Přeskočit na obsah

Epifyt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Příklad epifytu – Tillandsia multicaulis rostoucí na kmeni stromu v Kostarice

Epifyt (z řeckého ἐπί epí „na“ a φυτόν phytón „rostlina“) je organismus, který roste na žijící rostlině, ale vyživuje se samostatně, tzn. ani částečně na rostlině neparazituje. Obvykle se tímto termínem označují vyšší rostliny, které nekoření v půdě (rostou nad její úrovní, většinou na stromech). Existují však také epifytické bakterie, houby, řasy, mechy, kapraďorosty či lišejníky.

Epifytické vyšší rostliny se zachycují krátkými kořeny kmenů a větví stromů. Jsou hojné v tropických deštných lesích. Živí se organickými látkami, které se hromadí v trhlinách kůry. Vodu přijímají ze vzdušné vlhkosti, která bývá až 100%. Nestálá dostupnost vody nutí epifyty k rychlému a efektivnímu příjmu vody z okolí v okamžicích, kdy prší, sráží se mlha nebo padá rosa. Častou strategií je vytváření dutých odumřelých buněk na povrchu těla.[1]

Epifytně roste také řada rostlin, které zpravidla rostou na zemi (teresticky). Takové druhy pak nazýváme příležitostnými (oportunními) epifyty.

Hemiepifyt

[editovat | editovat zdroj]

Hemiepifyt je rostlina, která alespoň část života žije epifytně. Rozlišujeme:

  • Primární hemiepifyt – rostlina roste zpočátku jako epifyt, ale postupně spouští kořeny k zemi a zakoření v půdě, přičemž kořeny převezmou hlavní zásobování rostliny živinami. Rostlina někdy z těchto kořenů vytvoří samostatný kmen, který dokáže přežít nositele.
  • Sekundární hemiepifyt – rostlina klíčí v zemi a pne se po kmeni nosné rostliny, kde postupně zakořeňuje, až dosáhne koruny. Spojení s půdou může zůstat zachováno, ale ve výživě převládají obvykle epifytní zdroje.

Vyšší rostliny

[editovat | editovat zdroj]

Významný počet epifytních druhů je v těchto čeledích:

Mezi epifytně rostoucí rostliny patří také některé masožravé rostliny – některé druhy rodu bublinatka (Utricularia), rodu láčkovka (Nepenthes) a druh Catopsis berteroniana.

  1. PONERT, Jan. Život rostlin ve vzduchu – epifyty. Živa [online]. Nakladatelství Academia, Středisko společných činností Akademie věd ČR, v. v. i., 2020 [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]