Meruzalka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMeruzalka
alternativní popis obrázku chybí
Rybíz klasnatý (Ribes spicatum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleďmeruzalkovité (Grossulariaceae)
DC., 1805
Rodmeruzalka (Ribes)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meruzalka neboli rybíz (Ribes) je jediný rod čeledi meruzalkovité (Grossulariaceae), náležející do řádu lomikamenotvaré (Saxifragales) vyšších dvouděložných rostlin. Zahrnuje zhruba 190 druhů jednodomých či dvoudomých, opadavých nebo ojediněle i stálezelených, trnitých nebo netrnitých keřů a je rozšířen především v mírných a chladných oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky a také v Jižní Americe v Andách až po Patagonii. V české květeně jsou původní 3 nebo 4 druhy, některé další pěstované zde zplaňují.

Černý a červený rybíz, angrešt či josta patří k oblíbeným ovocným dřevinám; jejich plody – bobule – obsahují množství vitamínů (zejména vitamínu C), minerálů, flavonoidů a dalších látek a mají široké využití v gastronomii. Černý rybíz a řada dalších jsou léčivé rostliny s dlouhou tradicí užívání v mnoha kulturách. Meruzalku krvavou, meruzalku zlatou či meruzalku nádhernou lze použít jako okrasné rostliny. V Evropě jsou rybízy kulturně pěstovány již od 16. století. Poskytují též dobrou pastvu včelám.

V češtině má rod Ribes tři jména – rybíz, meruzalka a srstka, která však již neodpovídají aktuální taxonomii.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Srstka angrešt – botanická ilustrace

Vegetativní orgány[editovat | editovat zdroj]

Meruzalky (rybízy) jsou jednodomé nebo dvoudomé, vzpřímené nebo poléhavé keře. Jsou převážně opadavé, jen málo druhů je stálezelených (například čínský Ribes laurifolium nebo kalifornský R. viburnifolium). Část druhů je vybavena trny vyrůstajícími v uzlinách větví, popřípadě též osténky v internodiích; případné odění je z jednoduchých chlupů. Krátké postranní větve mívají charakter brachyblastů, poléhavé větve přízemní větve mohou zakořeňovat. Listy jsou jednoduché, střídavé, celistvé nebo (častěji) dlanitě členěné, často s dlanitou žilnatinou, celokrajné nebo zubaté, většinou bez palistů, u některých druhů aromatické díky přítomnosti siličných žlázek.[1][2]

Generativní orgány[editovat | editovat zdroj]

Průřez češulí rybízu

Květy jsou jedno- nebo oboupohlavné, pravidelné, pětičetné (vzácně čtyřčetné, např. u meruzalky nádherné), s nápadnou češulí, v hroznech nebo řidčeji v chocholičnatých latách, případně jednotlivé. Kališní lístky jsou srostlé v miskovitý útvar či dlouhou trubku s rozevřenými cípy a u některých druhů jsou pestře zbarvené, zatímco korunní lístky jsou volné, zpravidla drobné a nenápadné, někdy i zcela chybějí. Suché kališní lístky vytrvávají i na plodu. Tyčinky jsou v počtu 5 nebo 4, na jejich bázi jsou laločnatá nádržkovitá nektária či nektáriový disk.[3] Gyneceum je spodní, složené ze dvou plodolistů, jednopřehrádkové, se 2 volnými nebo jednou dvojitě rozeklanou čnělkou. Plodolisty jsou volné nebo částečně až téměř zcela srostlé, s několika až mnoha vajíčky. Plodem je dužnatá, šťavnatá bobule obsahující semena s olejnatým endospermem.[1]

Meruzalky jsou zásadně diploidní, s počtem chromozomů x=8 (2n=16); polyploidie není známa ani u hybridů, kterých ostatně není mnoho.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Ribes magellanicum je na Ohňové zemi nejjižněji zasahujícím druhem rodu

