Muchovník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMuchovník
alternativní popis obrázku chybí
Muchovník velkokvětý (Amelanchier grandiflora)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď růžovité (Rosaceae)
Rod muchovník (Amelanchier)
Medik., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Muchovník vejčitý (Amelanchier ovalis), habitus

Muchovník (Amelanchier) je rod s asi 20 druhy keřů a malých opadavých stromů z čeledi růžovitých.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod je původní v teplých oblastech severní polokoule, roste především v těchto oblastech na stanovištích, kde probíhá stadium rané sukcese. Nejvíce druhů je v Severní Americe, obzvláště v USA a Kanadě. V Evropě je původní muchovník oválný (Amelanchier ovalis), výskytem zasahuje až na jižní Slovensko. Dříve se vyskytoval jen na vápencích Karpat, nyní i díky pěstování v zahrádkách zplaňuje. V USA muchovník roste jako původní dřevina ve všech státech, kromě Havaje. Dva druhy muchovníku najdeme v Asii. Tyto rostliny jsou zahradnicky cenné a jejich plody jsou důležité pro divoká zvířata. Lidem je ovoce muchovníku téměř neznámé, k jídlu jej průmyslově pěstují jen v některých lokalitách, dříve se sušené užívaly jako náhražka hrozinek. Dříve nebylo jasné druhové řazení muchovníků.[L 1] [L 2][1]

Muchovníky rostou do 0,2–20 m výšky jako řídké dřevité keře nebo malé stromy se vzpřímenými kmínky. Kůra je šedá nebo méně často hnědá, hladká nebo popraskaná u starších stromů. Listy jsou opadavé, řapíkaté, střídavé, jednoduché, různě eliptické až kulaté, 0,5–10 × 0,5–5,5 cm velké, od tenkých po kožovité, s povrchy hladkými nebo hustě ochlupenými v květu a v dospělosti. Listy se na podzim výrazně barví do červena, nebo oranžova. Květenství je sestavené ve vzpřímených, nebo převislých hroznech, s 1–20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo hroznu s 4–20 květy. V květu je pět bílé (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Květy některých druhů se objevují na začátku jara, v březnu, další kvetou ještě v červnu.[1] Letní kvetení je cenné, protože jde o období, kdy kvete jen málo keřů. Plodem je malvice, v barvě od červené přes fialovou až po téměř černou, 5–15 mm velká, ve škále chutí od nasládlé, šťavnaté po suchou a mdlou. Zraje v létě. Chuť plodů je v popisech zkreslována.

Muchovník vejčitý (Amelanchier ovalis), plody

Vybrané druhy[editovat | editovat zdroj]

Severoamerické druhy v taxonomii jsou uvedeny ve Flora of North America;[1] [L 3]. Asijské druhy v Flora of China;[2] a evropské druhy veFlora Europaea.[3]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název Amelanchier je pravděpodobně odvozen od provensálského slova pro strom Amelanchier ovalis. Americké jméno serviceberry pochází z podobnosti s ovocem podobajícímu se evropským jeřabinám. Juneberry odkazuje na určitý druh ovoce zrající v červnu. Jméno Saskatoon vzniklo z indiánských jmen misâskwatômina (misāskwatōmina, misaaskwatoomina) pro Amelanchier alnifolia. Město Saskatoon, Saskatchewan je pojmenováno podle něj. České botanické jméno pro Amelanchier je muchovník.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Okusem zvěří netrpí, ale průchod skrze muchovníky si oblíbili jeleni a králíci a těžké ušlapání může potlačovat přirozenou obnovu. Housenky můr a jiný býložravý hmyz mají také chuť na muchovníky. Mnoho hmyzu a chorob, které napadají ovocné stromy také napadají muchovníky, především rzi a houby. V letech, kdy se květ muchovníků kryje s květem divokých růží, mohou včely šířit bakteriální choroby. V ČR muchovníky významnými chorobami a škůdci netrpí.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Plody muchovníku mají místo v lidovém léčitelství, obsahují velké množství vitamínu C a B12[zdroj?], barviva (anthokyany, kterým se přisuzuje účinnost proti rakovinnému bujení) a zdraví prospěšné minerály. Plody celkově podporují odolnost organismu, působí preventivně proti žaludečním chorobám a při onkologických onemocněních je možné plody muchovníku podávat jako podpůrný doplněk stravy. Při žaludečních a střevních potížích může být podáván čaj ze sušených listů.

