky se stávají potravou pro housenky celé řady motýlů. Můra druhu Coleophora thulea z rodu pouzdrovníčků nemá dokonce žádnou jinou známou potravu než zmiňované listy. Zralé plody se pak stávají potravou pro řadu živočichů z řad savců a ptáků, kteří po pozření souplodí přijímají i semínka. Po strávení dužniny jsou semínka vyloučeny trávicím traktem, načež dochází k široké distribuci morušky po okolí. Rostlina se úspěšně taktéž rozmnožuje pomocí oddenků, které v případě oddělení mezi květnem až srpnem úspěšně dorostou do geneticky shodné rostliny.[5]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tradiční dezért z morušky

Plody morušky jsou bohatým zdrojem vitamínu C, čehož bylo v minulosti využíváno severskými námořníky na moři jako zdroje vitamínu proti kurdějím.[4] Taktéž se dříve ve Skandinávii používalo čajového výtažku z listů proti urologickým potížím.[4] V současnosti existuje řada způsobů, jak jsou plody morušky konzumovány, od pojídání za syrova (typická hořká chuť) přes smíchání plodů morušek s cukrem, jako zavařeniny nebo i pojídání morušek společně s domácím sýrem tzv. leipäjuusto (tento způsob je rozšířen převážně ve Finsku).[4] V restauracích je možné se s plody setkat v předkrmech, hlavních jídlech i dezertech.[4] Ve Švédsku se morušky či marmelády z nich používají jako poleva na zmrzlinu, tousty či vafle.

Z moruší se dále vyrábí nápoje jako jsou džusy a likéry jako například finský Lakkalikööri charakteristický vysokým obsahem cukru. Dogfish Head Brewery z morušky vaří i pivo a v Kanadě se z nich připravuje víno.

Konzumace plodů morušek na vrcholku domácího laponského sýra tzv. leipäjuusto charakteristická pro Finsko

Kultivace[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že moruška je primárně divoká rostlina, jejíž plody se získávají ručním sběrem v přírodním prostředí, je poměrně vysoká cena za kilogram plodů (v roce 2005 se pohybovala okolo 10 Euro za kilogram),[4] objevily se snahy o kultivaci rostliny. Od 90. let 20. století se tak moruška stala předmětem výzkumu „Northernberries“, ve kterém se norská vláda ve spolupráci se švédskou, skotskou a finskou stranou pokoušejí dosáhnout kultivace této rostliny i pro zemědělské pěstování. Od roku 2002 byly následně vhodné kultivary dostupné rolníkům (samčí Apolto a dvojice samičích Fjellgull a Fjordgull). Důvodem snahy je nabídnout severským pěstitelům alternativu k několika druhům plodin, které v severských šířkách mohou růst.

Norsko ročně importuje 200 až 300 tun plodů morušky z Finska.


V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Ostružiník moruška je ústředním symbolem zadní strany dvoueurových mincí vydávaných Finskem.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rubus chamaemorus na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l Ostružiník moruška (Rubus chamaemorus) [online]. Naturfoto.cz, [cit. 2011-04-23]. Dostupné online.  
  2. a b HOUSKA, Jindřich. Botany.cz - RUBUS CHAMAEMORUS L. – ostružiník moruška / ostružina moruška [online]. Botany.cz, [cit. 2011-04-23]. Dostupné online.  
  3. a b c d Krátké zprávy: Bohaté morušky [online]. Časopis Krkonoše - Jizerské hory, [cit. 2011-04-23]. Dostupné online.  
  4. a b c d e f Record Cloudberry Crop Lures Thousands of Finns to Lapland Bogs [online]. 2005-07-28, [cit. 2011-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. K. Rapp (1986).  "Vegetativ oppformering av molte (Rubus chamaemorus L.)". Jord og Myr 10: 1–11. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]