Rod je nejvíce rozšířen v mírném a chladném pásu severní polokoule, jen zřídka zasahuje do subtropů a výjimečně do tropů. V Eurasii jeho areál zahrnuje převážnou většinu Evropy (s prolukami ve Středomoří), Kavkaz, téměř celou Sibiř, východní Asii, Himálaj a Pamír; chybí na Arabském a Indickém poloostrově, v malajských tropech, ve stepích a polopouštích Střední Asie i v suchých a chladných oblastech kontinentální Číny (Tibet, Sin-ťiang). Dále roste ve většině Severní Ameriky (mimo arktické ostrovy Kanady a subtropický jihovýchod a jih USA) a v Kordillerách Střední Ameriky; v Jižní Americe jeho areál kopíruje hřeben And od severu až po Patagonii a Ohňovou zemi na jihu. Dva druhy rostou v severoafrickém pohoří Atlas, izolované arely jsou v Anatolii a na Blízkém východě. Hlavní centra diverzity jsou ve východní Asii, v Severní Americe a v Andách.[5][6][2]

V uvedených oblastech se meruzalky vyskytují převážně v keřovém patře smíšených, jehličnatých i listnatých lesů, na zastíněných suťových svazích a ve vlhkých skalních soutěskách, na lesních okrajích a pasekách či v křovinách podél vodních toků. Menší část druhů roste v subalpínských podmínkách kosodřeviny a lavinových drah nebo v močálech a bažinatých lesích; některé i na stromech jako epifyty.[7] Jen málo jich preferuje sucho a plné slunce, například některé kalifornské druhy rostoucí v křovinách chaparralu. V tropických oblastech Střední a Jižní Ameriky je výskyt rybízů omezen na horské až alpínské biotopy, například andské páramo.[8] Mnohé rostou též synantropně.[9][10]

Rybíz skalní

Česká květena[editovat | editovat zdroj]

V české květeně jsou původní 3 nebo 4 druhy (u rybízu černého je původnost sporná). Rybíz alpínský a srstka angrešt převážně rostou na čerstvě vlhkých, humózních půdách v roklinových a suťových lesích či na stinnějších křovinatých a skalnatých svazích, často též synantropně. Rybíz skalní se vyskytuje pouze v karech, na subalpínských svazích a v potočních roklích Vysokých Sudet a patří ke kriticky ohroženým druhům české flóry. Rybíz černý je vlhkomilným druhem mokřadních olšin a lužních lesů. V ruderalizovaných lesoparcích, humózních křovinách, akátinách a podobně běžně zplaňuje rybíz červený.[1] Jako pozůstatek kultury mnohde vytrvávají keře meruzalky zlaté, zřídka lze najít zplaňovat i jiné, okrasně pěstované druhy.[11]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Meruzalka krvavá s opylujícím kolibříkem

Rybízy jsou opylovány primárně hmyzem, především dlouho- i krátkojazyčnými včelami a motýly, kterým většina druhů nabízí hojnost nektaru a menší množství pylu. Některé velkokvěté americké druhy jsou opylovány kolibříky. Menší množství druhů je anemogamní. Plody jsou konzumovány ptáky a dalšími živočichy (včetně medvědů, lišek apod.), kteří tak přispívají k šíření diaspor; pěstované druhy jsou rozšiřovány též lidmi (antropochorie).[6] Kořeny formují vztahy arbuskulární mykorhizy.[12]

Některé druhy meruzalek (včetně černého rybízu) jsou mezihostiteli houbových chorob, především rzí, z nichž nejvýznamnější je rez vejmutovková (Cronartium ribicola), působící zhoubně na pětijehličné borovice, na kterých dokončuje svůj vývoj; z toho důvodu podléhá pěstování rybízů v mnoha oblastech USA a v Kanadě zákonným omezením. Počátkem 20. století probíhaly dokonce programy k jejich plošné likvidaci v důsledku obrovských škod na lesních porostech.[9] Dalšími častými škůdci z říše hub jsou pakustřebka rybízová (Drepanopeziza ribis), která způsobuje antraknózu, nebo americké padlí (Podosphaera mors-uvae), z hmyzu jsou rostliny napadány například některými vlnovníky, zavíječi nebo pilatkami.[1][13]