V Kanadě se plod zvaný Saskatoon Berry sklízí komerčně. Známé jídlo původních amerických obyvatel (indiánů), pemikan (pemmican) často obsahovalo kromě sušeného masa s tukem právě sušené plody muchovníku. Stonky muchovníku byly pak často používány k výrobě šípů. Některé druhy muchovníků jsou velmi oblíbené okrasné keře, pěstované pro květy, kůru a pro krásu podzimního barevného listí.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Všechny muchovníky potřebují podobné podmínky. Pokud mají dobře růst, vyžadují zejména dobré osvětlení, ale všechny snášejí i polostín. Důležitá je dobrá drenáž a proudění vzduchu (jinak trpí listovými chorobami). Snášejí zakouřené ovzduší. Většina druhů je v ČR mrazuvzdorná. Muchovník olšolistý snáší mrazy až –40 °C. Vhodná je vláha během suchého období, ale snášejí dobře i sucho. Na zvláštní péči tedy náročné nejsou, můžeme je přihnojovat běžnými průmyslovými hnojivy, jejich vegetativní růst není po dosažení asi 1m výšky i s přihnojováním nijak silný. Přijatelné půdní podmínky pro muchovníky jsou téměř všude mimo vlhká místa. Dřevo je hnědé, pevné a těžké. Vnitřní část jsou načervenale-hnědá a dřevo je světlejší barvy. Může být použito pro rybářské pruty.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se výsevem na jaře, dělením a štěpováním. Muchovník se štěpuje snadno, roubování na další druhy, jako jsou hloh (Crataegus) a jeřabiny, jeřáb (Sorbus), jsou často úspěšné. Po naroubování pozorujeme po určité době slábnutí růstu.

Je běžně uváděno, že Amelanchier lamarckii, široce pěstovaný a naturalizovaný v Evropě, kam byl přivezena v 17. století, je původem ze Severní Ameriky, pravděpodobně z východní Kanady. V současné době není známo, že by se vyskytoval ve volné přírodě, a je pravděpodobně hybridního původu, jako kříženec mezi A. laevis, a buď A. arborea nebo A. canadensis.[L 4][L 5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amelanchier na anglické Wikipedii.

  1. a b c University of Maine: Amelanchier Systematics and Evolution
  2. Flora of China: Amelanchier
  3. Flora Europaea: Amelanchier
  4. University of Maine: Amelanchier alnifolia var. alnifolia
  5. University of Maine: Amelanchier amabilis
  6. University of Maine: Amelanchier arborea
  7. Flora of China: Amelanchier asiatica
  8. University of Maine: Amelanchier bartramiana
  9. University of Maine: Amelanchier canadensis var. canadensis
  10. University of Maine: Amelanchier humilis
  11. University of Maine: Amelanchier laevis
  12. Missouri Botanical Garden, St. Louis MO
  13. University of Maine: Amelanchier interior
  14. Flora Europaea: Amelanchier ovalis
  15. University of Maine: Amelanchier sanguinea
  16. Flora of China: Amelanchier sinica
  17. University of Maine: Amelanchier spicata
  18. University of Maine: Amelanchier utahensis

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Landry, P. (1975). Le concept d'espece et la taxinomie du genre Amelanchier (Rosacees). Bull. Soc. Bot. France 122: 43-252.
  2. Phipps, J. B., Robertson, K. R., Smith, P. G., & Rohrer, J. R. (1990). A checklist of the subfamily Maloideae (Rosaceae). Canad. J. Bot. 68: 2209-2269.
  3. Campbell, C. S., Dibble, A. C., Frye, C. T., & Burgess, M. B. (2008; přijato k zveřejnění) Amelanchier. V FNA Editorial Committee, Flora of North America 9. Magnoliophyta: Rosidae (část): Rosales (část). Oxford University Press, New York
  4. Bean, W. J. (1976). Trees and Shrubs Hardy in the British Isles 8th ed., vol. 1. John Murray ISBN 0-7195-1790-7.
  5. Rushforth, K. (1999). Trees of Britain and Europe. Collins ISBN 0-00-220013-9.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]