Morušovník

Morušovník
	Ovoce morušovníku černého se podobá ostružině
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	růžotvaré (Rosales);
Čeleď	morušovníkovité (Moraceae);
Rod	morušovník (Morus); L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morušovník (Morus) je rod rostlin patřící do čeledi morušovníkovité (Moraceae), dožívající se i několika stovek let. Plodem morušovníku je ovoce nazývané moruše a tvarem velmi podobné ostružině. Jde o plodenství nažek uzavřených do zdužnatělého okvětí (u ostružiny mluvíme o souplodí peckoviček). Plodenství jsou tmavě fialová anebo bílá v případě druhu morušovník bílý (Morus alba). Moruše s tmavým zabarvením obsahují významné množství léčivého resveratrolu.

Morušovníky jsou ovocné stromy, které – měřeno českými klimatickými podmínkami – jsou pěstovány zejména v teplých a úrodných oblastech (doporučované jsou především vinorodé oblasti), ale existuje řada příkladů, že přežijí i tuhé zimy v oblastech chladnějších (např. v Česku, v Ostravě nebo v Trutnově). Na českém území jsou známé již dlouhou dobu a místy se pěstují již po staletí a oteplování klimatu značně usnadňuje jejich šíření v Evropě.

Název

Název moruše je ze synchronního pohledu neprůhledný (neodvozený, značkový). Diachronní pohled však naznačuje, že jde o zkráceninu ze staršího sousloví mořská^[1] (ještě dříve morská^[2]) jahoda, tedy jahoda, která přišla ze zá-moří^[3] (podobně jako výraz morče vznikl z označení (zá)mořské prasátko).

Historie

V jižní Evropě byly plody známé a sklízené již od antického starověku. Na území českých zemí jsou semínka moruší archeologickými nálezy doložena ze středověku, z nové doby jsou doklady například z poloviny 19. století z Prahy, kde byly morušové háje vysazeny jednak podél promenády na šancích, a dále na Petříně, tam se jim tak dařilo, že se úroda sklízela dvakrát ročně^[4].

Současnost

V současnosti se moruše v Česku pěstují kromě pražské botanické zahrady například v Ostravě nebo v Trutnově. V české krajině najdeme spíše starší stromy, ve srovnání s jabloněmi jde o velmi málo vysazovaný ovocný strom. Oteplování klimatu ovšem značně usnadňuje šíření morušovníku v Evropě.

Použití

Ovoce

Plody morušovníku (druhů Morus nigra, Morus rubra a Morus alba) zvané moruše jsou jedlé a velmi chutné ovoce, v Evropě kdysi velmi oblíbené, nyní pozapomenuté. Jsou příjemně sladké a šťavnaté, dozrávají postupně během několika týdnů a nemohou být tedy sklizeny z jednoho stromu najednou. Konzumují se jak plody morušovníku černého tak morušovníku bílého. Z plodů se vyrábí sirup nebo čaj, který se používá i v léčitelství.

Hedvábí

Morušovník je od dávné minulosti používán k výrobě pravého hedvábí. Listy morušovníku jsou jedinou potravou housenky motýla bource morušového a mají tedy nezastupitelný význam při výrobě přírodního hedvábí.

Dřevo a okrasné stromy

V Japonsku se užívá dřevo morušovníku k výrobě speciálních soudků a v Turecku k výrobě hudebních nástrojů. Některé druhy lze použít jako okrasné rostliny. Je to efektní solitéra.^[5]

Druhy

Odkazy

Reference

↑ KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Díl I. A–M. V Praze: J. Kolář, 1878, s. 595. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:979183ca-696b-48ad-ae08-272a2ef396b5.
↑ https://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx?hw=jahoda
↑ MACHEK, Václav. Česká a slovenská jména rostlin. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954, s. 91. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:6f4f4890-b3bb-11e3-b74a-5ef3fc9ae867.
↑ Gustav Thormund Legis-Glückselig, Miniaturgemälde von Prag, neuester Prager Wegweiser. Prag 1853, strana 10; dostupné online na: www.kramerius.nkp.cz
↑ HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu morušovník na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo moruše ve Wikislovníku
Slovníkové heslo morušovník ve Wikislovníku
Taxon Morus ve Wikidruzích
http://www.darius.cz/archeus/B_moruse.html

[1] KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Díl I. A–M. V Praze: J. Kolář, 1878, s. 595. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:979183ca-696b-48ad-ae08-272a2ef396b5.

[2] ttps://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx?hw=jahoda

[3] MACHEK, Václav. Česká a slovenská jména rostlin. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954, s. 91. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:6f4f4890-b3bb-11e3-b74a-5ef3fc9ae867.

[4] Gustav Thormund Legis-Glückselig, Miniaturgemälde von Prag, neuester Prager Wegweiser. Prag 1853, strana 10; dostupné online na: www.kramerius.nkp.cz

[5] HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]