Taxonomie, systematika a evoluce[editovat | editovat zdroj]

Plodenství druhu Ribes fasciculatum var. chinense

Rod Ribes popsal Carl Linné v knize Species plantarum v roce 1753, a to s osmi druhy. Brzy nato byli jinými autory zástupci angreštů vyděleni do samostatného rodu Grossularia, jehož pojetí posléze variovalo na pomezí rodu a pouhého podrodu. Čeleď Grossulariaceae navrhl De Candolle roku 1805. Taxonomické zařazení rodu i celé čeledi se v minulosti několikrát měnilo: například v Cronquistově systému je čeleď meruzalkovité řazena do řádu růžotvaré (Rosales) a je pojata vemi široce – kromě rodu rybíz (Ribes) jsou do ní řazeny ještě rody Brexia, Itea, Pterostemon, Escallonia či Tetracarpaea. Pozdější molekulární výzkumy však prokázaly heterogenitu takové skupiny. Někdy býval rybíz řazen též do čeledi lomikamenovité (Saxifragaceae).[14] V systémech APG jsou nejblíže příbuznou čeledí právě lomikamenovité; společně s čeledí Iteaceae formují monofyletický klad v jádrové skupině řádu lomikamenotvaré (Saxifragales). Evoluční stáří skupiny se odhaduje na 90 milionů let, tedy do období svrchní křídy; vyvinula se pravděpodobně v Severní Americe.[5]

Též vnitřní uspořádání rodu doznalo v čase mnohých proměn. Byly popisovány různé taxonomické skupiny na základě pohlavnosti květů, trnitosti, morfologie listových řapíků, pupenových šupin a dalších kritérií; nejčastější bylo základní dělení na rybízy (subgen. Ribes) a srstky (subgen. Grossularia). Ucelená fylogenetická struktura rodu dosud není k dispozici; dílčí studie ukazují, že za samostatný podrod by měly být považovány také černé rybízy se žláznatými aromatickými listy (subgen. Coreosma, mj. Ribes nigrum, R. fragrans, R. americanum, R. procumbens) a morfologicky zvláštní východoasijský R. fasciculatum (subgen. Hemibotrya).[15] Typovým druhem je rybíz červený (Ribes rubrum).[16]

Vybraní zástupci[editovat | editovat zdroj]

Meruzalka vosková

Databáze Plants of the World uvádí v roce 2023 192 druhů včetně kříženců.[17] V použitém pojetí dle databáze GRIN jsou členěny do pěti podrodů a v jejich rámci dále do několika sekcí.[18] České názvy dle stránek BioLib.[19]

Meruzalka himálajská

Podrod Ribes

Meruzalka zlatá (Ribes aureum)

Podrod Berisia

  • rybíz alpínský (Ribes alpinum) – Evropa, Maroko, jihozápadní Asie, Kavkaz
  • meruzalka arménská (Ribes armenum) – Arménie
  • meruzalka východní (Ribes orientale) – jihovýchodní Evropa, západní a jižní Asie, Kavkaz
  • Ribes laurifolium – Čína
    Meruzalka nádherná v Kalifornii
Stálezelený druh Ribes viburnifolium

Podrod Grossularia

Podrod Grossularioides

Rybíz jezerní (Ribes lacustre)

Podrod Parilla: až několik desítek výhradně dvoudomých druhů, Jižní Amerika

  • Ribes bolivianum – Bolívie, Peru
  • Ribes magellanicum – jih Argentiny a Chile
  • Ribes valdivianum – jižní a centrální Chile a Argentina

Využití[editovat | editovat zdroj]

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Rybízový a angreštový kompot

Některé druhy jsou pěstovány jako ovocné dřeviny, především rybíz černý (Ribes nigrum), rybíz červený (Ribes rubrum), srstka angrešt (Ribes uva-crispa) a kulturní kříženec josta (Ribes ×nidigrolaria), v Severní Americe též meruzalka chloupkatá (tzv. americký angrešt, R. hirtellum).[20] Jsou oblíbené jak k přímé konzumaci, tak k výrobě kompotů, zavařenin, marmelád, sirupů, šťáv či ovocných likérů a vín. Využití mají při přípravě cukrovinek, dezertů, koláčů, zmrzlin, výtažky z plodů černého rybízu jsou využívány k aromatizaci a barvení.[21]

Plody obsahují značné množství vitamínu C a B, flavonoidy, antokyany, minerální látky (hlavně draslík, vápník, železo), organické kyseliny a pektin. Jejich kulturní pěstování se v Evropě datuje již do 16. století, moderní odrůdy jsou výsledkem šlechtění a hybridizace.[21] Největším světovým producentem je Ruská federace, následovaná s velkým odstupem Ukrajinou, Velkou Británií a Polskem.[22][23]

Okrasné pěstování[editovat | editovat zdroj]

Okrasný kultivar Ribes ×gordonianium

Jako okrasné keře jsou nejčastěji pěstovány americké druhy meruzalka krvavá (Ribes sanguineum), meruzalka zlatá (Ribes aureum), jejich sterilní hybrid Ribes ×gordonianium nebo meruzalka nádherná (Ribes speciosum) s velmi ozdobnými květy připomínajícími fuchsii, dále též evropský rybíz alpínský (Ribes alpinum). Nápadně kvetoucí druhy lze použít jako solitéry, ostatní jsou vhodné do skupinových a kulisových výsadeb, jako výplň a lemování vzrůstnějších skupin, jako podrost pod stromy nebo volně rostoucí i stříhané živé ploty. Zakrslé druhy lze pěstovat též v alpinech. Množí se dřevitými řízky nebo hřížením. Stromkové varianty či hůře rostoucí druhy jsou roubovány na podnože, jimiž je obvykle meruzalka zlatá (Ribes aureum).[24]

Fytoterapie a kosmetika[editovat | editovat zdroj]

Řada druhů, především rybíz černý, červený, srstka angrešt, rybíz východní, rybíz východoasijský a některé patagonské druhy, mají dlouhou tradici využívání v lidovém léčitelství. Šťávy, odvary a čaje z listů, plodů, kořenů či kůry byly využívány k úlevě od bolesti kloubů, k prevenci a léčbě nachlazení, při kašli, revmatismu, zažívacích či menstruačních potížích. Moderní studie prokázaly jejich antioxidační, antimikrobiální, diuretický, neuroprotektivní a protizánětlivý účinek; obsahované látky mohou snižovat cholesterol, zlepšovat vidění, snižovat krevní tlak či zpomalovat stárnutí. Pro komplexnější využití jsou nicméně třeba další studie.[25]

Ze semen černého rybízu se lisuje olej použitelný v kuchyni, ale též v kosmetice a péči o pleť;[26] aromatická esence téhož druhu se uplatňuje i jako přísada do parfémů.[27]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Různé odrůdy rybízu červeného

    Různé odrůdy rybízu červeného

  • Angrešt

    Angrešt

  • Josta

    Josta

  • Rybíz černý

    Rybíz černý

  • Domácí výroba marmelády

    Domácí výroba marmelády

  • Angrešt Grossularia reclinata na poštovní známce Uzbekistánu

    Angrešt Grossularia reclinata na poštovní známce Uzbekistánu

  • Rybíz červený v erbu francouzského města Rembercourt-sur-Mad

    Rybíz červený v erbu francouzského města Rembercourt-sur-Mad

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Kirschner J. (1992): Ribes L. – rybíz, meruzalka, srstka. – In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, p. 358–371, Academia, Praha.
  2. ↑ a b GROSSULARIACEAE DC. – meruzalkovité / egrešovité | BOTANY.cz [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ ŠVAMBERK, Václav. Včelí pastva. [s.l.]: Mája, 2019. ISBN 978-80-88045-05-2. S. 19. 
  4. ↑ MORPHOLOGICAL TRAITS IN RIBES NIGRUM POLYPLOIDS | International Society for Horticultural Science. www.actahort.org [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-01. (anglicky) 
  5. ↑ a b Angiosperm Phylogeny Website – Grossulariaceae (Saxifragales). www.mobot.org [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Ribes in Flora of North America @ efloras.org. efloras.org [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ AGENCY, Japan Science and Technology. Ayumi Matsuo - Ribes fujisanense (Grossulariaceae): A New Obligate Epiphytic Species of Gooseberry Discovered in Central Japan - Papers - researchmap. researchmap.jp [online]. [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ RIBES ANDICOLA Jancz. – rybíz / ríbezľa | BOTANY.cz [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Ribes in Flora of North America @ efloras.org. efloras.org [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ Ribes in Flora of China @ efloras.org. efloras.org [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ Ribes – meruzalka • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ Mycorrhizal Status of Families and Genera [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 
  13. ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. 
  14. ↑ Saxifragaceae - an overview | ScienceDirect Topics. www.sciencedirect.com [online]. [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. 
  15. ↑ ZHANG, Baoshan; YU, Ziyang; XU, Zhichao. A Phylogenetic and Morphological Evolution Study of Ribes L. in China Using RAD-Seq. Plants. 2023-01, roč. 12, čís. 4, s. 829. Dostupné online [cit. 2023-04-03]. ISSN 2223-7747. DOI 10.3390/plants12040829. (anglicky) 
  16. ↑ Tropicos. tropicos.org [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 
  17. ↑ Ribes L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Ribes GRIN-Global. npgsweb.ars-grin.gov [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ Ribes. www.biolib.cz [online]. BioLib.cz [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  20. ↑ HAIRY-STEM GOOSEBERRY - RIBES HIRTELLUM | The UFOR Nursery & Lab. trees.umn.edu [online]. [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b STEINBACH, Günter. Lexikon užitkových rostlin. [s.l.]: Knižní klub, 1997. 
  22. ↑ Which Country Produces the Most Currant?. www.helgilibrary.com [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Fresh Gooseberry Production [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. 
  24. ↑ HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  25. ↑ SUN, Qing; WANG, Na; XU, Wenhua. Genus Ribes Linn. (Grossulariaceae): A comprehensive review of traditional uses, phytochemistry, pharmacology and clinical applications. Journal of Ethnopharmacology. 2021-08-10, roč. 276, s. 114166. Dostupné online [cit. 2023-04-05]. ISSN 0378-8741. DOI 10.1016/j.jep.2021.114166. (anglicky) 
  26. ↑ PANENSKE-OLEJE.CZ. Rybízový olej 250ml. panenske-oleje.cz [online]. [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. 
  27. ↑ Perfume Trends: Blackcurrant Fragrances [online]. 2021-07-19 [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 3. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0256-1.
  • ŘÍHA, Jan. České ovoce : Díl 4. Meruňky, broskve, srstky, rybíz, maliny a ostružiny. Praha: Ovocnický spolek pro království České, 1917. 196 s. Dostupné online. - kapitola Rybíz, s. 151–178. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ovoce
jádroviny
peckoviny
drobné bobuloviny
souplodí
skořápkoviny
(sub)tropické ovoce
ananas • avokádo • banán • curuba • čerimoja • datle • durian • fejchoa • fík • granátové jablko • indický fík • jujuba • kaki • karambola • kiwi • kvajáva • liči • luo-chan-kuo • mango • mangostan • marakuja • oliva • papája • muďoul • pitahaya • rajčenka • rambutan • salak • sapota • žakie
citrusy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Meruzalka&oldid=23180892“